'Řekl jsem, že nechci slyšet žádné protesty. Jestli si nelehneš dobrovolně, přinutím tě.'

'Severusi, prosím.'

'Ne, Remusi. Sotva se držíš na nohách, tak zalez do postele a já přinesu čaj a něco k jídlu.'

Remus odvrátil oči, jako by se styděl za své změněné tělo, a Severuse to z nějakých důvodů silně otrávilo. Remus se neměl za co stydět.

'Tak aspoň počkej vedle, dokážu se svléknout bez pomoci.'

'To bys musel nejdřív přestat viset na té komodě, ne?' Severus zvedl obočí a založil si ruce na prsou. Jestli hodlá být Remus tvrdohlavý, fajn. Klidně si počká, až změní názor.

Remusovi v očích poprvé probleskl plamínek vzteku. 'Je tak těžké pochopit, že nechci, aby někdo viděl... moje...' Remus se konečně pustil komody, ale zakymácel se, jako by měl omdlít. 'Zvládnu to sám. Prosím?'

'No jistě, to vidím.' Severus potřásl hlavou. Nemohl se rozhodnout, jestli má Remusovi pomoct, nebo ho prostě nechat spadnout. Musí se naučit, že jemu je úplně jedno, jestli přišel o ruku, nijak ho to neodradilo. Může se vztekat, brečet, litovat – zpátky mu nenaroste. A Severusova touha po něm s počtem končetin nijak nesouvisela. Přitahoval ho Lupinův úsměv, jak se mu vždycky rozzářily oči, jeho inteligence. Nemluvě o tom, že když se snažil, uměl být docela okouzlující. Fakt, že stačilo na Remuse pomyslet, aby se mu zrychlil tep, bylo taky nutné vzít v úvahu. Nějaké jizvy byly naprosto podružné. Nepodstatné.

Severus přistoupil blíž. 'Zrovna jsem přemýšlel, jestli tě mám nechat spadnout a ještě víc si ublížit, nebo prostě ignorovat tvoji umíněnost a uložit tě jako děcko.' Nabídl mu ruku, jeho pohled změkl. 'Tvoje jizvy mi nevadí... nechápeš to?'

Remus mu věnoval nucený úsměv. 'Myslím, že ne, nechápu. Vždyť se ani nemůžeme vystát.' Vypadal zmatený, jako by se ten polibek mezi nimi nikdy nestal. Možná si myslel, že Severuse motivuje něco jiného, než city - jako by byl nějaký zatracený samaritán. 'Nevzdáš to dokud to nevzdám já, co?'

'Naopak, jestli chceš spát na podlaze, posluž si. Pořád lepší než na chodníku, předpokládám.' Severus pokrčil rameny, jako by mu Remusovo rozhodnutí bylo ukradené.

'Asi jo,' souhlasil Remus. 'Ale když jsem dostal šanci zabrat ti zase postel, nejspíš bych ji měl chytit za pačesy, než ti dojde trpělivost a vykopneš mě zpátky na ulici.' Tvářil se poraženě. Udělal nějaký pohyb, naznačující, že se hodlá pustit nábytku, po kterém se momentálně plazil, a skutečně se odebrat k posteli.

'Když budeš otravný, proč ne.' Severus ho znovu vzal kolem pasu a opatrně ho odvedl směrem k nočnímu stolku. 'Nenabízím ti žádnou dobročinnost, ale byl bych rád, kdyby ti konečně došlo, že některé věci teď bez pomoci nezvládneš. Později se dočkáš. Teď musíš jíst a odpočívat. Hlava a druhá ruka ti snad zůstaly, nebo ne?' Severus si klekl, aby mu rozvázal boty.

Remus se hořce zasmál. 'Všichni byli tak... ohleduplní, představ si. Ani se nedokázali podívat na... na můj prázdný rukáv, když přišli do nemocnice. Ale ty jsi jako buldok, kašleš na to, prostě...' Remus zvedl ruku, jako by se ho chtěl dotknout, ale pak ji položil do klína. 'Někdy je jednodušší věci přijmout, když se nazývají pravými jmény.'

