Jak Ares rychle zmizel Gabrielle z očí, tak rychle se objevil na jednom ze svých bojišťa jen si v duchu tleskal. Viděl Xenu, jak se zuřivě ohání svým mečem o uděluje smrtelné rány jednu za druhou. Vydržel se na tu krásu dívat tak dlouho než se úplně setmělo. Vojáci protivníka zcela vyčerpaní už nechtěli riskovat boj a tak podali Xeně do rukou kapitulaci. Jenže Xeně to nestačilo. Nechala svázat muže provazy a tři vojáky před očima všech popravila. Nechala jejich těla přikovat ke skále, kde byly jako výstraha pro ostatní. Odložila meč, a porozhléda se po okolí. Celá od krve a od potu se vydala k nedalekému rybníku. Sundala ze sebe šaty a skočila do příjemně chladivé vody.

,,Nádhera, že tě takhle opět vidím," smekl Ares Xeně poklonu a vyšel zpoza křoví na palouček osvícený svitem měsíce.

,,Cítím v sobě naplnění Aree, ale pořád mi něco chybí," odpověděla Xena a potopila se celá pod hladinu, aby si umyla vlasy.

,,Myslím, že vím, co to je," řekl Ares, když se Xena vynořila na hladinu. Upřel na ni zrak a vychutnával si tenhle okamžik plnými doušky.

,,Mokrá image Xeně opravdu sluší," povídal si sám pro sebe Ares.

,,A co si myslel, že to je?" zeptala se Xena boha války.

,,Vést vlastní armádu do boje, dobýt velké území, být vládcem, řídit lidi, zbohatnout, obchodovat s největšími boháči na světě a hlavně dál válčit," vyjmenoval Xeně všechny věci, které by ji rád dal.

,,Nevím, možná máš pravdu, možná ne," dodala a vylezla z vody. Ares se konečně odhodlal a přistoupil ke Xeně a chytl ji za ruce. Přemístili se do Areova stanu, kde Xenu zabalil do deky.

,,Xeno, řekni mi, co ke mně cítíš," zeptal se s malinkým strachem v hlase. Bál se, že Xena nezapomene na svoji přítelkyni a bude chtít jít za ní. Ale velice ho překvapila její odpověď.

,,Aree, já nevím jak to říct. Zvláštně mě přitahuješ, jsem ti za vše vděčná, vážím si toho co pro mě děláš, že mi pomáháš vrátit vzpomínky.

Jakmile Xena řekla, že vděčí Areovi za navrácení vzpomínek, bůh války se vylekal.

,,Na co všechno si vzpomínáš?" zeptal se nejistě a stoupl si přímo před Xenu.

,,Pamatuji si na nějaké věci z dětství a na svou temnou stránku, která právě přechází i do pří si každou bitvu, každé dobyté území, každou dobytou a zničenou stále bojovat. Cítím, že je to můj život. Můj osud. Být bojovnice. Miluji bitvy, miluji křik mužů, když jim má armáda ničí jejich statky a vraždí rodinu. Miluji ticho po bitvě. Miluji zápach krve. Stačí ti má odpověď?" dodala.

Ares byl velmi překvapený. Uchopil Xeninu tvář do dlaní a pomalu se přibližoval svými rty k jejím, až se spojily. Xena se nenechala dlouho pobízet a polibky mu opětovala.

Paprsky lechtaly Gabriellu na tváři tak nepříjemně, že se probudila.

,,Nebyl to sen, škoda," vstala a přemýšlela co bude dělat. Volat Area ji přišlo v tuhle chvíli bezvýznamné.

,,Jak to, že mu to rodina trpí? Takové chování? Teda, vlastně zbytek rodiny, co mu Xena nechala," ptala se sama sebe a její myšlenky se stále vracely ke Xeně. Posadila se na kořen, který si poctivě vyhrabala a přemýšlela. Na jednu stranu cítila radost, štěstí z toho , že se její nejlepší přítelkyně vrátila mezi živé. Na druhou stranu cítila zklamání, strach, výčitky a smůlu. Ona je tady a Xena někde S Areem a stává se z ní ta Xena , kterou bývala, než se s Gabriellou potkaly.

