Trvalo několik dní, než se Remusův stav zlepšil natolik, aby se začal aspoň trochu zajímat o své okolí. Jeho rameno a nálada se nezlepšovaly, ale únava a vyčerpání skoro zmizely. Po týdnu Severusovy starostlivé péče se zdálo, že začíná vnímat, co se kolem něj děje.

Severus ho nikdy nepoznal tak náladového a popudlivého. Dřív obvyklé úsměvy se změnily v zasmušilost. Jelikož Severus nebyl kněz ani jeden z těch moderních psychologů, prostě Remuse krmil, staral se, aby kamna v ložnici nevyhasla a přikrývky měl čisté. Občas si dovolil pohladit jej po tváři nebo ho políbit na čelo, jinak ho nechával být. Co mohl dělat? Nechtěl si to přiznat, ale nevěděl si rady.

Naštěstí se zdálo, že aspoň pohlazení Remus dokáže ocenit, a Severus zjistil, že jeho to těší také. Zvláštní pocit, když šlo o člověka, kterého neměl moc rád – no, spíš ho nesnášel – skoro celý život. Ta změna Severuse zrovna neuklidňovala. Nevěděl, co si počít s ochranitelským pudem, který nahradil starou dobrou nenávist. Pomalý přesun k přátelštějšímu vztahu ho přiměl oceňovat každý sebemenší dotek, který si vyměnili. Chápal, že takhle to musí být – kvůli Remusovi. Severus byl přesvědčený, že není v takovém psychickém stavu, aby byl dobrý nápad se mu nějak agresivně dvořit.

To ale neznamenalo, že si Severus nemohl vychutnat každý malý pokrok směrem k tomu, co je určitě čekalo. Naučil se dávat pozor, kdy Remus přivírá oči potěšením, jak ho překvapit polibkem... Přítel nebo milenec – co vlastně byl? Severus ještě odpověď neznal a Remus nejspíš také ne.

Když se po nich Remus začal ptát, Severus dovolil, aby ho navštívilo několik přátel. Ukázalo se ale, že ho návštěvy spíš vyčerpávají, a Severus ke svému téměř zvrácenému potěšení nejednou slyšel Remusovo důrazné: 'ne, mám se dobře, Severus se o mě stará.' Většinou vypadali, že mu nevěří. Severus byl na tom stejně. Staral se o něj, jistě, ale dobře Remusovi evidentně nebylo, i když se zdálo, že pod jeho doteky pomalu roztává.

Nepokoušeli se opakovat ten první, divoký polibek a Severus chápal proč: Remus se styděl, myslel si, že pro něj není atraktivní. Severus přitom celé noci snil o líbání a vášni a probouzel se zásadně s erekcí nebo potřísněnými peřinami. Remus možná přišel o ruku, ale o přitažlivost rozhodně ne.

Severus pořád nechápal, proč to nechal zajít tak daleko. Nejspíš ho dostala kombinace zranitelnosti a vnitřní síly, které si přes své spory s Blackem a Potterem nikdy nevšiml. Těch pár měsíců, co mu Remus pomáhal s bistrem, povzbuzoval ho svou přítomností – pomalu a nenápadně se něco změnilo. Byl mnohem víc, než jen vlažný podporovatel Severusových protivníků.

Severus nedokázal odhadnout, zda Remus jeho city opětoval, nebo ho jen přemohly potřeby těla. Někdy ho to znervózňovalo, jindy otravovalo a občas byl přímo zděšený. Co když se Remusovo sebevědomé (a velmi vzrušující) chování tenkrát v kuchyni už nikdy nebude opakovat? Když zavřel oči, pořád cítil jeho silné ruce, viděl před sebou ty rozzářené oči. Remus se naklonil přes stůl a prostě převzal kontrolu... Severus to chtěl zažít ještě jednou. A pak znovu.

Jen musel přijít na to, jak.

oTOTo

'Snídaně,' oznámil Severus tiše. 'Nespíš?' Položil tác na stolek u Remusovy postele, zaskládaný knihami. Některé byly Remusovy, další jeho vlastní a jeden velký stoh Severus koupil (za velmi rozumnou cenu) v zastavárně – nějaký vzdělanec zjevně potřeboval peníze. Jak může někdo pro radost louskat francouzskou poezii a britské filozofy Severus nechápal. Ale protože Remus čtení miloval, stejně koupil Locka i Huma a nechal mu knihy bez komentáře u postele.

'Mmmm. Nemám hlad.' Zpod peřiny vykukovaly jen Remusovy vlasy.

'Hodláš dělat potíže?' Severus se posadil na kraj postele a položil ruku do míst, kde tušil Remusův bok. Už vypozoroval, že spává na zdravé straně. 'Protože jestli ano, určitě najdu někoho, kdo sní čerstvé housky, vajíčka a klobásy bez odmlouvání. A smažená rajčata.'

'Je to volské oko?' ozvalo se přidušeně zpod peřiny.

'Takže budeš dělat potíže.' Severus si hlasitě povzdechl. 'Ne, jsou míchaná. Sedni si a jez.'

Remus se protáhl, zasténal a trochu zakňučel. Neznělo to dobře. 'Jsi v pořádku?' Severus ho přes peřinu stiskl.

'Ne úplně. Ty svaly...' Remus se pod peřinou odmlčel.

Severus si přál, aby spolu dokázali komunikovat. Oba se měli co učit. Remus se snažil znít, jako že mu nic není, jako by nechtěl dělat potíže. 'Svaly?' zeptal se Severus, 'Myslíš křeče?'

'Jo.' Remus si přetáhl peřinu ještě dál přes hlavu a nepochybně nedobrovolně vydával tlumené, nešťastné zvuky. Dnes to muselo být hodně zlé.

'Lásko, prosím.' To slovo mu uklouzlo tak lehce, jako by se schovávalo v koutu úst už bůhvíjak dlouho a čekalo na správný moment, kdy napáchá nejvíc škody. Ale nakonec... znělo zvláštně, ale nebylo to nepříjemné. Severus se ironicky ušklíbl. Jistě, že Remus Lupin z něj musí udělat zamilovaného osla.

Remus jen něco zamumlal.

