Nastala hluboká noc. Všichni buď spali, nebo vyrazili za zábavou, jen Sav byl ještě vzhůru a doma. Akorát se vrátil z práce. Pověsil si bundu na věšák a šel do kuchyně, kde si chtěl nalít trochu čisté vody. Z únavy ho probral dupot po schodech. Joe spěchal s telefonem u ucha.
„Okamžitě vyrážím," ukončil a hnal se do dveří.
„Proč ten shon?" zeptal se Sav věcně.
„Ten šílenec, co si říká Trickster, unesl Patty. Zrovna teď nám poslal na stanici video," vysvětlil spěšně.
„Kde ji drží?" Sav v cuku letu nahodil černou bundu.
„Ve skladu na páté. Nemusíš si dělat starosti, Barry už je na cestě," Joe ho chtěl uklidnit.
„Ale já jsem rychlejší," a Sav byl pryč.
Joe stáhl bradu a zahlásil do prázdného vzduchu: „A já tam dojedu autem jako normální člověk."
Sav motivovaný jako už dlouho ne se vrhl do ztemnělých ulic města. Běžel tak rychle, co mu jen nohy stačily. Nedíval se nalevo, napravo, nezáleželo mu na autech, obyčejný provoz mu přišel naprosto bezpředmětný. Hnal se za svým cílem jako lovecký pes. Nic ho nemohlo zastavit a jen modrá záře za ním plála.
Konečně byl u zmíněného skladu. Dvakrát se nerozmýšlel a vlétl dovnitř. Překvapila ho spousta kouzelnických rekvizit, balíčků a hraček všeho druhu. Obzvláště znepokojující byl plyšový medvěd s vytřeštěnýma očima. Nenechal se jím však zastavit a pospíchal dál.
Záhy se dostal k místnosti s malým pódiem, na němž stálo kolo štěstí a židle s přivázanou obětí. Vyvinul nejvyšší rychlost, které byl Savitar schopný. Měl v úmyslu nepozorovaně proklouznout kolem stepujícího klauna, popadnout rukojmí a vyběhnout bez újmy na zdraví.
Vyrazil.
Nijak zvlášť se nevyhýbal poloprázdným skříním, s jeho rychlostí pouhým dotykem už stejně ležely na podlaze.
Změnil kurz pouze pro to, aby nenarazil do rádoby šaška. Rázem začal zpomalovat. Nejdřív si toho nevšiml, ale později mu připadalo čím dál těžší odlepit se od země a každý krok byl mnohem náročnější než předchozí. Očima se tlačil kupředu. Patty už měl téměř na dosah. Jenže dva metry od ní se přestal hýbat úplně.