DEN BLBEC

"Carterová!" vykřikl Jack, když se vynořil spoza dveří domku, ve kterém byl spolu s Teal'cem ubytovaný.

"Ano?" ozvala se Sam z protějšího domku. Otevřela dveře a zadívala se zvědavě do obličeje muže, který vypadal, jakoby hledal věc, kterou mu někdo sebral a on ji nutně potřeboval.

"Mám problém!" konečně se vyslovil. Sam přešlápla a založila ruce v bok. Čekala opět jeden z Jackových obvyklých vtípků, které si v poslední době oblíbila. Ale kdyby měla být upřímná, někdy ji to lezlo na nervy. Tento okamžik ale nebyl tím, který by ji rozčílil. Jack se zadíval do její tváře a oddychl si. Neviděl v jejích očích výraz naštvanosti, nýbrž se jí v očích objevila jiskra, kterou dala najevo, že dnešek byl skvělý den. Hned si byl jistý, že se mu bude smát. Nevěděl, jestli s takovou prosbou, kterou má zrovna na jazyku, má jít ven. To, že uvízli na cizí planetě, někde uprostřed vzdálené galaxie, se najednou zdálo jako nic, naproti tomu, co ho trápilo nyní.

"Ano, pane?" oslovila ho Sam a pozdvihla levé obočí. Jackův pohled se stočil k zemi. Začal se pohupovat jako dítě, které něco provedlo a teď se založenýma rukama za zády tvrdí, že je nevinné.

"Ehm," odkašlal si. O tomhle se mu vážně dobře nemluví. Když se před pár minutami ptal Daniela i Teal'ca, nepřišlo mu to tak těžké. Je to věc, která je pro každého člověka stejná.

Věděl to, ale fakt, že se ptal právě Sam to ztěžoval.

"Nemáte toaleťák?" konečně položil otázku. Sam se tak moc snažila, aby se nezačala smát, ale její snažení bylo marné.

"Ale jistě, pane!" odpověděla a při tom, když říkala slovo "pane" přidala do svého hlasu důraz. Doslova ho provokovala. Bavilo ji to. Vešla zpět do domku, kde v jedné ze svých tašek našla roličku toaletního papíru.

"Potřebujete ještě s něčím pomoct?" provokativně se zeptala. Na rtech jí hrál úsměv.

"Myslím, že teď už to zvládnu, díky," odpověděl Jack a otočil se k odchodu.

"Jak to vypadá s naším odchodem?" dodal a ještě jednou se na Sam podíval.

"DHD bylo z větší části zničeno, ale máme štěstí. Hlavní obvody se zdají být v pořádku. Pracuji na tom jak nejrychleji můžu," podala hlášení Sam. Čekalo ji ještě hodně práce a tak nezahálela a vydala se k bráně. Jack se cítil, jakoby mu spadl velký kámen ze srdce. Stále před sebou viděl smějící se Sam. Vlastně byla roztomilá. Měl rád, když se usmívala. Její úsměv mu dodával naději a pocit bezpečí. Ale teď nebyla vhodná doba na toulání se přírodou a přemýšlení nad tím, co má na Sam nejraději. Pokud člověk musí, tak musí. Příroda je holt příroda.

Naštěstí byla na planetě, kde uvízli, vyspělejší civilizace. Nikdy nevěřil, že bude tak rád i za suchý záchod. Zavřel za sebou dveře a snažil se si rozepnout kalhoty. Nešikovně máchnul rukou, když si sundaval vestu a vysílač kódů mu vypadl přímo do záchoda.

"A dopr..." zanadával si Jack. Tohle už bylo vážně moc i na něj. Když se daří, tak se daří.

Nejdřív porucha DHD, potom ta trapná chvilka s toaletním papírem a teď tohle. Jak to asi řekne týmu? To bude ale ostuda, pomyslel si. Ani si nechtěl představit ten moment, kdy bude stát před Sam, Danielem a Teal'cem a vysvětlovat, co se stalo. A když si uvědomil, že tohle byl jediný vysílač kódů, který měli, málem si začal rvát vlasy z hlavy. Zadíval se do záchodu a oklepal se. Při představě, že bude vysílač tahat z takového místa, se mu dělalo špatně. Raději takovou možnost hned zamítl.