'Co?' Severus ztrácel trpělivost. 'Aspoň vylez z doupěte, ať tě slyším.' Stáhl peřinu a objevila se Remusova hlava. Tvář měl staženou bolestí. 'Sakra, Lupine! Proč nic neřekneš?' Zamaskoval leknutí vztekem. 'Snad jsem si do prdele zasloužil, abys mě aspoň informoval, že umíráš! Jak ti mám pomoct, když nic neřekneš? Idiote jeden!'

'Promiň, nechtěl jsem otravovat.' Remusovi se klepal hlas, jako kdyby dostával křeče i do hlasivek.

'Otravuješ jenom když se chováš jako idiot,' zavrčel Severus a vstal, aby přinesl hnědé skleněné lékovky, stojící na prádelníku. 'Kdybych ti nechtěl pomoct, proč bych si tě sem nastěhoval, nevíš?' Sedl si a otevřel lahvičku. Nalil trochu tekutiny na lžíci. 'Otoč se,' poručil. 'Opiáty. Proti bolesti.'

Remus se s vypětím sil pootočil tak akorát, aby mu Severus dokázal podat lék. 'Omlouvám se, máš tolik práce a nechtěl jsem, aby ses o mě musel pořád starat, Severusi.' Remusovo tělo se otřáslo další křečí. 'Pro... prom-' Oči měl plné bolesti.

'Šššš, za chvilku to zabere.' Severus ho pohladil po vlasech. 'Bude to dobré, přejde to.' Dál ho uklidňoval, čechral mu vlasy, až dokud opium nezabralo. Křeče nikam nezmizely, ale Remus necítil bolest. 'Posadíš se, když ti pomůžu? Co myslíš?' Zeptal se Severus a poodtáhl peřinu. 'Mám nápad.'

'Ano, už to není tak hrozné.' Remus se pokusil zvednout se, ale vypadal jako opilý krab, zmítaný mořem přikrývek. 'Menší pomoc bych ocenil,' přiznal se. 'Když mi nabídneš své rámě?'

'No nevím,' řekl Severus skepticky. 'Nerad bych o něj přišel, a ty máš nepříjemný zvyk je ztrácet. Ale zkusím to risknout.'

'Ty jsi asi ten nejnetaktnější člověk na světě.' Přesto Remus nezněl rozzlobeně. Zachytil se rukou kolem Severusova krku a nechal se posadit.

'Díky, ale připomínám, že s lichotkama u mě daleko nedojdeš.' Severus vklouzl do postele a opřel se zády o její čelo. Přitáhl si Remuse k sobě, aby mohl promnout jeho ztuhlé rameno. 'Zkusím ty svaly trochu uvolnit,' vysvětlil. 'Potřeboval bych, aby sis sundal vršek.'

'Ne, prosím. Nešlo by to bez... Myslím, že to není dobrý nápad,' protestoval úzkostlivě.

'Ty prostě musíš dělat problémy, co?' Severus za jeho zády obrátil oči v sloup. 'Proč si zatím nevypiješ kávu, místo toho jankování?' Políbil ho na krk. 'Nechápeš, že mi na tobě záleží... na tvém zdraví? Tvoje jizvy mě vůbec netrápí.'

Remus pootočil hlavu. 'Asi chápu. Ale ještě jsem si nezvykl. Normálně nebýváš tak starostlivý.' Natáhl se pro kávu. 'Každopádně se s tebou nebudu hádat, dokud tě nebudou trápit.' V hlase mu zazněl úsměv. 'Stejně je to těžké... Nebyl jsem přímo zdravý ani předtím.'

'Pomůžu ti,' slíbil Severus tiše. 'Nejsi na to sám.' A byla to pravda. Ať byl Remus otravný jak chtěl, Severus věděl, že ho nenechá na pospas osudu, i když tím občas vyhrožoval. Ať se nakonec rozhodne jak chce, Severuse má na své straně. Jednak ho pořád trochu hryzalo svědomí, ale hlavně, chtěl, aby byl Remus šťastný. Na okamžik ztuhl, ruka na Remusově rameni se zastavila. Obvykle moc neřešil, co si přejí jiní lidé. Kdy přesně se do háje Remus Lupin stal důležitějším, než Severus Snape?

Docela to s ním otřáslo, možná ještě víc, než když mu před časem došlo, že Lupina potřebuje. Fakt, že je ochotný vpustit Remuse do svého života, ať už jako milence nebo jako přítele, aniž by ze všeho nejdřív řešil, jaké výhody to přinese jemu samotnému, byl koncept tak nezvyklý, že si teprve teď začal uvědomovat jeho dalekosáhlý význam. V duchu zaúpěl. Ano, změnil se v zamilovaného blázna. Aniž by si toho všiml, zamiloval se. Musela to být láska – nebo chřipka – protože v břiše mu rejdili motýli, hlava se mu točila a z nezávislého samotáře se změnil v změkčilého ošetřovatele. Bože, to je děs! Snad přece jen chytil nějakého parazita. (Ale upřímně, moc v to nedoufal.)

'Nemůžu si nechat vršek od pyžama?' Zkoušel to Remus, čímž ho vyrušil z myšlenek. 'Je to nutné?'

Severus neodpověděl. Věděl, jak Remusovi pomoct, aby nemyslel na své zmrzačené tělo, ale jak on se má zbavit přemýšlení nad katastrofou, kterou představovala jeho vlastní absurdní zamilovanost? Sakra, musí se trochu sebrat. Remus má přednost. Odhrnul mu přerostlé vlasy z ramene a přitiskl rty na to místečko pod uchem. Remus se zachvěl a Severus najednou zapomněl na svůj tragický osud. 'Já to udělám,' zašeptal. 'Ukaž, lásko.' Přejel rty po jeho šíji. Protože Remus musel držet velký šálek kávy, nemohl mu v rozptylování zabránit. Laškovně ho zatahal za vlasy. 'Miluju tvou kůži,' zašeptal. 'Je jak samet, krásně voní...'

'Mhmm,' poznamenal Remus, naklonil hlavu a zhluboka vydechl, jako by mu spadl kámen ze srdce.

Severus ho objal kolem pasu – absence paže na obvyklém místě byla vážně dost divná. Ale nesmí se tomu podléhat. Severuse to netrápilo a bylo na čase, aby si Remus zvykl také. Nemá smysl plýtvat energií na něco, co stejně nezmění. Když rozepnul spodní knoflíček, Remus ztuhl. 'Potřebuju se dostat ke kůži, Remusi. Měj rozum. Musíme rozmasírovat sval.'