Chtěla na celý svět vykřičet ,, Xeno, nedělej to, ty taková nejsi!" ale nemohla.

,,Budu doufat, že Xena si na mě vzpomene, že si vzpomene na svoji přítelkyni, na to, co jsme spolu prožily, co pro sebe vzájemně znamenáme," řekla Gabriella a schovala tvář do dlaní a plakala.

Mezitím co v temné kobce Gabriella přemýšlela, v Areově stanu se probudila Xena.

Posadila se na posteli a zadívala se do prázdna. Cítila touhu jít bojovat, ale něco, co nedokázala zatím poznat, ji táhlo zpět. Vstala, oblékla se a vyšla ven. Kolem ní se neustále pohybovali vojáci, neustále něco přenášeli, nebo hledali. Náhle někdo uchopil Xenu za ramena.

,,Xeno, tak tahle armáda je teď tvá!" Xena se otočila na Area.

,,Má ?"

,,Ano, tvá ! Dnes půjdete do bitvy. Za kopcem je vesnice. Musíte ji dobýt.´´ řekl Xeně Áres a otočil se na armádu.

,,Poslouchejte!" zvýšil náhle Ares hlas.

,,Xeně je teď vaše nová velitelka. Budete ji poslouchat jako bych ve vašem čele stál já!"

,,Xena, Xena, Xena!" ozvalo se z davu třikrát na počest nové velitelky.

,,Takhle se mi to líbí!" dodal Ares.

,,Já mám ještě něco důležitého na práci. Vy se vydejte do bitvy. Vrátím se !" řekl Ares a políbil Xenu na rty a zmizel.

Xena se otočila ke svému novému vojsku .

,,Tak vyrazíme dobýt další území!" zavelela a vzala si svůj meč, šakram a nasedla na koně.

,,Jedeme!" řekla a celá armáda se s ní v čele vydala na pochod. Nebyla to zrovna malá armáda. Vojáků bylo skoro na osm tisíc.

Když překonali kopec, rozložila se před nimi vesnice,která jim stála v cestě. Xena se porozhlédla a začala uvažovat.

,,Dva tisíce mužů z leva , dva tisíce z prava a my pojedeme přímo!" rozdávala rozkazy.

Vyčkala krátkou chvíli, než se muži přesunuly na svá místa podle rozkazů a po té vyzdvihla meč nad hlavu a zakřičela.

,,Útok !"

Jakmile dozněla ozvěna jejího výkřiku, rozjela se přímo k vesnici. Z očí ji sála touha po krvi, po řinčení mečů. S výkřiky projížděla ulicemi a když narazila na nějakého živáčka, sťala

mu hlavu.

Na malém náměstí seskočila z koně a rozhlížela se kolem. Meč stále svírala v obou rukou a stála v typickém bojovém postoji s pokrčenými koleny.

Uslyšela za sebou kroky, prudce se otočila a vrazila meč jednomu z útočících mužů do hrudi a druhému dala ochutnat její silné nohy. Obdarovala ho přesně mířeným kopem do nosu, až se muž svalil bez jakéhokoliv odporu na útočníka, kterého měla stále na svém meči tím, že ho nohou skopla a meč vytáhla.

Ohnala se zakrváceným mečem kolem sebe a chtěla se zapojit do dalšího souboje. Při cestě k zápasícím mužům narazila na dívku, která se snažila schovat za sudy s pivem. Přiblížila se k dívce na pouhých pár metrů.

,, Copak dívenko, ty se bojíš? Neboj se, po smrti už tě čeká jen to hezké!" řekla Xena a snažila se mečem, ze kterého stále odkapávaly kapky krve, vyhnat dívku z jejího nepříliš dobrého úkrytu. Xeně se manévr z mečem povedl a dívka vyběhla ze svého úkrytu.

