JohnLock

Jmenuje se Gladstone a je to buldok. Podle Harry je to typický Brit stejně jako John, a proto si prý budou rozumět. Harry mu vždycky dávala šílené dárky, ale dát mu živého psa, vlastně štěně, to se překonala. Asi věděla, jaký názor na psa budou mít dva obyvatelé na 221B Baker Street, protože zmizela dřív, než se John stačil vzpamatovat ze šoku.

Nutno říct, že Sherlock nebyl nadšený. Vlastně byl vzteklý, ovšem těžko říct, jestli pro přítomnost psa nebo pro Johnův zákaz na něm dělat pokusy.

„Tak jí tu obludu vrať!" rozkřikne se Sherlock. „Nechápu, proč to chceš mít tady, když se tolik bojíš, že to rozbiju!"

„Já jenom nechci, abys na něm dělal pokusy." rozhodí John rukama.

„Protože moje pokusy jsou natolik neodborné, že bych to zabil, že?"

„Ne." namítne John rozhodně. „Protože stačí, že děláš pokusy na mně, tak můžeš vynechat Gladstona."

„Tomu mám věřit?" odsekne Sherlock a skoro s pohrdavým výrazem se na doktora dívá. „Že se dobrovolně nabídneš jako pokusný králík, abys uchránil psisko, které vidíš poprvé v životě?"

„Jo, protože to psisko je dárek od Harry a já nemíním sedět za týrání zvířat." přikývne John rozhodně.

Sherlock věnuje Johnovi i Gladstonovi znechucený pohled, hodí sebou na gauč a s koleny u brady se otočí zády do místnosti.

John jen protočí oči a promne si obličej. V duchu uvažuje, co to do jeho partnera vjelo, ovšem tyto úvahy nikam moc nevedou. Bude jednodušší se Sherlocka prostě zeptat, a pak uvažovat nad sto a jedním významem jeho odpovědi.

John přejde ke gauči a opatrně si sedne na kraj za Sherlockovými zády. Detektiv nedává najevo, že by si jeho přítomnosti všimnul, dokonce ani když mu John položí ruku na paži a začne ho po ní krouživými pohyby hladit.

„Co se děje?" zeptá se John tiše, ale v jeho hlase jde slyšet slabý náznak starostí.

„Nic." odsekne Sherlock, který je pořád ve fázi, kdy trucuje.

„Sherlocku." povzdechne si John a nahne se nad ležícího muže.

„Prostě se mi nelíbí. A navíc je tady jenom pár hodin, ale ty už seš na jeho straně."

„Tebe jsem znal jen pár hodin a zastřelil jsem kvůli tobě taxikáře." namítne John a začne jednou rukou vískat Sherlocka ve vlasech. „Nemusíš se bát, ty jsi vždycky na prvním místě."

„Vážně?" špitne Sherlock a přes rameno se na Johna podívá, ovšem jen koutkem oka.

„Neustále vyžaduješ pozornost a jsi příšerný, když se ti jí nedostává, takže vlastně ani nemám na výběr."

Sherlock se znovu naštvaně zamračí a zaboří obličej hlouběji do opěradla.

„Jsi strašný." řekne John s úsměvem, než se nakloní blíž a políbí Sherlocka na tvář.

MorMor

Když Sebastian přijde domů, přivítá ho hrobové ticho, což obvykle znamená prázdný byt. Až na to, že v kuchyni najde Jima, jak sedí s koleny pod bradou a se zoufalým výrazem ve tváři.

„Jime?" řekne Sebastian opatrně. „Co se stalo?"

„Měl jsem hlídat Tobyho." hlesne Jim tichým hlasem vyděšeného dítěte. „To zvíře je zlo. Je nebezpečné a zákeřné a – Já ho ztratil."

Chvíli trvá, než Sebastianovi dojde, že Jim mluví o onom rezatém kocourovi, kterého Molly bezmezně miluje. Kocour Toby jí oplácí stejnou, ale všechny ostatní lidské bytosti nenávidí. Pokud někdo chce důkaz, že chtějí kočky zotročit nebo vyhladit lidskou rasu, stačí mu Toby.

„Molly ho přinesla sem?" zeptá se Sebastian opatrně.

„Jo." špitne Jim. „Rozházel granule a rozlil všechno, v čem byla voda. Zničil žaluzie a rozbil ti hrnek. Chtěl jsem ho chytit, ale poškrábal mě a pokousal, a pak prostě zmizel."

Teprve teď si Sebastian všimne spousty náplastí na Jimových rukách. Skoro to vypadá, že by bylo jednodušší mu ruce od špiček prstů po lokty ovázat obvazem.

„Měl jsi tady otevřené okno nebo dveře?" zeptá se Moran.

„Ne."

„Pak musí být někde v bytě."

„Ale já se díval všude!"

„Co je nejpohodlnější místo v bytě?" zeptá se Sebastian s lehce podmračeným výrazem.

Jim na něj chvíli nechápavě hledí, ale pak se mu ve tváři objeví hrůza a on se rozběhne do ložnice. A přímo ke skříni se svými obleky.

Bytem se rozlehne vyděšené zaječení, zuřivý ryk a vzteklé kočičí zařvání dřív, než se Moran dostane do ložnice. Pod nohami mu proběhne rezavý blesk, ale to je odstřelovači jedno. Na zemi před skříní totiž sedí zoufalý Jim a dívá se na své obleky.

„Ten- ten- Spal tady. Mezi mými obleky. Zničil je. Podívej."

„Jime, klid. To spravíme. Napravíme to."

„Sebby, chci tu kočku mrtvou. Teď hned. Bolestivě." řekne Jim děsivě ledovým hlasem.

„A co řekneš Molly?"

„To je jedno. Zab tu kočku." sykne Jim nenávistně.

Naštěstí pro Molly, Tobyho a Plán se dobromyslná patoložka právě objevila za dveřmi bytu.