JohnLock

Venku přituhlo a vypadá to, že i brzy začne sněžit. Sherlock a John se vrací na Baker street a navzdor tomu, že za sebou mají úspěšné vyšetřování a vyřešení případu, doktor Watson nemá dobrou náladu. Je spíš vyloženě nasraný.

Aby Sherlock našel pachatele, zničil Johnovu šálu. Ono je to složitější, ale výsledkem bylo zničení šály a to Johna sere. Je mu zima a byla to jeho šála.

Sherlock se koutkem oka podívá na svého společníka. John se pořád mračí, ruce má strčené v kapsách a hlavu vraženou mezi rameny, aby mu alespoň límec chránil krk před studeným větrem.

Sherlock není rád, když je John naštvaný. Chybí mu jeho obdiv a jeho chvála. Ovšem na rozdíl od dpolečenských témat, tentokrát Sherlock ví, co udělal špatně.

Náhle se Sherlock postaví před Johna a donutí ho tím zastavit. Než se John může začít vztekat, proč mu skáče do cesty, sundá si Holmes šálu a uváže ji Johnovi kolem krku.

„Bude ti zima." hlesne John napůl překvapeně, napůl dojatě.

„Omlouvám se, že ti ničím oblečení." řekne Sherlock tiše a lehce Johna políbí na rty.

„Příště neslibuj, že mi ji vrátíš, když víš, že ji úplně zničíš. Ale nakonec, byla to jen šála, nic víc."

„Jistě, jen šála, nic víc." zahučí Sherlock a uhne pohledem.

„Sherlocku?" nakrčí John udiveně obočí

„Měli bychom si pohnout, ať paní Hudsonová nemá starosti." vyhrkne Sherlock spěšně a vyrazí dál.

„Sherlocku, cos udělal?" křikne za ním John trochu rozčíleně.

„Nic. Vůbec nic, co se tě týká." vyhrkne Sherlock rychle. Až příliš rychle.

John se zarazí.

„Sherlocku, tys něco dělal s mým oblečením?" zeptá se podezíravě.

Holmes na to nic neřekne, místo toho ještě zrychlí.

„Sherlocku!"

MorMor

Sebastian stojí před zrcadlem v koupelně a s podmračeným výrazem si hledí do tváře.

Má na sobě oblek. Nemá rád obleky. Nemá rád společenské oblečení vůbec a je mu jedno, jak dobře v něm vypadá nebo nevypadá.

Tohle byl Jimův nápad.

Sebastian mu ve slabé chvilce slíbil, že s ním půjde do divadla, ale s tímhle nepočítal.

„Sebby!" zahlaholí Jim, sotva Moran výjde z koupleny. V ruce drží úzkou šedivou šálu, kterou mu přehodí kolem krku dřív, než se Sebastian stačí začít bránit.

„Teď je to dokonalé." usměje se Jim šťastně. Sám má na sobě jeden ze svých směšně drahých obleků.

„Tohle už je trochu moc, ne?" zamračí se Sebastian a chce si šálu sundat, ale Jim, který stále drží její konce mu to neumožní.

„Co?" zeptá se Jim nespokojeně.

„Proč mi dáváš šálu? Nestačí, že mám na sobě tyhle hadry?" zaptá se Moran naštvaně.

„Tu šálu mít musíš, je to tak lepší." usměje se Moriarty.

„A v čem?"

„Neutečeš mi." usměje se Jim ještě víc a zatahá za konce šály. „Dokud ji držím, tak půjdeš za mnou. A kdybys mi chtěl utéct z divadla, můžu tě přivázat k židli. A taky si tě můžu přitáhnout blíž, když bych tě chtěl políbit." vysvětluje Moriarty.

Jako důkaz svých slov za šálu zatáhne silněji než předtím a donutí Sebastiana se lehce předklonit. Jim mu vtiskne na rty krátký polibek, než šálu pustí a skoro se rozběhne pro kabáty.

Sebastian chytne šedavou látku, aby si ji ztrhnul z krku, ale zarazí se. Nechce oblek ani šálu ani nekonečnou operu či na jakou hrůzu to jdou. Ale pro dnešek to přežije. Divadlo, oblečení i šálu.

Je voják, to zvládne.