ÚPLNĚK

Světla v Jackově chatě potemněla, Teal'c i Daniel už dávno spali, i Sam už byla v posteli. Jestli se tomu dalo vlastně říkat postel. Docela pohodlná rozložitelná matrace ležela na druhé straně pokoje, kde se ke spánku chystal uložit i Jack. Sam si to místo sama vybrala, vybalila si do vedle stojící skříňky i své věci. Jen si neuvědomila, že v tom samém pokoji bude zřejmě spát i její velitel. Teď to nebyl ani její velitel. Spíš ho považovala za přítele, kamaráda. Přeci jen byly na dovolené. Volno si užívali uprostřed lesa v Jackově chatě, která stála hned poblíž rybníku, kde, jak se později všichni dozvěděli, nejsou žádné ryby. I když si celé odpoledne užívali na lehátkách s pruty v rukou, nic nechytili. Šlo jen o to, aby si všichni odpočinuli, aby na chvíli přestali myslet na záchranu světa. A tak to i Jack plánoval. Byl štěstím bez sebe, když i Sam konečně přijala jeho pozvání.

Konečně společně rybařili. Už ztácel pojem o tom, kolikrát ho odmítla. Byl přesvědčený, že ji snad už nikdy nepřemluví. Ale něco se zřejmě stalo. Něco, co změnilo její pohled na vše kolem, na lidi, kteřé měla kolem sebe ale i ona sama se změnila. Po tom, co se rozešla s Petem byla jako vyměněná. Trávila s ním více času, byla opět uvolněná, opět se dokázala plně soustředit na práci a také věnovat trochu času sobě samé. Opět začala cvičit v posilovně, kterou měli v SGC a musel uznat, že ji to teď slušelo. Její postava byla ještě hezčí, pevnější. Až se styděl za to, jak na ni pořád po očku pokukoval.

Sam klidně oddychovala a občas i něco zamumlala ze spaní. Zřejmě byla uprostřed nějakého snu. Pousmál se. Přišlo mu to roztomilé. Potichu přešel od okna, kde už asi dvacet minut postával, k její posteli a jen se ujistil, že tvrdě spí. Nechtěl ji probudit. Vytáhl si ze skříně ručník a vyšel před chatu. Byla teplá noc, jen jemný vítr se proháněl korunami stromů a zpěv ptáků doplňoval tuto krásnou atmosféru. Měsíc v úplňku se odrážel od vody a na hladině se objevovaly malé vlnky. Přešel k okraji rybníku, ručník položil na zem a sundal si mikinu. Odhodil ji na zem vedle ručníku a sundal si i kalhoty i slipy. Už chtěl skočit do vody, ale uvědomil si, že má ještě na sobě ponožky. Pousmál se a sundal si je. Teď už mu nic nebránilo v tom, aby se ponořil do studené vody. Tohle noční koupání mu chybělo. Celou dobu je zavřený v SGC a k takovému relaxu se jen tak nedostane. V poslední době i špatně spí a když má možnost, zajde si zaplavat do studené vody. Někdy se mu potom podaří i usnout.

Většinou plave na druhou stranu a zpět, ale dnes na plavání neměl náladu. Jen se položil na hladinu a sledoval noční oblohu. Miloval noční oblohu, snažil se vždy najít co nejvíce souhvězdí, kolik mohl. Dnes měl štěstí, obloha byla krásně čistá, bez jediného mráčku.

Sam se posadila na posteli. Vylekala se. Opět se jí zdál jeden z těch snů, kdy Jack byl smrtelně zraněn. Tyhle sny ji trápily už docela dlouho. I když už s nimi Jack na mise tolik nechodil, měla stále o něj strach. A to se asi nezmění. Rozhlédla se po místnosti. Zdálo se ji, že Jack je v posteli a že tvrdě spí. Peřinu měl zřejmě přitaženou až pod bradu a užíval si nějaký pěkný sen. Zato ona. Vylekaná, zpocená a bez síly opět usnout.

Potichu vstala z provizorní postele, na které se ji až doposud spalo dobře, a přešla k oknu. Měsíc zrcadlící se na hladině vody v rybníku ji ihned přivedl na skvělý nápad. Ze skříně si vyndala ručník a vyšla před chatu a stejně jako Jack ze sebe sundala veškeré oblečení a nezapoměla ani na ponožky. Lehkými kroky přešla až k břehu. Zlehka našlapovala, aby voda kolem jejích nohou tolik nešplouchala. Konečně se celá ponořila pod vodu. Po chvilce se vynořila, vlasy si stahla dozadu, aby viděla. Pohled, který se ji naskytl ji téměř donutil vykřiknout. Na poslední chvíli se ji podařilo se uklidnit, když si uvědomila, že ten člověk, kterého před sebou viděla, nebyl nějaký zloděj a nebo úchyl, ale Jack.

"Carterová?" oslovil ji.

"Pane?" odpověděla a už se chtěla stavět do pozoru a salutovat, ale když si uvědomila, že je úplně nahá, raději to pro tentokrát opomenula.

"Nemůžete spát?" zeptal se a dalo mu to hodně velkou práci, aby se nezačal smát. Přišlo mu to hodně vtipné, jak se tam oba dva sešli, uprostřed noci, v rybníku, úplně nazí.

"Zdály se mi zlé sny, ale bude to v pořádku," odpověděla a ruce si přivinula na prsa, jakoby se chtěla před Jackem schovat. Byla tma, jen měsíční svit jim dodával trochu světla. Bála se, že ji její nadřízený uvidí.

"Vůbec jsem si nevšimla, že tu jste. Myslela jsem, že tvrdě spíte," snažila se Sam udržet konverzaci.

"Ani jsem si nešel lehnout. V poslední době nemohu spát. Vlastně spíš usnout mi dělá problém," odpověděl.

Stále se ji díval do očí. Byla tak jiná. Kapky vody ji stékaly z vlasů po tváři, její modré oči odráželi bílou záři, která na ně dopadala z nebe. Vypadala krásně.

I Sam si všimla, jak je Jack jiný. Mokré vlasy se mu rozcuchaně vlnily na hlavě, tmavě hnědé oči ve tmě svítily jako hvězdy.

"Tak já asi půjdu ven, už je mi i zima," řekla Sam. Třásla se zimou a i její rty měly tmavě modrou barvu.

"Jistě," řekl Jack.
"Škoda," dodal, ale jen v duchu, aby to Sam neslyšela.

"Ale pane, otočte se," poprosila ho nejen slovy, ale i pohledem. Styděla se a nechtěla, aby ji viděl.

"Dobře, ale stejně jsem vás viděl," odpověděl Jack a otočil se.

"Prosím?" zeptala se Sam překvapeně.

"Zaslechl jsem kroky a tak jsem se otočil. Akorát jste šla do vody," odpověděl Jack a ušklíbnul se, jakoby se cítil, že něco a nebo nad něčím zvítězil. Bylo to takové malé vítězství.

Nikdy nevěřil, že se mu takový pohled naskytne.

Sam se jen začervenala a rychle vyběhla z vody, zabalila se do ručníku a zmizela v chatce.

Jack se otočil zpět, aby ji ještě jednou zahlédl, ale byla rychlejší.

"Snad příště," pomyslel si.