'Jednodušší, ale ne snadné. Přijmout, že potřebuješ...'

Když Severus zvedl oči, jeho vlastní zranění v nich bylo jasně čitelné. Možná, že Remus přišel o ruku, ale i on sám byl svým způsobem zmrzačený, jen ne fyzicky, ale v tom, jak si odmítal pustit kohokoliv k tělu - to také člověka v životě brzdilo.

'Ne,' odpověděl Remus. 'Je to těžké. Ale když to nezkusíš...' Tentokrát nezaváhal. Položil dlaň na Severusovu tvář, palcem pomalu pohladil lícní kost. 'Myslím, že to musíme aspoň zkusit, Severusi.'

Severus se díval do jeho očí, na vyzáblou tvář muže, po kterém toužil. Už se smířil s tím, že Remuse chce, ale to zdaleka neznamenalo přiznat to otevřeně; zkusit navázat na ten jediný polibek... nebyl si jistý, že by to zvládl. Ale měl na výběr: buď Remuse odstrčit a už nikdy nezjistit, co se mohlo stát, nebo riskovat své srdce a své osobní štěstí. A vzhledem k tomu, že věděl, že by nesnesl denně Remuse potkávat a přemýšlet o tom, co mohl mít a nevzal si to... Odhodlaně kývl. 'Aspoň zkusit... ano, to bych rád.'

Remus se najednou zatvářil skoro něžně. Dál hladil Severuse po tváři. 'Dokonce... i když jsem... teď takový? Něco mi chybí, Severusi. Nevím, jestli se zas budu někdy cítit celý.'

Na Severusových rtech se objevil jeden ze vzácných úsměvů. 'Mně stačíš. To ostatní... počkám. Máme čas.'

Remus se naklonil blíž, ale zaváhal. Nakonec to byl Severus, kdo spojil jejich rty. Objal Remuse kolem pasu, jako by ho chtěl přidržet. Oba si povzdechli, téměř šťastně, a Severus se na jeho rtech usmál. 'Smím tě teď konečně uložit? Mimochodem, jsi ten nejotravnější člověk, co znám.' Nepustil ho a nepřerušil polibek, ale pomalu mu přitom rozepínal košili. Když se od sebe odtrhli, Remus měl ve tváři ruměnec a Severus byl lehce zadýchaný.

'Nemůžu. Ještě... ne.' Remus se snažil přidržovat si košili. Rozhodně se styděl. 'Musíš počkat.'

'Neměl jsem v plánu nic víc, než pusu na dobrou noc a uložit tě do postele; nebudu zneužívat někoho, kdo padá vyčerpáním,' ujistil ho Severus chraplavým hlasem. 'Ale dřív nebo později tvé rameno uvidím a jestli se chystáš na podobné obstrukce pokaždé, když ti budu s něčím pomáhat, radši bych ho viděl co nejdřív. Jestli čekáš, že ti ruka nějakým zázrakem doroste, čekáš marně.' Severus se pousmál nad jeho zděšeným výrazem. 'Až se ti udělá líp, uvidím tě úplně nahého... aspoň doufám. Zvyknu si a ty si zvykneš taky.'

'Radši bych to udělal sám.' Zněl trochu rozzlobeně. 'Nechci, abys mě viděl.'

'Jak je libo. Když si myslíš, že ti naroste nová, než...' Než s tebou budu spát, chtěl Severus dodat, ale nedodal. Zvedl se na kolenou a znovu Remuse políbil. 'Chci, abys byl zdravý a spokojený, ale musíš se smířit s tím, co se stalo. Včetně jizev a prázdného rukávu.' Přejel dlaní po zraněném rameni. 'Chci tě, Remusi. Všechno, co k tobě patří.'

