NESCHOPENKA

Vytáhla z krabičky další dva kapesníčky a jedním z nich si setřela z čela kapičky potu, které ji stékaly až do očí. Necítila se vůbec dobře, chvíli ji byla zima a tak si přitáhla deku až pod nos. Jakmile se jen trošku zahřála začalo ji být opět moc velké teplo a tak se odkryla. Druhý kapesník využila k tomu, aby se zbavila silně ucpaného nosu. Ani kapičky proti rýmě, které si koupila v lékárně když jela ze základny domů, nepomáhaly. Ať je aplikovala tak často jak jen mohla, účinek se nedostavil. A nebo se možná dostavil, ale byl tak slabý, že to ani nezaregistrovala. Byla slabá, teplota ji neustále vyskakovala až k 39 stupňům a téměř se ji nedařilo ji srazit. Tabletky s paracetamolem moc nezabíraly a sirup na bolest co ji byl doporučen jako jeden z nejlepších také pozbyl očekávaných účinků. Pokaždé, když měla udělat nějaký pohyb cítila, jak se všechny její klouby ozývaly a píchavou bolestí ji naznačovaly, že by měla ležet v klidu.

Kýchla si. A ještě jednou. Oči se ji zalily slzami tak jako každému, kdo měl dutiny plné sekretu, který neustále po troškách vytékal nosem, ale na druhou stranu bylo tak těžké ho z hlavy dostat. Zakašlala a ucítila palčivou bolest na hrudi, položila si dlaň na krk a snažila se klidně dýchat. Už nechtěla znovu kašlat, aby se bolest v už tak oteklém krku ještě nezhoršila. Vůbec nebyla zvyklá být nemocná. Vždyť ona sama se vždy považovala za aktivního člověka, plného elánu a síly. Ale teď? Ležela v posteli a byla ráda, že je alespoň schopná si zajít na záchod a vysprchovat se. Celé ty dva dny, které strávila doma na neschopence se ani pořádně nenajedla. Jediné co byla schopna do sebe dostat byly litry lipového a heřmánkového čaje.

"Proč jsem si jen v té lékárně nekoupila také čaj na chřipku?" řekla si pro sebe a jemně se pousmála. Opět kýchla a musela si vzít další kapesníček, aby se mohla vysmrkat.

"Už aby to bylo za mnou!"

Položila si hlavu na polštář a rozhodla se si zdřímnout a nabrat novou sílu. Zvonek a jemné klepání na dveře ji ale plány přerušily. Jen tak tak se postavila na nohy a přehodila přes sebe župan. Přešla vrávoravě ke dveřím a pootevřela je.

"Pane!" vyhrkla.

"Co tu děláte?" zeptala se s překvapením v hlase.

"Přinesl jsem vám nějaké ovoce a čaj. Vitamíny jsou důležité..." sdělil Jack Samanthě důvod jeho návštěvy a zdvihl v ruce sáček s pomerančem, mandarinkami a jablky do výšky až do provně jejích očí.

"Pane, děkuji. Je to od vás hezké. Půjdete na chvíli dál?" pozvala ho a otevřela dveře do kořán.

"Jen jestli je vám natolik dobře, aby jste mě ve své přítomnosti snesla," laškoval Jack a prošel kolem Sam, položil ji ruku na rameno a vysloveně ji odstrkal od dveří, aby je mohl zavřít.

"Jděte do tepla, ať ještě víc nenastydnete," navrhl ji a dveře se s klapnutím zavřely. Sam přešla až do obýváku kde vystavila ovoce od Jacka na mísu na konferenčním stolku.

"Dáte si kávu? Čaj?" nabídla mu Sam a už nasměrovala své kroky ke kuchyni.

"Jestli dovolíte, Sam. Já to připravím. Vy si lehněte," nabídl se Jack a když viděl, jak se Sam na rtech objevil vděčný úsměv, pochopil. Otočil se na patě a už začal připravovat dva větší šálky čaje. Postavil vodu do konvice a z poličky, kde měla Sam vyskládané krabičky s různými příchutěmi čajů, vyndal chutně vypadajísí čaj s echninaceou. Nebyl moc přítelem bylinek s léčivými účinky, ale echinaceu si pamatoval. Když do hrníčků nalil vroucí vodu, čaj i docela pěkně zavoněl. Přenesl je do obýváku a položil je na stolek. Sam seděla na pohovce a byla celá zabalená v dece. Třásla se a když uviděla hrníček s horkým čajem z jehož hladiny se ještě kouřilo, neváhala a ihned se napila.

