Savitar se díval Barryho očima dolů na mrtvé tělo v jeho náruči. To se z ničeho nic začalo měnit. Cože? Iris už neležela v Barryho náruči. Místo ní se tam nacházel ten idiot. Ten náfuka a budižkničemu, který dokázal pokazit všechno, na co sáhl a přitom se tvářil vždycky jako hvězda. Ten kolosální hlupák dokonce zkazil i jeho léta plánovanou pomstu. Ten meziplanetární idiot.

Teď musel Savitar rychle přijít na způsob jak přežít, než bude vymazán z existence. Potřeboval Cisca více než kdy jindy. Jediné, jak by ho nemohl dohnat časový paradox, bylo, aby se rozptýlil do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Když bude kdykoliv nic ho nezastaví a přežije. Jen přimět Cisca, aby přetvořil Speed Force Bazuku na Speed Force Spojovač. Jenže Cisco si postavil hlavu.

Po letech hraní si na zloducha neznal jiný způsob, jak někoho přemluvit.

„Pokud to neuděláš," řekl Ciscovi. „Zabiju ji," ukázal na Killer Frost. „A to přitom Julian přišel na způsob, jak Caitlin vrátit zpátky. Řekni mi, Cisco, ty bys nechtěl, aby se vrátila tvoje nejlepší kamarádka?" Teď už Cisco nemohl odmítnout.

„Dej se do práce," vyzval ho Savitar. Neměl mnoho času, Barry ho volal. Mít propojená vědomí bylo někdy dost otravné.

Barry na něho čekal v osamělé garáži. „Kdybych si chtěl promluvit sám se sebou, mohl bych zůstat ve svém úkrytu. Co chceš?" zeptal se kousavě Savitar. Zrovna teď neměl času na rozdávání.

„Chci tě zachránit."

„A proč bys to dělal? Po tom všem, co jsem tobě a tvým známým udělal," nechápal Savitar.

„Protože vím, že hluboko uvnitř nejsi zlý. Jsi stejný jako já. Jsi já. Jen jsi zmatený. Všichni se k tobě otočili zády, cítil ses zrazeně. Chci ti ukázat, že na nic nejsi sám. My můžeme být tvá rodina, tví přátelé."

Savitar si odfrkl a s bolestí v oku se odvrátil.

„Když mi bylo šest. Prosil jsem rodiče, abychom jeli na vědeckou výstavu do Midwaye. Po cestě nám praskla pneumatika a neměli jsme rezervu. Takže auto zůstalo v opravně a my jsme byli nuceni zůstat ve městě po zbytek dne. Prošli jsme si město, dali si zmrzlinu a hranolky v místní restauraci a večer jsme sledovali ohňostroj. Tohle je má nejšťastnější vzpomínka na mámu s tátou." Barry se podíval Savitarovi do skelných očí. „Jak se to město jmenovalo?"

„Masonville," hlesl Savitar.

„Vidíš, uvnitř jsi stejný jako já. Pojď domů."

Savitar vzhlédl a potřásl hlavou. „Já nevím, kde to je."

„Jen pojď se mnou," Barry mu podal ruku. Savitar ji přijal.

PŘÍŠTĚ UVIDÍTE

Iris: "Můžeš tu s námi žít."

Savitar: "Jak bych mohl? Moje Iris zemřela. A přesto bych ji měl před očima každý den. Připomínal bych si každý okamžik, který otrávil naši lásku. Láska a nenávist mají k sobě velmi blízko."

PŘÍŠTĚ NEUVIDÍTE

Tracy: "Proč bychom měli té zrůdě pomáhat? Vysvětlí mi to někdo? Proč si tady prostě nesedneme a nepočkáme, dokud se nevypaří?"

Cisco: "Protože jsme hrdinové. A tohle je to, co hrdinové dělají. Zachraňují každého, i když je to hrůzostrašný masochistický psychopat."

Julian: "Kdo má stejný názor jako Cisco? A kdo je s Tracy? Půl na půl."

Cisco: "Rozhodneme to postaru. Kámen. Nůžky... Papír."