OTRAVA

Skoro popadal dech. Na botách přilepené bahno neustále zvětšovalo svůj objem jak běžel stále hlouběji do lesa. Neustále se ohlížel za sebe a každou chvíli čekal, že uvidí členy svého týmu, jak běží za ním. Ale prozatím nikoho neviděl.

Proč jen nezůstal na základně? Vždyť je generál, nemusí chodit na mise, ale musel si přiznat, že mu to chybělo. Všechen ten adrenalin, akce, týmová spolupráce. Ale teď si trošku vyčítal to, že neuposlechl vlastní instinkt a nerozmyslel si průchod bránou na tuhle zpropadenou planetu. Byl teď na útěku před nepřáteli. Vyhnul se stromům, přeskakoval kořeny a snažil se ničím nezdržovat.

Když přiběhl na louku, kde široko daleko nebyl žádný strom, za který by se mohl schovat, vyděsil se. Co když ho teď nepřítel dožene? Jak se bude bránit? Neměl u sebe ani zbraň. Vše nechal v táboře. Útok byl tak rychlý, že si nestihl vzít ani P90tku.

Rozhlédl se kolem sebe a vydal se ke křoví, které se rozprostíralo nedaleko. Jakoby se toho už za tento den nestalo dost. Půda pod jeho těžkýma botama se roztřásla. Zvuk, připomínající praskající dřevo, se rozlehl do blízkého okolí. Jack se nestihl ani pořádně nadechnout, když se půda pod ním propadla.

Spadl do hluboké jámy.

Ztratil vědomí.

Kousky kamenů a slámy pod jeho tělem se začaly pohybovat. Malý a zvláštní brouk vylezl po Jackově ruce. Měl nespočetně nohou a vypadal děsivě. Kdyby ho Jack viděl, asi by začal křičet jako člověk, který právě dostal hysterický záchvat. Brouk se přemístil k jeho krku a kusadla zabodl do kůže přímo u krkavice. Když se prokousal až k cévě, vstříkl do Jackova krevního oběhu jed a ten bolestivý podnět způsobil, že se Jack probudil. Ucítil bolest na krku a ihned se ohnal rukou a brouka strhl na zem. Vyděšeně se postavil na nohy a když si uvědomil, že je v hluboké propasti, chtěl vše vzdát. Nějaký podivný brouk ho kousl, spadl do jámy a ještě byl na útěku před nepřítelem. A navrch ještě tu byla ta skutečnost, že nevěděl, kde je jeho tým. Rozhlédl se, jestli někde nenajde něco, co by mu pomohlo se nějakým způsobem vyškrábat na povrch. Až na pár kořenů stromů, které byly stejně strouchnivělé, protože tu byly už nějakou dobu, nenašel nic, co by mu bylo užitečné. Pomyslel na to, jak by si přál vyskočit ven. Jen co tato myšlenka dostala i vizuální náčrt v jeho hlavě, jeho kolena se uvolnila a Jack skoro nevědomky vyskočil opravdu vysoko. Dopadl na povrch a divil se, že dopadl na nohy.

"Co se to stalo?" zeptal se sám sebe. Nedokázal si to vysvětlit. Možná to bylo tím, jak vyschlá byla půda v jámě. Přišlo mu to jako chabé vysvětlení, ale teď se tím nechtěl zabývat. Rozběhl se zpět cestou, kterou přišel. Byl odhodlaný najít členy svého týmu. Cítil se silný. Ani statečnost mu nechyběla. Po chvíli uslyšel hlasy. A nebyly to jen hlasy lidí, ale i rány. Zřejmě byli v souboji. Vtrhl mezi ně a předvedl pár kopů a úderů, které u sebe ani nečekal, že je umí. Ve chvilce byli všichni členové nepřátelské tlupy na zemi. Sam, Daniel a Teal'c na něj jen nevěřícně hleděli. Nebylo ale času nazbyt. Vysvětlení si nechá na později. Až se dostanou zpět na Zem tak se snad vše vysvětlí.

Sam zadala adresu, poslala kód a všichni společně prošli bránou. V SGC je čekalo velké uvítání.

"Měli jste skoro 12 hodin spoždění s hlášením," vyhrkl Hammond.

"Už jsme se o vás báli," dodal a poplácal Jacka po rameni.

"Jsem rád, že jste zpět a že jste v pořádku, hlášení podáte za dvě hodiny," rozdal rozkazy. Jack byl rád, že je konečně doma. Přál si ze sebe konečně shodit ty těžké boty obalené bahnem, které mu kupodivu ani nepřišly tak těžké jako před tím. Asi si zvykl na tu váhu. Poplácal Hammonda po rameni. Geaorge zasykl a v jeho obličeji se objevil bolestivý výraz. Úplně zapomněl na to, co se stalo na té planetě. Z vesela vykročil směrem k šatnám.

"Pane, nezapomeňte na standartní vyšetření u doktorky," oznámila mu Sam. Jack sice zapomněl na události, které se staly na planetě, ale ostatní členové jeho týmu ne.

"Pane, musím s vámi mluvit," zašeptala Sam Hammondovi do ucha.

"Pojďme do kanceláře," navhl ji generál.

"Pane, generál O'Neill asi není ve vlastní kůži. Něco se na té planetě stalo," sdělila Sam generálovi své obavy.

