NAKONEC TO STÁLO ZA TO

"Nemůžu uvěřit, že jsi mě k tomuhle ukecal," křičel Daniel do mikrofonu od vysílačky, který měl přímo před ústy. Otočil hlavu tak, aby viděl na muže sedícího po jeho levici.

"Já taky ne," odpověděl Jack a šibalsky se pousmál. Zapnul si bundu až ke krku a sehnul se, aby si zavázal boty.

"Mam to u tebe, jen aby jsi věděl," dodal Daniel a šťouchnul Jacka do ramena. Chtěl si být jistý, že si to jeho kamarád zapamatuje. Byl to ale pěkný kamarád, když ho nutil k takové věci, kterou se právě chystali udělat.

"Jen doufám, že Teal'c svoji část plánu zvládne," povzdechl si Jack a zasněně se zahleděl na šedivou stěnu před ním. Už byl opět myšlenkama někde jinde, což se mu ani trochu nelíbilo. Byl si vědom toho, že se musí plně soustředit na jejich úkol. Závisel na tom jejich život. Pokud by se něco stalo, nesl by za to veškerou zodpovědnost.

"Už tě někdy Teal'c zklamal?" položil Daniel dobrou otázku.

"Ne!" Jack rázně odpověděl a opět se věnoval přípravě výbavy. Přitáhl všechny popruhy, které měl kolem pasu, zkontroloval batoh ležící na podlaze mezi jeho botama a když si byl konečně jistý, že je vše tak, jak má, hodil si batoh na záda.

"Tak se zbytečně nestrachuj," uklidnil Daniel svého přítele, který se - byť se to na sobě snažil nenechat znát - cítil stále víc a víc nervózněji.

"Víš, ale ona umí být zvědavá. A ráda odmlouvá. Co když mu na to neskočí?" strachoval se Jack. "Ještě že mě neslyší."

Letadlo se začalo třást. Dosáhli potřebné výšky. Daniel i Jack se postavili ke dveřím a ještě jednou si pro jistotu navzájem zkontrolovali vybavení.

Byli připraveni.

Zato na pevné zemi měl Teal'c co dělat, aby Sam udržel v autě. Projížděli lesem a již zmíněný velký černý muž se zlatým znakem na čele seděl za volantem a snažil se vypadat a jednat klidně. Ale ve skutečnosti mu moc nescházelo k tomu, aby nesešlápl brzdu a vykašlal se na celý tenhle plán. Pokaždé, když se na něco Sam vymluvila a Teal'cova nervozita opět trošku vzrostla, vzpomněl si na Jackův prosebný pohled v očích, když ho žádal o pomoc. O pomoc přítele.

"Ale Sam, nemá to cenu ti teď něco vysvětlovat, když za chvíli se na to budeš moci podívat sama. A stejně, já tomu moc nerozumím. Je to záležitost čistě pro tebe. Má to dost společného s vědou a ty víš, jak mé mozkové závity pracují. Dám přednost dobrému boji než nějakým nano ... nanočásticím nebo jak se to jmenuje." Tak moc si přál, aby už konečně dorazili na smluvené místo a on by konečně mohl nechat té hry. Ještě pár metrů a jeho utrpení bude u konce. Nikdy nevěřil, že by Sam mohla být tak dotěrná a zvědavá. Neustále se vyptávala. Otázky typu :"Kdy už tam budeme?" a nebo "Je to ještě daleko?" mu přišly směšné. V mnoha pozemských filmech viděl malé děti pokládající tento typ otázek, aby rozčílili rodiče. Vždy si myslel, že jejich chování je způsobeno jen přemírou nudy, kterou museli snášet při delší cestě autem. Po dnešní jízdě už se nikdy těm malým stvořením divit nebude.

Ve chvíli, kdy Teal'c zaparkoval své SVU u rozlehlé louky, oddechl si.

"Konečně!" procedil mezi zuby.