Nikde se vrtat nebude!

Vyběhl jako šílený z kadibudky a zamířil si to přímo za Teal'cem. Ten se mu snad smát nebude. Má vždy takový ten vážný výraz. Jen co mu sdělil co se stalo, ozval se z domku velmi hlučný smích.

"O'Neille, tohle je snad asi ta nejvtipnější historka, kterou jsem kdy slyšel!" dodal a nepřestával se smát. To se k nim přidal Daniel a když slyšel z Jackových úst příběh, který se mu právě stal, začal se také smát. Nemohl si pomoci.

A když se mezi dveřmi objevila Sam, Daniel i Teal'c ihned zmlkli. Ne, že by se báli, co jim na takový humbuk řekne Sam, ale s napětím čekali, jak se Jack vypořádá s vyložením svého příběhu právě jí, Samanthě, ženě, které si Jack vážil a chtěl před ní vždy vypadat jako tvrďák a gentleman.

Nikdy se nemyslel, že se před ní až tak ztrapní.

"Caterová, mám další problém. Spadl mi vysílač kódů do záchoda," procedil mezi zuby.

Sam udělala pár kroků, soucitně Jacka obejmula a začala se smát.

"Tak to mě ani jeden z vás nepodpoří?" zeptal se, když se vymanil ze Samanthina sevření.

Nikdo se nechtěl vyjádřit, všichni se jen smáli.

"Alepoň jedna dobrá zpráva. DHD jsem upravila tak, že adresu domů vytočíme. Můžeme se vrátit domů," chtěla Sam všechny potěšit, hlavně Jacka.

Při tom, jak se na ni Jack díval, pochopila, že ještě něco není v pořádku.

"Co se děje?" dodala.

"Ten vysílač kódů, který mi spadl do záchodu, byl jediný," odpověděl Jack vystrašeně.

"Ale generálovi si to vysvětlíte sám," odpověděla Sam s úsměvem na rtech.

Do hodiny byli všichni zbaleni. Všichni čekali před bránou a loučili se s místními. Nezapoměli jim také poděkovat za poskytnutí útočiště. Sam vytočila adresu Země a brána se zaplnila modrou kapalinou.

Jack třesoucími prsty stiskl tlačítko na vysílačce a snažil se spojit s SGC.

"Jack O'Neill, slyšíte mě?" ozval se do vysílačky.

"SGC vás slyší, vyšlete svůj kód pro otevření iris," ozvalo se z vysílačky.

"V tom bude trošku problém. Chci mluvit s generálem Hammondem," domáhal se Jack pozornosti samotného generála.

"Jsem tu, Jacku. Děje se něco?" ozvalo se opět z vysílačky, kterou Jack držel v ruce. Celý se třásl a měl strach, jak bude Hammond reagovat a co se stane, až to uslyší lidé na základně. Ale na druhou stranu se chtěl vrátit domů a tak se rozhodl to dále neprodlužovat.

"Pane, vysílač kódu mi spadl do záchoda a jiný nemáme, bohužel. Nemůžeme vyslat kód. Otevřete nám iris?" vysvětlil. Chvilku se z druhé strany nic neozývalo. Po asi minutě ticha se s náznakem smíchu ozval Hammondův hlas.

"Jacku, Jacku, kdybych vás neznal, řekl bych, že je tohle sprostý žert a že jste naši nepřátelé. Ale to, co se stalo jen dokazuje, že jste to opravdu vy. Taková věc se může stát jen vám," dodal generál.

"Otevřete iris!" ozvalo se z vysílačky. Generál vydal rozkaz.

"Díky, generále," poděkoval Jack a přerušil hovor. Sebral ze země tašky, se kterými chtěl pomoci Sam a vydal se k horizontu události. Naposledy se ohlédl na lidi stojící kolem brány a zamával.

"Už nikdy více!" dodal si sám pro sebe a prošel bránou. Za ním prošla i Sam, Teal'c a Daniel.

Brána se zavřela. Na této planetě zbyly po SG-1 jen vzpomínky lidí a jeden, teď už nefunkční, vysílač kódů.