Savitar se odhodlal. Stál za dveřmi, netrpělivě si hrál s obálkou a čekal, až mu otevřou. Zaklepal už před hodnou chvílí a stále se nic nedělo. Zaklepal znovu. Čekání není pro člověka schopného pohybovat se obrovskou rychlostí nic zábavného. Znovu si procházel v hlavě rozhovor, který ho čekal. Všude to bylo stejné.

„Čekáte dlouho?" rozrazily se náhle dveře a v nich stála roztržitá dívka s laskavýma očima. Než stačil něco říct, znovu spustila: „Jé, ahoj Barry. Promiň, že jsem tě nechala tak dlouho čekat, připravuju byt na večer. Bude tu obrovská párty. Sám dobře víš, že na některé věci ani super rychlost nestačí. Pojď dál," najednou se zarazila a pořádně si návštěvníka prohlédla. Ukázala na něho: „Ty nejsi Barry."

„Ne tak docela." Savitarovi se nechtělo znovu všechno vysvětlovat, když už ani on sám neměl přehled o tom, co je pravda a co lež. Jestli se to dalo lží vůbec nazvat.

Podal jí obálku a řekl: „Barry a Iris se budou brát. Tady máš pozvánku na svatbu."

„To je skvělé," Kaře se rozzářily oči. Savitar jen kývl hlavou a vydal se na cestu.

„Pojď aspoň na chvilku dál. Určitě jsi měl dlouhou cestu," volala za ním.

Savitar se ani neohlédl a zmizel na svou vlastní Zem. „Tak ahoj," rozloučila se s ním Supergirl.

Doběhl do kortexu ještě včas, než ho dostihl jeden z jeho výpadků. Do podvědomí se mu drala vzpomínka. Velmi živá na to, aby ji mohl ignorovat. Byla z doby, kdy bylo všechno jinak.

Nezachránil Iris a ještě k tomu přežil. Mrtvá mu ležela v náruči. Stále ale doufal, že se plete a že se za chvíli probudí. Takhle to přece nemělo skončit. Proč radši nezemřel ten idiot H. R. K čemu takový člověk vůbec existuje? Akorát ostatním krade vzduch a historky. Nevnímal fyzickou bolest, která mu pulzovala tváří. Úplně zapomněl na své okolí. Jediné, co pro něho mělo nějaký význam a nutnost pozornosti, byla Iris. Iris, která už nedýchala. Když se vrátil zdrcený ke svému týmu, uviděl v jejich očích jen zklamání, hněv a zradu. Nikdo od něho nechtěl nic slyšet. Nebyl tu nikdo, kdo by ho utěšil. A nejhorší ze všeho byl stvořitel Barry. Znechuceně se podíval, zhluboka si povzdechl a nadobro se od něho odvrátil. Stal se pro něho mrtvým a stejně tak i Iris. Časový dvojník se snažil ještě přemluvit tým, aby jednal. Přece musel existovat způsob jak Iris zachránit. Ona přece nesmí zemřít. Ale nikdo ho neposlouchal. Stal se pro ně jenom pouhým rozbitým nástrojem, který ztratil důvod svého použití.

A najednou byla vzpomínka pryč.

PŘÍŠTĚ NEUVIDÍTE

Sav: Barry? Kde jsi? Potřebuju s tebou mluvit.

Sav: Slyšíš? Okamžitě se ukaž.

Sav: Barry?

PŘÍŠTĚ UVIDÍTE

Cisco: Až se probudí, tak si ho podám. Tohle mi určitě dělá naschvál.

Caitlin: Hm.

Cisco: Co je? Ty se budeš stavět na jeho stranu? Vždyť tě jenom využíval. To jsem si o tobě nemyslel.

Caitlin: Mě spíš trápí jeho zdravotní stav.

Cisco: Tak to mu radím, aby se co nejrychleji probral, protože by mě vážně zajímalo, co udělal s mým oblekem.