JohnLock

John si přehodí těžkou igelitku do druhé ruky, aby mohl z kapsy vytáhnout klíče a odemknout si dveře. Venku je horko k padnutí, takže chladný vzduch na chodbě přivítá s úlevným povzdechnutím. Už se těší do sprchy. A pak si dá zmrzlinu, kterou koupil. A pokud ho Sherlock nenasere, nejspíš dá trochu i jemu.

Ovšem dobrá nálada Johna přejde, sotva otevře dveře bytu. Okamžitě ucítí kouř, ovšem tentokrát ne z cigaret.

„Sherlocku!" rozkřikne se John naštvaně. „Ty tady hulíš trávu?!"

„Jak jsi na to přišel?" ozve se udivený hlas z gauče.

„Děláš si ze mě srandu?" rozkřikne se John rozčíleně. Odnese tašky s nákupem do kuchyně a vrátí se k Holmesovi. Doslova mu vytrhne jointa z ruky a sebere i balíček se sušenou bylinkou, který se válí na stolku.

„Johne, no tak!" zavolá Sherlock naštvaně a chce se posadit.

John mu to ovšem nedovolí. Dlaní Sherlocka praští do hrudi a opět ho srazí do lehu.

„Ani se nehni." rozkřikne se vzteklý Watson. „Řekl jsi, že už nebudeš nic brát, tak mě nezkoušej vytočit ještě víc, než už jsem, jasný?"

„Jasný, jasný." zamumle Sherlock a zůstane ležet na gauči.

John se i se zabavenou drogou vydá do svého pokoje. Musí si doopravdy dát sprchu, ta by ho mohla uklidnit.

Trvá asi půl hodiny, než se John vrátí do kuchyně. Sherlock se zavřenýma očima leží na gauči a nákup je rozeskládaný po celé kuchyni. Některé věci jsou v lednici, jiné v kredenci a zbytek stojí na stole.

John se trochu zamračí, ale nic neříká. Vypadá to, že se Sherlock pokoušel uklidit nákup, snad jako omluvu za svůj drogový úlet. Ovšem zmrzlinu vynechal. John si jen povzdechne a uklidí, co Sherlock nechal ležet.

Uklízí právě zeleninu, když se zarazí. Kupoval přece jablka, ale nikde je neviděl. John se znovu rozhlédne po kuchyni a pohledem zavadí o odpadkový koš. V něm, rozsekané na kousky, leží půl kila jablek.

„Sherlocku!" rozkřikne se John vztekle a vyrazí do obýváku. „Co jsi to udělal s těmi jablky?!" zeptá se ležícího detektiva.

„One apple a day keeps doctor away." zamumle Sherlock unaveně. „Nejspíš je to blbost, ale nemíním riskovat."

John zůstane na Holmese nechápavě hledět. To myslí vážně, co teď řekl?

„Seš naprostý idiot." zmůže se John na odpověď.

Sherlock na něj nijak nereaguje, protože spí.

MorMor

Sebastian podezíravě pozoruje Jima, který se právě vrátil z obchodu. Má dost nejistý pocit už od chvíle, kde Jim zmizel z bytu s prohlášením, že musí jít nakoupit. Jim nikdy nechodí nakupovat a Sebastian dobrou hodinu trnul strachem, s čím se vrátí. K jeho údivu se Jim vrátil s igelitkou plnou jablek.

To bylo divné.

A Sebastianovi to ani trochu neulevilo. Co může mít proboha Jim v plánu s tolika jablky?

Sebastianův údiv vzrostl o to víc, když si Jim i se všemi jablky sedl do kuchyně a začal do nich cosi vyřezávat.

Spolu s množstvím rozřezaného ovoce na kuchyňské podlaze roste i Jimova netrpělivost a zlost. Když jedno jablko proletí dveřmi do obýváku a skoro trefí Sebastiana, rozhodne se Moran začít zjišťovat, o co tady jde.

„Co to děláš?" zeptá se Jima, když uhne dalšímu jablku.

„Měl jsem dokonalý nápad." zamumle Jim sklesle. „Chtěl jsem Sherlockovi poslat výhružku vyřezanou do jablka, ale nenapadá mě, jak to ztvárnit."

„Aha." hlesne Sebastian, který stejně nepochopil, o co jde. Sebere ze stolu jedno z posledních nedotčených jablek a zakousne se do něj.

„Ne!" vyjekne Jim vyděšeně.

Sebastian ztrne a na moment ho polije hrůza, protože je přesvědčený, že jsou jablka otrávená.

Jim mu okamžitě vytrhne ovoce z ruky.

„Nemůžeš je jíst! Mám jich už málo a nechce se mi znovu do obchodu."

Sebastian mu věnuje znechucený pohled a raději odejde do ložnice, aby nemusel Jima zabít.

Jim položí okousané jablko na stůl a chvíli na něj hledí. Najednou se nadšeně usměje a rozběhne se do ložnice za Sebastianem.

„Sebby!" křikne na muže ležícího na posteli a skoro mu skočí na břicho. „Jsi geniální, víš to? Tys na to přišel." řekne Jim nadšeně a pevně Sebastiana obejme.

Sebastian sice nechápe, o co jde, ale objetí mu vrátí.