Remus se dál nebránil, Severus ho svlékal velmi šetrným způsobem – každý rozepnutý knoflík střídal s polibky, okusováním ucha a hlazením pevného, šlachovitého břicha. Když se konečně dostal k poslednímu knoflíčku, oba byli trochu zadýchaní. Severus se naklonil blíž a přitáhl si ho do náruče. 'Potřebuju tě,' zamumlal a nebylo pochyb, že mluví pravdu, protože Remus musel na svých zádech cítit, jak mu tvrdne penis. Severus neviděl důvod to skrývat, rád Remusovi dokáže, jak moc ho přitahuje, pokud se díky tomu přestane stydět.

Líbání Remuse vždycky spolehlivě rozptýlilo a Severus se opravdu snažil. Nespěchal, Remusovy měkké a teplé rty byly odměnou i pro něho. Než se od sebe odtrhli, povedlo se mu stáhnout pyžamový kabátek z ramenou. Jestli si Remus vůbec všiml, nedal to najevo.

Severus se usmál a na chvilku ho pustil, aby se natáhl pro malou lahvičku, postavenou na stolku. Nalil si do dlaně trochu oleje s citrusovou vůní. Remus zatím usrkával kávu. 'Předkloň se,' požádal ho Severus. 'My těm svalům ukážeme.'

Remus poslechl a brzo sténal a svíjel se pod jeho rukama. Severus nejprve opatrně rozetřel olej, pak začal ztuhlé svaly jemně mnout. Díky lékům se Remus už trochu uvolnil, vycházel doteku vstříc a tiše vzdychal.

'Máš šikovné ruce,' sdělil Severusovi. 'Silné prsty...'

'Líbí? Co kdybych to zkusil o něco níž?' Přesunul se z krku na lopatky, kde cítil zvlášť sevřený uzel svalů. 'Například sem?' Zatlačil a Remus vyjekl.

'Doufal jsem, že myslíš o hodně níž. Tam mě taky něco bolí,' procedil přes zaťaté zuby. 'Tohle je nepříjemné!'

'Moc dobře vím, cos myslel,' Severus přitiskl erekci těsněji k jeho zadku. 'Až ti bude líp, pokud ti vydrží zájem...'

'Bože! Chceš, abych se zbláznil? Přiznej se, Severusi! Přece jen mě nenávidíš a tohle je trest za to, že ti zabírám postel!' Remus se pootočil, aby na něj aspoň jedním okem viděl. 'Sakra, nedělej, že to nechceš přesně stejně jako já!'

'Nějaký nedočkavý, ne?' Severus mu promnul rameno o něco důrazněji a Remus ucukl. 'Vidíš, ještě nejsi připravený. Před půl hodinou ses mi tu svíjel bolestí. Musíš vydržet, až ti bude líp!'

Remus se překvapivě šikovně zkroutil, aby ho mohl políbit. Vlhkým, otevřeným, hlubokým polibkem, při kterém rozlil půlku kávy do peřin. 'Je mi skvěle,' ujistil ho a kousl se do rtu. 'Prosím? Udělá mi to dobře na rameno! Když mě takhle necháš, rozhodně budu zatuhlý!'

'Mezi zatuhlými svaly a nadržeností je rozdíl.' Severus se usmál, vzal mu šálek a ubrouskem očistil kapky kávy. Remus nebyl zdaleka zdravý a Severus měl navíc podezření, že mu opiáty snižují zábrany. Toho rozhodně nechtěl zneužívat. Ale poslouchat Remuse, jak prosí o jeho dotek... nebylo to nepříjemné (a navíc se ta vzpomínka může hodit na později, až bude ležet ve své posteli). 'Zapomeň na to, takové cvičení je pro tebe moc náročné. Na - ' podal mu talíř s vejci a klobásou. 'Jez, nebo nenabereš sílu a už si nikdy nezašukáš.'

'Přesně jak říkám,' Remus uraženě našpulil rty. Severusovi připadal rozkošný (jasnější důkaz, že přišel o rozum, už asi dostat nemohl). 'Snažíš se mi pomstít, nejspíš chceš, abych pukl. Nevěděl jsem, že jsi takový mizera! Já ti tady nabízím to nejcennější, co mám, a pošleš mě s tím do háje. Doufal jsem, že si mou ctnost ceníš na víc.'

'Lupine,' sdělil mu Severus hlasem, zastřeným nepotlačovanou touhou. 'Kdybys věděl, jak moc tě nechci poslat do háje, byl bys překvapený. Nicméně, masáž je jediné, co dnes dostaneš.' Ani netušil, že má v sobě takovou morální integritu. Remus ho přitahoval čím dál víc a přál si jen to, aby se s ním konečně mohl celé hodiny milovat. Jenže, právě proto si ho nevezme pod vlivem silných léků a z tak mrzké pohnutky, jako je chvilkové uvolnění napětí. Dlouho už se nedotkl jiného muže, takže bezpečně věděl, že dokáže počkat. Chtěl Remuse až bude psychicky zase celý a zapomene na ruku, která už tam není. Až pak. Nechtěl to dělat teď, jen aby Remus na chvilku zapomenul na bolest a trauma. Políbil ho naposledy na krk a vrátil se k masáži.

Remus se s povzdechem pustil do vystydlých vajíček.

oTOTo

V následujících týdnech se Severus vyhýbal rizikovým situacím. Remus začínal být se svlékáním vršku pyžama smířený a masáže se staly každodenní záležitostí. Úspěch se dostavil – Remus vydržel vzhůru celé hodiny, jen občas si zdříml nebo oblečený odpočíval na posteli, ale ještě nebyl připravený jít dolů mezi lidi. Severus, na druhou stranu, tam musel. Měl restauraci a plánoval spiknutí. Už přesvědčil Weasleyův klan, že Blackem navrhovaná stávka je nezbytná, a celá rozvětvená rodina se stala jejich agenty, přesvědčujícími dělníky v bistru i v továrnách.

Black se několikrát zastavil, pokaždé s balíkem letáků, obsahujících informaci o dni stávky, které měli rozdávat. A také si konečně ověřil, kde se Remus celou dobu schovával. Severus mu jedou dovolil zajít nahoru a Remusovo 'To jsi ty, lásko?', které se ozvalo jako odpověď na jeho zaklepání, Blackovi zkazilo náladu na hodně dlouho. Málem se přerazil na schodech a když bez rozloučení proběhl bistrem, tvářil se jak bouřkový mrak. Severus se poprvé v životě vydržel půl dne v kuse uculovat. Došlo mu, že svoji pomstu už má. Remus mu dal přednost před krásným, prachatým a dokonalým Siriusem Blackem. No. To musela být pro Blackovo sebevědomí velká rána.

