JohnLock
„Kdo je to?" zeptá se John zvědavě, když zahlédne vysokého černovlasého muže, který se baví se Sherlockem.
„Jeden nový detektiv. Albus Potter." informuje ho Greg. „Podobně jako Shelrock i on se specializuje na podivné případy."
„Albus? To jako vážně?" uchechtne se John pobaveně.
„Jo. Asi je to nějaká tradice – divné jméno, divné případy." pokrčí Lestrade s úsměvem rameny. „To ovšem Sherlockovi nebrání, aby mu říkal Albíne."
„Že mě to neudivuje." uchechtne se John pobaveně.
- - o - -
„Pottere, co jste zač?" zamračí se Sherlock na vytáhlého detektiva. „Ty stopy, o kterých mluvíte, na místě činu nebyly. Monroe se nemohl z bytu dostat oknem a přece jste ho takto usvědčil. Byl jsem na místě činu před vámi a žádné známky vloupání tam nebyly, ale sotva projdete kolem okna vy, je jich tam plno. Jak jste to udělal? Pro koho pracujete doopravdy? Co jste zač?" chrlí ze sebe Sherlock.
Albus Potter si jen s povzdechnutím promne obličej, než sáhne do kapsy.
„Tohle už je snad po padesáté." hlesne potichu, než se zase podívá na Sherlocka. „Jsem čaroděj a pracuju jako bystrozor pro ministerstvo kouzel. Řeším zločiny čarodějů, které se týkají mudlů a pokaždé, když něco vyřeším, vy mě přepadnete s tím, že falšuju stopy a podvádím. To je sice pravda, ale dělám to, aby se o nás mudlové nedověděli a taky už mě nebaví vám pořád vymazávat paměť. Obliviate!"
- - o - -
„Sherlocku, co jsi s tím novým detektivem tak dlouho řešil?" diví se John, když spolu sedají do taxíku.
„Cože?" zarazí se Sherlock.
„S Potterem. O čem jste se tak dlouho bavili?"
„Nevím, vymazal jsem to. Nebylo to nic důležitého." mávne Sherlock bez zájmu rukou.
MorMor
Jim se nejistě podívá na svůj telefon. Ráno se s Moranem dost pohádali. Nebylo to nic důležitého nebo vážného, ale Jim po něm hodil několik věcí a Sebastian utekl z bytu. Jenže teď už je večer, po Sebastanovi ani stopy a Jim by si rád dal něco k jídlu. Jenže nechce být ten, kdo jako první vykročí po cestě k usmíření. I když si už nepamatuje, kdo tu hádku začal. Nakonec žaludek rozhodne tohle dilema za něj a hlasitě zakručí. Jim jen protočí oči a vytočí Moranovo číslo.
„Ano?" ozve se v telefonu chladný neosobní hlas.
„Vrať se domů a přines mi něco k jídlu." rozkáže Jim místo omluvy.
„A proč bych to dělal?" zeptá se Sebastian skoro udiveně.
„Protože jsem tvůj zaměstnavatel." odsekne Jim. Na odmlouvání není zvyklý.
„Víš, jak jsi po mně házel různé věci? Krom těch nebezpečných mezi nimi byla i ponožka. A já ji chytil." prohodí Sebastian jako by nic.
„No a?" nechápe Moriarty souvislosti.
„Pán dal Sebbymu ponožku. Sebby je teď volný!"
„Morane! Ještě jednou půjdeš s Molly do kina a zabiju tě!" zařve Jim do telefonu, než zavěsí a hodí mobil přes místnost. Ušel mu tak Sebastianův pobavený smích.
Hooperová už nikdy nebude vybírat společný film. Nikdy.