'Všechno, co ze mě zbylo, jsi chtěl říct, ne?' Remus si povzdechl. 'Dobře. Tak mi pomoz, jestli musíš.' Najednou vypadal zničený, jako by mu vzali i poslední naději.

'Všechno, co zbylo, přesně tak.' Severus vstal. 'Máš pyžamo?' Remus kývl hlavou směrem ke starému hnědému kufru. Severus se chvilku přehraboval v pečlivě sbalených věcech, než našel pyžamo s modrými proužky, které přinesl k posteli. 'Vydržíš stát, než ti převleču kalhoty?'

'Er- ano.' Remus zrudl.

'Nemáš tam nic, co bych ještě neviděl. Kdo myslíš, že tě umýval, když jsi měl horečku?' Severus mu pomalu pomohl vstát a na chvilku ho k sobě přitiskl. 'Nemáš za co stydět,' řekl tiše. 'Vůbec ne.' Rychle a bez zbytečných ceremonií mu pomohl z šedivých vlněných kalhot a natáhl mu spodní díl pyžama, zatímco Remus se ho přidržoval za rameno. 'No, byla to taková hrůza?' položil řečnickou otázku. Vstal a pomohl mu zase se posadit. Sedl si vedle něj, na té straně, kde mu ruka zůstala. Nechtěl ho zbytečně trápit. Chápal, jak se musí cítit, ale schovávat se není řešení. 'Pojď sem,' přitáhl si ho blíž. 'Možná troška rozptýlení...'

Remus si tiše, bezmocně povzdechl. Severus ho prostě musel políbit a obejmout. Jednou rukou bloudil po jeho těle a druhou mu shrnoval košili z ramenou. Remus ztuhl, když mu látka sjížděla po paži. 'Šššš,' uklidňoval ho Severus, jako by jednal s vystrašeným zvířetem, a znovu mu přitiskl ústa na rty. Tentokrát se dočkal nadšené reakce. Musel polibek přerušit, aby přetáhl nátělník přes hlavu, ale podruhé už Remus nepotřeboval žádné postrkování a sám navázal, kde přestali. Severus si nebyl jistý, jestli se snaží odlákat jeho pozornost od svého těla, ale pokud ano, měl smůlu - nefungovalo to. Naopak, Severuse o jeho pevný hrudník a ostré boky a hubené břicho zajímaly čím dál víc a víc.

Zhluboka se nadechl - Remus byl cítit jarem, trochu nemocnicí a čerstvým potem. Když poslepu nahmatal vršek od pyžama, na okamžik se přestali líbat, aby Remus mohl prostrčit ruku rukávem. Severus mu přehodil košili přes druhé rameno a rychle zas našel jeho rty. Prsty lehce přejel po jizvách, po prázdném důlku v místě, kde býval ramenní kloub a Remus sebou jen trochu škubl. Vzápětí se rozhodl Severuse obejmou kolem krku a prohloubit polibek, takže Severus měl najednou potíže zapnout mu knoflíky – mnohem radši by hladil jeho teplou pokožku. Remusův jazyk klouzal po jeho rtech a dobýval se dovnitř. Když Severus pootevřel ústa, bylo to tak příjemné, že zasténal. Co začalo jako porozumění a vzájemná přitažlivost, přerůstalo do hladu po rozkoši. Severus se neochotě odtáhl, tiskl na Remusova ústa jeden lehký polibek za druhým.

'Asi bychom-'

'Ano.' I Remus těžce oddechoval.

'Přinesu ten čaj.'

'Dobře.'

'Musíš odpočívat.'

'Já vím, ale radši bych...'