Blackovi trvalo asi týden, než to hořké překvapení se Snapeovou příchutí dokázal překousnout a spolknout. Ale nakonec se vrátil a plány na stávku pokračovaly.

Remus se v posteli začínal nudit. Cítil se lépe, nebo to aspoň tvrdil. Severus ho dál vytrvale vykrmoval. Nic nebylo příliš vzácné nebo extravagantní. Remus okusil vyzu velkou z Kaspického moře, lososy z Norska, jehněčí z Islandu i anglickou vysokou. Jednu věc totiž Black s Potterem Severusovi vzít nemohli – pověst mazaného, ale poctivého zákazníka, kterou si vydobyl u velkoobchodníků i trhovců. Moc dobře věděli, že se vyzná, ale že se je nikdy nepokusí ošidit, a tak se Severusovi občas podařilo nakoupit delikatesy za ceny, o kterých se jiným ani nesnilo. Ti, kdo se doslechli, že si otevřel malé bistro pro dělníky, mu občas přenechávali exotické potraviny, které bylo nutné spotřebovat tentýž den (nebo včera) za velmi výhodnou cenu, takže už i dělníci jednou nebo dvakrát večeřeli lososa.

V restauraci šlo všechno jako na drátkách, a tak si Severus rozmazlování jistého pana Lupina mohl dovolit, za předpokladu, že si nenechá útratu úplně vymknout z ruky. Ale znamenalo to i hodně práce a Severus si uvědomili, že jakmile bude Remusovi líp, bude potřebovat jeho pomoc. Pověsti o chutném, zdravém a levném jídle se rozšířily už i do jiných čtvrtí a spousta lidí přicházela buď se přímo najíst, nebo si večeři odnést s sebou domů. Kuchyně, umývání nádobí, časně ráno dohadování na trhu... začínalo toho být moc. Severus vypadal stále víc unavený a vystresovaný, ale po dlouhé době se probouzel s příjemně bublavými pocity, které podezřele připomínaly spokojenost. Pořád se domníval, že Remusovo zranění způsobil, ale svědomí už ho trýznilo o dost méně. Nechtěl na to myslet, odstrkoval nepříjemné vzpomínky do temných koutů své mysli.

Volné pondělí využil k masírování Remusových ztuhlých svalů (s nějakým tím polibkem navíc), pak zašel do kuchyně a z vanilky, šlehačky a čokolády umíchal vynikající ganache, maličkost pro Remuse, kterou si může zobnout, až si spolu dají obvyklý pozdní čaj. Dorazili organizátoři stávky, Black, Weasleyovi, za Wattsovy sklady Krum a Karkaroff a několik dalších. Konstábl Pastorek přišel dohlédnout na to, aby nechtěně neporušili nějaký zákon. Byl Severusovým častým zákazníkem a celkem ochotně přislíbil svou pomoc. Miloval Severusův Gratin de Poivre Vert.

Odpoledne kuli plány. Remusovi nic neprozradili, nebyl žádný důvod. Stejně se všechno brzy dozví. Stále víc dělníků souhlasilo, že se ke stávce přidají – až příliš mnoho z nich osobně znalo někoho, kdo přišel o zdraví nebo končetinu kvůli mizerným pracovním podmínkám v textilkách. Nedělali si přehnané naděje, ale doufali, že Brumbála ukáží ve špatném světle a pár politiků se třeba zamyslí nad tím, jak továrníci nakládají s obyčejnými lidmi. Kdyby se podařilo přesvědčit několik majitelů továren, aby investovali do bezpečnostních opatření, a třeba i přimět Brumbála, aby vysolil peníze, které Remusovi dlužil, splnili by všechny svoje cíle.

Ale ani osnování stávky naštěstí nezabralo tolik času, aby Severusovi nezbyla chvilka na důležitější věci. Jako například připravit slušnou večeři pro Remuse a dohlédnout, aby ji spořádal.

oTOTo

'Bože! Oh bože, Severusi!' Remusovi se obracely oči rozkoší. 'Ještě!' Popadl Severuse za ruku, aby ho náhodou nenapadlo přestat.

'Ty nemáš nikdy dost.' Severus se přesto otočil pro další kousek čokolády. 'Poslední Truffe au Chocolat a stačí!' Nebyl si jistý, jestli by vydržel ty slastné zvuky dál poslouchat a rozhodně při tom nemyslel na čokoládové pralinky. Ale Remusův nadšený úsměv za trochu těsné kalhoty stál.

Remus si nenasytně olízl rty. 'Nikdy jsem neměl v puse nic tak dobrého. Rozmazlíš si mě!' Upřeně pozoroval, jak Severus bere mezi prsty další sladkost. Poposedl si, ale nespouštěl ji z očí ani na okamžik. 'Večeře byla skvělá. Vážně to přeháníš, snědl bych cokoliv, neměl bys pro mě vyvařovat zvlášť. Ale tohle,' ukázal na stříbrný talířek s pralinkami, 'to je umění, Sverusi, říkej si co chceš. Jsi čokoládový básník! Napadlo tě někdy, jak je to smyslné, když se ti čokoláda rozpouští v puse – teplá, měkkoučká, s lahodnou nahořklou chutí?' Oči se mu blýskaly.

Severus měl najednou pocit, jako by se něj díval hladový dravec. Možná Remusovi sám připadal jako velký kus čokolády – tmavé a hořké, samozřejmě. 'Ještě musíš zesílit,' odsekl, jako by se snažil zakrýt svou nejistotu. Při pohledu na Remusův kmitající růžový jazyk jeho slabiny důrazně odmítaly spolupracovat. 'Maso na ztrátu krve, zelenina... kvůli vitamínům. Snad by ti mohlo docházet, že tě krmím přesně tím, co potřebuješ. Nedávám ti ani kousek kůrky navíc. Čokoláda je samá energie!'

