ZNAMÉNKO LÁSKY

Otočil se na bok a pootevřel oči, aby se podíval do okna. Vysloveně hledal paprsky slunce. Zahleděl se do obličeje spící ženy, která ležela vedle něj a spokojeně oddychovala. Tak si přál, aby se probudila. Chtěl se ji dívat do očí, líbat její rty.

Vždy, když se probudil dřív než Sam, nemohl usnout a jen tak ležel a snažil se ji nevzbudit. Ale většinou se mu to nedařilo.

"Dobré ráno," popřála Sam Jackovi a protáhla se.

"Dobré ráno, zlatíčko," odpověděl Jack.

Ve chvíli, kdy se Sam otočila, aby se podívala do okna a podle slunečního svitu odhadla, kolik je asi hodin, Jack vyprskl smíchy.

"Co je?" zeptala se Sam a vylekaně se podívala na muže, který si rukama překrýval pusu a neustále se smál.

"Panebože, Sam!" opět vyprskl smíchy a přetáhl si peřinu přes hlavu. Sam jen slyšela jeho tlumený smích. Přesunula se blíž a stáhla mu peřinu tak, aby viděla do jeho obličeje.

"Za tohle mě asi nebudeš mít ráda."

"Tak řekneš mi konečně, čemu se směješ?" procedila už skoro naštvaně mezi zuby a šibalsky se pousmála. Neměla ráda, když se ji někdo směje a neřekne ji proč. Cítila se nejistě. A ještě ke všemu po takové krásné noci, kdy toho ani moc nenaspali, meměla náladu na nějaké dohadování. Co mohlo způsobit takový smích? A proč se stále otáčel na druhou stranu a smál se do deky? Pak se opět otočil zpět. Ve chvíli, kdy se na ni znovu podíval, přišla další vlna smíchu a Sam opět viděla jen jeho záda pohybující se v rytmu smíchu.

"Ehm, máš takový .. no .. malý cucflek na krku," konečně promluvil. Sam se napůl ulevilo. Už se bála, že se směje kvůli něčemu, co se stalo v noci. Bála se, že něco zkazila. Sam chvilku vypadala vylekaně, ale když si uvědomila, že jde jen o malý flíček na krku, uklidnila se.

"Tak to je v pohodě, to zakreju," snažila se uklidnit a šahala si na místo, kde se asi zřejmě flíček nacházel.

"Nejsem si jistý, jestli to zakrýt půjde. Víš, on to není malý flíček, ale spíš flek," opět se Jack rozesmál, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, že se Sam tváří vyděšeně, tak se smát přestal.

"Zítra jdeme oba do práce a nikdo tam o nás neví. Jak to vysvětlíš?" zeptal se a lehl si na bok tak, aby se ji mohl dívat do očí.

"Snad to nějak zamaskuju. Nejhorší je, že nemůžu nosit šátek," dodala a prsty přejížděla po místě, kde ji Jack svrnu nahmatal. Nic necítila. Nebylo to ani nijak vyvýšené, oteklé či drsné. Nebyla zvyklá používat make-up, ale dnes byla ráda, že si ještě jednu tubu přeci jen nechala.

Vylezla z postele a přehodila přes sebe župan. Jack ji následoval až do koupelny, kde si Sam odhrnula vlasy a naklonila se tak, aby měla výhled na krk co nejlepší. Když viděla tu spoušť, kterou ji na kůži způsobily Jackovy rty, vyděsila se. Otočila se k Jackovi a beze slova mu chvíli hleděla do očí. Vysloveně se ho ptala, co budou dělat.

"Mam den na to, abych se toho zbavila," dodala a vyběhla z koupelny. Převlékla se, sedla si ke kuchyňskému stolu a zapnula notebook. První webová adresa, která se v jejím internetovém prohlížeči objevila, byla bílá stránka s nápisem Google. Do hledáčku napsala klíčová slova jako cucflek, léčba, krytí a stiskla tlačítko vyhledat. Jack si sedl vedle ní a díval se ji přes rameno a přál si, aby se tohle nestalo.

Sam vypadala nervózně. Nechtěla, aby se o nich na základně dozvěděli právě tímto způsobem. Byly jiné a o hodně lepší způsoby jak jim to říct. Jak projížděla stránku po stránce a hledala rady, jak se cucfleku co nejdříve zbavit, začala být ještě víc nervóznější. Nad poznámkou jednoho z účastníků internetové konverzace se zarazila a podívala se na Jacka, který vypadal docela klidně. Vždyť jasně. On žádný cucflek nemá, může být úplně v klidu.

