JohnLock

John věděl, že se mu nemůže splnit tajné přání, aby přišel domů, v klidu si vypil čaj a možná usnul v křesle u televize nebo u plápolajícího krbu. Ovšem ani všechny zkušenosti s bydlením se Sherlockem Holmesem ho nepřipravily na to, co v bytě najde.

V obýváku to vypadalo jako po výbuchu. V první chvíli si i myslel, že je to i pravda. Všude, a to doslova všude, se válejí papíry, oblečení a různé předměty, z nichž některé jsou pokryté čímsi, o čem John doufá, že to je jen náhražka za krev.

„Sherlocku!" zakřičí vztekle.

„Johne, neruš." ozve se z kuchyně nespokojené zabručení.

„Neruš?!" zopakuje John vztekle a jde za ním. „Cos to tady do háje prováděl?"

„Experiment."

„Tohle není experiment! Tohle je totální bordel! Ukliď to!"

„Johne, momentálně mám důležitější věci na práci, než uklízet nějaký nepořádek. A krom toho to může udělat paní Hudsonová." řekne Sherlock chladně.

„Opovaž se ji k tomu nutit, Sherlocku." řekne John varovně. „Ten obývák si uklidíš sám."

John se otočí na patě a naštvaně vypochoduje z bytu. Musí jít ven a trochu se uklidnit, jinak by Sherlocka asi zabil.

Sherlock se trochu udiveně dívá za odcházejícím Johnem. Pak se zvedne a jde se podívat na obývák.

Je tu trochu větší nepořádek, ale John vyvádí, jako by snad místnost byla srovnána se zemí. Tohle paní Hudsonová uklidí snadno, i když u toho bude mít spoustu řečí.

Ale John nechce, aby tohle uklízela jejich domácí, vyloženě řekl, že si to má Sherlock uklidit sám. Copak si vážně myslí, že ho poslechne?

Sherlock se skloní, sebere ze země lebku a vrátí ji na krbovou římsu. On uklízet rozhodně nebude. Ale možná bude lepší posbírat svoje věci dřív, než tady paní Hudsonová začne uklízet. Jen aby zamezil tomu, aby je vyhodila i se smetím.

MorMor

„Bylo by fajn, kdybys po sobě aspoň jednou uklidil." prohodí Sebastian, když projde obývákem, kde se všude válí Jimovo oblečení a plány různých budov. „Nebo umyl nádobí." dodá Sebastian, když mu pohled padne na přeplněný dřez.

„A proč?" nakrčí Jim udiveně čelo a přeletí pohledem po svém okolí.

„Třeba proto, že už nemáme z čeho jíst." navrhne Sebastian. Vytáhne z hromady špinavého nádobí svůj oblíbený hrnek a opláchne ho pod tekoucí vodou, aby si měl do čeho uvařit kafe.

„Uklízení je otravné. Nebaví mě to." protáhne Jim a pohodlněji se na židli opře.

„Tak si najmi uklízečku, aby to dělala za tebe. Peněz na to máš dost." řekne Sebastian s ne moc spokojeným výrazem. Jimova lenost a rozmazlenost ho dokáže vytočit prakticky kdykoliv, i když se snaží ovládat.

„Asi začnu Holmesovi závidět paní Hudsonovou. Ta jim to tam musí udržovat v čistotě." prohodí Sebastian a zalije si kávu vroucí vodou.

„V čistotě?! V čistotě?!" rozkřikne se Jim a rozčílením skoro vyskočí na nohy. „Byl jsi tam vůbec někdy? Ve zdi jsou díry po kulkách, na krbu mají lidskou lebku, kuchyň vypadá jako laboratoř a všude se válí hromady papírů, bordela, lidských ostatků a hnijících věcí. V tom bytě je všechno jenom ne čistota!"

„No tak se uklidni." řekne Sebastian a trošku nejistě se dívá na naštvaného Jima. „Nikdy jsem u nich nebyl, nevím, jak to u nich vypadá. Ale tady to, dle tvého popisu, bude za chvíli vypadat ještě hůř než u Holmese."

„To teda nebude." bručí si Jim pod nosem. „Jednou tě budu muset vzít na Baker Street, ať víš, jak vypadá neuklizený byt."