No dobře, nebyla to tak úplně pravda. Kupoval jen to nejjemnější maso a nejexotičtější (a teď mimo sezónu taky nejdražší) zeleninu ze zámoří. Másla a smetany pro Remuse nebyla škoda v jakémkoliv množství. Jestli tím kompulzivním podstrojováním umlčoval vlastní pocit viny, nebo chtěl Remusovi naznačit něco, co nedokázal říct slovy, radši nezkoumal. Hlavně, že už Remus nevypadal tak nemocný. Oproti té noci, kdy ho Severus sebral na chodníku před Lestrangeovým domkem, zaznamenal skutečně výrazné zlepšení. Severus mu podal další bonbon. 'Ganache z hořké čokolády s karamelizovaným zázvorem a špetkou skořice.'

'Dej ho sem,' Remus poskočil nadšením a toužebně se po něm natahoval. 'Zobu ti z ruky, Severusi, tak si to nepokaž,' varoval s úsměvem, když mu pralinka začala mizet z dosahu. 'Severusi, prosím!'

Remus ho obratně chytil za ruku a tentokrát nebyl opatrný. Strčil si bonbon do pusy i se Severusovými prsty, cucal prostředníček a pomalu slízával stékající čokoládu. Bylo nemožné nepředstavovat si, co by ta ústa dokázala jinde na jeho těle, nepředstavovat si, jak ho vtahuje dovnitř... Proboha! Severus přidušeně zasténal. 'Nemáš náhodou odpočívat? Nejsi v takovém stavu, aby ses mohl pokoušet někoho svádět.' Vytrhl se mu. Nechtěl, aby si Remus myslel, že mu něco dluží – zvlášť ne nějaké důvěrnosti.

'Ne... máš pravdu.' Remus se usmál. 'Ale když mě nutíš, abych se ovládal, není fér, abys mě sám sváděl jídlem, nemyslíš?'

'Nesmysl,' nesouhlasil Severus. 'Jen dohlížím, aby ses pořádně najedl a jednou byl taky schopný vylézt z té postele. Z nemocnice tě pustili víc než před měsícem. Cítíš se líp, ne?' Načechral mu polštáře. Remus rozhodně lépe vypadal, začínal se uzdravovat, díky výživnému jídlu trochu přibral a konečně dostával barvu. V jeho vyčerpaném těle se zase rozproudila síla a život.

'Cítím. A ty mě svádíš, ne že ne. Ústřice, jahody v čokoládě, ananas, chřest, skořice – oprav mě, jestli se mýlím, ale neříká se tomu náhodou afrodisiaka?'

'Ehm-,' Severus si odkašlal. Zrudl. 'Ehm.'

'Možná bychom si měli popovídat,' Lupin se opatrně posadil a opřel se o čelo postele. Tvářil se smrtelně vážně. 'Například o tom, že mi říkáš lásko... a o tom, co se stalo v té kuchyni... tenkrát.'

'Ne.' Rozhodně si nedokáže s Remusem povídat o tom, proč mu neříká Lupine. Nemohl mluvit o tom, co tenkrát cítil, ani o tom, jak se věci změnily. Jestli Remus nechápe, že se mu všechno snažil vysvětlit prostřednictvím pečlivě vybraných pochoutek, nemají se spolu o čem bavit. Nechtěl to říkat nahlas. Nechtěl se přiznat, že se pořád cítí provinile za to, že Remuse vyštval kvůli jednomu nečekanému polibku a zavinil tím jeho nehodu. Měl ho u sebe nechat, dokud by se nevyléčil z bronchitidy. Pak mohl odejít, aniž by byl příliš vyčerpaný, než aby si všiml, že ho stroj cupuje na kousky. 'Ne,' zopakoval. 'Nenechám se tady obviňovat-'

Lupin pevně sevřel jeho zápěstí. 'Jak to myslíš?' Přivřel oči. 'Proč bych tě měl obviňovat, z čeho?'

Severus ho propaloval pohledem. Tomuhle se přesně chtěl vyhnout. Nebyl připravený cokoliv řešit a rozhodně nechtěl znát Lupinův názor na to, co se mezi nimi stalo. 'Prosím, Remusi... nemůžu.'

Lupin ho nepouštěl. 'Ne ne, Severusi. Tentokrát mi tak snadno nevyklouzneš.' Tvářil se odhodlaně. 'Od rána do večera mi vykládáš, jak to zvládnu, jak mi nic nechybí – i když chybí. Nedovolil jsi mi utápět se ve svém neštěstí. Kdyby nebylo tebe, žiju teď na ulici. Vzdal bych to.' Mluvil čím dál důrazněji, jako by se ho zmocňoval vztek. 'Donutil jsi mě jít na hranice mých možností – nebo spíš hodně daleko za ně. A teď chceš, abych tě nechal vrátit se zpátky do ulity? Opravdu? Abys mnou zas pohrdal a já se ti musel vyhýbat?'

Přitáhl si ho blíž. Ve své jediné paži měl o dost větší sílu, než Severus čekal. 'Pusť, Lupine.'

'Ne! Nebudeme se obviňovat a nebudeme se schovávat, jasné?'

Severus se mu vyškubl. Vztek ho začal přemáhat. 'Nesahej na mě!' Zavrčel. 'Neopovažuj se, ty ubožáku! Nenávidím tě!' Lež vyletěla z úst rychleji, než na ni vůbec stačil pomyslet, tak snadno zapadl do starých kolejí. Vstal a zamířil ke dveřím. Než tam stihl dojít, Lupin jako blesk přiskočil k němu. Natáhl se přes jeho rameno a přibouchl dveře, pak ho popadl za límec a otočil si ho k sobě. Severus zalapal po dechu, když se ocitl přimáčknutý ke zdi. Lupin rozhodně zesílil.

'Říkal jsem ti, ať se mnou tak nemluvíš,' zavrčel. 'Varoval jsem tě, že za sebe neručím.'

S tímhle nepočítal. A taky nemohl dýchat. 'Lupine, prosím,' zasyčel.

'Pozdě, Severusi. Teď budeš poslouchat, co mám na srdci a dělat, co ti řeknu. Ani moje trpělivost není nekonečná, chápeš?' Lupin ho přišpendlil svou váhou.

'Chápu,' zaskřehotal Severus. Nedokázal nic než zírat na rázného, energického člověka, který se nad ním najednou tyčil. Ani tenkrát v kuchyni nebyl takový. Severus se zachvěl. Volalo to k něčemu uvnitř, co nedokázal potlačit, instinktům, které Remusova náhlá proměna probudila.

