Dean se seznamuje se svým narozeninovým překvapením.

Část druhá – 1969 Pontiac Judge GTO alias The killing machine!

„Neděláme přeci narozeniny, vánoce a takový ty další věci, co smrdí sentimentalitou a svíčkama."

Sam se naklonil k Bobbymu. „Slyšels? On chce svůj dárek vrátit, prý nic takového…"

„Počkej!" Dean si před něj stoupl a položil mu ruku zpředu na rameno, jakoby to měl být Sam, který se musí v tuhle chvíli uklidnit. „To jsem neřek´! Vytrháváš věci z kontextu!" ještě ho stačil obvinit. Pak si přejel dlaní po vlasech tam a zpátky.

„Jen – ani jsem nevěděl, co je dneska za den. Heh – a to by si jeden myslel, že po těch letech strávených na pekelným grilu si budu těch normálních víc všímat…" pokrčil rozpačitě rameny s ´kdo by to byl řekl´ výrazem na tváři.

Samovi zahrál na rtech povzbuzující úsměv. „Deane, přiznejme si – pokud naše dny kdy byly ordinérní, tak skončily s příchodem těch dvou," pohodil hlavou někam do neznáma, kde se podle něj teď oba andělé nacházeli.

Bobbymu to najednou došlo. „Tak proto se poslední dobou vracíte do domu se staženými ocasy jak spráskaní psi!"

Dean se za takové nařčení ihned načepýřil. Stačil jen otevřít pusu, když ho starší muž předběhl. „Ta modřina na tvým obličeji je pořád vidět, mladej!"

Ten, než si to stačil uvědomit, si na ní položil dlaň. Vypadal na chvíli jak malý ublížený klučík, který dostal na pískovišti omylem lopatičkou přes tvář a teď se s tím snaží vyrovnat, než propukne v pláč.

Bobby v něm na sekundu zahlédl toho čtyřletého neposedného Deana, co měl vždy nějakou tu modřinu, protože nevydržel nestrkat nos tam, kam neměl. Tyhle boule byly pro staršího muže akceptovatelné, ne však ty, které způsoboval jeho hochům někdo jiný.

„To, že jsem trpělivej neznamená, že jsem blbej. A pokud nabudu dojmu, že se kolem mého domu dějí nějaké nepřístojnosti, budu ho chránit se vším, co k němu patří – a teď tím nemyslím hmotné statky!" významně se na oba podíval.

Mezitím co se Dean rozpačitě škrábal vzadu na krku a brblal něco o klídku, Sam se sklopenou hlavou kopal do neviditelného kamínku.

Oba dva si své utržené ´výprasky´ uvědomovali, ale ani jeden si nemyslel, že by z nich měli vinit někoho konkrétního.

Major Lawrence oba bratry nevědomky osvobodil, když k nim přivedl dalšího muže. „Pánové-tohle je Jimmy Tanner."

Dean z něj měl okamžitě oči navrch hlavy, další osoby kolem v tu chvíli přestali existovat.

„Zdravím," Jimmy k němu natáhl ruku jako k prvnímu a Dean ji se skoro plachým výrazem stiskl. „Vy musíte být ten, o kterém, už když jsem slyšel tak vás zároveň chtěl i poznat."

Dean, skoro s holčičí stydlivostí sklopil na chvíli oči, než je zase ostýchavě zvedl. „Uhm…nikdy bych nevěřil, že budu mít tu čest setkat se s velkým Jimmym T. Vy a váš Pontiac jste pro mne a mou Bejby inspirací. Ty vaše závody jsou legendární a myslím, že existuje jen jediný způsob jak vás porazit - zůstat stát na startovní čáře!"

Sam mrkl na Bobbyho a na chvíli zapřemýšlel, jak je možné, že z nich dvou Jimmy ihned vytipoval za znalce Deana.

Hned na to si i s nimi Jimmy potřásl rukama. „Tady synek je váš velký fanda, na některých vašich závodech dragsterů byl i osobně. A věřte, že jste dosáhl v jeho očích statusu dalšího nepřekonatelného hrdiny."

„Aha. A který je ten první?" zajímal se.

Dean se zazubil. „Batman. To on je šéf!" dal s dětským nadšením oba palce nahoru.

Druhý muž se sympaticky zasmál. „Tak s tímhle pořadí dokážu být v pohodě." Pak mu oči zabloudily někam do pozadí a rázem se rozšířily, plné obdivu. „Ale ne – to je krása."

Minul je jen o fous jak nekontrolovatelně vyrazil, Dean za ním vystartoval o půl vteřiny později. Jeho girl face byla ta tam. Oba uháněli k zaparkované Impale.

Samovi zatrnulo. „Deane, ne!...Bobby, chyť ho!" Tohle bude katastrofa!

Velký Jimmy T mohl být klidně obří a na superhrdinském trikotu mít ve zlatě vyšitý svůj monogram, avšak nikdy nemohl dosáhnout takové velikosti, aby překonal ochranitelský pud, který bratr ke své Bejby choval.

