BYL JEDNOU JEDEN TECHNOBLÁBOL
Ještě jednou ji políbil.
"Dobrou noc, zlato," zašeptal a na rtech se mu zahoupal jemný úsměv. Položil si hlavu na polštář.
"Dobrou noc, Jacku," odpověděla mu žena, ze které nemohl spustit oči. Vypadala roztomile. Ještě mokré vlasy ze sprchy měla rozcuchané, na očích brýle a v klíně obrovskou knihu. Ani se nesnažil zjišťovat o čem je, určitě by to nepochopil a tak ještě než zavřel oči, aby se pokusil usnout, si ji prohlédl.
"Zlato?" aniž by se Sam na svého partnera podívala, musela se pousmát nad tím, jak ji oslovil. I když byl Jack vojákem po celý jeho život, dokázal být neskutečně romantický. Pohodlně se opřela o polštář, který si složila za záda, aby ji při čtení nevyrušovaly nepříjemné pocity. Přikryla se dekou a knihu si opřela o ohnutá kolena. Byla rozhodnutá přečíst co nejvíc mohla, nechtěla přípravu na poradu podcenit. Jack mezitím opakovaně otevíral a zavíral oči, povzdychoval, přetočil se na jeden bok, pak na druhý a očividně nemohl usnout. Párkrát se zhluboka nadechl s nadějí, že se pak lépe uvolní a lehčeji odpluje do světa snů. I když v jeho případě to byla většinou říše nočních můr. Některé zážitky z předešlých misí se mu neustále připomínaly a už by ani nedokázal spočítat noci, které strávil chozením po bytě.
"Nemůžeš usnout?" zeptala se Sam a nespouštěla oči ze stránky plné vzorců.
"Ještě před deseti minutami jsem se cítil tak unavený, že kdybych zavřel i byť jedno oko, usnul bych," popsal Jack docela barvitě jak se právě cítí. Sam se pousmála, odtrhla zrak od technických nákresů a soucitně se na něj podívala.
"Nechtěl po mě, abych ti zpívala ukolébavku!" laškovně zavtipkovala Sam a v očích ji hrály všichni čerti. Jack se přetočil na bok tak, aby si mohl pohodlně položit hlavu na polštář a měl pěkný výhled na ženu sedící vedle něj.
"Nemusíš zpívat, ale mohla by jsi mi přečíst pohádku na dobrou noc," procedil mezi zuby a pomrkával směrem na knihu, kterou měla Sam položenou na nohou, které si před chvilinkou natáhla, aby je protáhla. Sezení v jedné poloze ji nedělalo moc dobře.
"Nemáme tu ani jednu knihu s dětskými pohádkami," odpověděla Sam a při pomyšlení nad dítětem se musela usmát.
"Tak mi přečti něco z téhle," ukázal prstem na velkou knihu, kterou si Sam vzala do postele. Sam byla trošku zmatená. Většinou na Jackovi poznala jestli si z ní dělá legraci, ale tentokrát ji její instinkty říkaly, že to co řekl, myslel zcela vážně, na jeho tváři se neobjevil žádný příznak humoru. Povzdychla si a stočila zrak zpět ke knize, která ji připadala každou chvílí těžší a těžší.
"Základní vztah mezi zakřivením časoprostoru a rozložením energie a hybnosti vyjadřují Einsteinovy rovnice gravitačního pole," začala číst a po očku sledovala Jackovu reakci. Když viděla, jak protáčí oči, zacukaly ji koutky. I přes to pokračovala ve čtení.
"Rovnice vychází z toho, že fyzikálnímu poli lze přiřadit symetrický tenzor energie a hybnosti . Dále se v teorii relativity předpokládá, že gravitační pole v daném bodě je možné popsat deseti funkcemi .." odmlčela se a přemýšlela nad tím, jak byl Jackovi přečetla nahlas celou rovnici, která tuto větu vysvětlovala. Rozhodla se, že ji přeskočí.
"O Einsteinovu tenzoru lze předpokládat, že závisí pouze na metrickém tenzoru a jeho parciálních derivacích podle ..."než se pokusila dočíst celou větu, koutkem oka se podívala na muže, který začal zívat. Nebyla si jista, jestli to bylo tím, že by se tak nudil a nebo měla její četba na něj takový vliv, že by ho uspala.
"Einsteinovy rovnice gravitačního pole, představují systém deseti nelineárních parciálních diferenciálních rovnic. Tyto rovnice tvoří základ obecné teorie relativity," nedbajíce toho, co se dělo na lůžku vedle ní pokračovala ve čtení. Když otočila stránku, uvědomila si, že se Jack už tak neklidně nepřetáčí ze strany na stranu, ale že poklidně oddychuje. Dala si ruku před pusu a začala se tiše smát. Kdyby to neviděla na vlastní oči nikdy by neuvěřila, že fyzikální rovnice dokážou usat takového "nevědce" jako je právě Jack. Naklonila se k němu, políbila ho letmo na čelo, přitáhla mu deku pod bradu.
"Spi sladce," zašeptala. Posadila se zpět do pohodlné pozice a pokračovala ve čtení. Myšlenkami byla uprostřed vesmíru, ale nemohla ze svých rtů setřást úsměv.