JohnLock
Sherlock s koleny pod bradou sedí ve svém křesle a s naštvaným výrazem se dívá na Johna. Doktor předstírá, že o trucujícím detektivovi nic neví a dál pokračuje ve psaní dalšího článku na svůj blog.
Právě tato internetová stránka je důvodem pro Sherlockovo dětinské chování. Nejen, že na ni John zveřejňuje články o jeho neúspěších a má tam dokonce i tu děsnou fotku z novin, ale navíc má Johnova stránka větší návštěvnost, než ta jeho.
Z vědeckého i logického hlediska je Umění dedukce mnohem významnější než nějaký Blog Dr. Johna H. Watsona. Sherlockovi příspěvky se zakládají na empirických podkladech, na přesných vědeckých pozorování a pokusech, zatímco John jen píše články o jeho práci. O jeho, Sherlockově práci, ne o své!
„Ty ještě pořád trucuješ, že má moje stránka větší návštěvnost?" zeptá se John trochu překvapeně, trochu pobaveně.
„Z vědeckého hlediska je moje stránka mnohem hodnotnější než tvoje." zabručí Sherlock nespokojeně.
„Jenže normální lidi tvoje vědecké hledisko nezajímá." upozorní ho John, zatímco si jde do kuchyně uvařit čaj. „Obyčejní lidi si raději přečtou moje vědecky bezvýznamné články než tvoje statě o cigaretovém popelu nebo lidských palcích naložených v láku od okurek."
„Důkaz, že to jsou všichni idioti." odsekne Sherlock.
John na to nic neřekne. Jen se pousměje a nachystá hrnek pro sebe i pro Sherlocka, který se v obýváku mračí na krb.
Sherlock má chuť do něčeho praštit, ale má dostatek sebeovládání, aby zůstal sedět na místě. Jeho pokus s palci byl rozhodně mnohem zajímavější než Johnovo věčné omílání toho, že on, Sherlock Holmes, neví z astronomie absolutně nic.
Moment. Počkat.
Pokus s palci byl krátký a v podstatě celý proběhl v době, kdy byl John na návštěvě u rodičů. Tak jak to, že ví, v čem byly palce naložené? Leda že by-
Sherlock se zarazí a koutkem oka se podívá na Johna, který právě zalívá čaj vroucí vodou. Že by John navštěvoval jeho stránku? Zní to nepravděpodobně. John vždy nadává na kousky lidského těla v bytě a navíc by osobě jeho povolání a inteligence pokusy nic neřekly. Nebo aspoň většinou nic. Ale kde jinde by se o těch pokusech dověděl? John musí číst jeho stránku. A pokud to nedělá z vědeckých důvodů (o čemž Sherlock silně pochybuje), tak to dělá kvůli Sherlockovi.
„To ti ten čaj tak zvedl náladu, že se i usmíváš?" řekne John udiveně
MorMor
Sebastian stojí v kuchyni, utírá nádobí a po očku sleduje Jima, který sedí v obýváku s notebookem před sebou a tváří se čím dál vztekleji.
Poslední dobou je Jim vzteklý pokaždé, když se dostane na internet. Sebastian netuší, jaké stránky Jim navštěvuje a odmítá se snížit k tomu, aby prohledával jeho notebook (i když si je stoprocentně jistý, že Jim ten jeho prohledává), ale začíná mu to dělat starosti. Jim se chvíli vzteká, pak notebook zavře, odhodí na druhý konec gauče a naštvaně oddupe do ložnice, kde trucuje i několik hodin, než se zase objeví.
Jako třeba teď.
Moriarty s uraženým výrazem a bez jediného slova projde kolem Sebastiana a zmizí v ložnici, přičemž za sebou práskne dveřmi.
Sebastian se silou vůle donutí neprotočit oči v sloup a pokračuje v uklízení nádobí. Když vše doutírá, hodí utěrku na jednu židli a jde do ložnice. Tyhle Jimovi výlevy už potřebují nějaké vysvětlení. A pokud možno logické.
Jim leží na posteli rovně jako deska, pohled upřený do stropu, ruce založené na hrudi, naštvaný výraz v obličeji.
„Zajímalo by mě, na jaké stránky chodíš, že tě pak udrží tak dlouho potichu." řekne Sebastian a postaví se k nohám postele.
„Chceš si ze mě dělat legraci?" zasyčí Jim vztekle.
„Ne. Chci vědět, co se děje, že tě internet tak rozčiluje." řekne Sebastian vážně a trochu starostlivě se na Jima dívá.
„John Watson." hlesne Jim neochotně.
„Prosím?" zamrká Sebastian a nevěřícně na Jima hledí. Slyšel správně? Řekl právě Jim jméno toho malého armádního doktora? Jak ho ten může rozčilovat na internetu?
„John Watson!" rozkřikne se Jim a posadí se na posteli čelem k Sebastianovi. „Ten Sherlockův mazlík a ten jeho stupidní blog! Jak je možné, že blog s natolik nezajímavými články má větší návštěvnost, než moje stránka s konzultantskými službami? Jak je tohle možné?!"
Sebastian zaváhá na zlomek vteřiny, než se pustí na tenký led.
„Takže ty jenom žárlíš na úspěch Holmesovi a Watsonovi stránky?" ujišťuje se.
„To teda ne!" rozkřikne se Jim a vyskočí na nohy. „Ta stránka patří Johnnymu. Sherlockova stránka má tu nejubožejší návštěvnost, co jsem kdy viděl. Za rok má návštěv, co já za měsíc."
Sebastian předpokládal, že za svou poznámku o žárlivosti schytá spoustu nadávek a výhrůžek. Místo toho před ním stojí Jim, co se tiše pochechtává škodolibou radostí nad neúspěchem svého soka.