Jenže nebyla tak rychlá jako Xena. Té se podařilo dívčinu srazit bičem na zem.

Dívka si sedla na kolena a zadívala se svému nepříteli, který stál nad ní, do očí.

Viděla krásnou bojovnici, do kůže oděnou a s pozdvihnutým mečem, hodlající ji zabít.

V tom se Xena zarazila. Zadívala se do obličeje dívce, která klečela na zemi, dívající se na ni s pohledem prosícím o život. Dívka měla blond vlasy, hezký jemný obličej, upřímné zelené oči a pevnou postavu. Před očima se Xeně na chvíli objevila tvář dívky, která ji byla povědomá a hodně podobná té, kterou se právě chystala připravit o život.

Byla to tvář Gabrielly.

,,Xeno, zabij ji!" ozvalo se z dálky.

Stál tam Ares. Díval se na Xenu a zvědavě čekal, co se bude dít. Nestalo se vůbec nic.

Xena sklopila meč a nechala dívku jít.

,,Xeno, proč jsi to udělala? Proč jsi ji nechala jít?" zeptal se Ares.

,,To aby měl o mých činech kdo mluvit. Když všechny zabiju, kdo pak bude šířit zprávy a kdo se mě bude bát?" řekla Xena, aby se s Areem nemusela dohadovat.

Teď měla v myšlenkách úplně něco jiného, než bitvu, což ji i samotnou překvapilo.

Vesnice kapitulovala pod Xeniným útokem a Xena tak získala další dobyté území. Obyvatelé byli poučeni o pravidlech a Xena odešla zamyšleně z bojiště.

Došla do nedalekého lesa a tam se posadila na vyhřátý kus trávy.

,, Kdo to byl? Čí tvář jsem viděla?" snažila se Xena rozvzpomenout. Ale čím více přemýšlela, tím bylo těžší si vzpomenout. Zamotalo ji to hlavu více, než si dokázala představit.

,,Co se děje, Xeno?" zeptal se Ares, který se právě objevil před Xenou.

,,Jsem jen unavená!" odpověděla jednoduše Xena a aniž by něco zpozorovala, octla se v Areově stanu na jeho posteli. Bůh války ji masíroval záda a vyvolával v ní krásné pocity.

Zavřela oči a vychutnávala si pocit uvolnění, který ji prostupoval celým tělem.

Ale to ještě nevěděla, že přijde to, o co se snažila před chvílí v lese. V představách se ji opět objevila tvář dívky, kterou už jednou viděla. Další vidina byla o tom, jak Xena sedí na kameni a dívka ji masíruje záda právě tak, jak to teď dělá Áres.

,,Xeno,vnímáš mě?" zeptal se Ares potichu, ale žádné odpovědi se nedočkal. I když Xena nespala a moc dobře Area slyšela, neodpověděla. Chtěla zůstat sama se svými představami.

Přála si, aby ji Ares nechal o samotě. A tak se i stalo. Áres, v domnění, že Xena spí, ji přikryl a jak se rychle objevil, tak i rychle zmizel. Xena spadla do říše snů.

Celou noc, během spánku, se ji zdály sny, které ji, když se probudila, nedávaly smysl.

Snažila se je v jednu chvíli pochopit, v druhou chvíli zase potlačit, ale nešlo to.

Neustále viděla tvář blondýnky. Gabrielly.

Byl už večer, kdy Xena usedla ke stolu s jídlem, aby do sebe dostala alespoň pár soust jídla, aby získala nějakou první ji padla do oka pečená ryba. Ve chvíli, kdy ucítila její vůni, vyvstala ji z paměti nová vidina. Vidina společné večeře s blondýnkou. Ve chvíli, kdy ucítila chuť ryby na jazyku, vybavila se ji další vidina. Tentokrát o lovu ryb.