'Já vím.' Severus se usmál. Nijak široce, ale zato od srdce. 'Já taky.' Pohladil Remuse po tváři. 'Zalez pod peřinu.' Natřepal polštáře a porovnal je, aby se Remusovi dobře sedělo. 'Neboj, přinesu i koláčky,' díval se, jak se Remus přikrývá. 'A jahodový džem.'

oTOTo

Následujícího dne se Severus plně věnoval vaření a v bistru vše běželo jako na drátkách. Přemluvil Remuse, aby zůstal odpočívat v posteli, což potřeboval jako sůl. Sám spal v jiné místnosti, nechtěl, aby se věci vymkly kontrole příliš brzo. Remus nebyl v takové kondici, aby mu tenhle druh cvičení prospěl, i když se tvářil, že by rád zašel co nejdál. Severus jeho názor sdílel, ale nechtěl, aby Remus měl pocit, že svým tělem splácí nějaký dluh. Jeho domov byl Remusovým domovem tak dlouho, jak si bude přát a bez jakýchkoliv podmínek. S tím zbytkem – touhou, chtíčem a možná i nějakými těmi city – se poperou později.

Pro tuto chvíli Severus dokázal na Remuse, líbání a všechno ostatní, co se netýkalo vaření večeře, zapomenout.

Pak přišel večer, dělníci se vraceli z továren a Severus si vyslechl Arthurovy obavy o Lupina – taková hrůza, Lestrangeovi ho vyhnali a nikdo neví, kam se poděl.

Severus si jen vztekle odfrkl, že netuší, kde se Lupin fláká, a hodil talíř před Arthura takovým způsobem, že omáčka vystříkla přes okraj. Arthurovi nebylo nic do toho, že Remus si právě sedí v Severusově posteli a cpe se velmi povedenými Tournedos Rachel s omáčkou Bordelaise, artyčoky a Pommes Duchesse, následovanými soufflé se sýrem gruyére a makarony, vše podávané se sklenicí velmi dobrého klaretu.

Arthur zíral. 'Nemyslel jsem to zle,' řekl udiveně. 'Akorát...' Oči se mu rozšířily, jako by přes Severusovo rameno uviděl důvod k ještě většímu šoku.

Severus se pomalu otočil. Tak, a dnešní den je dokonalý. Severus se ještě před vteřinou domníval, že je poměrně dost rozzlobený, ale mýlil se. Nebylo to nic ve srovnání se vztekem, který ho posedl při pohledu do tváře jeho úhlavního nepřítele. Sirius Black. 'Jaké příjemné překvapení,' zasyčel. 'A bude to ještě příjemnější, jen to tě vyvleču za límec na ulici a postarám se, aby jediný způsob, jak se sem budeš moct vrátit, byl na vozíku. Domluvil sis v příštích pěti minutách návštěvu u doktora, ne?' Zíral na Blackův arogantní, dokonalý, překrásný obličej, jako kdyby byl plísní na pořádně drahém kusu svíčkové. 'Vypadneš dobrovolně, nebo ti můžu pomoct? S radostí tě vyprovodím sekáčkem na maso.'

Sirius se na něj díval s nejvyšším opovržením. 'Kdybychom mohli na okamžik přestat řešit sekáčky na maso... Bohužel jsem přišel, abych tě požádal o...' Black vypadal, že se mu to slovo zaseklo v krku a zadusí se jím. '...spolupráci.'

'Praštil ses do hlavy? Odpal, Blacku, a nikdy se nevracej. Než ti dám pěstí.' Tenhle člověk mu chtěl zničit dobré jméno a léta budovanou reputaci a málem se mu to povedlo. Severus zuřil. 'Táhni z mé restaurace, hned.'

'Mohl bys,' Sirius zvedl smířlivě ruku, 'asi tak na vteřinu poslouchat? Nehodlám se ti omlouvat za to, co se stalo. Nemám tě rád, Snape. Ale můj přítel má potíže a možná se ti bude líbit, co teď navrhnu. Má to něco do činění s tím účetním incidentem v Chez 'O. Mimochodem, já jsem nic nezfalšoval, i když jsem na tebe pak ukázal prstem.' Sirius šeptal, aby ho nikdo jiný neslyšel.