"Všiml jsem si," odpověděl George a sedl si za svůj stůl.

"Už jen to, jak mě poplácal po rameni mi prozradilo, že to asi nebude "náš" Jack," souhlasil generál.

"Byli jsme pod útokem nepřátel a Jack tam mezi nás přiběhl, během pár sekund byli všichni členové nepřátelské skupiny na zemi a mi byli svobodní. Podařilo se nám uniknout a vrátit se," popsala Sam generálovi celou situaci. Byla rozrušená a vystrašená. Nevěděla, jak si to má vysvětlit. Hammond jen na ni nevěřícně hleděl.

"Počkáme na testy, které udělá doktorka Fraiserová," dodal generál. Sam přikývla a opustila jeho kancelář. Čekala ji prohlídka a sprcha.

Jack se mezitím vysprchoval, převlékl a vydal se na ošetřovnu. Cítil se skvěle. Jediné, co ho znepokojovalo bylo to svědění na krku. Neustále se škrabal. Možná někde chytil nějakou vyrážku. Doktorka mu na to snad něco dá. Vešel na ošetřovnu a Janet si ho hned nechala posadit na lůžko a odebrala mu krev. Téměř beze slov odešla se zkumavkou k přístroji, který dokázal udělat během pár minut předběžný test.

"Doktorko, co se děje? Proč se mnou nemluvíte?" dožadoval se Jack pozornosti.

"Vydržte pane, hned se vám budu věnovat," odpověděla Janet a dál se věnovala přístroji. Nastavila hodnoty, které pro ni byly stěžejní a přešla k Jackovi. Ten se akorát opět škrábal na krku. Janet odstčila jeho ruku a zadívala se na místo, které už od toho škrabání bylo červené.

"Svědí to, Janet," postěžoval si Jack a naklonil hlavu, aby se Janet k tomu místu mohla lépe dostat.

"Co se vám stalo? Vypadá to jako by vás něco kouslo. Jsou tu stopy po malinkých zubech, či kusadlech," konstatovala Janet a vyndala ze stolku vatu a udělala stěr.

"Raději provedu testy i z toho stěru," vysvětlila Jackovi. Už to ale nebyl ten klidný muž, který poslušně seděl na lůžku. Jeho prsty se přesunuly na spánky. Začal si je mnout.

"Bolí vás hlava?" zeptala se starostlivě Janet. Jack s sebou začal šít. Třásl se. V tu chvíli na ošetřovnu vešla Sam. Když viděla, jak se Jack položil na lůžko, přiběhla k němu. Celý se třásl. Chytila ho za ruku a snažila se ho uklidnit. Janet zatím běžela pro sedativum. Myslela si, že prožívá nějaký typ anafylaktického šoku. Bůh ví, co ten záhadný tvor vstříkl do Jackova těla za jed. Když se Janet vrátila k jeho lůžku, byl už klidný. Otevřel oči a usmál se.

Vlastně se červenal a smál.

"Pane?" oslovila ho Sam. Čekala cokoliv, ale to, co se stalo, když Janet chtěla jehlou proniknout pod jeho kůži, ji doslova dostalo. Janet o Jackovu kůži zlomila jehlu.

"A to není vše, doktorko," pousmál se Jack. Mrkl jedním okem na Sam.

"Mám také rentgenové vidění," pousmál se a sjel Sam pohledem od hlavy až k patě. Sam se jen ušklíbla. Nějak se jí nechtělo věřit, že by Jack mohl mít takovou schopnost. Podle toho, jak si Jack ten pohled užíval, asi doopravdy viděl až tam, kam neměl.

"Nemám vůbec ponětí, jak vás z toho dostaneme. Tedy alespoň prozatím," řekla Janet. Stále čekala na to, až diagnostický přístroj vytiskne předběžný výsledek vyšetření krve.

"A kdo říká, že chci, aby jste mě z toho dostala, doktorko?" odvětil Jack a opět se podíval na Sam. Ta se jen pousmála. Ta myšlenka, že vidí i to, jaké spodní prádlo má zrovna na sobě, ji znepokojovala. Přeci jen to byl její nadřízený. A měl k ní mít respekt. Co se stalo? To ten jed ovlivnil i jeho smýšlení? I jeho chování?

"Pane!" okřikla ho. Uvěmovala si, že na něj zvýšila hlas, ale přeci ho nechtěla nechat, aby se na ni pořád tak díval. Zajisté si to užíval jak soudila podle výrazu tváře.

"Jsem si jistá, že najdeme způsob, jak ten jed z vás dostat, pane," Janet konečně svírala výsledky vyšetření v rukou. Zklamání v Jackově pohledu bylo zřejmé. Užíval si svého daru jak jen mohl a nebyl si jist, jestli se ho vůbec chce zbavit. Na druhou stranu ho ale děsila představa, že by se nakonec mohl proměnit v nějakého brouka. Vzpomněl si na Teal'ca a na to, jak se skoro on sám proměnil v nehezký hmyz. Tahle vzpomínka ho zcela vyléčila.

"Dobře, Janet," souhlasil. I když se snažil být hodný, nedokázal se udržet a opět se podíval na Sam. Nedokázal se nabažit. Pokaždé když se Sam podívala jeho směrem, odvrátil pohled a snažil se vypadat nenápadně. Sam ale moc dobře věděla.