,,To je zvláštní, proč mám takové vidiny? Jsou to mé vzpomínky?" ptala se sama sebe.

,,Kdo je ta dívka? Jaké je její jméno? Co pro mě znamenala?" bylo hodně nezodpovězených otázek, na které chtěla vědět odpověď. Dovečeřela a šla spát. Ještě dlouhou dobu ležela jen tak na posteli, hleděla na stěny a přemýšlela. Nakonec usnula.

Během noci se ji zdály podivné sny , měla opět vidiny. Zdálo se ji o tom, jak se po setkání s Herkulem chtěla vzdát své osobnosti a nakonec jak poznala Gabriellu, přehrály se ji v paměti i vidiny smrti. Její, Gabrielli, či obou dvou. Viděla i všechnu tu lásku, nenávist, hořkost, pomstu, která byla mezi ní a Gabriellou. Ano, už věděla, jak se ta neznámá dívka jmenuje. Probudila se a cítila se zmateně…ale poprvé ucítila, že k někomu patří, že někde je její polovička duše, kterou ona postrádala. Cítila se konečně naplněna hřejivým pocitem.

Necítila prázdnotu, necítila samotu. Cítila, jako by ji v srdci roztál velký ledovec a osvobodil její city. Ale hned po té, co si uvědomila, že je Gabriella její nejlepší přítelkyně a spřízněná duše, zatemnil ji srdce a myšlenky černý stín. Pomyšlení na Area.

Vzpomněla si na minulé noci, které strávila po boku boha války a porážela armády různých měst, zabíjela a užívala si bitevní vřavy. Z toho pocitu ji běhal mráz po zádech.

Věděla, že po Gabriellině boku bojovala za dobro, proto ji tyhle poslední bitvy připadaly teď podivné. Oblékla se, vzala si výzbroj a vyšla ven před stan. Uviděla vojáky, kteří pobíhali kolem a připravovali vše potřebné pro dnešní bitvu.

Xena začala přemýšlet, jak dále pokračovat. Věděla, že Áres má skvělé intrikářské schopnosti a nechtěla na sebe upoutat pozornost. Ale jak tedy zjistit, co se stalo a co má Áres za lubem. Dokázala si i přebrat v myšlenkách, že má Áres prsty i v tom, že tu Gabriella není. Věděla, že by tohle nikdy Areovi nedovolila, aby ji takhle ublížil. Áres ji musel vyřadit ze hry. Někam ji schovat.

„Ale kam?" ptala se sama sebe.

,,AREE! Vylez, chci s tebou mluvit!" křičela Xena na celé údolí až se vojáci zastavili ve svých činnostech a pozorovali ji.

,,Copak se děje, Xeno?" zeptal se Ares hned po té, co se objevil před Xenou.

,,Vím vše. Vím kdo jsem, co dělám, co mám dělat a také vím o Gabrielle! Myslel jsi si, že si nevzpomenu, že budu stále taková, jakou jsi mě vždy chtěl mít, že? Bojovnici, spíše bych řekla – řeznici! Lačnící po krvi, lačnící po dobývání území. Ale ne, tohle ti neprojde. Během dvou dnů jsem si postupně vzpomněla na základní a podstatné věci a vím, že tohle co dělám, je krajně nepřípustné. Nech si svoji armádu, nech si svoje dobývání, já tady končím," skončila Xena svůj vyčerpávající monolog. Ares jen s překvapeným výrazem stál a díval se na ni.

,,Xeno, ale vždyť nám to spolu tak jde, jsme skvělý pár. Nevím, proč chceš tohle opustit, vždyť je to tvůj život," snažil se Áres zachránit situaci.

,, Ne, ne…to se pleteš. Můj život není zabíjení. Můj život není dobývání světa. Mým životem je přátelství, láska a Gabriella.´´ ukončila Xena svůj proslov a nechala si přivést koně.