"Možná je tohle znamení, že bychom měli jít s pravdou ven," zašeptal a pohladil Sam ve vlasech.

"Děláš si legraci?" zeptala se překvapeně Sam. Nevěřila, že by na tohle mohl myslet.

"Vždyť je to proti pravidlům. Čekal by nás vojenský soud a jeden z nás by se musel vzdát práce, kariéry," už rozzlobeným hlasem vykřikla Sam a vrátila se zpět k hledání jejího spasení.

"Místo, kde máte cucflek třete okurkou," četla nahlas rady lidí.

"Kůrkou od chleba si v pravidelných intervalech třete postižené místo. Pomáhá to," přečetla další radu a pousmála se.

"Kůrka od chleba?" tázavě se podívala na Jacka, který jen pozvedl ramena. Nevěděl co ji na to říct. Sam se s úsměvem plným naděje zvedla a otevřela chlebník. Odlomila si kousek chleba, oddělila kůrku od středu a začala si místo třít. Sedla si zpět na židli a dál se snažila najít další užitečné rady.

"Mělo by to za 24 hodin zmizet. To bych mohla stihnout," dodala.

"A to chceš s kůrkou od chleba i spát?" podíval se ji do očí a jeho myšlenky už byly opět úplně jinde.

"No ty se ke mě dneska v noci ani nepřiblížíš. A pokud ano, udělám ti taky cucflek!" řekla Sam a pousmála se.

"No konečně, zase se směješ," řekl Jack a políbil ji. Nemohl si pomoct, ale jak viděl, jak si Sam tře to ono místo kůrkou od chleba, přišlo mu to vtipné. Začal se smát.

"Nevěřil jsem kolik toho s tebou zažiju," dodal s úsměvem na tváři.

"Jsi tak roztomilá," pošeptal ji do ucha a políbil ji na tvář.

"Roztomilá? Jak v takové situaci můžeš být tak klidný? Jak můžeš přemýšlet nad tím, jak roztomile vypadám? Nic roztomilého nad tím není. Je to jen kůrka od chleba," snažila se Sam bránit. Nepřestávala třít kůrkou o kůži.

"Počkej, přestaň na chvíli, vždyť si to místo úplně rozedřeš!" strhl ji Jack ruku dolů a pohledem ji prosil, aby si dala na chvíli pauzu.

"Beru to jako výhodu. Budu se moci vymluvit na nějaký úraz," odpověděla Sam a snažila se Jackovi vymanit.

"Ty jsi opravdu přesvědčená, že s naším vztahem nemůžeme vyjít oficiálně ven? Stejně to polovina lidí na základně tuší. Možná to už i ví," dodal Jack, ale moc ji tím neuklidnil.

"Ví? To mi chceš říct, že jsi jim něco řekl?" zeptala se Sam a lapala po dechu.

"Ne, jasně že ne. Neplaš. Jen si myslím, že je to na nás vidět," vysvětlil ji jak tu poslední větu vlastně myslel.

"Asi máš pravdu, ale stejně. Je tu hodně věcí v sázce. Ještě to budeme muset nějaký čas vydržet," Sam se rozhodně snažila bránit své stanovisko.

Připravila hrníčky na čaj, Jack nakrájel chléb a společně posnídali. Byla pěkná neděle. Tedy pro Jacka byla pěkná. Pro Sam to byl den plný nervozity. Modlila se, aby ten flek do pondělí zmizel. Ať už jedli, ať se dívali na televizi ale i když byli na procházce, Sam neváhala a každou volnou chvíli věnovala tření cucfleku chlebovou kůrkou.

"Musíme zajít koupit chleba," dodala, když si brala z chebníku poslední část kůry, která tam zbyla. Na krku už měla červený flek. Vypadalo to skoro jakoby se ten cucflek ještě zvětšoval.

"A po cestě domů se zastavíme v lékárně. Na tom webu psali něco o nějaké mastičce," dodala Sam a když si všimla Jackova úsměvu, začala se smát taky. Nikdy nevěřila jak jeden cucflek dokáže zruinovat celý den.

Ale jedno si slíbila. Nenechá to jen tak.

Jednou se Jackovi pomstí.

Uličnicky se pousmála a vyšla před dům. Musí přeci jít koupit ten chleba.

A co mohla s jistotou říci? Už nikdy neuvidí kůrku od chleba tak, jako před tím.