22. Kapitola

(2 196 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

Blah" – Elfské jazyky

Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


Celý Alderian slavil! První Hvězda Alderianu, princ Allain, se ženil. A s kým jiným, než s Ayakou. Celé město bylo vyzdobeno bílými květinami, okvětní lístky byly poházeny po zemi, aby nikdo z obyvatel v ten den nestoupl na zem – jedna z tradic. Všichni obyvatelé byli oblečeni do bílého oblečení, což byla další tradice – zatímco všichni byli v bílém, ženich a nevěsta jsou oblečeni do barevného oblečení, aby byli výrazní.

Obřad se konal na nádvoří Zlatého paláce, kam se vešlo nespočet obyvatel a sledujících, zatímco ti, kteří se nemohli dostat nebo nevešli do paláce, sledovali svatbu z magických zrcadel, které jako mudlovské televize z jejich minulého světa, ukazovaly, co se děje.

Přímo před vchodem do Velkého sálu stál Harrison, který byl přítomen jako svědek pro obřad – samotné oddávání vykonává hlava chrámu. Měl na sobě, stejně jako ostatní, bílé oblečení, které bylo vrstveno, se zlatými doplňky, pláštěm, který byl z bílého peří. Jeho sněhově bílé vlasy byly stáhnuté do polovičního drdolu, zatímco zbytek vlasů mu spadal až k zemi a ve vlasech měl po dlouhé době zasazenou korunu, která dokazovala, že je vládcem nad Alderianem.

Z Velkého sálu vyšla dvojice – Allain a Ayako. Ruku v ruce spolu kráčeli až se zastavili před Harrisonem, kterému se uklonili, než se rozešli k hlavě chrámu, která měla vykonat obřad.

Allain měl blonďaté rovné vlasy – opět změnil barvu – a na obřad si je nechal rozpuštěné. Na sobě měl modrý hábit, se zlatými ozdobami a dlouhým rukávem. Výrazné náušnice a velmi zdobivý pásek. Černé kalhoty a jednoduché pánské baleríny v černé barvě. Na tváři měl jemný úsměv.

Ayako měla své uhlově černé vlasy na volno, spadající podél zad v jemných vlnách. Na hlavě měla květinovou korunku – která popravdě nebyla květinová, ale vytvořena z diamantových květin, které byly jako svatební dar od Ariany – která držela závoj, tak jemný, že připomínal nejjemnější pavučinu, který se táhla podél jejích zad až dva metry po zemi za ní. Na sobě měla překrásné bílé šaty, které byly nadýchané a hladké – ze stejných vláken jako její závoj – a před šaty měla další vrstvu sukně, která byla barvy královské modři – kterou císař tak miloval – a která byla rozstřihnuta, aby byla vidět bílá vrstva. Na hrudi jí dominoval safírová brož, na uších měla safírové náušnice s perlami a náhrdelník byl jen perloví. Nikdo to neviděl, ale byla bosa.

Společně se zastavili před hlavou chrámu a naslouchali obřadní řeči.

Nelitovala. Smířila se s tím, že jí její manžel nikdy nebude milovat a i přestože jí vadilo, že má milenky, nebyla to ta nejhorší věc. Allain používal lektvar, aby se náhodou neobjevil nemanželský potomek a s tímto obřadem bude nemožné, aby měl dítě s kýmkoli než s Ayakou, takže se nemusí bávat, že by někdy musela vychovávat bastarda. To byla první úleva, která jí dovolila zůstat a vzít si prince. Ta druhá byl císař. Milovala ho – byl pro ní jediný, kdo se k ní choval jako k dceři. Ani její otec se k ní tak nechoval. Harrison byl největší důvod, proč zůstala. Nebyl to strach z jejího biologického otce – i kdyby si Allaina nevzala, Harrison jí slíbil, že na ní její otec již nemá nárok a těsně před svatbou zjistila proč. A štěstím plakala.

Zvládne tohle manželství. Přežila jejího otce, takže manželství s nevěrným mužem bude jako procházka sadem.