"Co jsi říkal?" zeptala se Sam a porozhlédla se kolem sebe. Otevřela dveře a vystoupila z auta. "Co se tu má dít? Čekala jsem nějaké týmy, auta. Ale tady nic není. Nikdo tu není," zhodnotila celou situaci a čekala až se Teal'c vyhrabe z auta a přejde k ní. Se širokým úsměvem se postavil vedle ní a položil ji ruku kolem ramen. Mrkl na ni jedním okem, zvedl hlavu a zadíval se k obloze.

V okamžiku, kdy Sam zopakovala to, co udělal Teal'c - tedy až na to mrknutí jedním okem - a podívala se na nebe, všimla si dvou teček, které se pomalu snášely k zemi.

"Co to je?" zeptala se s údivem ve tváři.

"Sleduj," zašeptal Teal'c a nespouštěl z těch dvou teček oči. Až teď si Sam uvědomila, že si ji její kamarád tiskne k sobě. Nenápadně se mu podívala do tváře a všimla si, že se mu v koutku oka usadila slza.

"Ty pláčeš?" zeptala se a starostlivě se k němu otočila tak, aby mu viděla do tváře. Měla o něj strach.

"Jen jsem dojatý." Ani se na Sam nepodíval, chytil ji za paži a opět ji natočil tak, že stála vedle něj a opět jeho ruka přistála na jejím ramenu.

"Kdo nebo co je to? A co to vlaje mezi těma dvěma tečkama?" ptala se Sam na další zbytečné otázky. Zbytečné byly proto, že Teal'c na ně nehodlal odpovědět. Ale to Sam věděla, proto se přestala ptát a jen sledovala, co se bude na nebi dít dál.

Když se konečně tečky přiblížily k zemi o trošku víc, Sam poznala, že se jedná o lidi. Dokonce byla schopna rozpoznat i tu vlající věc mezi nima. Byl to nápis.

"Proč tu vlastně jsme? Co se děje?" i přes to, že věděla jak bude Teal'c reagovat, zeptala se ho na další dvě otázky. Teal'c se jen nadechl, ale neodpověděl.

"Ve.." zašeptala.

"To je první část slova z nápisu z té vlající věci, kterou drží." Sam přimhouřila oči jakoby se snažila zaostřit a rozluštit celý text.

"Vezme..." snažila se přečíst i ten zbytek, ale jak si s plátnem pohrával vítr, některá písmenka se ji stále ztrácela.

"Nedá se to přečíst celé!" vykřikla naštvaně - tak jako vykřikne dítě, když není něco tak, jak chce on.

"Vezmeš si mě?" Ve chvíli, kdy dočetla celý text, si uvědomila co to znamená a kdo jsou ti, kteří se snášejí z nebe.

"Jack?" vyslovila jeho jméno.

"Panebože!" vykřikla a dala si ruce před ústa. Byla tak překvapená. Dojatá. Ani se nesnažila zastavit proud slz, které ji stékaly po tvářích. Jack i Daniel bezpečně přistáli na zemi a Sam se ihned rozběhla k Jackovi. Nebylo možné přes helmy vidět, kdo z nich je Jack, ale Sam ho už tak dobře znala, že to poznala i tak. Než k němu doběhla, stačil si muž jejích snů sundat helmu. Sundal si ji právě včas, přesně ve chvíli, kdy mu Sam skočila do náruče a políbila ho na rty.

"Ano!" vykřikla mezi polibky.

"Jak si mohla Sam být tak dobře jistá, že jsem to nebyl zrovna já, kdo ji žádal o ruku," zažertoval Daniel, když se postavil vedle Teal'ca. Oba se pousmáli. Byli šťastni i za Sam a Jacka.

"Konečně!" ulevil si Teal'c. Nemohl se nabažit toho pohledu na dvě hrdličky líbající se uprostřed louky. Jackův padák se snesl na zem a oba je zakryl. Jediné, co bylo vidět, byly obrysy těl - jakoby to bylo jen jedno tělo, jak byla Sam v tak těsném Jackově objetí.

"Jsem rád, že jsem u toho mohl být," zašeptal Daniel.

"I já," dodal Teal'c.