Pro LoveAngels, která chtěla, aby Auriel neúmyslně Deana zranila.

„Házíš jako holka, Auriel! Zaber trochu!"

„Mohla bych tě zranit, Deane."

„Prosím tě! Mám pevnej základ a chytám stejně tak jako startér mýho auta!"

„Na baterky," poznamenal Sam spíš pro sebe, ale Dean ho slyšel.

„Hned na poprvý, ty kokose!"

„No tak - házej!" tleskl povzbudivě do dlaní.

Napřáhla se a poslala mu šišatý míč přes celý pozemek. Byla to přímo mířená střela a Dean se nemusel ani pohnout, jen otevřel náruč.

Hned na to svěsil ruce, tělo mu ochablo a při zvuku hlasitého chrápání mu hlava zaklinkala do strany a vzad. „Přesně takhle jsou tvý nadhozy zábavný!" hodil míč do trojúhelníku Samovi.

„A teď sleduj, jak to dělají slečinky. Můžeš, Same."

Sam protočil oči a hodil andělovi.

„Proč o Samovi někdy hovoříš v ženském rodě, Deane - není s ním snad něco v pořádku?" Auriel se na nejmladšího člena téhle trojky zvědavě upnula celou svou pozorností, zkoumala ho jak kvalitář hotový výrobek při výstupní kontrole, pátrala po sebemenší odchylce od nastaveného standardu.

Sam se ošil. Měl z toho divný pocit, skoro, jakoby se ho dotýkaly něčí nenechavé prsty.

Po pár vteřinách to vyprchalo.

Hned na to se jim dostalo ujištění. „Vše je v souladu s anatomií muže."

„Cože?" Dean to prohlášení nepobral.

Za to Sam zrudnul. „Ty si – dívala ses mi pod oblečení?!"

To byl ten důvod, proč měl tak vtíravý feeling!

Šmejdila mu v diskrétní zóně, rentgenovala jeho privátní místa! Ta drzost mu vzala dech a zanechala v něm zdání veřejně obscénní intimity.

Ona pro to měla však praktické vysvětlení.

„Ano. Přesvědčila jsem se a ujišťuji i tebe, že tvé tělo nevykazuje žádné ženské znaky a Dean se v tomto svém oslovení nevyjadřuje po pravdě."

Sam zíral, červený jak trenky pionýra, Dean se o několik metrů dál rozřehtal jak totálně pominutý jedinec.

„Vážně tě to baví?" štěkl po něm.

„Ne- ne – nemůžu si pomoc!" zalykal se. Pak si odkašlal a zapojil veškerou svou vážnou vůli. „Uhmmm, máš pravdu – tohle je – muhahahah!" jeho snaha selhala v záplavě smíchu. Zkusil to potřetí. „Tak jo! Chmmm – muhehe, ale – ale - měl bys vidět svůj obličej, heh! To se fakt nedá!" ztratil nad sebou totálně kontrolu. Předklonil se a opřel se dlaněmi o kolena v moři zábavy na bratrův účet.

Samovu míru pobouřenosti tenhle hlasitý smích totálně utlumil. Takhle bezprostředně neslyšel Deana se smát už týdny. Znělo to tak upřímně a z hlouby duše, že to skoro donutilo jeho samotného roztáhnout koutky.

„Tak lidské a osvobozující," vydechla sama Auriel nemohouc odtrhnout oči od smějícího se Deana. Právě měla první příležitost vidět ho se ve fyzické podobě takto bavit nahlas.

Samovu pozornost upoutala její aura, která jí vždy skoro neznatelně obklopovala a která v tuhle chvíli začala lehce nabírat na intenzitě. Připadalo mu, že Deanův smích na ni působí jako dynamo – čím déle trval, tím víc se prosvěcovala.

Jestliže ji Bůh požehnal svým světlem a dal ji jméno Auriel pak jeho bratr je ten, co tohle požehnání dokáže změnit ve statickou elektřinu. Byl to důkaz vnímavého soucítění, které anděl se svým lidským protějškem sdílel.

Dean se chytil za prsa a zadýchaně se narovnal. „Takhle dlouho jsem se už nepobavil. Díky."

„Není zač."

Samovi se nad tím stáhly rty do tenké linky, vrátil se zpátky do své dotčené reality. „Není zač? Tak hele – to, co jsi udělala, bylo hrubé porušení mého soukromí!" pro jistotu na sebe ukázal ještě palcem.

