Albert Square bylo přeplněné lidmi. Severus nepamatoval, že by na náměstí před radnicí někdy v životě viděl takové davy. Netroufal si odhadnout, kolik jich je, ale jedno bylo jasné – Siriusovy letáky lidi probudily. Všichni pochopili, že zítra můžou přijít o ruku oni, že příští obětí nezdravého pracovního prostředí se můžou stát jejich nejbližší přátelé. Zapojili se tkalci z továren i skladníci. Někteří nesli cedule s nápisy jako Ancoats chtějí spravedlnost nebo Textilka Redhill Street podporuje Remuse Lupina! Další byly poněkud méně zdvořilé a důrazně požadovaly, aby pan Brumbál vyplatil kompenzaci všem zmrzačeným dělníkům, kteří se v jeho továrně udřeli málem k smrti. Ne, pan Brumbál momentálně nebyl mezi pracující třídou příliš populární.

Opatrně, aby to nikdo neviděl, Remus vzal Severuse za ruku. 'Co to má znamenat?' zeptal se tiše. 'Věděl jsem, že máš něco za lubem,' - ani nezněl překvapeně - 'ale tohle jsi přece nemohl dokázat sám?'

'Ne.' Severus zavrtěl hlavou. 'Tvůj trapný přítel Black se taky zúčastnil. A Weasleyovi.' Nerad by to musel přiznávat nahlas, ale Blackův nápad fungoval. Zdálo se, jako by svou nespokojenost přišla vyjádřit nejmíň půlka obyvatel Manchesteru.

'Sirius?' Remus byl v šoku. Severus se zjevně musel delší dobu pohybovat v těsné blízkosti Siriuse Blacka, aniž by ho zavraždil. Z nějakého důvodu to pro něj osobně bylo skoro důležitější, než všichni ostatní, kdo se shromáždili, aby bojovali za spravedlnost pro dělníky.

'Co je na tom divného? Oba chceme, aby ti Brumbál zaplatil všechno, co ti dluží. A když se nám povede připomenout pár majitelům továren, aby nebrali bezpečnost na lehkou váhu, tím líp.'

'Takže odteď z tebe bude komunista a lidumil?`Jeden Remusův úsměv a Severus zapomněl, proč vlastně stojí v tento krásný slunečný pátek na náměstí, místo, aby dělali něco příjemnějšího.

'To sotva.' Severus se zamračil. 'Ani by mě nenapadlo dělit se s někým o svůj kapitál, zvlášť, když ty jsi jednou z nejcennějších součástí. A příměří s Blackem trvá přesně do té vteřiny, než to vyřešíme s Brumbálem.'

'Aha,' oddechl si Remus. 'Už jsem se bál, že mi někdo ukradl mého Severuse a nahradil ho kopií, která se umí chovat v lidské společnosti. Nevím, jak bych přežil celý den bez tvých nálad a rozhodně by mi chybělo, jak odháníš nevítané návštěvy.' Naklonil se blíž, rty mu přejel po uchu. 'Ale kdybys takový nebyl, nemiloval bych tě ani z půlky tak moc. Zmínil jsem se, že tě miluju, nebo ne?'

Severus si povzdechl. 'Jen asi stokrát, blázne. Neměl bys pomalu s těmi přeslazenými nesmysly přestat?' Stiskl Remusovi ruku. 'Teď tiše, Black bude předávat starostovi petici.'

Dívali se, jak Black vystoupal po schodech k budově radnice a promluvil se starostou, který laskavě petici převzal a přislíbil, že se celé věci podívá na zoubek. Přihodil ještě několik nezávazných frází a zmizel ve svém úřadě. Ale aspoň vyšel ven a byl ochotný diskutovat, to musí být dobré znamení.

Následovaly projevy několika hodnostářů. Majitel továrny New Little Mill horoval za bezpečnost v bavlnářském průmyslu a předseda Národního odborového svazu vyprávěl, že Manchester je vybudovaný na potu dělnické třídy.

'Ty jeho pamflety mu lezou na mozek,' zamumlal Severus. 'Engels je třicet let po smrti, jestli si nevšiml.'

'Ano, trošičku to smrdí,' uchechtl se Remus tiše. 'Engels aspoň věděl, o čem mluví, pár let tady žil. Ale každá podpora dobrá, s potem nebo bez něj.'

Pokračovaly další a další řeči, ale nedošlo k žádným nepokojům ani násilí. Dělníci zachovají důstojnost, to byla Severusova podmínka. Poklidně se rozejdou do svých domovů a všem ukáží, že jsou lepší lidé, než takzvané vyšší vrstvy. Místní policie stála na jejich straně, nejen kvůli Pastorkovi, ale vláda nedávno schválila předpis, který policistům zakazoval stávkovat a vstoupit do odborů a zdálo se, že si protest dělníků vyložili jako možnost pomstít svá ztracená práva, aniž by porušili zákon.