Naštěstí byl také profesionál a prokázal hluboký respekt. Zabrzdil v dostatečně vzdálenosti, a když ho Dean předehnal a s nesmlouvavým výrazem mu zastoupil cestu, zvedl ruce na obranu. „Rád bych se podíval na tuhle Miss Chevy zblízka. Doufal jsem, že bych mohl."

Zaznělo to jako přání a Sam se v duchu urputně modlil, aby mu to bratr dovolil. Jinak jde celá tahle akce do kopru.

„Uhm, jistě. Bude nám oboum ctí," ozvalo se po chvíli a Sam si odfoukl.

Ovšem to, že mu Dean uvolnil cestu ještě neznamenalo, že ho k ní volně pustil.

Ani britské královské klenoty nebyly v tuto chvíli více střeženy.

Jimmy okolo auta kroužil, skláněl se, okukoval, několikrát poklekl, aby se mohl podívat zespodu. A u toho nepřestával vyrážet slova chvály.

„Páni, vypadá v perfektním stavu - " zakončil externí obhlídku.

„JE v perfektním stavu!" byl striktně opraven.

„Tak jsem to i myslel," smířlivě kývl. „Uhm, vím, že se dámě nesluší nahlížet pod přikrývku, ale snad…pod vaším dohledem…" zastavil se významně u kapoty motoru.

Sam si nervózně skousl spodní ret.

Dean ho však nemohl více překvapit, než že během pouhé vteřiny sáhl dovnitř vozu, aby uvolnil přední kryt. A hned na to ho dorazil, když se ozvalo lupnutí a on nechal Jimmyho samotného kapotu nadzvednout.

A pokud se mohl někdo beztrestně dotýkat Bejby, bylo to jasným důkazem Deanova velkého profesionálního obdivu.

Oba se ihned ponořili do světa oleje a hnacích součástí, v předklonu vystrkujíc na okolní svět své dokonalé zadky.

„Wow, 7 litrová Vé osmička! Čtyřnásobný karburátor Rochester! Tohle byla v té době vlajková loď General Motors! S tímhle výkonem a zvýšenou kompresí se silou 425 koní na tom Chevrolet nikdy nemohl bejt líp!" Jimmy se tak nakláněl, že měl Sam strach, aby tam nezahučel.

Na to Dean vychrlil několik za sebou jdoucích – pro laiky – nesrozumitelných slov. Muž vedle něj horlivě přikyvoval a reagoval na to – pro laiky – stejně blábolivou řečí.

Sam se podíval na hodinky, v počínající nudě se několikrát otočil kolem vlastní osy, hledajíc v přilehlém okolí sebemenší známku zábavy odpovídající jeho zaměření, zíral do nebe, přičemž ho v návaznosti napadlo přivolat Auriel, načež od toho upustil, jelikož by tu pro ni bylo až příliš mnoho rozptýlení a jistě by s ní neprohodil víc jak pár slov, než by zmizela ve jménu výpravy za novými neprozkoumanými dobrodružstvími.

Majíc na mysli, že je to Deanův narozeninový den a tahle zábava je jen a pouze v režii jeho jména, zapředl rozhovor s majorem a Bobbym, aby tenhle neplánovaný prostoj způsobený dalším vozem ve stáji ustál a nezcvoknul se.

Až po hodné chvíli k němu konečně závojem nejasných slov proplulo něco jako "…blablablabla…a nemůžu uvěřit, že jste vše udržel v původním stavu, Deane! Máte můj respekt! " a nato se oba zase vynořili na denní světlo. „Je nádherná a dokonalá, gratuluji!" Jimmy mu potřásl v profesionálním uznání pravačkou.

„Já vím," Deanova hrdost se dotýkala nebes.

A Sam se nevědomky vyprsil - nikdy by nevěřil, že i on bude díky té, pro něj srozumitelné chvilce chvály, na Bejby tak pyšný.

xxxxx

„Bobby, odvez ji odsud."

„Pro Boha! Vím, že se Jimmymu líbí, ale nikdy by si nedovolil si k ní něco dovolit."

Dean se na něj nechápavě zadíval. „Ale já to přeci nedělám kvůli němu! Je to kvůli ní a …" pohodil němě k Pontiacu v barvě chromu. „Mohlo by to pro ní teď bejt hodně citlivý, proto nechci, aby u toho byla. Chápeš," strčil mu do ruky klíčky, jakoby to chápat měl. „Zaparkuj ji někde mimo dohled, já si to pak u ní vyžehlím."

Bobby chvíli drtil v puse nadávky, avšak po Deanově netrpělivém gestu, aby už jel, s posledním slovem „idiote" udělal, co po něm chtěl.

Dean čekal do doby, než byli oba bezpečně z dohledu a až poté vyšel vstříc svému novému dobrodružství.

Se stejně prokázanou úctou přistoupil k Pontiacu, srdce automobilového nadšence mu málem vyletělo z hrudi, když mu bylo majitelem dovoleno si sáhnout.

Konečky prstů opatrně položil na blýskavý lak vyleštěný do nekonečně vzácného tmavě chromového zbarvení.