'To víš, že ne. Ten zakrslík Pettigrew v tom jede taky. Tvůj nový objev?' Severusův obličej se zkroutil vztekem, nemohl ani mluvit, jen výhrůžně vrčel. Udělal krok vpřed, jako by chtěl do Blacka strčit.

'Asi těžko. Je to krysa. Že ty papíry nejsou pravé jsem se dozvěděl až pozdě a... Ne, kecám, dělal jsem to schválně. Nesnáším tě.' Vypadal ještě samolibější a nesnesitelnější než obvykle. 'Pettigrew to dostal úkolem – od majitele Chez 'O, Snape. On zfalšoval účty, ale na Brumbálův příkaz. Chtěl se tě v tichosti zbavit a já jsem souhlasil, protože už jsem tě měl taky plné zuby. Je to s tebou náročné.'

Severus ustoupil o krok dozadu. 'Brumbál je majitel Chez 'O?' Podezíravě si Blacka změřil. 'A vyprávíš mi to proč? Je ti jedno, co se mnou je, nebo to aspoň hodně přesvědčivě hraješ. Byl bys nadšený, kdybych skončil na ulici nebo v chudobinci.'

'To je fakt. Ovšem na Remusovi mi záleží a slyšel jsem, že sis ho vzal k sobě, když byl nemocný, těsně před tou nehodou.' Black se zlomyslně usmál. 'Taky jsem netušil, že Brumbál má co do činění s Chez 'O, dokud mi to Pettigrew nepráskl po tom maléru s účty. Je jen tichý společník, Pettigrew restauraci řídí a o všechno se stará. Každopádně Brumbál teď odmítá Remuse odškodnit, zaplatí jen, když se Remus bude soudit. A jak všichni víme, na to nemá peníze. Strýček Albus prostě tentokrát zašel moc daleko.' Black na okamžik vypadal utrápeně, obvyklá arogance se nějak vytratila. 'Remus si nikdy nenechá pomoct. Ale já se postarám, aby dostal, co mu patří a je mi jedno, jakým způsobem. Nevím proč, ale mám pocit, že jsi člověk, který si taky nenechá nic líbit. V podstatě se snažím navrhnout příměří na dobu, než si vyřídíme tu záležitost s panem Brumbálem.'

'Pomsta? A ty jsi součástí balení?' Severusův úsměv byl přesně stejně zlomyslný. 'Pamatuj si, že tě nebudu šetřit. Budeš litovat toho, cos mi provedl. Sám se mi tady servíruješ.' Severus potřásl hlavou. Bože, Blacka nenáviděl až za hrob, ale jestli je pravda, že v tom měl prsty pan Brumbál, může se pomstít za sebe i za Remuse jednou ranou. Chtěl Remuse zdravého a spokojeného a odškodněného za ztrátu a bolest, kterou utrpěl. Přál si to dokonce víc, než rozmáznout Blacka jak švába. 'Dobře,' řekl prostě, ne zcela spokojený s vývojem situace. 'Je mi z tebe na zvracení, ale vyhlašuju příměří. Sedni si, ať to můžeme naplánovat.'

Sirius kývl a následoval Snapea ke stolku, stojícímu trochu stranou od ostatních. 'Může člověk dostat trochu té tvojí šlichty? Mám hlad, že bych překusoval hřebíky.' Rozhlédl se kolem sebe, jako by se ocitl v prasečím chlívku. Poklepal prstem na stůl. 'Aspoň, že máš čisté ubrusy.'

'S potěšením ti nabídnu trochu té šlichty,' zavrčel Severus kysele. 'Dáš si k tomu arzén, nebo radši strychnin?'

'Možná kyselinu sírovou,' odsekl Sirius. 'Rád bych zapadl do klubu.'

'Nebuď vtipný, Blacku. Za večeři zaplatíš jako každý a nikdy sem nezapadneš.'

Black frustrovaně zatřepal rukama ve vzduchu. 'Mír, Snape... prosím. Můžeme se parádně pohádat hned jak vyřešíme Remusův problém.'

