Neslyšně se dostali do kortexu. Savitar se díval na vchod. Váhal. Když tu byl naposled, všichni v této místnosti se k němu otočili zády. Na oplátku ublížil každému, koho tam mohl najít, a takové věci se nezapomínají. Barry ho přátelsky poplácal po zádech a vešel. Savitar ho pokorně následoval.

Vynořil se před ním Julian, Joe, Wally a Iris. Rychle přeletěl místnost pohledem a okamžitě se vrátil k průzkumu podlahy.

„Jestli se jen přiblížíš k Iris, tak tě zastřelím," pozdravil ho Joe.

„Kde je Caitlin?" vyštěkl Julian.

Savitar udělal mlčky několik kroků po základně. Jak si mohl myslet, že se něco změní. Barry ho však obhajoval: „Jsou v bezpečí."

„S tebou nemluvím. Ale s ním," Julian na něho ukázal.

„Savitar nikomu neublíží. Přišel sem dobrovolně, potřebuje naši pomoc," pokračoval neochvějně Barry.

To byla pravda. Ale jak mohla tahle parta přijít na nějaké fungující řešení?

Savitar si ani neuvědomil, že se k němu Iris sama přiblížila. Nemohl se na ni podívat. Ona byla vždycky láskou jeho života. Jak se vůbec dokázal snížit k tomu, že ji chtěl zabít a byl toho dokonce schopný. Možná mu pomáhal jeho oblek, který zakrýval jeho pravou identitu.

A ona se na něho dívala s vlídnou tváří, stále se k němu blížila a mluvila na něho. „Všechno bude v pořádku. Pomůžeme ti." Pohladila ho po znetvořené tváři. Jediné, co mu bránilo si tento moment užít, byla vzpomínka na závěr Fantoma Opery.

Oni mu nedokážou pomoci. Alespoň ne v téhle sestavě. Savitar se vypařil.

Plný rozporů se ploužil svým úkrytem. V zamyšlení se dostal ke svému obleku a rukojmím. „Jestli mě budeš takhle pořád kontrolovat, tak se můžeš rozloučit se svou existencí," pohrozil mu Cisco.

Savitar neodpověděl. Vzal Killer Frost a Cisca a rychlostí blesku se s nimi vrátil do STAR Laboratoří.

Všichni na něho nevěřícně zírali. Čekali, že se ke svému činu nějak vyjádří. Nechtělo se mu, ale přesto promluvil: „Budete je potřebovat."

První se vzchopil zmatený Julian: „No tak, ehm, se dáme do práce."

Savitar přikývl a byl Barryem a Iris odveden do vedlejší místnosti.

„Je zvláštní tu znovu být po tolika letech," vydechl Savitar.

„Ty si to pamatuješ?" zeptala se Iris.

„Já si pamatuju všechno…" Savitar měl bezradný výraz, nejradši by před vším utekl, kdyby to jen šlo. „Tohle je směšný."

„Hele, společně to zvládneme," Barry měl stále umění dávat lidem falešné naděje. Savitar se jen bolestně zasmál.

„Předpokládejme, že mě třeba zachráníte. A co potom? Kde budu žít? Co budu dělat? Nastěhujete mě k Joeovi do domu, když tam má teď jednu místnost volnou, aspoň mě bude mít pořád na mušce. A-a budu s vámi bojovat proti zločinu? Jako ´ten druhý Flash´? Toho jsem si zažil až dost. A jak to bude na svatbě? Budu na straně nevěsty nebo ženicha?" Savitar se rozohnil.

„Takhle daleko jsme o tom nepřemýšleli, ale určitě to nějak vyřešíme," ujistila ho Iris.

Savitar se na ně unaveně podíval. „Pamatuju si všechno, co jsme spolu prožili, Iris. Pamatuju si, jak jsme společně vyrůstali. Jak jsem ti navlékl prsten a jak jsi mi zemřela v náručí. Trhá mi to srdce, když se na tebe podívám, protože vím, že nejsi má. Má Iris zemřela," zničeně se posadil na vyšetřovací lůžko. Iris mu položila ruku na rameno. Barry se na to mohl jen s jistou dávkou žárlivosti dívat. Úplně jak Fantom Opery.

„Ehm. Nechci rušit. Ale asi jsme přišli na způsob, jak ho zachránit," Cisco vtrhl do místnosti.

PŘÍŠTĚ UVIDÍTE

Caitlin: "Takže si odlož a ničeho se neboj."

Savitar: "To nezní nijak přesvědčivě. Je jisté, že to pomůže?"

Julian: "Jistá je jen smrt."

Savitar: "Tak se do toho dáme."

PŘÍŠTĚ NEUVIDÍTE

Zdroj rychlosti: "Co s ním provedeme?"

Zdroj rychlosti: "Je to ještě dítě. Ale že by si zasloužil..."

Zdroj rychlosti: "Ale chtěl se stát bohem. Vládnout nám. Nám!"

Zdroj rychlosti: "Přece nevěříme tomu, že by ten jeho smělý plán fungoval. Obyčejný člověk na nás nemůže vyzrát."

Zdroj rychlosti: "Správně. To je řeč."