Cisco, Harry Wells, Caitlin, Julian a Tracy stáli každý se svým vlastním výrazem opovržení. „Připomeňte mi ještě jednou, proč ho zachraňujeme," Tracy by ho nejradši okamžitě odstranila. Nikdo jí neodpověděl.
„Pro nás z naší reality, kde Iris přežila, jsi z alternativní reality. Ale můžeme se na to podívat i opačně. Že my jsme tvojí alternativní realitou, tvým Flashpointem," začal Cisco.
„To nikam nevede," povzdechl si Savitar. Teorie mu život nezachrání.
„Co kdybys ho nechal domluvit," pokáral ho Julian. „Není to zdvořilé." Savitar mlčky poslouchal.
„Vytvořili jsme začátek tvojí reality na základě Barryho vzpomínek a toho, co se mi podařilo zjistit z mých vizí," ukázal na kouli obklopenou plazmou. „Potřebujeme jen do téhle časové schránky dát tvoji tkáň a vyvinout tak vysokou rychlost, abychom ji vpravili do časo-prostorového kontinua," dokončil Harry.
„Budeš mít svůj osobní Flashpoint," uzavřel Cisco.
„Takže si odlož a připravíme se k operaci," oznámila Caitlin.
„Operaci?" zopakoval Savitar nechápavě.
„Jak jinak bychom se asi dostali ke vzorku tvé tkáně?" Julian neměl mnoho trpělivosti se svým úhlavním nepřítelem.
„Tenhle katetr ti zavedu tepnou do mozku a odeberu jím část mozkové tkáně, kterou nebudeš potřebovat," odpověděla Caitlin, jako kdyby o nic nešlo. „Pro jistotu budeme sledovat tvé životní funkce, tlak, saturaci, tepovou frekvenci…"
„Doufám, že to z tebe udělá zeleninu," přála mu Tracy. „Stejně obrátil jenom kvůli tomu, že nemá co ztratit," dokončila svou řeč a odešla.
Bál se. Ale přesně, neměl, co ztratit. V nejlepším případě z něho bude poloviční blázen jako z Diany v Next to Normal. „Tak se do toho dáme," pokynul Savitar, shodil bundu a podal ji Barrymu.
Pacient ležel připojený na přístroje a čekal na pokyn. „Počítej od desíti do jedné."
S počítáním skončil u osmičky. Anestezie zapůsobila rychle.
Caitlin dosáhla k limbickému systému připravená k biopsii tkáně.
„Proč to vlastně děláme?" ptal se znovu Julian. „Vždyť je zlý!"
„Barry si to bere zase až moc osobně. Myslí si, že by jednou mohl skončit stejně jako Savitar. Tím, že ho zachrání, zachrání sám sebe," vysvětlila Iris, která plnila funkci asistentky při operaci.
„Blbost," odporoval Julian.
„Pokračujeme, stejně nikdo neví, jestli to bude fungovat," zavelela Iris.
„Jsme připraveni," zavolala Caitlin na Cisca. Cisco nastavil počítačový program a odstartoval. „Tři, dva, jedna. Teď," zmáčkl Enter.
„O co jde?" zeptal se Barry, který se Ciscovi díval přes rameno. Cisco k němu provinile vzhlédl.
„Tvému zlému dvojčeti jsme předali startovací vzpomínku," odpověděl Wells. Barry nerozuměl.
„Flashpoint. Copak sis vážně myslel, že bychom byli schopní vygenerovat celý jeho alternativní život na základě Ramonových vizí? Dovolili jsme si vytvořit jednu celkem propracovanou vzpomínku a o zbytek se postará jeho vlastní mozek," pokračoval Harry.
„Je to bezpečné?" zajímalo Barryho.
„Rozhodně víc než vymazání z existence," poznamenal Harry. Barry musel uznat, že má pravdu.
„Co to bylo za vzpomínku?" Barry se nepřestal ptát.
„Porod."
"Jak jste něco takového mohli vytvořit? Ne, radši mi to neříkej. Nechci to vědět," řekl jedním dechem.
„Tak Barry. Představujeme ti tvého bratra dvojče, Salvatora Malcolma Allena," Cisco mu ukázal nově provedený profil Savitara s neustále narůstajícím sloupcem informací, které získali z mozkové aktivity pacienta.
„Hm, zajímavé, tvůj bratr si myslí, že na to že jsi starší, se chováš dost nezodpovědně," četl Cisco.
„Cože?"
„No já jsem to neřekl. To on," ukazoval Cisco na monitor.
„Máme vzorek, takže se přestaňte bavit a do práce. Nemáme čas," oznámila Caitlin. Savitarovu mozkovou tkáň vložili do časové skříňky. Barry už ve svém kostýmu běžel, co mu síly stačily. Utíkal tak rychle, až se všechno kolem něho zdálo jako špatně barevná šmouha.
„Ještě musíš přidat," oznámila Iris.
„Dobře," Flash odpověděl, ale dělat mohl jen tolik, kolik byl schopný. Do běhu dával veškerou energii, co jí měl. Nadával si, že si před akcí nedal alespoň müsli tyčinku. Jak dlouho ještě vydrží, než se mu ve svalech začne hromadit laktát?
Najednou se před ním objevil portál. Se vším odhodláním do něho skočil. Kolem něho se rojily vzpomínky, výjevy z přítomnosti i budoucnosti.
„Jsem tu, lidi. Co teď?"
„Najdi prázdné místo a hoď to tam." Jednoduchá rada, jen kdyby byly mezery dostatečně široké. Mohl by snad zpomalit, aby měl větší šanci se trefit? Těžko. Musí to nějak zvládnout. Savitar na něho spoléhá.
Z ničeho nic se před ním objevila jeho matka. Vlastně Zdroj rychlosti vypadající jako jeho matka.
„Máš dobré srdce, Barry. Odpouštíme ti," řekl matčiným hlasem. „Dej mi tu schránku," natáhl k němu ruce. Barry poslechl. „Necháte ho žít?" chtěl se ubezpečit. Zdroj rychlosti nic neřekl a zmizel.
PŘÍŠTĚ UVIDÍTE
Barry: Já jsem takový sobec. Jak jsem mohl něco takového chtít?
Iris: Bylo to hlavně jeho rozhodnutí.
Barry: Ale udělal to kvůli mě.
Julian: Všichni tady děláme rozhodnutí kvůli tobě.
Joe: Všechno je lepší než smrt.
PŘÍŠTĚ NEUVIDÍTE
Zdroj rychlosti: Tahle schránka je vážně něco. Tolik zábavy jsme si neužili už staletí, dny, vteřiny zpátky i desítky let dopředu.
Zdroj rychlosti: Za to bychom mohli propustit Jaye Garricka. Už si tady užil dost.
Zdroj rychlosti: Měj se, Jayi Garricku.