Nadešel slavnostní den. Nastrojení svatebčané seděli netrpělivě v nazdobeném kostele. Na jedné straně hosté nevěsty, na druhé hosté ženicha. A všichni netrpělivě čekali, až to vypukne.
Sálem se linul nadpozemský zpěv jedné z účastnic a rázem se objevila nevěsta.
Barry ani na okamžik nespustil svou vyvolenou z očí. Nemohl se ubránit dojetí, když k němu Iris kráčela uličkou a jemu se měl za chvíli splnit celoživotní sen. Byla nádherná v těch jejích bílých šatech. Takhle přesně vypadá nejkrásnější den jeho života.
Tahle chvíle byla jenom jejich. Jich dvou. Vyměnili si sliby. Vyměnili si prsteny. Uzavřeli spolu pouto, o něž už je nemohl nikdo připravit. Spoutali se láskou.
Sav se na ně díval přes celou délku kostela, schovaný ve stínu, a v hlavě mu zněly sliby z West Side Story. Nevědomky se pousmál.
"Je to krása, co?" vyrušila ho Patty z rozjímání.
„Hm."
„Přede mnou si nemusíš hrát na hrdinu. Viděla jsem tě přece, jak ses snažil udělat lotosový květ. Víc klesnout už nemůžeš," dloubla ho do žeber. „Proč nesedíš vepředu s rodinou? Barry by tě tam rád měl."
„Rozhodl jsem se jinak," odpověděl.
„Dobře."
Sav vzdychl. „Kdybych seděl vepředu, všichni by na mě civěli," na chvíli se odmlčel. „Nechtěl jsem jim ukrást pozornost," dodal s úšklebkem.
„To je řeč. Za to tě později zvu na skleničku," plánovala Patty.
Na okamžik se k nim připojila dívka z personálu, která celou dobu pozorovala svatbu ode dveří. Stoupla si vedle Sava a zaujatě si ho prohlížela. V muži to vřelo, jak cítil na sobě pár očí a nevrle se podíval na dívku vedle něho. „Ta svatba je fakt něco, že jo," řekla vesele.
„Hm. Něco," poznamenal Sav. Znovu si ji pečlivě prohlédl: „Neznáme se?" Snažil se zachytit jedné vzpomínky, která na něho pořád dorážela, ale pořád mu unikala. Vzpomínka z doby, kdy navštěvoval všechny časy.
„Tak já už zase půjdu dělat svou práci, protože tady pracuju," Nora se vypařila stejně rychle, jako předtím objevila.