TRAPAS

Už když šel po schodech do zasedací místnosti, slyšel tiché štěbetání a občasné zachechotání. Poznal podle hlasu, že to byl smích Samanthy. Ještě se nesetkal s tím, že by se zrovna ona v zasedačce takhle bavila. Byla vždy vážná a snažila se držet norem chování, hlavně když byl s nimi v místnosti i generál Hammond. Vyběhl poslední schod a zastavil se. Nevěděl, jestli se má pohnout, nevěděl jestli má něco říct. Nebyl si ani jist, jestli náhodou nemá něco na sobě. Zkoumavým pohledem si zkontroloval šaty od límce u košile až po boty. Nenašel nic zvláštního. Vše mu přišlo zcela normální, běžné. Ale proč se všechny oči v místnosti dívaly na něj? Proč ho Sam i Jack, kteří sedí těsně vedle sebe a dívají se do novin, pozorují?

Jediný Teal'c seděl klidně na židli a zíral do prázdna. Vypadal jako když medituje. Už se nadech aby konečně prolomil to ticho v místnosti a promluvil, když v tu chvíli se opět ozval smích. Sam i Jack se stydlivě schovávali za noviny, které stále drželi před sebou. Nemohli si prostě pomoci. Bylo to silnější než oni sami.

Nechtěli být hrubí, nechtěli mu ani ublížit, ale při pohledu na fotku, která byla otištěna v novinách, se nemohli přestat smát.

"Rád bych věděl, co se zase stalo," řekl Daniel podrážděně. V jeho hlase byla ale slyšet i ironie. I když se cítit divně, nemyslel si, že by mu jeho přátelé chtěli nějak ublížit. Vždy si z něj maximálně udělali legraci.

Ani netušil, jak blízko byl k odhalení toho, co oba dva vlastně dělají.

"Ale, ..." začal Jack a dával si ruce před obličej. Chtěl zakrýt široký pobavený úsměv, snažil se soustředit.

"Co? Tak povídejte. Mám na sobě něco?" opět se podíval na své šaty a nezapoměl zkontrolovat boty.

"Danieli, víš, jde o to, že ..." přidala se Sam, ale i ta nebyla schopna se chvíli soustředit a souvisle mluvit. Natož něco vysvětlovat. Její smích zaplnil místnost. Daniel byl zcela překvapen tím, že ani generál Hammond, který právě vešel do zasedačky, ji neuklidnil.

"Co to je? Na co se to dívají? Co jim přijde tak vtipné?" ptal se sám sebe.

Konečně udělal krok a když zjistil, že ho nohy poslouchají, přešel k Sam a Jackovi. Nakouknul do novin. Než se stačil v textu a obrázcích zorientovat, Jack noviny zavřel, složil a sedl si na ně.

"Ne, to nejde, Danny!" smál se Jack a pořádně noviny přisedl. Bylo by to asi pro Daniela moc trapné, kdyby viděl to, čemu se tu se Sam smáli.

"Sam, notak!" zahudroval Daniel. Sam jen kroutila hlavou a nepřestávala se usmívat.

"Co se děje?" konečně se generál Hammond ozval. Sedl si na svou židli a pozoroval, jak se Daniel snaží Jacka zvednout, aby se dostal k novinám. Tahal ho za uši, škubal za židli, lechtal ho. Doslova skákal kolem nehybného Jacka a snažil se seč mu síly stačily. Nic platné.

"Jako děti," pomyslel si Hammond a pousmál se.

"Kde jsi byl v sobotu, Danny?" zeptal se Jack a otočil se tak, aby mu viděl do obličeje. Opřel se o opěrátko a netrpělivě čekal na jeho odpověď. Sam se s úsměvem na rtech též otočila. Opět na něj oba dva vysloveně zírali. Byl si jist, že bojují seč jim síly stačí, aby se nezačali smát.

"Kde bych měl být. Měl jsem volný víkend. Chtěl si trošku užít odpočinku," odpověděl Daniel a zastrčil si ruce do kapes. Stál tam vysloveně jako nevinné nemluvně.

"Ano, vysloveně jsi si užíval," vyprskl Jack smíchy. Konečně z pod sebe vytáhl noviny a podal je Danielovi.

"Strana 10 pro tvoji informaci, aby jsi to dlouho nehledal," dodal a jakoby to měli nacvičené, on i Sam se otočili opět ke stolu. Daniel začal v novinách zběsile listovat. V tuto chvíli litoval, že noviny nezačínají zrovna stranou deset. Když konečně nalistoval kýženou stránku, začal se červenat. Ve chvilce byl červený jako rajče. Myslel si, že se propadne hambou. Složil noviny a položil je na stůl. Hammond se pro ně natáhl a začal jimi listovat.

"O co jde?" zeptal se Hammond.

"Daniel se byl v sobotu bavit," odpověděl Jack.

"Otevřeli novou pláž," dodala Sam.

"Ale není to jen tak nějaká pláž," opět se ke slovu dostal Jack.

"Je to nuda pláž," dodala Sam a litujícím pohledem se zadívala na Daniela, který čekal na reakci generála.

Hammond konečně došel ke straně deset. Zadíval se na jednu stránku s obrázky. Pohled který se mi naskytl byl opravdu k zasmání. Fotka nahých lidí chodících po pláži ho ani tak neupoutala, ale muž na druhé fotografii mu byl velmi povědomý. s třesoucími se koutky překvapeně zvedl hlavu od novin a zadíval se na jen sklopil oči a vyslechl si další smích, který tentokrát patřil generálovi.

"Alespoň že se všichni dobře pobavili," pomyslel si. Noviny si vzal a sedl si na svou židli. Opět se podíval na svou fotku v novinách.

"Ale zadek mám hezký," pochválil se polohlasně.