"Pane, omlouvám se, ale tohle asi není stav ve kterém jste doufal, že mě najdete, že?" procedila mezi zuby. Svírala v dlaních horký hrnek a snažila se zahřát.

"To je v pořádku, Sam. Vždyť je to poprvé, co jste nemocná a musela jste zůstat doma," uklidnil ji Jack a posadil se vedle ní na pohovku. Vzal si do rukou svůj hrnek čaje a pohodlně se opřel o opěradlo. Opatrně usrkl horkého nápoje a opět se podíval na svoji kolegyni. Nevypadala dobře. Pohublá, bledá a oči plné slz a rýmy.

"Mohu vám něco donést?" zeptal se starostlivě.

"Ne, to je dobré. Mám vše co potřebuji. Děkuji," odpověděla Sam, položila hrnek na stůl a opět si schovala ruce pod deku. Jeden kraj pokrývky ji ale stále padal z ramene a tak Jack přiložil ruce k dílu. Přitáhl se blíž a opatrně ji celou zabalil tak, aby ji čouhala z deky jen hlava. Vrátil se zpět na svou stranu gauče a pousmál se. Sam mu úsměv oplatila.

"Co kdybychom si pustili nějaký film?" navrhla Sam. Ani nevěděla, proč to řekla, asi jen nechtěla přemýšlet nad tím, že až si Jack vypije svůj čaj, odejde. Nechtěla být pořád sama. Dva dny sama zavřená v bytě 3+1 už bylo docela dost.

"Jasně, proč ne," uculil se Jack a když viděl, jak se Sam zvedá, aby šla k poličce s dvdčkama nějaký ten film vybrat, zarazil ji tím, že ji položil ruku na rameno a zatlačil ji zpět do opěradla.

"Já to udělám, jen mi řekněte na jaký film máte náladu," navrhl Jack, vyskočil z pohovky a přešel k poličce.

"Máte docela slušnou sbírku na to, že jste minimálně doma," prohodil podiveně a začetl se do názvů na obalech disků.

"Na jaký žánr máte náladu?" zeptal se ji aniž by se k ní otočil, stále začtený do popisků DVDček.

"Možná nějakou komedii," navrhla Sam a i když se nerada odkrývala z toho kokonu, do kterého ji Jack zabalil, vytáhla z pod deky ruce a vzala si svůj jeden z hrnků, které stály na stole. Napila se a podivila se, že to co pila teď mělo jinou chuť než to, co pila před chvílí. Ale v této chvíli ji to nepřišlo nijak podivné, vždyť každý, kdo trpí takovou chřipkou měl proměnlivé chutě.

"Carterová, ne že by mě - osobně - to vadilo ... nevím jak vám ... ale právě jste si vzala můj hrnek," prohlásil pobaveně Jack, když se konečně otočil k nemocné tváří.

"Jéé, moc se omlouvám," zašpitla Sam a ušklíbla se.

"Právě jsem si říkala, že ten čaj chutná jinak," dodala.

"Já jsem si tam dal cukr. Vím, že nesladíte," vysvětlil ji to Jack a vytáhl z poličky DVDčko a vložil ho do domácího kina. Zapnul televizi a přešel zpět k pohovce.

"Opět jste se odkryla," pousmál se a když Sam položila hrnek zpět na stůl, zabalil ji znovu do deky. Posadil se vedle ní a na nohy si položil polštář a jemně na něj poklepal. Sam to znamení poznala a překulila se na bok, položila si hlavu na polštář a nervózně vyechla. Tohle asi nebude úplně ten nejlepší nápad, pomyslela si. Uvolnila se a zadívala se na úvodní titulky filmu, který právě začal. Jack se opřel o pohovku a spokojeně oddechoval.

