Dean si užívá rychlosti, Sam má nervy a Bejby trucuje.

Část třetí – tak tohle je dragster, pánové!

Vyvezli chromový zázrak na volnou letištní plochu a odměřili patřičných 400 metrů. Mezitím, co Sam zůstal stát na startu, Bobby s majorem Lawrencem čekali v cíly.

První jízda byla takovým rychlokurzem, kdy Jimmy vysvětlil Deanovi jak, co a kdy použít. S jeho vrozeným nadáním a citem pro motory si Sam nejdřív myslel, že bratr bude nad instrukcemi protáčet oči a netrpělivě brblat, avšak Dean seděl na straně spolujezdce s očima navrch hlavy, hltajíc vše co mu bylo představováno a Sam měl najednou silný pocit déjà vu – jen místo Deana viděl Auriel. Jak si jejich výrazy byly v tuhle chvíli podobné!

Po krátké teorii přistoupili k praxi. Oba si nasadili přilby a vykázali Sama do bezpečné vzdálenosti. Jimmy sedící za volantem zvedl palec nahoru. Hned na to zaburácel motor, že si Sam musel zacpat uši. Ze čtyř proklatě krátkých výfukových rour vyletěly plameny, známka metylalkoholového spalování.

Jimmy tak protáčel motor, až měl Sam pocit, že se země kolem něj chvěje. Bezděčně zacouval ještě víc vzad, ale otřesů se nezbavil. Naopak, celé to dunění mu naplnilo hrudník a rezonovalo spolu s rytmem sešlapávaného plynového pedálu. A pak celé auto zmizelo v oblaku kouře, když Jimmy začal hrabat.

Tohle zahřívání obrovských pneumatik před startem Samovi vždycky připadalo tak…neekologické. Ale kupodivu to vonělo jak – rozpuštěný gumový medvídci. V překvapení nadzvedl obočí.

Dragster závody jsou snad jediné, které si divák vychutná všemi smysly.

Pontiac se už skoro v dýmu ztrácel, když Jimmy usoudil, že je čas vyrazit.

V tomhle závodě je velmi důležitý start. A pak následné zrychlení. A tahle zabijácká mašina, kterou Pontiac Judge GTO byl, s dvaapůltisíci koní pod kapotou za sebou zanechala takový vír vzduchu, že to ze Sama málem servalo oblečení.

Zamotal se a shrábl rozcuchané vlasy z obličeje. Bože, nikdy je po tomhle už nedá do původního stavu!

Po šesti vteřinách auto doslova proletělo cílem a v rychlosti přes 320 kilometrů dalších několik dlouhých metrů brzdilo - rozvinutým padákem.

Pokud by tohle měl být pomyslný výstup na Narozeninovou horu, Dean se právě chystal dosáhnout vrcholu – jaj! Zrovna mu byla svěřena samostatná jízda!

Sam si vyměnil s Bobbym pozice a byl to on, co teď na něj čekal v cíly.

Jimmy osobně smotal padák a pokud si Sam myslel, že si sedne jako spolujezdec, myslel špatně!

„Nenenene, přeci ho tu bestii nenechá řídit úplně bez dozoru! Oba se snad zbláznili!" drmolil si pro sebe. Udělal pár kroků ke startu, ale to už Dean hrabal.

Sam měl akorát tak čas pomodlit se k andělu strážnému a doufat, že Auriel je někde hodně blízko a že na něj dohlíží. Hned na to Dean vypálil.

Sledoval tu přibližující se chromovou střelu, dunění motoru mu znovu rozvibrovalo celé tělo. Dean nebyl ještě ani v půlce a on ho už v mysli nabádal, aby brzdil. Udělalo se mu zle od žaludku, když ho Pontiac v šílené rychlosti minul a nezpomaloval. V půl vteřinovém návalu paniky se za autem rozběhl, jakoby ho snad chtěl chytit a něco u toho ječel.

Vystřelením padáku ten bláznivec začal zpomalovat, ale musel se skoro až zastavit, aby Sam polevil ve svém zoufalém sprintu. Hned na to se otevřely dveře u řidiče a Dean vyskočil ven s rukama nad hlavou.

„Juhůůů! Viděl si mě? Viděl? To bylo mega monstrózní! Miluju svý narozeniny!" Poskakoval okolo vozu v nezvladatelné euforii s pažemi divoce klátícíma prostor kolem sebe.