Pan Brumbál se ani neukázal, ale s tím se počítalo. Nikdo už nepochyboval, že se mu nedá věřit a jeho vlídné, otcovské vystupování je jen maskou. Výbor rozhodl, že sám posoudí, zda reakce příslušných osob bude uspokojující a pokud dojde k závěru, že nikoliv, stávka bude pokračovat.

Když slunce začalo zapadat, dělníci se pomalu vydávali domů a Severus s Remusem šli také. 'Děkuju,' zašeptal Remus, když odbočili z hlavní cesty a podél kanálů pokračovali temnými uličkami směrem na Spinner's End. 'Tak velkolepým způsobem mi lásku určitě ještě nikdo nikdy nevyznal.'

Severus se zastavil a díval se do vody. Hladinu kanálu čeřily malé vlnky, které se rozbíjely o břeh na obou stranách. Obloha tmavla, ale byla jasná – možná důsledek stávky, továrny nepracovaly, z komínů se nekouřilo. 'Tak jsem to nemyslel.'

'Já vím. Ani jsi nemusel.' Remus se rozhlédl kolem sebe. Ulice byla tichá, široko daleko ani noha. Kdyby někdo přistihl dva muže při líbání, mohlo by je to přivést do skutečně velkých problémů. A tady stáli na veřejném prostranství. Museli by být velmi opatrní... Remus vzal Severuse kolem pasu a přitáhl si ho blíž, aby ho mohl políbit. 'Co ke mně cítíš mi dáváš najevo každý den. Doteky, pohledy... nemusíme to říkat nahlas.'

Hm. Podle Severusova názoru začínal být přehnaně všímavý. Řekne mu to, ale až bude připravený. Ne že si dá dvě a dvě dohromady sám a připraví se o překvapení. Ale takový byl Remus Lupin, pokud existovala možnost otrávit Severuse a provést něco nečekaného, bylo jasné, že se jí chopí. Hrozné! Ale aspoň se nikdy nenudil. Mlčel, jen si odfrkl a oplatil Remusovi polibek. Jako by si vzájemně dodali odvahy, k jeho malému domku odcházeli ruku v ruce.

oTOTo

Bistro praskalo ve švech dřív, než si Severus s Remusem stačili sundat saka. Přišli téměř všichni stálí hosté. Ginny zapálila svíčky a pomáhala prostřít stoly. Remus si vyrobil tác s popruhem za krk, díky kterému dokázal obsluhovat jednou rukou, ale s pomocí Ginny to šlo přece jen poněkud rychleji. Molly pomáhala Severusovi v kuchyni. Stávkující si zasloužili slušné jídlo. Severus krájel uzenáče a artyčoky na malé kousky a Molly strouhala brambory na placky. Vynikající crème fraîche ochucený koprem už čekal v lednici. Jednoduchý kuřecí vývar se zeleninou se ohříval na sporáku.

Severus měl obzvlášť kreativní náladu a začal z bramboráčků a ryby stavět nízké věže, které vypadaly jako majáky v moři krémové omáčky s loďkami z artyčoku. Ginny s Remusem pilně obsluhovali, dokud každý nedostal svůj talíř. Až na občasné cinkání příborů se pak v restauraci rozhostilo ticho, takže když se otevřely dveře a vstoupil malý, obrýlený mužíček, všichni zvedli hlavy.

'Excusez-moi... Je možné zde... mangér... oběd?' zeptal se příchozí.

Remus vstal, aby ho pozdravil. 'Ano, ale bohužel máme všude obsazeno. Pokud by vám to nevadilo, můžete si přisednout k nám.'

'Ah.' Host se zatvářil poněkud překvapeně. 'To je hezké. Merci. Le bistro bylo... un recommendation,... všichni mi říkají navštívit Spinner's Bistro... '

'Oh, to mám radost, že nás ehm- všichni doporučují.' Remus se srdečně usmál. 'Jsme spíš něco jako jídelna, ale Severus... totiž pan Snape, je velice dobrý kuchař.' Nabídl hostovi židli a postavil před něj pintu světlého piva. 'Nemáme víno ani nic lepšího,' vysvětlil mu. 'Obávám se, že máte na výběr pivo nebo čaj. K jídlu podáváme jen denní nabídku a polévku.'

'Snape? Monsieur Severus Snape?' Drobný muž zvedl překvapeně obočí. 'Le chef de Chez 'ogwarts? Non, c'est impossible! Monsieur Snape est un artiste... ten by nikdy...'

'Ale ano. Neměl na výběr, víte. Odkud ho vlastně znáte?' vyptával se Remus zvědavě. 'Býváte často v Chez 'O?'