'To je... přijatelné.' Kývl. Blackovi se pomstí v pravý čas. Zašel pro misku a z obřího hrnce, stojícího na kamnech, nabral polévku. Zákazníci se obvykle obsluhovali sami, zatímco on dole ve sklepě vařil. Dnešní polévka byla pórková s bramborem a tymiánem a voněla nádherně. Postavil misku před Siriuse a přitáhl si židli.

'Pro začátek, netušíš, kde může Remus být?' Sirius si opatrně foukal horkou polévku. 'Nečekám, že se ti svěřuje, ale jestli jsi něco nezaslechl? Mám strach, z nemocnice ho pustili už včera a nikdo o něm neslyšel, kromě Lestrangeových. Vystěhovali ho, protože potřebují peníze.'

'Momentálně leží v mojí posteli,' Severus se spokojeně zaklonil na židli, zřejmě už zapomněl, že o vypuštění téhle informace do světa měl rozhodovat Remus. 'Zdržel se přes noc.'

Polévka se rozprskla po celém stole. 'Co že udělal!?'

'Spal u mě.' Severus se na něj podíval svrchu. 'Předpokládám, že ty jsi mu nocleh nenabídl?'

Sirius se mezitím trochu sebral. 'V mojí posteli myslíš?' Zatvářil se vážně a ztišil hlas. 'My dva už nejsme... milenci.' Vzal ubrousek, ležící vedle talíře, a rozložil ho. Tvářil se rozzlobeně. 'Ale Snape... Remus... u tebe v posteli? Kecáš, že jo? Remus by se tě nedotkl ani klackem! A to si piš, že jsem mu nabídl nocleh, je můj přítel a milu- záleží mi na něm.' Snažil se vysušit mokré fleky ubrouskem. 'Jak jsi ho přesvědčil, aby zůstal? Ode mě si nikdy nic nevezme.'

Severus se spokojeně ušklíbl. Dusit Blacka bylo příjemné! 'Nejednám s ním jak s žebrákem. Prosté, že? Kdybyste se ty a ten namyšlený dement Potter přestali pořád chovat, že mu prokazujete ohromnou laskavost, byl by teď ve tvé posteli a ne v mojí.'

'Stejně ti nevěřím. Vymýšlíš si to, abys mě nasral, Snape, stoprocentně.' Sirius ho propaloval bezmála žárlivým pohledem. 'Přišel jsem tě požádat o pomoc a ty mě urážíš. Remuse taky.'

'Jestli tu pomoc opravdu potřebuješ, vysypej o co jde, jinak se ztrať. Nemám čas poslouchat tvoje žvásty.' Posunul židli, jako by se chystal vstát. 'Mám tady restauraci a pacienta, o kterého se musím postarat, ať tomu věříš nebo ne.'

'Snape, co blbneš... věřím ti. Oba se potřebujeme pomstít mému milému strýci. Nafackovat si můžeme pak. V Remusově zájmu...' Udělal psí oči. 'Nespal u tebe - nebo jo?'

'Ale spal.' Severus se odmlčel a přemýšlel o Siriusově návrhu. Pokud by se jim povedlo dotlačit Brumbála k tomu, aby Remusovi zaplatil co mu patří, námaha za to stojí. Nejspíš by mu to pomohlo i uzdravit se, tedy ze šrámů na duši. Pomsta Blackovi... no dobře, může počkat. Severus byl připravený odložit ji klidně i o deset let. Bude sladká za tepla i za studena, o tom nepochyboval. Sirius by na to neměl zapomínat.

'Vážně leží u tebe v posteli? To jako osobně?' Sirius nejspíš pořád doufal, že lže.

'Ono je ti vlastně po tom houby, že.' Severus se povýšeně usmál, s arogancí sobě vlastní. Miloval udržovat Blacka v nejistotě, pohrávat si s ním a ještě se nechat prosit o pomoc. 'Remus se ti svěří, až bude mít pocit, že to potřebuješ vědět, nemyslíš?'