Tohle bylo vážně unikátní, celé auto vypadalo jakoby se právě vynořilo ze zlatavě-stříbrné lázně, byla to barva těžko popsatelná běžnými slovy, která však svou nevšedností musela upoutat i slepce.

Dean se beze spěchu spustil podél boku do dřepu, jen aby měl dostatečný úhel k tomu, přejet po laterální straně auta co nejdál kam až jeho paže dosáhne, vychutnávajíc si dokonalý aerodynamický tvar chladné karoserie.

Tam a zpátky, opět a znovu. Skoro se nemohl té perfektní linie nabažit.

Hned na to se zvedl, popošel pár kroků, aby se v obhlídce dostal k přední masce.

„Sonofabitch! Same! Tohle musíš vidět!" vyjevil se.

„Jsem tu taky, Deane a dívám se. Uhm…myslíš něco konkrétního?" Sama nic nenapadalo.

„Jsou dvojitá světla a automatické čelní odsávání pro tebe dost konkrétní?" zaznělo to skoro nahněvaně.

„Uhmmm…" Sam se otočil po Bobbym, který jen němě přikývl. „Jo," následoval jeho instrukce, že v tuto chvíli je lepší souhlasit.

„Pokročíme," ozval se Jimmy a jedním ladným pohybem nadzvedl kapotu. „Vítejte ve skupině Pro Modified, pánové!"

Dean se zapálením profesionála studoval, Sam si laicky prohlížel. „Sonof- zírej na ten mega kompresor, Same!" ukázal mu prstem. „Víš, co to znamená?"

„Že je fakt…obří?" zkusil hádat.

„Že pokud kdy umřu, necháš mě zkapalnit a vpustíš mě dovnitř!"

Sam ani nestačil klasicky protočit oči, když po něm Dean hrábl a přitáhl si ho za bundu výhružně k sobě. „Slib mi to! Tady a teď! Před svědkama!"

„Echm, to, že máš narozeniny, mě ještě nedonutí souhlasit s každou tvou blbostí …"

„A já ti garantuju, že tahle MÁ blbost tě bude stát každý ráno minuty TVÝ hrůzy před zrcadlem," zadíval se velmi výmluvně na jeho vlasy.

Sam stáhl rty do úzké čárky. „Víš co – klidně tě budu mačkat tak dlouho, až z tebe bude diamant! Klidně tě narvu někam, kam ani slunce nesvítí. Mě je to fuk!" smetl jeho ruku ze svého oblečení.

„Díky, Sammy!"

xxxxx

Dean seděl uvnitř Pontiacu a jeho konečky prstů s posvátnou úctou přebíhaly přes palubní desku, volant a kožené sedačky.

Sam sledoval, jak se lehce usmívá, zcela pohlcen interiérem, oči mu jiskřily jak prskavky při oslavě Dne nezávislosti. Hltaly vše, jakoby to mělo být to poslední, co v životě uvidí, plné obdivu a nadšení.

Jen tu mazlivost, kterou v nich Dean míval uvnitř své Impaly, postrádaly. Protože to pouze ona a sama ji v těch velkých zelených očích vyvolávala.

Sam se opřel o otevřené boční dveře. „Jak se cítíš?"

Dean k němu zvedl hlavu. „Asi tak, jako ty, kdybys byl pozvanej na mejdan do knihovny," narážel na jeho oblibu ve čtení.

Sam se zamyslel. „Na něco takového si pamatuju – šestá třída a „knižní sleep over. Jak rychle to tenkrát uteklo - "

„Jo. Tak mega rychle, že si táta pro tebe musel dojít, protože ses ráno z knihovny pokusil propašovat, rozečtenou knížku a chytili tě, když ti propadla nohavicí!"

„Za to nemůžu – měl jsem tenkrát období vzdoru a rebelství!" Sam se tvářil nehraně vážně a Dean bojoval co mohl, aby se nestrhl smíchy.

„Jistě Sammy! Ale v tom případě by výkladovej slovník měl změnit popis ke slovu ´vzdor´a v zápětí ke slovu ´rebel´! Muhehehe!"

Sam jen povytáhl koutek úst ve šklebu nad tím sarkastickým komentářem a nechal to plavat. On věděl svoje! Mohl si tenkrát půjčit jen pět knížek denně, jenže co měl dělat, když se ani jedné nechtěl vzdát a pak tu byla ještě ta jedna rozečtená…

Jimmy se na druhé straně naklonil do vozu. „Tak teď už se konečně dostaneme k tomu, proč tu všichni jsme. Trochu se nám to protáhlo, je čas na zrychlení – zpočátku jsem si myslel, že vás za volant nepustím, ale ta vaše černá kráska mě přesvědčila - " odmlčel se a hledal ji očima.

Dean na sucho polkl. „Chcete tím naznačit, že bych snad mohl…" nebyl to schopen ani dokončit, kdyby to náhodou nebyla pravda.

Zato Sam si jistý byl. „Páni, Deane! Velký Jimmy T tě nechá řídit svůj dragsterskej Pontiac! Vsadím se, že po tomhle ve tvé hlavě místo pro noční můry už nezbude."