Sam přešel do volného klopýtavého běhu, s plícemi napůl spálenými od studeného vzduchu a řevu, opocený až na zadku.

„Pane Bože! Myslel jsem, že už nikdy nezastavíš! Klidně bys mohl vzlítnout, dostat se z dosahu zemské přitažlivosti a po zbytek života kroužit okolo Země!"

Dean přestal trotlovat, chvíli na něj zíral, než se zazubil. „Hustý!"

Sam se vyčerpaně svezl do sedu. „I při plavbě na Titaniku bych byl ve větším klidu! Krucinál! Oba dva jste stejně vygumovaný jako ty vaše spálený pneumatiky! Tohle dohodnutý nebylo! Za tohle budu chtít svý prachy zpátky!" pořád se nemohl uklidnit.

Když k němu bratr došel, ani nezvedl hlavu. „Dobrej výkon, skoro si mě dohonil."

„Ha-ha!"

„Rozčiluje tě, že ses taky v něčem nesvezl? Řekni a zařídím ti extra prodlouženou jízdu na labutích."

„Jen si rejpni!"

„Nebo si nevěřil, že to zvládnu?!"

„Jistě, že jsem ti věřil! Jen…" Sam si sebral neviditelné smítko z bundy a hodil ho na zem.

Dean nad ním stál a vyčkával. Tahle jeho póza ho rozčilovala. Chtěl to mít už za sebou. „Prostě jsem na chvíli zpanikařil, když jsem viděl Jimmyho, jak od tebe odchází. Co kdyby se něco podělalo?"

„Ale nepodělalo a já si to užil. Tak přestaň vyšilovat. Nechci, aby ti na mý narozeniny praskla cévka v mozku a ty pak po zbytek svýho života tahal nohu!" natáhl k němu ruku.

Sam chvíli uvnitř sebe bojoval s Deanovým sarkasmem a svým splašeným srdcem, než se rozhodl pomoc přijmout. Chytil se a nechal se vytáhnout zpátky do stoje.

„Skončil si? Už můžeme jet domu?" ani nechtěl, aby to vyznělo tak naštvaně.

„Ani náhodou, Jimmy slíbil, že můžu ještě jednou -"

„V tom případě s mou podporou nepočítej! Jdu si sednout do auta!"

„Ale já chci, abys mi to odstartoval. Upustíš kapesníček!" hulákal za ním.

xxxxx

Za třicet minut se všichni šťastně shledali u černokrásky. Dean otevřel dveře u řidiče a vklouzl za volant.

„Konečně zpátky," pohladil volant. Pak se naklonil nad Sama, který opřený do sedačky odpočíval, oči zavřené. „Spíš?" šťouchl do něj.

„Ne."

„Dobrá. Jedeme do města na pořádnej dlabanec. Dám si double hovězího burgera, se slaninou, cibulí, ostrou omáčkou a kopou domácích hranolek," Dean snil mezitím, co otáčel klíčem v zapalování. Motor divně zabublal a ztichl. Spolu s tím i majitel vozu.

Sam se na něj otočil. „Co je?" Tohle se snad nikdy nestalo.

Dean sevřel prsty kolem volantu. Chvíli nevěřícně zíral na ´mrtvé´ručičky palubních ukazatelů, než se na něj prudce obořil. „Co si s ní udělal!"

„Zbláznil ses? Ani jsem se jí nedotknul!" Sam věděl, v jakém může být maléru, pokud si něco takového bratr vezme do hlavy.

Setkal se s pochybovačným pohledem, který rychle přesměroval na třetí osobu v autě. „Proč se nezeptáš Bobbyho?! Ten s ní jel naposledy!"

Dean se na něj mlčky otočil. „Já ji jen odparkoval, jak si chtěl a byla v cajku," Bobbymu vystřelily ruce v nevinném gestu nad ramena.

Ani jeden s touhle záležitostí nechtěl mít nic společného!

Deanova pozornost se upnula zpět k palubní desce. „No tak holka, tohle ty přeci neděláš," domlouval jí a opatrně přemístil prsty ke klíči. Druhý pokus o nastartování byl nachlup stejný – dvakrát divné zakašlání a ticho.

„Asi baterka," hádal Sam.

„Sklapni!" byl striktně umlčen. Teď jeho názor Deana nezajímal. Uvolnil kapotu a vystoupil. Na chvíli oběma mužům zmizel za zvednutým křídlem, aby se pak o pár vteřin vrátil s vážnou tváří dovnitř.