Allain si nic nenalhával. Byl se sňatkem smířený a přestože Ayaku nemiloval, věřil, že mohou mít dobré manželství, plné porozumění a i když ne lásky, něčeho příbuzného ano.

Od toho rána, kdy se jí omluvil, spolu nikdy nenaběhli na téma ohledně lásky a on byl za to vděčný. Bál se milovat. Věděl, že to vůči Ayako není fér, ale nemohl milovat v obavách zrady.

„Nechť vás magie provází vašim manželstvím a chrání před nebezpečí." Dořekla hlava chrámu a s jeho zlatou holí poklepal na spojené ruce Allaina a Ayaki a zlatá záře ozářila jejich levé ruce. Když záře ustala na jejich prsteníčcích byly zlaté kroužky, které byly magií vytetované do těla a tím se nedali odstranit. Protože v Alderianu je manželství až do smrti.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Co se děje?" zeptala se Morwen, která spolu s Allainem, Ayako a Arianou seděli v Harrisonově pracovně, zatímco on pročítal spěšnou zprávu, kterou mu poslal Gil-Galad.

„Byla vytvořena poslední Aliance mezi lidmi a elfy proti Sauronovi." Vysvětlil a promnul si spánky. „Pochodují přes Roklinku k Mordoru a Gil-Galad mě žádá o pomoc."

„Ach ne." Vzdychla Morwen a s šokem si zakryla pusu. „Co budeme dělat?" s obavami se chytila za její lehce vystouplé bříško. Byla zatím jen ve čtvrtém měsíci a nebyla ráda, že se její dítě narodí ve válečném období.

Byla nadšená, když zjistila, že je těhotná – po takové době – ale měla obavy. Nikdo netušil, jestli je těhotenství bezpečné pro elfku – nikdy neslyšel, aby elf měl pod srdcem nosit dítě s magií a Harrisonovi potomci všichni měli magii přestože Ariana nedokázala svou magii používat a proto byla brána jako slabá, tak to neznamenalo, že magii nemá. A každý ví, že čím více magie sobě dítě má, tím náročnější je těhotenství. Všichni se proto obávali o elfku i přes jejich nadšení z dalšího císařova potomka.

Harrison se s pohledem na svou těhotnou konkubínu zamyslel. Chtěl být u porodu. Nechtěl jí v tom těžkém okamžiku nechat samotnou – nechal Sarah samotnou a jak to dopadlo…

„Nemá cenu, abychom se hnali k Roklince, přidáme se k nim u Mordoru u Emyn Muil." Odmlčel se. „Pravděpodobně se k nám přidá i Oropher, pokud bude chtít se přidat."

„Jako by si nechal ujít vidět tě ve zbroji." Zasmál se potichu Allain a Morwen lehce zčervenala nad představou jejího milovaného ve zbroji – dechberoucí pohled.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Je to pravda?!" ptal se šokovaně Thranduil, když následoval Orophera z trůnního sálu, kde jim elfí král dal povel připravit vojsko a výbavu, na výpravu proti Mordoru a jeho vojsku. „Skutečně se lidé spojili s elfy a pár trpaslíky?"

Oropher se na svého syna ani neohlédl a pokýval hlavou. „Ano, Harrison mi poslal zprávu, že ho zkontaktoval Gil-Galad a že žádá o pomoc. Rozhodl jsem se přidat." To, že se přidával jen protože se do boje přidává i jeho přítel nebylo vyřčeno, ale Thranduil svého otce dost dobře znal.

Dovol mi se oženit s Arianou." Řekl Thranduil a Oropher se konečně zastavil. Dřív by byl nadšen, kdyby jeho syn tohle řekl a bez rozmýšlení by souhlasil a strojil by svatbu – do sňatku by Arianu již ukecal, měla slabost pro jeho štěněčí kukuč. Ale teď, když v celé středozemi zuří válka, umírá nespočet lidí, elfů a trpaslíků… a jeho syn myslí na ženění. Prohrábl si vlasy.

