JohnLock
John zůstane nevěřícně – ne, vyděšeně stát ve dveřích do bytu, kterými právě vešel, pohled upřený na Sherlocka. Detektiv s kruhy pod očima má okolo paže uvázané škrtidlo a v druhé ruce drží injekční stříkačku. John si nemusí číst nápis na ampuli, aby věděl, co si chce Sherlock píchnout.
Holmes se nespokojeně zamračí, položí stříkačku vedle lahvičky s dezinfekcí a povolí škrtidlo.
„Jsi tu brzo." řekne chladně. John se měl z práce vrátit až večer a jsou sotva čtyři odpoledne.
„To je všechno, co mi řekneš?" zeptá se John naštvaně. „Vyčteš mi, že tě ruším, když se pokoušíš o sebevraždu?"
„Já se nepokouším o sebevraždu." řekne Sherlock ledově, zatímco uklízí své náčiní. „Snažím se zabavit."
„Zaba- Cože?!" vykřikne John nevěřícně. „Vracíš se k drogám, protože se nudíš?! To myslíš vážně?!"
„A co mám podle tebe dělat?!" rozkřikne se Sherlock stejně hlasitě a vyskočí na nohy. „Čtrnáct dní! Čtrnáct dní se nestala žádná vražda! Žádný zločin, ani pokus, prostě nic! Nevím, co dělat! Musím mít něco na práci nebo se zblázním! Můj mozek nemůže být v nečinnosti nebo zničí sám sebe a tohle mi aspoň pomůže na to nemyslet!" mávne rukou k ampuli a stříkačce.
„Jo, návrat ke starému zlozvyku je určitě řešení." řekne John hořce.
„Copak? Zklamal jsem tě? Tvůj hrdina není tak hrdinský, jak sis ho představoval?" zeptá se Sherlock jedovatě a pohrdavě se na Johna dívá.
„Jo, zklamal jsi mě." řekne John smutným hlasem a přikývne na souhlas. „Zklamal jsi mě, protože jsi mi slíbil, že už nebudeš fetovat. Dal jsi mi své slovo, ale to už asi nemá žádnou cenu, že?" povídá John tím samým zklamaným hlasem. Znovu si zapne bundu a vydá se ke dveřím.
„Dělej si, co chceš. Jsi dospělý a svéprávný, nepotřebuješ můj dohled." dodá John tiše, než odejde.
MorMor
Původně si Jim na internetu hledal plány jedné budovy, kam chtěl umístit bombu, kterou pro něj Sebastian právě konstruuje, ale nemůže se soustředit. Pravda, Mopanova přítomnost ho rozptyluje často, ale tentokrát to není vinou jeho vzhledu a Jimových čistě soukromých nápadů. Tentokrát za to můžou Sebastianovi ruce.
Bývalý voják si to ani neuvědomuje, ale občas si protáhne prsty a ty přitom vydají odporný lupavý a praskavý zvuk.
Jim tohle lupání klouby nesnáší. Naskočí pokaždé, když to Sebastian udělá a ten si to ani neuvědomuje! Moriarty má pocit, že ho to brzy dožene k šílenství.
Znovu se pokusí začíst do plánů a Sebastian to opět udělá.
„Můžeš toho nechat?!" zařve Jim vztekle. Vyskočil na nohy tak prudce, že mu notebook spadl na zem, ale jeho to nezajímá.
„Jime, co se děje?" zeptá se Sebastian nechápavě a ustaraně se na svého zaměstnavatele dívá. Nehledě na vojenský výcvik sebou celý trhl a cigareta mu málem vypadla z pusy, když na něj Jim nečekaně vyjel.
„Nic se neděje, jenom ty a ty tvoje- !" Jim se na moment zarazí. „Prostě už to nikdy nedělej!" zařve nakonec a doslova se rozběhne z bytu pryč.
„A co nemám dělat?" hlesne Sebastian nechápavě.
Položí notebook na stůl a vrátí se k bombě. S uspokojivým zakřupáním si protáhne ruce a pustí se do práce. Ať už do Jima vjelo cokoliv, snad ho to brzy pustí. A kdyby byl v problémech, může zavolat.