'Myslím, že se ohromně dobře bavíš.' Sirius se opřel a založil si ruce. 'Pomůžeš mi nebo ne?'

'Pomůžu. Co navrhuješ?'

Teď se mohl samolibě ušklíbnout pro změnu Sirius. 'V Manchesteru je více než sto textilek. Téměř dva tisíce skladů. To znamená kolik dělníků?'

'Netuším. Kam tím míříš, Blacku?'

Sirius si nabral plnou lžíci polévky. 'Víš, že není špatná?' Ukázal na misku. 'Byla chyba tě vyrazit, ten nový ti nesahá ani po kotníky. Házíš tady perly sviním, Snape.'

'A tobě je do toho? Tohle je moje restaurace a vařím si pro koho chci. Pro lidi, kteří si to zaslouží, místo rozmazlených zbohatlíků.' Zvedl obočí. 'Až skončíš s podlézáním, dostaneme se k tvému plánu?'

'Přirozeně. Pokud se vrátím ke své rétorické - jestli víš, co to znamená – otázce, v Manchesterském bavlnářském průmyslu dře asi 100 000 osob, započítáme-li i skladníky a dopravce. A my je přesvědčíme, aby všichni stávkovali!'

'Co? Zbláznil ses. To je zhola nemožné, Blacku.' Severus byl v šoku.

'Aha, a proč myslíš?' Sirius naklonil hlavu, evidentně naprosto přesvědčený o své genialitě. 'Už se to párkrát podařilo. A tohle není poprvé, co někdo přišel o ruku nebo nohu, o práci a o všechno, k čemu potřebuješ pravidelný příjem, jen kvůli špatným strojům. Věř mi, Severusi, zabere to. Jediný den... Brumbálovi to zkazí dobrou pověst a tou on je přímo posedlý. Když dáme lidi dohromady na jeden, možná dva dny, bude litovat.'

'Ty ke všemu potřebuješ publikum, co?' Severus se na něj zamračil. Black a jeho parta – samá velká gesta a plánování žádné. Zákeřný způsob, kterým ho vystrnadili z Chez 'O, vážně nebyl Blackův styl. Severus věřil, že šlo o Brumbálovu práci – Black by to provedl daleko okázaleji. Říkalo se, že Brumbál zdaleka není tím pohádkovým dědečkem, na kterého si rád hrál. 'Jestli to pomůže Remusovi, aby dostal, co mu patří...'

Black vstal. 'Věděl jsem, že na tebe je spoleh... Nikdy si nenecháš ujít příležitost píchnout do vosího hnízda, eh? Promluv s lidmi, co sem chodívají a nezapomeň na Weasleyovy. Já znám chlápka, který dělá pro odbory; zkusím ho přesvědčit, aby vytiskli letáky. Ty se postarej o to, aby každý, kdo půjde kolem, věděl, co Brumbál provedl.' Poplácal Severuse po rameni, čímž si vysloužil jeden prvotřídní vražedný pohled. 'Uvidíme se,' zakřenil se. 'A Remusovi ani muk, nutil by nás hrát poctivě a to nepřipadá v úvahu.'

Na půl cestě ke dveřím se Sirius otočil a z jeho gestikulace a kroucení pusou Severus odečetl: 'Ve tvojí posteli? Vážně?' Pak zmizel.

Severus jen vrtěl hlavou. Nad Blackovým riskantním plánem se bude muset pořádně zamyslet. Black ani on sám se nikdy neštítili hrát tvrdě. A tentokrát proti sobě mají velké zlé kluky, ty, co šikanují malé děti. Remus by to nepochopil. Svým způsobem byl hrozně naivní, vždycky ochotný hledat v lidech to dobré a podobné ptákoviny. Severus se usmál. Těžko říct, jestli se Remus někdy poučí. Možná byla nevinnost součástí jeho kouzla.