Nastala temná noc. Všichni už museli určitě dávno spát, jen on seděl tiše na gauči v obývacím pokoji a díval se na černou televizní obrazovku.

„Víš, že pokud se chceš dívat na televizi, tak ji musíš nejdřív zapnout," promluvil tiše Joe a zavřel za sebou dveře. Akorát se vrátil z výjezdu.

„Jak bylo venku?" zeptal se mladík a pro jistotu se vrátil k hypnotizování mlčící obrazovky.

„Nic hrozného. Potom, co se objevil Barry, už na nás skoro žádná práce nezbyla. Ale přece jen by si ti zločinci mohli vybrat lepší čas. Takhle nenechají člověka ani pořádně vyspat," lehce zažertoval a posadil se vedle nespavce. Savitar se ani nepohnul. „Pořád máš ty noční můry?" Mladík se na něho překvapeně ohlédl.

„Hele, mám pokoj hned vedle a stěny nejsou zas tak tlustý. Slyším všechno, co se u tebe šustne," přiznal Joe.

„To je znepokojující."

„Co tě trápí?" zeptal se znovu Joe.

„Proč byste to chtěl vědět? Vždyť jsem vám málem zabil dceru. Jak vůbec můžete klidně spát, když víte, že jsem hned vedle?" Sav byl rozrušený. Cítil se jak prašivý pes.

„Neříkám, že to je snadný, ale Barry a celý tým si tě chválí. Za těch pár týdnů, co jsi tu s námi, jsi nikoho nezabil a ani jsi nikomu nevyhrožoval smrtí. To je pokrok. A tak nějak začínám věřit tomu, co mi na začátku Barry řekl. Že jsi ve skutečnosti nechtěl Iris zabít. Protože jsi nás nechal udělat některé kroky, které změnily budoucnost a i ty sám jsi změnil budoucnost, když jsi Barrymu odhalil svou identitu."

Savitar mlčel. Joe si ho prohlížel. „Jak jsi na tom s pozvánkami?" změna tématu by jim oběma mohla prospět.

„Ještě mi chybí výlet za Karou Danversovou a spol. Popravdě, moc se mi tam nechce. Všem zase vysvětlovat, kdo jsem, je děsně unavující a cesta bude dlouhá," postěžoval si.

Kdo je? Ta otázka ho trápila čím dál víc. Proto nemohl spát. Bál se, že když usne, zapomene i to málo vzpomínek, co mu ještě zbylo. A všechny se týkaly Irisiny smrti.

„Bojíš se, že zapomeneš, kým jsi byl?" hádal Joe.

Savitar na něho s překvapením pohlédl. Joe mu nemohl číst myšlenky. On ne. „Barry se zmínil, že když byl ve Flashpointu, pomalu ztrácel vzpomínky ze svého života," vysvětlil Joe. Vypadalo to, jako by se Joe s Barryem o jeho situaci bavili dost podrobně. „Ale řekni mi. Je něco, co by sis chtěl pamatovat ze svého předchozího života?"

Savitar se odvrátil a přemýšlel. Nemohl si vybavit jedinou šťastnou myšlenku. Jeho život provázelo jen utrpení, ztráta a odmítnutí. Co by dal za takového Joea, jakého má teď, který si s ním jen tak sedne, promluví s ním a poradí.

„Vždyť to tu s námi nemusí být zas tak hrozné," dodal Joe. Stiskl rychlíkovi rameno a zvedl se. Potřeboval si jít lehnout, aby se na zítřek alespoň trochu vyspal.

„Joe," Savitar za ním ještě zavolal.

„Hm?" broukl, otočil se a čekal, co bude následovat.

„Děkuju."

„Kdykoliv, B-" zastavil se právě včas. „Savi."

Momenty, jako byly právě tyto, mu dokazovaly, že i když se Barry se Savitarem vydali každý jinou cestou, pořád mají něco společného. Proto Joe neměl problém s tím, že získal na stará kolena o dalšího syna navíc. Sice trochu problematického, ale i Wally s Barryem si prošli svým a bez pomoci se z nich mohli stát stejné trosky, jako ze Savitara.

Bylo na čase chlapci ukázat, že i v něm může zvítězit dobro.

PŘÍŠTĚ UVIDÍTE

Kara: Jé, ahoj Barry. To jsem ráda, že ses na chvíli zastavil. Pojď dál... Ty nejsi Barry.

Savitar: Ne.

Kara: Aha. Ale jste si podobní.

Savitar: Říkají to o nás. Tady máš pozvánku. Barry a Iris se budou brát.

Kara: To je báječné. Pojď dál. Takovou novinu je třeba oslavit.

Savitar: Hm. Už musím jít.

Kara: Dobře, tak se uvidíme na svatbě.

PŘÍŠTĚ NEUVIDÍTE

Barry: Caitlin, něco se děje? Proč mi voláš?

Caitlin: Hlavně se neplaš.

Barry: To nezní moc přesvědčivě.

Caitlin: Sav se vrátil od Kary.

Barry: Super, už má roznesené všechny pozvánky.

Caitlin: No, zasáhl ho další výpadek.

Barry: Nestalo se mu něco? Jak dlouho je mimo?

Caitlin: Brzy to budou dvě hodiny.

Barry: Dvě hodiny? Proč mi to říkáš až teď?

Caitlin: Jen klid. Zůstaň, kde jsi. Po zdravotní stránce je v pořádku. Jen spí.

Barry: To je dobře.

Caitlin: Kdyby se něco změnilo, zavolám.

Barry: Díky.

Cisco: Jen aby se vůbec probudil.