JohnLock
Když John, čerstvě vysprchovaný a převlečený, ráno sejde do bytu, sedí už Sherlock u stolu a s prsty sepjatými pod bradou hledí kamsi vpřed.
„Dobré ráno." pozdraví ho John vesele a vyrazí prohledávat kuchyň. „Dáš si snídani?" zeptá se Sherlocka, ovšem odpovědi se nedočká.
Najde rohlíky, které večer přinesl a v lednici najde nějaké máslo a marmeládu, které podrobí důkladné prohlídce. Už párkrát se mu stalo, že málem snědl nějaký Sherlockův pokus a nemíní si to zopakovat. Mezitím dovařila voda v konvici, a tak John sobě i Sherlockovi zalije čaj a odnese hrnky ke stolu.
„Dáš si něco ke snídani?" zeptá se John znovu a opět bez reakce ze strany detektiva.
John to nijak neřeší. Namaže si dva rohlík jídlem se usadí ke stolu.
„Nevím, co jsi měl v plánu s těma očima, co máš v lednici, ale některé už začínají obrůstat plísní." prohodí John během jídla. „Jestli je tam najde paní Hudsonová, tak ti je nejspíš hodí na hlavu. Nesnáší, když máme v lednici plesnivé věci. A lidská těla." dodá John.
Víc už toho neřekne. Dojí snídani, vypije čaj a odnese nádobí do dřezu. Je si jistý, že ho po návratu z práce najde na stejném místě, takže ho mže umýt potom.
„Měj se." rozloučí se John se Sherlockem, když se obuje a s bundou v ruce se chce odejít.
„Johne?" promluví Sherlock poprvé za celé ráno. „Mám hlad."
„Měj se." zopakuje John a vydá se do práce.
MorMor
Jim se opatrně vyplíží z ložnice a potichu za sebou zavře dveře. Má v plánu Sebastianovi připravit snídani a byl by rád, kdyby to bylo překvapení. Jen má trochu obavy, aby během příprav Sebbyho neprobudil.
Postupně na tác přichystá silnou černou kávu (bez cukru, bez mléka), džus, misku s pomazánkou, talířek se zeleninou a ranní noviny. Zbývá už jen poslední součást snídaně – tousty.
Sebastian nespokojeně nekrčí nos a převalí se na druhý bok. Pak najednou prudce otevře oči a zvedne se. Cítí spáleninu.
„Jime?" hlesne trochu ustaraně. Z pod polštáře vytáhne zbraň a bez hlasitějšího zvuku se vydá z ložnice.
V kuchyni s koleny pod bradou sedí na židli Jim a vypadá jako hromádka neštěstí. Na stole před ním na kupě leží cosi, v čem Sebastian odhadem pozná spálený chleba.
Sebastian položí zbraň na kredenc a sedne si na židli vedle Jima.
„Chtěl jsem ti udělat snídani." zahučí Jim do kolen. Zní to, jako by se mu chtělo brečet.
Sebastian ho chytne kolem ramen a přitáhne si ho blíž.
„Chceš s tím pomoct?" zeptá se tiše.
„Není chleba. Došel." namítne Jim.
„Nezajdem na snídani do toho bistra u zastávky?" navrhne Sebastian klidným tónem.
„Tak jo." povzdechne si Jim a postaví se. „Příště zkusím hemenex." dodá.
„Ten mám rád." pokýve Sebastian hlavou a jde se obléct.