Nasedla do sedla, otočila se na armádu a nadechla se.

,,Právě v tomto okamžiku předávám velení Areovi," rozkázala a otočila se zpět na Area.

,,Ty si teď s nima dělej co chceš. Ale pamatuj...vždy budeš mým nepřítelem i přes to všechno, co k tobě cítím. Vím, že jsi někam ukryl Gabriellu, aby ti nemohla bránit v tvém plánu a vím také, že mi neřekneš kde je, ale já si ji najdu," jemně kopla koně do slabin a pomalu vyjela na cestu.

,,Xeno, ty jsi tak úžasná žena, tak chytrá…a pro mě tak nedostupná!" mluvil si pro sebe Ares. Luskl prsty a zmizel.

Během doby, kdy Xena ujížděla na svém koni pryč od Area a jeho armády, Gabriella byla stále ve svém temném hrobě. Byla vysláblá, hladová, měla žízeň a byla prochladlá.

Už skoro ani nedoufala, že by jsi tam někdo našel. Natož Xena. Přemýšlela, kde asi tak Xena je, jak se má a jestli je stále taková, jako byla a nebo ji Áres proměnil na krvežíznivé monstrum. Modlila se, aby si Xena vzpomněla na to, jaká byla a také za to, aby se pro ni vrá přemýšlela, nevšimla si, že se z jedné stěny začíná linout malý potůček vody.

Celá kobka už byla nasáklá vodou a to znamenalo brzké zatopení kobky. Gabriella vstala a snažila se zesláblýma rukama vyhrabat díru ve hlíně. Ale hlína, jak byla rozmočená, se ji přelívala a nakonec se nevytvořila žádná díra.

,,Já tady nechci zemřít," povzbuzovala se Gabriella.

,,Já se odsud dostanu. Snad mě Xena tady najde," snažila si udržet naději. Netrvalo dlouhou dobu, a uslyšela řehtání a tlukot koňských kopyt o zem. Vzpřímila se a podívala se skrz mříž ěla snad anděla, uviděla naději, ucítila osvobození.

Xena.

Uviděla svoji přítelkyni, jak ji jede vstříc. Na tváři se ji po dlouhé době objevil úsměv.

Ale zároveň měla starost…protože tu nebyla jen jedna věc, která stála mezi nimi. Byla tu mříž, a stále tekoucí voda do kobky. Xena seskočila z koně a klekla si na kolena tak, aby viděla do kobky na Gabriellu.

,,Gabriello ? Jsi v pořádku? Počkej chvíli, dostanu tě ven," řekla Xena a snažila se rozbít mříže. Bez účinku. Hefaistův kov byl velmi pevný.

,,Xeno, myslela jsem, že tě ztratím. Jsem tak ráda, že jsi v pořádku a že jsi tady," odpověděla Gabriella své přítelkyni.

,,Povíme si to, až tě dostanu ven, ano?" řekla Xena a dále se snažila rozbít mříž.

,,Xeno, chvátej, voda už se zvedá a je mi už skoro u pasu," naléhala Gabriella.

,,Myslím, že mým mečem to nedokážu. Budu potřebovat něčí pomoc. Ale jak ho zavolat. Mám na mysli Area."

,,Xeno, prosím, nechci tu zemřít!" prosila Gabriella.

,,Gabriello, nenechám tě tu zemřít. To bych radši zemřela sama, za t,co jsem udě tebe tu nenechám.´´ povzbudila Xena svoji přítelkyni, které už voda sahala k prsům.

,,Říkal tu někdo mé jméno? Tak jsi ji nakonec našla. Jsi šikovná Xeno!" ozval se hluboký mužský hlas za Xenou.

,,Aree!" oslovila Xena boha války a otočila se k němu čelem.

,,Ano? Jak jde zachraňování? To jsem to ale krásně vymyslel..a zdramatizoval, že? Když jsi mi vyhlásila válku, tak i já tobě. A začal jsem takhle pěkně," řekl Ares a zašklebil se.