Severus by měl být rozzlobený, vlastně byl rozzlobený. Měl by Remuse seřvat, odkopnout ho a varovat ho ať na něj nesahá, jestli chce, aby mu aspoň jedna ruka zůstala. Jenže nemohl. Cítil se jako vyděšený králík, který jen čeká, až se mu vlk zakousne do krku. Bože, kéž by ten samý nápad dostal Remus! Rozepnout mu košili a odhalit krk a... Severusovi se podlamovala kolena, nejspíš divokou kombinací vzteku a touhy v Remusových očích.

'V budoucnosti,' varoval Sveruse ze vzdálenosti asi pěti centimetrů, 'mi nebudeš říkat, že mě nenávidíš, pokud ti k tomu nedám dobrý důvod. Nebudeš se vyhýbat řešení problémů dětinskými záchvaty vzteku. Budeš ke mě stejně uctivý jako já k tobě a přestaneš se sebemrskačstvím kvůli věcem, za které nemůžeš.' Jeho bílé zuby se zaleskly v ne úplně přátelském úsměvu.

Severus jen kývl, nic jiného mu nezbývalo. V téhle chvíli od něj Remus mohl žádat cokoliv a dostal by to. Bože, byl nádherný. Severus prudce oddechoval, celé tělo napružené, vzrušené, připravené. Není divu, že je Black do Remuse pořád zamilovaný a mrzí ho, že o něj přišel. Jestli s ním taky takhle zacházel. Severus si neuměl představit nic erotičtějšího.

'Neměl jsem tě tenkrát líbat bez dovolení, ani jsem nevěděl, jestli tě zajímají muži, nebo spíš jestli se ti líbím já. Neměl jsem se urazit a jít na truc do práce, moc dobře vím, jak jsou ty velké kolovraty a stavy nebezpečné. Nic z toho není tvoje vina a jak mi správně pořád dokola opakuješ, je zbytečné brečet nad rozlitým mlékem. Ruka je pryč, zpátky nenaroste a já... my... se s tím prostě budeme muset naučit žít. Nezní to zas tak složitě, hm?'

'Ne, nezní,' Severus zvedl arogantně hlavu, jako by tím mohl získat zpátky ztracenou hrdost. Remus si bohužel všímal jen jeho odhaleného hrdla a hladově ho přitiskl ke zdi. Severus i přes šaty jasně cítil jeho erekci.

'Rozepni si košili,' nařídil mu Remus. 'Chci se podívat na ten tvůj krásný krk.' Zatahal za košili, jako by chtěl svá slova zdůraznit. 'A to není všechno, co od tebe budu chtít, Severusi.'

Severus velmi nedůstojně zasténal a ještě nedůstojněji se o něj otíral. Celé jeho tělo se svíralo. Na okamžik zavřel oči, přemýšlel, jestli si skutečně chce Remuse pustit až a kůži. Doslova. Byl si jistý, že by ho nechal být, stačí říct. Nikdy by ho nenutil. Ale když oči znovu otevřel, hleděl přímo do zlatohnědých zornic, zářících něčím tak hlubokým, že si nikdy nedokázal ani představit, že by se na něj někdo tak podíval. Nechtěl, aby ho Remus nechal být. Nikdy.

Ta převratná myšlenka se mu evidentně napsala na čelo, protože Remus se široce usmál. 'Tak co, pane Snape? Rozepnete si košili dobrovolně, nebo ji z vás musím servat a odnést vás do postele jako nějakou nevěstu?' Lehce Severuse kousl do krku těsně nad límečkem košile. 'Půjdeš se mnou do postele? Jestli to chceš tak moc, jako já,' jeho dech byl horký, 'určitě ti nebude vadit ležet pode mnou, roztahovat nohy a prosit, abych si tě vzal rychleji.' Na chvilku se odtáhl, aby se mu mohl pozorně zadívat do tváře. 'Nějaké námitky?'

'N-ne.' Kdyby teď Remus odešel, asi by to nepřežil. Hlava se mu motala z toho, jak moc dával najevo, že ho potřebuje. 'Ne,' zopakoval rezolutně. 'Ani jedna.' Pokusil se rozepnout si košili, ale ruce se mu třásly. Nikdy v životě snad nebyl tak opilý touhou. Knoflíky nechtěly spolupracovat. Podíval se nešťastně na Remuse, jako by ho prosil o pomoc.

'Mmhm,' zavrněl mu Remus do ucha. 'Takže růžolící nevěsta? To se mi líbí.' Bez varování škubl za košili a roztrhl ji. 'Mnohem lepší.' Dlouhým tahem jazyka olízl Severusovu klíční kost. 'Chyť se mě kolem krku,' požádal ho. 'Ať si tě můžu odnést.'

'Asi budeš muset,' Severus byl pořád napůl v šoku, když ho objímal kolem krku. 'Myslím, že se neudržím na nohách.'

'K čemu? Teď musíš jen ležet nahý v posteli. Co nejdřív.' Remus ho nadzvedl za zadek a Severus mu rychle omotal nohy kolem pasu. Že se jejich rozkroky ocitly těsně u sebe a Severus měl příležitost se k němu přitisknout, bylo jednoznačně plus. S radostí by zůstal přímo tady, přimáčknutý zády ke dveřím.

Pevně Remuse objal, pak ho jemně políbil a doufal, že to pochopí jako svolení, aby si s ním dělal, co chce. Nikdy se necítil tak důležitý, tak... no, tamto slovo použít nemohl, protože nevěděl, jestli to Remus cítí stejně, ale rozhodně neměl pochyby, že je chtěný. 'Tak mě tam odnes,' zamumlal, prsty mu čechral světlehnědé vlasy. 'Jsi nemocný a leze ti to nejspíš na mozek, protože tohle bychom rozhodně dělat neměli. Ale jestli si myslíš, že ti to pomůže... proč bych nevyhověl.'

'Oh, rozhodně mi to pomůže,' Remus se otočil a zamířil směrem k posteli. 'A tobě to taky udělá dobře. Velice dobře.' Stiskl mu zadek. 'Pusť se.' Shodil Severuse jako pytel brambor.

Severus se z hromady peřin díval na svého už-velmi-brzy-milence. Oči mu zářily a divoký úsměv neopouštěl jeho rty ani na vteřinu. Severus si poposedl, jako by pro něj dělal na posteli místo – s výmluvnějším pozváním ať Remus nepočítá!