Film neměl ani dvě hodiny a když se na obrazovce objevily závěrečné titulky, Sam už spala poměrně tvrdě. Jack si toho všiml naštěstí včas, jinak by z pohovky vyskočil a televizi by vypnul a z mechaniky dvd přehrávače byl vyndal dvdčko. Takhle mu nezbylo nic jiného než klidně sedět. Děsilo ho to, že si uvědomoval, jak se mu tenhle okamžik líbí. Díval se na její klidnou tvář, poslouchal jak klidně oddychuje a měl hodně silné nutkání ji pohladit po vlasech. Natáhl pomalu ruku nad její hlavu a když byl jen pár centimetrů nad úrovní pramínků vlasů, které neposlušně vysely u jejího ucha, Sam se s trhnutím probudila.

"Moc se omlouvám. Usnula jsem," přiznala se Sam.

"To nevadí, Sam. Je dobře, že jste si odpočinula. Film byl ale velmi pěkný, měla by jste se na něj podívat, až vám bude lépe," navrhl ji Jack a pousmál se.

"To udělám," odpověděla Sam a pokusila se posadit. Nepovedlo se ji to, až s Jackovou pomocí se vyškrabala nahoru. Kýchla si a začala hledat papírové kapesníčky.

"Přinesu vám nějaký ubrousek, ano?" nabídl se Jack a přímo vyběhl z obývacího pokoje jakoby se jednalo o záchranu života a ne o pouhé hledání kapesníků. Už si několikrát sám pro sebe přiznal, že by pro Sam udělal vše. Prošel kuchyni, chodbu a také nahlédl znova do obýváku. Nikde neviděl ten hledaný objekt. Vyběhl do druhého patra a hledal koupelnu. Konečně je našel. Jak nejrychleji mohl, seběhl schody dolů a objevil se před Sam přesně v moment, kdy se Sam chystala k dalšímu útoků kýchání. Napřáhl k ní ruku s krabičkou a Sam si hned jeden kapesník vytáhla. Vysmrkala se a s díky se na Jacka zadívala.

Jack si mezitím začal škrabat nos a nadechl se. Tak silné kýchnutí Sam už dlouho neslyšela, hlavně ne od jejího velitele. Pousmála se.

"Asi jsem vás nakazila, pane," omlouvala se Sam.

"S tím si nedělejte starosti, Carterová. Bez tak máme až do konce týdne volno. Žádné mise, žádná práce. Myslím, že jsme si to volno už zasloužili," uklidnil ji a posadil se vedle ní. Začala ho bolet hlava a z nosu mu tekla tekutina, kterou nemohl dostat pod kontrolu, jen stále tahal z krabičky jeden kapesník za druhým.

"Myslím, že se vám teď bude marodit snáž, když víte, že v tom nejste sama," prohodil Jack mezi tím, kdy se snažil vysmrkat tu otravnou rýmu.

"No, abych už jel," dodal a Sam si nemohla všimnout toho, jak se v jeho pohledu objevil smutek.

"Zůstaňte," zašeptala Sam a z udivení z toho, co právě řekla si dala ruku před pusu. Nemohla uvěřit tomu, že mu nabídla co mu právě nabídla. Vždyť to její velící důstojník. Je to kolega. Ale je to také člověk, ke kterému chová city už od doby, kdy si navzájem několikrát vzájemně zachránili život. Je to také muž, který ji velice imponuje a nemůže si nepřiznat, že se ji zatraceně líbí. Dala by teď cokoliv za to, aby si mohla jeho přítomnost užívat ještě o chvíli déle.

"Jste si jistá?" zeptal se Jack a Sam radostí poskočilo srdce. On o tom vážně uvažuje, pomyslela si a snažila se o to, aby nevypada až moc nadšeně, když mu odpověděla.

"Ano jsem. Když už jste i vy nemocný, je lepší, když to přečkáme společně," dodala a podala mu jeho šálek čaje. Jack si ho od ní velmi rád vzal. Natáhl ruku a letmo se dotkl jejích prstů, které byly propletené kolem ouška hrnku. Chvíli se na sebe jen tak zůstali dívat.

Tohle bude zřejmě jedna z nejpříjemnějších dovolených, které kdy Sam zažila. Nebylo jich mnoho, ale už teď věděla, že tahle bude mít místo v jejím TOP žebříčku velmi vysoko.