'Non... je suis... cestuji automobilem. J'écris des... píši... cestovní knihy. M'sieur Snape je... proslavený.' Vypadal, že na něj Severusovo jméno udělalo skutečný dojem. 'Le plat du jour, s'il vous plait.'

'Spíš se proslavila jeho výbušná povaha, ne?' Remus se zakřenil a vydal se pro další talíř s bramborou věží.

'Non,' odporoval mu Francouz, jakmile se vrátil. 'M'sieur Snape je slavný kucharz. Il est... Le tempérament est le signature d'un grand chef!'

'Aha.' Remus se zasmál. 'Tím se to samozřejmě vysvětluje. A já jsem myslel, že mi to dělá naschvál.'

Francouz se pustil do jídla a brzy se mu po tváři rozlil blažený výraz. 'M'sieur Snape je... tres genial! Takové jídlo dává vždy? Tak... prosté? Magnifique!'

'Díky,' usmál se Remus. 'Určitě bude mít radost, že vám chutnalo. Jak říkáte, jsou to prostá jídla, musíme vařit z domácích surovin, nikdo si tu nemůže dovolit nějaký exotický luxus. Ale je to určitě lepší, než chleba s margarínem. Což se tady v okolí obyčejně jí.'

'C'est... nouvelle... to není M'sieur Escoffier, ne ne; ten varzí samé těžké omáčky. Všichni kucharzi ve Francii dělají těžké omáčky!'

Zatímco jedli, Remus a Weasleyovi si s neznámým hostem povídali a dozvěděli se, že se právě vrací ze Skotska a chtěl by stihnout jistou loď do Calais. V Manchesteru nebyl poprvé, před pár lety dokonce navštívil Chez 'O. Kuchyně prý byla výtečná, ale číšník mu zkazil dojem. Dvojčata se zahihňala: 'Sirius'.

Když Francouz dojedl svoji porci, odsunul talíř se spokojeným povzdechem. 'Pochutnal jsem si velmi dobrze. Čaj... c'est possible?'

'Ale samozřejmě. Myslím, že nám možná zbyly i nějaké čokoládové pralinky, Severus je sám vyráběl. Tedy ne, že bychom tady normálně podávali takové věci, ale když máte před sebou tak dlouhou cestu...'

'Merci, jste velmi laskav.'

Remus seběhl dolů do kuchyně a za chvilku se vrátil s čajem a malým talířkem čokoládových bonbonů. 'Tyhle jsou, ummm - ' Remus se zamyslel, '- čokoláda, chilli a med.' Ukázal na další. 'Tady je pomeranč a mandle. Severus říkal, že ty s chilli se asi k čaji nebudou moc hodit. Ale můžu vám je zabalit na cestu, kdybyste chtěl.'

'Doprzeji si je po čaji,' řekl malý mužíček. 'Vypadají très délicieux!'

O něco později — po asi 10 minutách vychvalování pralinek — vstal od stolu. 'Děkuji za przíjemný zážitek, Monsieur...'

'Lupin. Remus Lupin. A s kým jsem měl to potěšení obědvat?' zeptal se Remus zdvořile.

'Jmenuji se André Michelin.' Monsieur Michelin mu spolu s velkorysým spropitným podal svoji vizitku. 'Váš Severus možná o mně slyšel. Prosím, pozdravujte ho.'

'Velmi rád vyřídím, M'sieur, a přeji šťastnou cestu!'

Remus strčil kartičku do kapsy a posadil se ke zbytku stávkového výboru, aby probrali celodenní události. Rozhodli se počkat, až starosta nebo Brumbál zareagují. Pokud se nic nestane, za měsíc nebo dva akci zopakují. Strážník Pastorek přišel s několika nápady, jak si s panem Brumbálem poradit, pokud bude tvrdohlavý. Lidé ho obyčejně podceňovali, protože se choval tak přátelsky. A navíc tu bylo to tragické zmizení jeho milované sestry před pár lety, kvůli kterému všichni kolem starého pána našlapovali po špičkách. Jednoho dne se úplně beze stopy ztratila. Předpokládalo se, že utonula v některém z kanálů. Nikdy ji nenašli. Stejně jako Brumbálovy tajné účetní knihy, o jejichž existenci Pastorek ani v nejmenším nepochyboval. Byl si jistý, že Brumbál krátí stát na daních, ale nikdo to nemohl dokázat.

Remus přivolal Severuse z kuchyně, aby Pastorkovi povyprávěl podrobnosti o tom, jak Brumbál a Pettigrew falšovali účetní knihy, aby z něj udělali zloděje. Policistovi se představa, že Brumbála usvědčí z podvodu, zjevně velmi zamlouvala.