,,Xeno, prosím, pomoz mi, voda už je dost vysoko!" prosila Gabriella a voda už ji sahala pod bradu.

,,Aree, prosím, nenech Gabriellu zemřít, tenhle spor je mezi námi, tak do toho netahej Gabriellu. ´´ prosila Xena Área.

Voda už skoro zaplnila celou kobku a Gabriella se držela mříží a snažila se udržet pusu nad vodou, aby mohla dýchat. Během pár chvil voda zaplnila celou kobku a i Gabriella se schovala pod vodu. Xena se otočila od Area a když spatřila Gabriellinu situaci, klekla si na kolena a začala šmátrat rukou ve vodě. Konečně chytila Gabriellu za ruku a vytáhla ji k sobě k mřížím. Chytila ji za bradu, nadechla se a svá ústa přitiskla k ústům Gabrielly a darovala ji svůj řila se a vyzvala Área na souboj.

,,Aree, pokud vyhraji, vezmu si tvůj meč a vysvobodím ji, pokud prohraji, můžeš mě klidně zabít, protože jestli Gabriella zemře, nemám stejně pro co žít. Znovu si klekla, znovu chytila Gabriellu za bradu a věnovala ji další át větší, protože věděla, že bude zápasit s Areem. Vytáhla svůj meč a velkou silou sekla do půdy. Vytvořila se tam skulina, ze které pomalu vytékala voda proudící z Gabrielliny kobky.

,,Připraven?" zeptala se ješitně Xena a udeřila mečem jako první.

Strhla se velmi agresivní bitka mezi princeznou bojovnicí a bohem vá říve to vypadalo tak, že má Áres navrch, ale nakonec se Xeně podařilo Área obelstít, tak jak to umí jen Xena a nakonec skončil Áreův meč v jejích rukou.

Prudce se otočila, podívala se, jestli není Gabriella přímo u mříží a udeřila mečem přímo do zámku. Ten se rozletěl a Xena otevřela kobku a vytáhla rychle svoji přítelkyni.

Položila ji prst na krk,aby zjistila tep.

,,Je slabý, ale ještě ho cítím!" konstatovala Xena. Ares prozatím sledoval z povzdálí Xeninu snahu zachránit její přítelkyni a stále obdivoval sílu přátelství, které ani po tak dlouhé době neztratilo sílu.

,,Gabriello, prosím, nenechávej mě tu samotnou, jsem tu s tebou, prober se," snažila se Xena na Gabriellu mluvit. Položila ji na zem, odhrnula její mokré vlasy, zacpala nos a přitiskla své rty na její. Několikrát silně vdechla do jejich plic a modlila se, aby se Gabriella probrala.

,,No tak, vždyť jsi zase nebyla tak dlouho pod vodou. Byla to chvilička," mluvila Xena na svoji přítelkyni. Hladila ji po vlasech a stále ji dávala dýchání z úst do úst.

,,Xeno?" řekla Gabriella a začala kašlat. Vykašlala vodu, kterou měla v plicích a uklidnila se. Podívala se své přítelkyni do očí.

,,Zase jsi mě zachránila," řekla Gabriella a usmála se. Xena políbila svoji přítelkyni na čelo a postavila se.

,,Můžeš vstát?" zeptala se Xena a podala Gabrielle svoji ruku.

,,Ano, můžu. Jsem v pořádku," odpověděla Gabby a přijala Xeninu pomocnou dlaň a vyšvihla se na nohy.

,,Musím jen tleskat," řekl Ares a tleskal jim.

,,Je milé, že si vždy takhle pomáháte, ale vězte, ode dneška, po zkušenosti s Xenou, jsem váš nepřítel," řekl bůh války, luskl prsty a zmizel.