„Nerozumím tvému rozhořčení – symetrie tvého těla poukazuje na Boží záměr stvořit tě silného a vytrvalého - "

„Stačí!" Sam to musel utnout, protože pokud ho nezabijí tyhle řeči, utopí se ve svých vlastních rozpacích. „Nechci se už bavit o žádném kousku mého těla, Auriel! Já sem s ním obeznámen a ty! -" namířil na ní ukazováček, najednou krátký ve svých slovech – „jen…prostě…D´oh!" odfrkl si bezradně.

Někdy by si přál být bez studu tak jako Dean.

„Máš být na co hrdý, Sammy! Protože Bůh i já jsme!" hulákal na něj pobaveně.

„Sklapni!" Sam se otočil a rozhodně odcházel. Popuzen, rozhozen a obtěžován jejich harašícími poznámkami.

„Co děláš? No tááák…! SAM-antho!" Dean si dal záležet na prvních třech slabikách.

Sam při cestě do domu minul Bobbyho. „Co se ti stalo, synku?" zavětřil.

„Nechci o tom mluvit!"

xxxxx

„Dean ´Jedinečný´ Winchester, přezdívaný Kansaský Batman se dostal přes obránce a vydobyl si dostatek místa na přihrávku. Má šanci skórovat a rozhodnout tím zápas sezóny! Teď nebo nikdy, dámy a pánové – veškerá naděje se upírá pouze a jen k němu!" Dean si komentoval svůj vlastní imaginární mač, ve kterém byl hrdinou, mezitím co sprintoval k hranici pozemku. Tam to hodlal zakončit.

„Napal to, Auriel!" udal hlasitý pokyn a zrychlil. V jeho hlavě to bylo vykalkulováno – ještě dva tři kroky, otočka, chycení míče v cool stylu…kdyby ta šiška hozená vyhecovaným andělem neletěla dvakrát tak rychleji.

Nikdy ji neměl podněcovat k vyššímu výkonu! Neznal její možnosti a teď jen sklidil, co ve své krátkozraké chtivosti zasel.

Ohlédl se přesně v momentě, kdy měl čas jen na: „Sonof- " než ho míč knokautoval.

Dostal ránu do levé půlky obličeje, jen to mlasklo. K zemi šel ve způsobu, který absolutně postrádal naplánovaný relax look.

„Deane!" Auriel se rozšířily oči úlekem a během mikrosekundy už se nad ním skláněla. Ležel tváří k zemi, naštěstí při vědomí.

„Deane, jsi v pořádku?"

„Jo-o," heknul do trávníku.

Jestli bylo pro ostýchavého Sama neúnosné mluvit o jeho tělesných proporcích, pro sportovně založeného a hrdého Deana to pak bylo přiznání, že přecenil své fyzické možnosti. A teď, když ryl obličejem v jeteli, to tak mohlo vypadat.

Proto se hned pokusil sebrat, sice s přitisknutou dlaní na obličeji, ale přeci jen.

„Nic mi není, nepotřebuju tvůj andělský babysitting!"

„Deane - "

„Chill out!"

„Deane, já - "

„Přestaň mě Deanovat, Auriel! Jsem v pohodě!"

Na to vykašlal trochu zelené trávy a nerovným krokem zamířil k domu.

xxxx

„Takže – nemíním tu dělat nikomu podělanou přednášku, ale – co se zatraceně děje?!"

Byl to Bobby, který na oba své chlapce shlížel ve svém vlastním rozpoložení - v čase večeře, kdy bylo zvykem mluvit, kdy bylo povoleno vše na téměř jakékoli téma a kdy bylo zrovna teď ticho.

Sam zíral před sebe s vidličkou zapíchnutou v jídle, Dean si občas něco nacpal do pusy, jenže s jeho pověstným apetitem to stále vypadalo jako nimrání. Modřina na levé straně obličeje se mu začínala pěkně vybarvovat.

„Máme v mrazáku zeleninu?" zvedl se od stolu.

„Od kdy tě tohle zajímá?" Bobby se upřímně podivil.

Sledoval ho a teprve pak pochopil, když si vychlazený sáček s hráškem přitiskl k monoklu.

„Tak řekne mi už jeden z vás idiotů, proč vypadáte takhle?"

Sam položil příbor a odsunul se od stolu. „Nemám hlad. Možná později."

„Same? Pokud tě něco trápí - " Bobby to zkusil s jemnějším přístupem.

„Cítí se zneužitej," poreferoval za něj Dean.

„Sklapni!"

„Jsi hysterickej kvůli ničemu!"

„To někdo jako TY nemůže pochopit! Prostě mně takový věci vadí, Deane!" Sam odešel z kuchyně.

„Jo? Ale aspoň tě nebolí ksicht!" houknul za ním. „Au!"

„Zdá se, že je někdo nový ve městě, pánové! A dává vám parádně pokouřit!"