Teď na to není nejvhodnější doba, nemyslíš?" zeptal se a opět se rozešel.

Ale otče!"

Tohle je mé poslední slovo, Thranduile!" spolu vyšli hlavními dveřmi ze sálů lesního království a setkali se tak s malou družinou a Arianou v sedle na svém jednorožci.

Ariano?" Thranduilovi se klepal hlas jen při pohledu na dívku, která držela jeho srdce v pasti. Seděla na své klisně, která byla oděna do bojového brnění – přestože ještě nešli do války, nedalo by se říct, že je to bezpečné – a ona sama byla oděna v tmavě hnědých neprůhledných punčocháčích, na nohou pod kolena vysoké boty z nějaké kůže. Šaty s velkým rozparkem ve předu až téměř pod prsa, aby se mohla v klidu pohybovat a bez problému sedět na koni, byly tmavě zelené a několika vrstvové, aby dodaly objem a pohodlí. Na hlavě měla zlatou čelenku, která vypadala jakoby jí z hlavy rostly větvičky a její špičaté uši byly na obdiv díky vlasům, které byly zastrčeny za ušima, aby jí nepřekáželi před očima.

Ariana se po jeho slovech usmála na oba blonďaté elfy. Měla je oba ráda a již dávno si přiznala, že Thranduila miluje.

Přijela jsem jako posel a rozloučit se." Přiznala důvod její návštěvy. Byla to ona, kdo přinesl zprávu ohledně Harrisonova rozhodnutí ohledně války a byla odhodlaná se připojit do boje. Koneckonců, osud středozemně je propojen i s Alderianem. „Nevím, jestli se ještě před odjezdem do boje setkáme a chtěla jsem se proto rozloučit."

Ty jedeš do války?" Thranduil na sucho polkl. Nepodceňoval elfku před sebou, sám jí pomáhal s lukostřelbou a byl si dost dobře vědom, čeho všeho je schopná. Představa, že jeho milovaná bude bojovat ve válce, ze které se možná nemusí ani vrátit… to byla jiná.

Otec si myslí, že jsem dost stará na to, abych se sama rozhodla." Pokrčila rameny. „Matka ho doprovází, má o něj strach…" a chce mu dokázat, že je stále ještě hodna jeho přízně – neřekla však nahlas. „Nevím, jestli se vrátím…" odmlčela se a spolkla vzlyk, který se jí dral nad představou, že by umřela a nevyznala elfovi před sebou lásku. Byla však odhodlána jít do boje a vrátit se zpět, aby řekla, co k němu cítí! „A tak jsem se chtěla pořádně rozloučit." Seskočila z koně a objala Thranduila. „Vaše výsosti." Uklonila se směrem k Oropherovi, který jí objal a zašeptal, že se setkají na bojišti a vložil jí vzkaz pro Harrisona do rukou.

Nasedla na jednorožce a chtěla se rozjet od elfího království, když jí zastavil Thranduilův hlas.

Počkej!" Ariana se podívala na Thranduila stojícího u její klisny. „Vezmi si mě."

Řekl jsem, že ne." Zavrčel Oropher. Nechtěl jim kazit radost, ale bylo mu jasné, že Thranduil chce jen přinutit Arianu, aby nejela do boje – chtěl jí citově vydírat, aby s ním zůstala a přestože to svému synovi nemohl vyčítat, nehodlal k tomu přihlížet a nechat ho ovlivnit tak mladou duši, jakou byla Ariana. Ariana se na Orophera pohlédla. Z části z šoku – z jeho zamítnutí – a z většiny děkovně – protože ona by Thranduila odmítnout nedokázala.

Pohladila Thranduila po tváři a políbila ho na čelo. „Uvidíme se, jakmile tohle všechno skončí." Přísahala a rozjela se pryč od elfa, kterého milovala, její družina za ní.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„AAAARghH!"

Po dlouhé době bolestných křiků se Smaragdový palác utichl a netrvalo dlouho, než ticho prořízl dětský pláč.