''Sedni si pořádně a svlékni mě. Vždycky ses o to tak dral, tak teď ukaž, jestli to umíš.' Vzal ho jemně za bradu. 'Chci mít tvoje ústa úplně všude. Můžeš začít tady a pokračovat sem,' sjel rukou od prsou dolů k rozkroku. 'Nemůžu se dočkat, až mě vezmeš do pusy.'

Severus se zajíkl. Nenapadlo by ho, že Remus dokáže být tak sebejistý, každopádně působilo to na něj jako afrodisiakum. Byla úleva, že aspoň v Remusově posteli se nemusí o nic starat. Osvobozující. Stačí ukázat, jak moc po něm touží, a zbytek může nechat na něm. Přesně tak mu to vyhovovalo. Všechny výmluvy, že je Remus zesláblý a nemocný vyletěly oknem. Severus se zvedl na kolena a začal mu rozepínat košili. Konečně mu stáhl i nátělník a světe div se, obešlo se to bez stydlivosti i řečiček o jizvách. Remus mu jen pevně zabořil prsty do vlasů.

Jeho kůže byla hladká a neuvěřitelně bílá, hnědé bradavky vypadaly k nakousnutí a Remus přece chtěl, aby je vzal do pusy, tak proč nezačít třeba tady? Jednou rukou se zapřel o Remusův pas a opatrně olízl první bradavku. Remus zasykl. Vtáhl ji hlouběji do úst a cítil, jak mu pod jazykem tvrdne, vystouplá a měkká zároveň. Remusova ruka si zase našla cestu do jeho vlasů, jako by mu chtěl naznačit, že nemusí být opatrný. Zkusil lehké kousnutí a odměnilo ho zasténání, při druhém Remus skoro vykřikl.

Zatímco laskal jeho hrudník, volnýma rukama Remusovi rozepnul kalhoty a stáhl je níž na boky. Na moment zaváhal, nechal bradavku být, aby lépe viděl, co všechno může Remus nabídnout. Snil o tom, že se jednou bude mít v náruči tohohle muže, do kterého se tak nesmyslně zamiloval, dělat víc, než ho líbat a hladit. Chvilku se o něj třel tváří přes spodní prádlo, pak spodky opatrně stáhl a konečně si mohl důkladně prohlédnout, co přesně se v nich schovává. Spokojeně si povzdechl. Už je to opravdu dlouho, co se dotýkal jiného muže.

Podíval se Remusovi do očí.

'Prosím, Severusi,' požádal ho něžnějším tónem, který už nezněl jako rozkaz. 'Moc to chci. Chci tě.'

'Já taky,' ujistil ho Severus rozechvěle.

Remus mu položil dlaň na hlavu a nasměroval svůj penis do Severusových úst. Chvilku bylo slyšet jen jeho čím dál těžší oddechování a Severusovo občasné zasténání, když mu pronikl do úst krásně hluboko. Tohle mu chybělo, tvrdý pták v puse a milenec, který dokáže ocenit jeho schopnosti i v téhle oblasti. Přisál se s větší silou, zakroužil jazykem kolem žaludu a Remus ztuhl.

'Zpomal, lásko,' zasténal, 'nebo nedostaneš, co jsem ti slíbil! Poslední dobou nemám moc tréninku.'

Severus ho neochotně pustil. Rozloučil se několika polibky na špičku, posadil se na paty a dychtivě přemýšlel, co bude dál. 'Nejspíš mě budeš dál buzerovat,' uklouzlo mu nahlas. Nemyslel to tak. Přehodil nohy přes okraj postele a položil ruce na Lupinovy štíhlé boky. 'No, na co čekáš?' zavrčel. 'Co ještě chceš?'

Remusův smích byl hudbou pro jeho uši. 'Oh, Severusi! Jsi neuvěřitelný, víš to?' Pohladil ho po vlasech. 'Ten tvůj přístup ke všemu miluju.'

Miluje? Lupin ho... Severus rychle zvedl hlavu a podezíravě si ho změřil.

Remus mu s úsměvem začal stahovat roztrženou košili za ramenou. 'Proč jsi oblečený? Chci tě vidět nahého, líbat tě a hladit tě. Ukaž, jestli jsi tak krásný, jak si myslím.' Ztišil hlas. 'Nelhal jsem, když jsem říkal, že tě chci. Nejenom tvoje tělo, Severusi, ale tebe celého. Chci, aby ses mi úplně odevzdal, jako jsem musel odevzdat já tobě, když ses o mě staral.' Přejel přes jeho prsa a paži až k zápěstí. Vzal ho za ruku a zvedl ho na nohy. 'Severusi, svlékni se,' řekl tónem, který nepřipouštěl námitky. 'Hned.'

Severus neviděl důvod hádat se. Remus řekl sám, že ho chce, všechno, co k němu patří. Přiznal se, že jsou věci, které má na něm rád. A Severus chtěl těm přeslazeným řečičkám věřit, protože to sakra bylo nejlepší vyznání lásky, jakého se mu kdy dostalo. Při zvlášť brutálním mučení by možná přiznal, že Remusovu náklonnost opětuje. Patřil mu, jakýmkoliv způsobem ho bude chtít. A teď právě ho chtěl nahého. Severus hodil košili na postel. 'Nechceš si vzít, co je tvoje?' Díval se na něj přes své dlouhé řasy. Rukou přejel přes vlastní bradavku, která okamžitě ztvrdla. 'Jenom pro tebe.'

'Bože,' zasténal Remus a zatahal ho za opasek. 'Pomoz mi, nemůžu zaručit, co provedu, pokud nebudeš do pěti vteřin úplně nahý!'

Za pět vteřin to nestihli, ale Lupin nakonec vydržel počkat, než si Severus zuje boty a ponožky a na postel ho strčil teprve když už měl skoro sundané kalhoty. Okamžitě vklouzl za ním do peřin, přes svůj hendikep pozoruhodně schopný zároveň Severuse znehybnět a masírovat si penis o jeho břicho. Líbali se a užívali si doteky svých těl, až toho nakonec málem bylo příliš.

Severus hladil jeho šlachovitá stehna, úzké boky, jako by pořád nemohl uvěřit, že ho má ve své posteli. Vždycky si představoval pomalé, důkladné milování, ale právě teď to chtěl přesně takhle. Remusův nekompromisní přístup ho vzrušoval víc, než dokázal vyslovit. Milování bude muset počkat na jindy. Teď potřebovali úlevu, zbavit se napětí, které mezi nimi narostlo během posledních pár týdnů, prostě rychlý, zoufalý sex. Sevřel rukama Remusův penis a zasténání, které se ozvalo, mu šlo přímo do slabin. Jako by se snad mohl ještě víc vzrušit.

