„Pane Bože!" Samovy spadla čelist, když viděl, co anděl drží v rukou.

„Ne, Same, já jsem Auriel. Avšak…" zatvářila se velmi hrdě „…tvým omylem jsem polichocena."

„Jestli TOHLE Dean uvidí, oškube tě jak slepici!"

„Z anatomického hlediska to není možné-"

„Auriel! Okamžitě vrať ten nárazník tam, kde byl, než bude pozdě!"

Zamrkal, když kus vyleštěného chromu dopadl na zem. „Co si myslíš, že děláš?!"

„Vracím to tam, kde to bylo. Říkal si -"

„Vím, co jsem říkal, jen…" snažil se zklidnit hlas, který se začal šplhat do mírně podrážděného.

„Je tedy snad už pozdě?" zaznělo to od ní s upřímnou vážností a dokonce i trochou obav.

Zabodl do ní pohled. Mlčel. Bylo to to nejlepší, co mohl udělat.

Udělat pro sebe.

Když k ní rázně vykročil ani se nehnula. Člověk by myslel, že se ve svém provinění stáhne z místa činu nebo při nejmenším vychrlí spousty ospravedlňujících nepravd.

Jistě, člověk by to tak udělal…

Ona se jen dívala a vypadala, že na něj čeká.

Sam obešel auto, sehnul se k místu, kde měl být zadní nárazník, jenže ten se teď válel andělovi u nohou.

Pokud byl v něčem hodně velký laik, byla to oprava aut. Tohle rodinné nadání ho minulo. Dokázal vyměnit prasklou žárovičku nebo píchlé kolo. Zmákl vypustit i olej a nezapomenout doplnit nový, jenže absolutně nevěděl, jak přidělat tu chromovou věc.

Přecházel tam a zpátky jak lev v kleci, kousal si spodní ret v rostoucím pocitu nervozity. Jeho neklid pramenil z Deanovy reakce, pokud uvidí svou Bejby takto obnaženou.

Auriel z něj nespustila oči. Když jí jeho váhání připadalo moc dlouhé, poradila mu. „Obnovíš to."

Trhnutím se k ní otočil. „Vážně? Není to tak jednoduchý, jak to podle tebe vypadá."

„Ale já ti pomůžu," podržela ho.

Málem se nad tím pousmál – dva automobiloví panicové - avšak po tomhle jejím ujištění z toho vyšel jako ten zkušenější. Konečně mohl být v tomto ohledu na sebe hrdý, kdyby ho hned v zápětí nenapadlo něco, co mu tu jeho vteřinovou slávu zmařilo. Přimhouřil v podezření oči. „Nerad bych si myslel, že tohle nebyla nehoda," naznačil prsty uvozovky.

„Nebyla," zakroutila hlavou, až se jí dlouhý cop rozvlnil po zádech. Když Sam nad tou klidně nefalšovanou odpovědí vykulil oči, sehnula se a zvedla něco ze země. „Byl tam on."

Naklonil se k ní, jen aby viděl, co to má a proč kvůli tomu musel odpadnout kus z Deanovy Impaly.

„Fuj!" ucukl hlavou. „Vždyť je to holub! A mrtvej!" neměl rád ani ty živý.

„Je to bytost, kterou pro tento svět stvořil Otec. Má tu své místo a svou úlohu," div se na něj za to nezamračila.

„Ovšem JEHO úloha už dávno skončila," odfrkl si, poukazujíc na ptačí nehybný stav.

Byla by to pravda, kdyby to tělíčko pokryté sivým peřím anděl nepohladil dlaní, zpod níž se stříbřitě rozsvítilo. Hned na to ten mladý chudák zacukal nožkami, které mu do té chvíle jen nečinně trčely vzhůru, přetočil se na břicho a zamával křídly.

„Wow. Tohle je – prostě wow!" Sam vydechl nad tím zázrakem i přes svou nechuť k těmhle létajícím krysám.

„Pokud si přeješ, je tvůj - " natáhla k němu ruku, kde jí znovuzrozený pernatec seděl na prstě.

Automaticky se odklonil - i takovéhle kouzlo pořád nemohlo popřít fakt, že je to stále jen holub. „Ou, to ne! Děkuju. Jedno poletující zvíře už od tebe mám." Doplnil to dramatickým zašermováním paží.

„Dobře. Učiním ho tedy svobodným." Přitáhla si opeřence k ústům a pronesla něco v řeči, kterou neznal.

Samovi v tu chvíli připomněla pohádku o Sněhurce, kdy všechna zvířátka téhle pohádkové bytosti rozuměla a milovala ji.

I teď se ten okřídlenec vznesl, když ho ´propustila, ´ avšak zakotvil na nejblíže rostoucím keři, snad nepřejíc si opustit andělovu blízkost.

Whoa, ještě scházelo, aby tu všichni začali zpívat a tančit.

Sam nad tím zážitkem zapřemýšlel. „Řekni mi, Auriel – život a smrt – je vše řízeno Boží vůlí?"

„Ano."

„Aha. Není tedy tvé oživování mrtvých zvířat tak trochu v rozporu s tímhle interním pravidlem?"

Jeho nečekané odhalení v ní vyvolalo paniku, která ho z venku zasáhla jako tsunami a málem poslala do kolen. Nachytal ji při něčem, co dělala Stvořiteli za zády a tudíž proti němu hřešila.

Teď jí oči v úleku zabíraly celý obličej, tváře zahořely červení. Ještě chvíli a snad by se jí začala třást brada.

