JohnLock

Sherlock nesnáší Vánoce. Pohanský svátek oslavy slunce, který ukradli křesťané, aby se jim snadněji rozšiřovala jejich víra, a kterého momentálně zneužívají marketingové společnosti, aby vydělaly víc peněz. A ještě ty nápady, že by se člověk měl scházet s rodinou, aby strávil příjemný večer. Dle Sherlockových zkušeností je setkání s rodinou stoprocetně účinný recept na katastrofu. Kdyby bylo po jeho, proběhnou všechny dny v prosinci úplně stejně jako ty v únoru, červnu nebo třeba v listopadu.

Jenže to by jeho spolubydlícím nesměl být doktor John H. Watson. John Watson, který tyto svátky miluje, a který strávil advent tím, že zpíval koledy (falešně), pomáhal paní Hudsonové s výzdobou a zakazoval ji Sherlockovi ničit (zbytečně), a který kupoval dárky snad všem idiotů, které kdy potkal. A aby toho nebylo málo, tak ten samý John Watson, který o sobě prohlašuje, že je Sherlockův přítel, uspořádal na Baker Street Vánoční večírek. Pokud tohle není důkazem toho, že ho John buď nezná nebo nenávidí, tak už nic.

A jako by toho nebylo málo, Mycroft neustále otravuje s tím, že Sherlock musí přijet na svátky k rodičům.

„Sherlocku, měl by ses převléct, hosté tady budou každou chvíli a župan není ta nejlepší volba oblečení."

„Říká chlápek ve svetru se smrčky," odsekne Sherlock.

„Budeš se chovat slušně, když ti dám vánoční dárek předem?"

„Říkal jsem ti, že nic nechci," otočí Sherlock nos nahoru. „A nějak pochybuji, že ať už od tebe dostanu cokoliv, že z toho budu mít takovou radost, abych se choval slušně."

„Zavolal jsem tvojí mámě, že letos nepřijedeš na svátky domů, ale že budeš slavit tady," pokrčí John rameny. „Asi si myslí, že spolu chodíme, ale souhlasila s tím."

„Řekl jsi mojí matce, že nepřijedu na vánoce domů a ona souhlasila?" zopakuje Sherlock nevěřícným hlasem.

„Jo," přikývne John na souhlas a dál trpělivě čeká na nějakou reakci. Tedy krom opakování vět a ohromeného ticha.

„Díky!" vykřikne Sherlock a pevně Johna obejme, což mu doktor s úsměvem oplatí.

„Hej, doufám, že nerušíme," ozve se od dveří Gregův hlas.

„Co? Ahm- N- ne, nerušíte. Sherlock se jde akorát obléct," dostane ze sebe John s červenými tvářemi a postrkuje přitom svého spolubydlícího k jeho ložnici.

„Sherlock není oblečený?" ozve se zpoza detektiv inspektora šokovaný hlas paní Hudsonové.

John se jen plácne dlaní do čela, ale nic neříká. Stejně by nic nevysvětlil.

MorMor

Vánoce jsou pro Jima Moriartyho zbytečbost. On si může dělat Vánoce, kdy chce.

Vánoce jsou pro Sebastiana Morana jen mírná změna prostředí. Jeho práce nepřestává jen kvůli tomu, že se zbytek křesťanského světa rozhodl, že je období míru. Světýlka v oknech jen pomáhají osvětlovat temné místnosti nebo se snaží rozptylovat odstřelovačovo soustředění. Nakupování dárků a vánoční trhy jen znamenají, že se oběť s větší pravděpodobností objeví venku. Vánoční stromky za okny znamenají jen mírnou komplikaci při odstraňování nepohodlné osoby.

Vánoční svátky pro Sebastiana Morana nic neznamenají. A přece to není tak úplně pravda.

Půlnoční mše obvykle znamenají kostely plné k prasknutí, ovšem tenhle je tak malý a zastrčený, že v něm moc lidí není. Moran o něm ví hlavně proto, že si mapoval okolí bydliště další oběti.

Cesta dovnitř vedla spíš náhodou, zaujal ho tichý zpěv malého smíšeného sboru dětí i dospělých. Jeho tiché kroky nejdou ani v kostele slyšet, jen dřevěná lavice zaskřípe pod jeho vahou. A pak je zase ticho, jen sbor dál zpívá.

Venku padá sníh.

Moran sedí, ruce složené v klíně, oči upřené na malovaný strop. Na nic nemyslí. Jen sedí a dýchá a užívá si klid a mír tohoto místa.

Ozvou se kroky a někdo si sedne na lavici vedle něj. To je divné, všude je plno místa.

I když zas tak divné to není.

Ten někdo je v obleku navlečený Jim.

Moran jen tázavě pozvedne obočí.

„Drž hubu," zamumle Jim a uhne jeho pohledu.

Sebastian se jen pousměje a znovu obrátí oči ke stropu.

Klid a mír vládne krajem.