JohnLock
Johnovi lehce cukne ruka, když se Sherlock špičkami prstů dotkne jeho ramene. Nebo spíš přesněji – jeho jizvy.
John ji vlastně nikdy nikomu neukazoval, protože se za ni stydí. Přijde mu jako už od pohledu hnusný důkaz jeho neschopnosti. Kvůli tomudle zranění ho vyřadili z aktivní služby a z něj se stal kulhající chlápek s počínajícími depresemi.
Sherlock se na Johna sedícího bez trika na gauči tázavě podívá. Všiml si onoho cuknutí.
„Nebolí, je to jen trochu citlivé." řekne John nejistě a uhne pohledem. Nejraději by se zase oblékl, aby jizvu schoval, ale slíbil Sherlockovi, že mu ji ukáže.
Sherlock znovu přejede špičkami prstů po jizvě. Je to tak jemný dotyk, že ho John skoro necítí.
„Jak?" zeptá se Sherlock tiše.
„Záchranná akce. Obvykle zdravotníky nestřílí. Tentokrát stříleli po všem." začne John neochotně vyprávět. Proč si ty vzpomínky vyvolává? Jako by nestačilo, že ho straší ve snech, teď to všechno uvidí i ve dne.
„Zdravotnický tým šel pomoct přepadené jednotce, jenže Talibanci byli tehdy líp vyzbrajení, než bývalo zvykem. Všichni okolo padali jako mouchy a nešlo jim pomoct. Ne všem. Mě střelili, když jsem ošetřoval jednoho z vojáků. Nakonec se objevily posily. A po nich i další zdravotníci, kteří nás dostali do bezpečí. Zůstala mi po tom jizva, psychosomatická noha a mizerný důchod." zakončí John hořce a natáhne se po triku.
„Ta jizva. Líbí se mi." řekne Sherlock klidně, zatímco se John obléká.
Doktor se postaví a naštvaně se na něj podívá. Z jakého morbidního důvodu se tomudle chlapovi líbí jeho jizva?
„Kdybys neměl tu jizvu, nebyl bys zraněný. Kdybys nebyl zraněný, byl bys pořád u armády a ne tady. Líbí se mi." řekne Sherlock klidně a vydá se do kuchyně.
John za ním ohromeně hledí, ale pak skloní hlavu a trochu se zamračí. V tomhle má Sherlock pravdu. Kdyby ho nepostřelili, nežil by teď na Baker Street a nevěděl by nic o existenci nějakého detektivního konzultanta.
John si se skoro dojatým úsměvem promne raněné rameno. Možná má ta jizva i nějaké výhody.
MorMor
Sebastian jen s ručníkem kolem pasu vyjde z koupelny a chce se jít do ložnice obléct, ale to by mu v cestě nesměl stát Jim.
„Necháš mě projít?" zeptá se Sebastian a podezíravě se na Moriartyho dívá.
„Zajímalo by mě," začne Jim a zamyšleně si Sebastiana prohlíží. „Odkud máš všechny ty jizvy."
„Cože?" zarazí se odstřelovač.
„Odkud je tahle?" přejede Jim prstem po dlouhé jizvě, která se táhne přes Sebastianovu hruď.
„Tyhle." řekne Sebastian s povzdechnutím a čtyřmi prsty přejede po čtyřech vodorovných jizvách. „Jsou od tygra. Jednou mě napadl a já ho zabil."
„Tak proto ti říkají Tygře." usměje se Jim. „Tahle?" ukáže na kulatou jizvu na paži.
„Kulka. Mise v Afgánistánu."
„Tyhle?"
„Břitva. Tehdy v parku, když jsem ti asi před půl rokem zachraňoval krk před těmi feťáky."
„To je mi líto." řekne Jim, i když tak vůbec nevypadá. Místo lítosti ukazuje na jednu jizvu za druhou.
„Nůž v Iráku. Další kulka z Afgánistánu. Hospodská rvačka v pubertě. Mafiáni z loňska. Škrábla mě kulka v Africe. Nůž, když ses připletl k přepadení obchoďáku. Pořád nevěřím, že to byla jen náhoda. Pokus o tvoje zatčení. Operace slepého střeva."
„Tys byl na operaci?" řekne Jim ohromeně.
„Ty snad ne?"
„Mám vše na svém místě." zazubí se Jim, ale pak zvážní. „Je mi líto, že máš tolik zranění kvůli mně. Asi ti to budu muset nějak vynahradit. Co ty na to?"
„Začínám se bát."