Stála před ním jak solný sloup a ve své nepopiratelné vině vypadala jako dítě, které bylo přistiženo s rukou ponořenou do dózy s bonbóny a to i přes přísný zákaz. Až ho to chytilo za srdce.

„Já - " polkla. Snad poprvé, co ji znal, byla beze slov.

„Klid. Ode mě se to nedozví," musel ji ujistit nebo by se sám začal cítit jako provinilec, který může za tenhle její zoufalý výraz.

Oči se jí ještě více rozšířily, až měl strach, že se vykutálí. „Nepovíš mu to?"

Samovi to přišlo na vteřinu uhozené, žalovat na ni Bohu a zakončit to slovem „ámen."

A pak si uvědomil, že tak jako on měl svého otce má i ona svého a nikdo nechce, aby se taťka doslechl. Obzvlášť, když je to samotný Všemohoucí.

„Uděláme dohodu – já budu držet jazyk za zuby a ty mi nebudeš nabízet nic z toho, co oživíš."

Uhnula pohledem, přemýšlela. „Dobře. Uhm, znamená to tedy, že nebudeš o mém provinění referovat Bohu?" zřejmě to napoprvé nepochopila a musela si to pro svůj klid znovu ověřit.

„Přesně to to znamená."

Ani ho nenapadlo uvažovat nad tím, co už dvakrát udělala, jako o vině – spíš mu její náklonnost, láska a snaha udržet všechno při životě přišla – roztomilá. Smrt nebyla nikdy definitivní, pokud u toho byla ona.

Avšak vše má svá fungující pravidla a on mohl jen doufat, že se jednou neocitne ve stejném hororu jako byl Hřbitov domácích zvířátek.

„Dobře." Konečně její panicky vychýlený stav polevil a on si mimoděk vydechl. „Máme tedy dohodu."

Kývl v souhlas. Kéž by šlo všechno tak hladce.

„Ale příště, až najdeš cokoli zaklíněné do tohohle auta, prosím, nesnaž se to odtamtud dostat vlastní silou. Pak to takhle dopadá," díval se víc a víc bezradně na tu věc u jejích nohou.

„Je to další dohoda?"

„Ne – to je nařízení!"

V tu chvíli se otevřelo kuchyňské okno, ze kterého vykoukla Deanova hlava.

„A kruci!" Sam chytil Auriel za loket a stáhl ji k zemi. Na bobku za autem ho osvítil plán jejich záchrany. „Řeknu Bobbymu, aby nám pomohl. Jen ještě jak to udělat, aby si Dean nevšiml…"

„Same! Jídlo je na stole, zlato! Sameeeee!"

Na Deanovo hulákání zareagovala pouze Auriel. Vztyčila se za vozem jak pružina vystřelená z gauče.

„Máme práci. Opravujeme ti tvé auto, než bude pozdě."

Sam se plácl v neuvěření do čela. „Buď zticha!" Právě jeho plán položila jak domeček z karet.

„CO ŽE DĚLÁTE?" Dean zahřměl jak blížící se bouřka.

„Opravujeme- "

„Zalez!"

„Myslím, že mě neslyšel."

„Ou, ale on tě slyšel moc dobře! A teď jsme v maléru!" Domem se rozlehlo dupání.

„Proč? Spravujeme. Máme dobrý úmysl."

„Škoda, že to nedocení - pamatuješ, jak jsem ti říkal, že Dean má své auto rád - hodně rád?!"

„Ano."

„A když přijde na nějaký škrábanec nebo něco nefunkčního bývá extrémně senzitivní. Nevidí věci takové, jaké skutečně jsou. Pro něj je všechno špatné okolo jeho auta tragédií. Pro představu ti připomínám tvůj incident s kazetou v jeho přehrávači," udělal na ní ´máš se znovu na co těšit´ obličej.

Dnes už podruhé se zatvářila vyplašeně. „Jsem v maléru," zopakovala, uvědomujíc si v jakém byla nedávno jen díky tomu, že si dovolila sáhnout na AC/DC, které pak musel Dean vypreparovat chirurgickým zákrokem.

Ten se teď přiřítil v neblahém tušení a se zvířeným prachem v zádech. Při tom pohledu se chytil za prsa v náznaku přicházejícího infarktu a musel se opřít rukou o bok vozu, aby to s ním nepraštilo.

Sam, stále se krčící u země se pomalu zvedl. „Uhm, tohle je politování hodná situace -"

„Sklapni!" Dean zavrčel jak rozzuřený rotvajler. Samovi z toho přeběhl mráz po zádech. A zalapal po dechu, když se bratr hnul ke kufru, aby ho otevřel. Moc dobře věděl, co Impala ukrývá v jeho falešném dnu.

„Hele, brácho, byla to nehoda -" udělal dva kroky zpátky, ruce zdvižené jakoby se vzdával.

„Přesně tak to bude vypadat, až s tebou skončím!"

„Se mnou?" Sam se otočil za sebe. Stál tam sám, s jasným důkazem o jeho vině u svých nohou, protože Auriel si zřejmě uvědomila, že míra jejího provinění proti Boží vůli je na stejné stupnici jako prohřešit se na Deanově černé Bejby. A čelit nechtěla ani jednomu.

„Do prdele!" jak by si přál ovládat stejné umění teleportace. Snad se mu tedy podaří zdrhnout.

Nad autem se prohnal stín, na střechu s velkým plesknutím dopadlo holubí lejno.

A Sam vzal nohy na ramena.