'Nějaký olej,' vydechl Remus. '...pospěš si, Severusi.'

Severus se otočil na bok a vzal ze stolku citrusový olej, který používali na masáže. Jako lubrikant se snad taky osvědčí.

'Nalej mi ho na ruku,' dožadoval se Remus a Severus rychle vytáhl špunt z lahvičky a pomohl mu rozetřít olej na prsty.

Položil se na záda a vstřícně roztáhl nohy. Přerývaně oddechoval. 'Prosím.'

Lupin se nedočkavě zakřenil. 'K vašim službám.'

Zasunul do něj dva prsty a Severus na moment přestal dýchat. Moc moc moc, ani on poslední dobou zrovna často netrénoval. 'Oh bože... pomalu... bolí...' Nedobrovolně se zavrtěl. Se stisknutými víčky si vychutnával směs rozkoše a bolesti. Opravdu to bylo dlouho.

Naštěstí, Remus měl andělskou trpělivost. Čekal, dokud Severus nezačal spokojeně oddechovat a vycházet vstříc pomalému pohybu jeho prstů. 'Chci už být v tobě,' řekl konečně chraplavě, 'jsi připravený?'

'Ano, bože!' Duší ani tělem už nemohl být víc připravený, nemohl se dočkat, až ho v sobě ucítí. 'Dělej, nebo se z toho zblázním!'

'To nepřipustíme,' ujistil ho Remus, zvedl se nad ním a pronikl do něj jedním dlouhým, nesnesitelně pomalým pohybem. Severus mu okamžitě nohama objal záda.

'Jo,' schválil jeho počínání Remus. 'Máš dokonalé nohy.' Lehce ho okusoval. 'Jsi perfektní.' Začal se hýbat, nejdřív pomalu, ale jakmile se Severus uvolnil, přitvrdil a začal zrychlovat.

Mlčeli, komunikaci nechali jen na svých tělech. Remus si ho bral rychle, nádherně bezohlednými přírazy. Severus se nikdy necítil tak moc chtěný. Remus ho potřeboval. Každý pohyb mu oplácel svým, bylo to skoro jako rytmický tanec, který vynášel Severuse výš a výš směrem k vyvrcholení. Bylo jasné, že dlouho nevydrží, ne s erekcí uvězněnou mezi jejich těly, s Remusovou zpocenou kůží klouzající po jeho vlastní.

Remus skoro nemohl dýchat. Leskl se potem, jedna kapka stekla po spánku a Severus ji hbitě slízl. Už jim moc nechybělo. Remus zaváhal. 'Nemůžu...' vydechl. 'Severusi!' Pracně se zapřel na své jediné ruce, chvilku na něj shlížel se silně majetnickým výrazem. 'Můj!' zavrčel. 'Jsi jenom můj!'

'Tvůj,' ujistil ho Severus, protože v té chvíli to byla pravda. Neznal nikoho tak nesnesitelně otravného, ani z půlky tak neodbytého a ani z desetiny tak dokonale, báječně dominantního jako byl Remus zatracený Lupin, a pokud chce Remus tvrdit, že je jeho, ať si poslouží – v tom mu rozhodně nehodlal bránit. 'Tvůj,' zopakoval, protože to Remusovi evidentně dělalo dobře.

Přitiskl se k němu a okusoval ho, jako by si ho chtěl označit, ještě párkrát tvrdě přirazil, zhluboka zasténal a jeho tělo se roztřáslo rozkoší. Severus šel s ním, rychle pohyboval boky ve snaze dosáhnout vyvrcholení, a jeho orgasmus byl tak intenzivní, že ho skoro nadzvedl z postele. Konečně nad ničím nepřemýšlel, opakoval jen Remusovo jméno.

Chvilku tiše leželi, Remus se nejdřív čelem opíral o jeho rameno, pak z něj konečně vyklouzl, přitáhl si ho do náručí a oba se pomalu vydýchávali. Remus otevřel oči, pořád lehce zakalené rozkoší. 'Takže můj?' zašeptal tiše.

'Hmm,' odtušil Severus. 'Krk jsi mi rozkousal na cáry, nebo aspoň mám ten pocit, takže mě asi těžko můžeš vrátit a chtít zpátky peníze. Jsem nenávratně zničený!' Objal Remusův štíhlý pas a spokojeně si povzdechl. Nevadilo mu být "Remusův", i když musel snášet jeho otravně veselou povahu a nepříjemný zlozvyk mít přátele. 'Asi se mě už nezbavíš.' Nezněl, že by z toho byl smutný.

'Skvěle,' z Remusova úsměvu se mu sevřely všechny vnitřnosti. 'Vzhledem k tomu, že shodou okolností jsem se do tebe zamiloval, taková vyhlídka mě nijak neděsí.'

'Nezodpovědný blázen jako vždycky,' ušklíbl se Severus, zatímco jeho srdce udělalo několik zajímavých přemetů. 'Nicméně, jestli je to nutné, zkusím to s tebou ještě chvilku vydržet.' O hloubce svých citů nepochyboval, ale měl dojem, že přiznat je nahlas by bylo něco jako skočit do propasti, aniž by tušil, jestli poletí nebo spadne rovnou na hubu. Zkrátka ještě nebyl připravený. 'Nejspíš to nevydržím,' varoval nerudně, 'ale budu se snažit. Někdo se nad tebou musel slitovat,' políbil ho.

'To je od tebe moc milé. Díky za... trpělivost,' zasmál se Remus a s širokým úsměvem se k němu přitulil.

V této pozici usnuli a když se ráno vzbudili, milovali se přesně tak, jak si to Severus vždycky představoval: dlouho, pomalu, se spoustou doteků, úžasu nad opětovanými city a vlnou rozkoše na závěr.

Severus poprvé vynechal ranní nakupování na trhu a teprve když už se v posteli skutečně nemohli povalovat ani o vteřinu déle, Remus vstal s ním a společně se v kuchyni umyli. Remus nikam neodešel a když dorazili první hosté, roznášel zeleninovou směs s kouskem uzeného, kterou Severus bez přehnaných pocitů provinilosti vytvořil ze zbytků od neděle.