„Jak to vypadá?" zeptal se opatrně Sam, když bratr jen mlčky vysedával.

„Je to horší než jsem si myslel," Dean zíral nepřítomně před sebe. Vypadal vykolejeně. Tenhle výraz na jeho obličeji byl vzácný.

Bobby mu zezadu položil ruku na rameno. „Ať je to cokoli, opravíme to."

I Sam se ho snažil povzbudit. „To je mi líto, ale vy dva ji dáte zase do kupy. Není lepších automechaniků…"

„Motor je v bez závady." Dean se zhluboka nadechl. „A tohle - tohle musím vyřešit sám!"

Oba muže to zmátlo, když položil ruce pomalinku na volant a začal smířlivě mluvit.

„Asi sem byl trochu víc unešenej a dával najevo svý nadšení. A taky - nemusel sem se u toho tak nakrucovat. Proto plně chápu tvý rozpoložení."

Sam zašilhal na Bobbyho, ten jen mírně zakroutil hlavou. Zůstali potichu a nechali Deana jeho divným slovům.

Ten polaskal volant a řadicí páku pod ním. „A i když jsem se fakt vyřádil, pořád mě stejně nejvíc bude těšit cesta zpátky. Oba jsme protrpěli cestu sem, protože to kopyto vedle mě řídí, jak kdyby vezl slečnu Daisy. A já ti slibuju, že na dlouhou dobu si na volant nesáhne."

Sam protočil oči a ušklíbl se. Čekal, co vytáhne na Bobbyho, ale nedočkal se. Jak typické. Zase jen on sám z toho vyšel před Bejby jak hňup.

Pokrčil nos – už začíná uvažovat jako Dean.

„Až se vrátíme, uděláme si prodlouženou vyjížďku. Jen ty a já. A hudba. Hodně hlasitá rocková muzika. Protože tak to máme oba rádi. A pak," sklonil se k přístrojové desce a ztišil hlas, protože to mělo být určeno jen pro ni. „Pak tě umeju a vyleštím. Pořád mám ten speciální vosk, po kterém pokaždé záříš jak černý diamant."

Narovnal se, zašátral prsty po klíči. „Tak co říkáš?"

Motor naskočil hned na první zážeh. Samovy padla brada, Bobby poplácal Deana po rameni. „Pěkně. Kdybych u toho nebyl, nevěřil bych."

Sam slyšel Deana zašeptat směrem k volantu něco jako děkuju, předtím, než zařadil zpátečku, aby vycouval.

„Domů?" zeptal se ho na směr cesty.

Dean zapnul topení a zvuk poletujících lego kostiček, které do větráku klimatizace hodil jako malý kluk mu vykouzlil na tváři slabý úsměv. Jeho oči na chvíli opustily prostor před ním, aby se podíval na figurku plastového vojáčka zaklíněnou v popelníku – práce pětiletého Sama. To tyhle maličkosti dělaly Impalu skutečně jejich.

„My jsme doma."

xxxxx

„Ahoj, Same."

Dostal málem infarkt. Jednou mu z těch jejích bezhlesných příchodů ta cévka v mozku vážně rupne.

„Hernajs! Nemůžeš se mi takhle vplížit do zad! Leká mě to! A co kdybych držel něco ostrýho? Mohl bych ukvapenou reakcí sebe nebo tebe zranit."

„Jako tenkrát, když si mě probodl?" zeptala se se zájmem.

Sam uhnul pohledem. „To bylo nedorozumění. Myslel jsem, že chceš Deanovi ublížit."

„K takovému skutku nikdy nedojde!" tohle bylo míněno nebesky vážně.

„Nevěděl jsem, kdo jsi..."

„Jsem Auriel, Deanův Anděl strážný a Bůh mě seslal ve své vůli na zem konat to, k čemu mě stvořil," zopakovala mu.

„Jistě. To už tu bylo za tu dobu několikrát zmíněno. Ale díky za připomenutí, kdybych třeba během těch pár minut co se o tom tady nemluvilo, zapomenul, proč tu vlastně jsi," kývl na ní.

„Není zač."

Typické. Sam se vrátil ke svým věcem jen po dobu sekundy, než si něco uvědomil. Ruce se mu zastavily, zvedl v té myšlence hlavu.

Pokud byla stvořena v den Deanova narození, znamená to –

„Hezké narozeniny, Auriel."