,,Naším nepřítelem jsi byl vždy a pokud se nezměníš, v což ani nedoufám, budeš naším nepřítelem i nadále," řekla Xena a otočila se čelem ke Gabrielle.

,,Jak jsi si vzpomněla? Jak se ti vrátily tvé vzpomínky ? Áres ti pomohl?zeptala se Gabby.

,,Ne, Ares mi nepomohl vůbec, spíše naopak. To ty jsi mi pomohla," řekla Xena.

,,Já?"zeptala se překvapeně Gabriella.

,, Ano, ty. Gabriello, udělala jsem hrozné věci, než jsem si vše uvědomila. Bylo to v době, kdy jsem vybíjela jednu z vesnic a narazila jsem tam na dívčinu, která ti byla docela podobná.

Chtěla jsem ji nejdříve zabít, ale když jsem se na ni podívala, objevila se mi v myšlenkách tvá tvář. Dívku jsem nechala jít a od té chvíle jsem přemýšlela, čí tvář jsem viděla. Nezajímaly mě bitvy, ale ty. Stále po dobu dvou dnů jsem se snažila vzpomenout, až se mi to nakonec povedlo. Bylo to pro mě moc těžké, když jsem si vzpomněla, že jsem s tebou po boku bojovala za život, za dobro, za lásku a věděla jsem, že jsem během čtyřech dnů, co jsem byla s Areem, vyvraždila spoustu čala jsem opět sama sebe nenávidět.

Moje temná stránka opět zvítězila a nevím, jestli tahle moje proměna je konečně poslední, či se moje temná stránka opět projeví.

,,Xeno!"přerušila Gabriella svoji přítelkyni a přiložila ji prst na rty, aby zdůraznila, že bude mluvit ona.

,,Říkáš, že během doby, co jsi byla s Areem jsi vraždila a prahla po bitvách a dobývání? Ale přemýšlej. To Ares tě svedl z cesty. Kdyby mi dal možnost, abych ti vrátila vzpomínky já, nebyla by jsi taková. Ale Ares chtěl dosáhnout svého a tak mě odstranil ze hry a vzal si tě do parády. Tím jak na tebe působil, v tobě vyvolal opět tvoji temnou stránku. On to chtěl a povedlo se mu to. Ale naštěstí jsi teď se mnou a už se neboj, já už nedovolím tvé temné stránce vyjít opět na povrch. A ani ti to nevyčítám," ukončila Gabriella svoji řeč a objala pevně Xenu.

,,Mám tě moc ráda a jsem šťastná, že mám takovou skvělou přítelkyni, jako jsi ty." Xena se schoulila Gabrielle do náruče a také ji opětovala pevné objetí.

,,Děkuji ti za vše, co pro mě děláš a že jsi taková jaká jsi! Také tě mám ráda!" odpověděla Xena a odtáhla se na kousek od Gabrielli, aby ji viděla do očí. Přiblížila se k ní a své rty na malou chviličku spojila s rty své přítelkyně. Po tomto letmém polibku se opět odtáhla a ucítila v sobě ten hřejivý pocit, který ji dávala láska.

,,Přátelé navždy," řekla Xena a chytla Gabriellu za ruce.

,,Navždy," odpověděla Gabriella pevně stiskla ruce Xeně a společně se vydaly ke koni.

Xena se vyhoupla do sedla, natáhla ruku směrem ke Gabrielle a pomohla ji nasednout. Gabby se pohodlně usadila za Xenu, ruce obtočila kolem jejího pasu, položila hlavu na Xenina záda a vydaly se společně na cestu, za dalším dobrodružstvím.

,,Xeno?" začala Gabriella svoji otázku.

,,Ano?" odvětila Xena.

,,Jak ti mohlo tak dlouho trvat, než si se vrátila? Byla to dlouhá doba. Asi ti to neodpustím,"

řekla Gabriella ironickým hlasem a začala se smát. Xena se usmála, tak jak to dělávala často a pobídla koně k rychlejší jízdě.

THE END