Ariana, Allain a Ayako seděli nedaleko od Morweniny komnaty v salónku a čekali až jim někdo přijde oznámit, zda jsou všichni v pořádku. Harrison byl v pokoji s Morwen a držel jí za ruku.

Do místnosti vtrhla chůva, která byla vybrána pro výchovu potomka a pomoc konkubíně a v náručí držela malý uzlíček a z látky, ve které bylo dítě zabalené vykukovala černá čupřina. „Je to princ!" oznámila s úsměvem a předala prince do Ayačiny náruče, která se na svého švagra dívala s láskou. Ona sama zatím nebyla připravena na dítě a tak se svolením císaře brala lektvar proti otěhotnění, dokud nebude psychicky připravena. Malý chlapeček měl typické modré oči, ale ona si byla jistá, že se mu zbarví do zelena – jako císaře.

„Jak se jmenuje?" zeptal se s úsměvem Allain, který nahlížel Ayace přes rameno, Ariana byla nakloněná z jejího místa vedle Ayaky a společně sledovali malého prince a jejich sourozence.

„Druhý princ, Azriel Azrael Orion Alderian." Odvětil Harrison, který v tu chvíli vstoupil do místnosti a převzal si od Ayaky miminko. Na tváři měl jeho vzácný úsměv a Jun, který vstoupil spolu s jeho pánem se usmál nad dobrou náladou, která byla zapotřebí, vzhledem k tomu, že se blíží boj.

Allain přimhouřil oči nad jménem. Jeho otec měl vážně nějaký problém se jmény začínající na A. ¨

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Malá armáda – berme v úvahu že slovo ‚malá' použili jen obyvatelé Alderianu, vzhledem k tomu, že z pohledu obyvatel středozemně to rozhodně ‚malá' armáda nebyla – byla připravena k vyražení. Měli všechny potřebné zásoby, připravené zbraně… v armádě, která měla pomoci s osudem středozemně byli jen upíři, andělé, démoni a vlkodlaci, kteří měli magií skryté rohy, křídla a ostatní zvláštnosti, které je odlišovali od ostatních. Na první pohled vypadali jako armáda elfů – přesně jak to Harrison chtěl. Nechtěl upozorňovat nepřítele o nějaké jiné rase, než kterou znal.

Harrison byl ve svém brnění a Diam čekal pod schody na svého pána, zatímco Ariana s Allainem byli připraveni a posazeni na svých jednorožcích. Po Harrisonově boku stála Morwen v náručí držícího rok a půl starého Azriela, který jí s radostí žužlal její vlasy a radostně hopsal na jejím velkém bříšku. Morwen byla v sedmém měsíci a i přestože by s ní Harrison zůstal nadevše nejraději, již dost dlouho odkládal válku, jen aby mohl vidět jak jeho druhý syn rychle roste. A teď bude mít další a on u toho nebude.

Políbil Morwen na rty, následně Azriela na čelo a poté políbil svou dlaň, kterou pohladil bříško. S tichým sbohem sešel schody a nasedl na Diama, kterého poté navedl do čela armády a vyrazili z Pontemu. Obyvatelé házeli na odjíždějící vojáky květiny s přáním dobrého vrácení a modlili se k bohům a magii, aby je ochraňovali.

Morwen sledovala vzdalující se armádu a se slzami v očích houpala Azriela v náručí. Po jejím boku se postavila Flos, správkyně harému, která jako nejmocnější osoba v Paláci, dostala za úkol pomáhat Morwen s vedením Paláce. Protože Morwen byla nejmocnější konkubína a nyní nosila pod srdcem již druhé císařovo dítě, byla brána jako nejvlivnější konkubínou. Dostala od Harrisona vybraná jména pro dítě – ať už to bude chlapec nebo holčička, byla připravena a kdyby se cokoli stalo, měla napsat Harrisonovi a on by jí spěšně poslal magickou zprávu.

Povzdychla si.

Měla pocit, že její odloučení od Harrisona bude velmi obtížné na její děti…