'Necháme si to v záloze, pokud se rozhodne nespolupracovat. Vsadil bych se, že si vede dvoje účty,' prohlásil Pastorek. 'Když jsme tam poslali naše účetní, všechno bylo na pohled v pořádku. Velmi ochotně s nimi spolupracoval, ukázal jim úplně všechno. Ale řeknu vám, vypadal se sebou náramně spokojený, jako by nás nějak převezl. Určitě jsme něco přehlédli.'

Ještě chvíli seděli, popíjeli čaj a rozebírali své možnosti, pak se lidé pomalu začali rozcházet.

Když se restaurace konečně vylidnila, Remus se zaklonil na židli. 'To byl den! Jsem úplně grogy.'

Severus mu dal pusu na čelo. 'Ale cítíš se líp, ne? Celý den jsi dřel a pořád stojíš na nohách. Že bychom tě konečně mohli prohlásit za zdravého?'

'Až na tu ruku. Víš, že mám někdy pocit, jako by tam pořád byla? Divné. Asi vím, jak se cítí duch bezhlavého rytíře. Nebo spíš... bezrukého.' Remus se usmál a vzal ho za ruku. 'Dobře, že aspoň jeden z nás je kompletní. Na některé věci potřebuješ víc, než jen jednu ruku.' Oči mu rozpustile zářily. 'Nechtěl bys teď jít nahoru a s něčím mi... pomoct?'

Severus zdvihl obočí. Jako by se tím dnem uzavřela nějaká kapitola. Jistě, Remus vypadal vyčerpaný, ale úplně jinak – neztrácel duševní svěžest, vrátilo se mu sebevědomí, jako by našel rovnováhu. Severus vzal jeho ruku do dlaní a políbil ji. 'Jak si přeješ, lásko. Pro tebe všechno.'

'Mmmm, napadá mě pár věcí, které by mi udělaly dobře... a tobě taky. Pojď,' pomohl Severusovi na nohy. 'Kdo bude poslední v posteli chystá zítra snídani.'

Severus vyhrál.

Remus si málem ani nestačil rozepnout kalhoty a Severus už měl v ruce olej a byl připravený.

'Severusi!' Remus do něj bez dalších úvodů pronikl. Jeho tvář se okamžitě zkřivila rozkoší, kousal se do rtu a bylo to tak neskutečně sladké, že ho Severus prostě musel políbit. Vášnivě. Remus odpověděl tvrdým přírazem a divokými polibky, které se rychle změnily v kousání a sání a klubko proplétajících se jazyků. Bylo jasné, že nevydrží dlouho. Severus vmáčkl ruku mezi ně a pokusil se dosáhnout na svůj penis, ale to, že ho Remus právě zalehl celým tělem, mu snahu zrovna neusnadňovalo. Remus si ho bral rychle a tvrdě, rozhodně se nijak neomezoval a Severus dokázal v podstatě jen kňučet rozkoší. Remus naposledy zasténal, zatnul mu zuby do ramene a vyvrcholil.

Pomalu dřív, než popadl dech, ale klečel na kolenou a odstrkoval Severusovu ruku. 'Můj!' Připomněl mu ochraptěle. 'Chci se dívat, jak se uděláš... jsi tak krásný, jestli to nevíš...'

Severus tušil, že to patrně nebude pravda, ale pokud chtěl Remus žít ve svých iluzích, on ho z nich vyvádět rozhodně nehodlal. Pohodlně se opřel a užíval si jeho šikovnou ruku. 'Aspoň jednu věc zvládáš... oh... bože... dokonale,' sténal, zatímco se pohyb zápěstí zrychloval. 'Remusi!' Vykřikl a vyvrcholil do jeho teplé, zdrsnělé dlaně. Se zavřenýma očima oddechoval, dokud Remus nevzal z nočního stolku kapesník a oba je lehce neočistil. Pak se pobaveně díval, jak se pokouší sundat si kalhoty, aniž by vstal.

'Víš, možná by pomohlo, kdyby sis nejdřív zul boty,' navrhl. Remus byl občas jako malý kluk, tak soustředěný na drobné radosti jako bonbón nebo zajímavou pasáž v knížce, že na všechno ostatní zapomněl. Severus jeho naivní bezstarostnost miloval. A taky miloval tu tvrdší stránku. Prostě řečeno, Remus se mu zamlouval přesně takový, jaký byl.

Remus si konečně sundal boty a ponožky a stahoval si právě kalhoty z jedné hubené, dlouhé nohy. Severus ho se zájmem sledoval. Sice se zdaleka necítil na další kolo, ale nic mu nezabrání, aby neusnul s rukou položenou na Remusově šlachovitém stehnu. Docela příjemná vyhlídka, říkal si, pozorujíc ho přes napůl přivřená víčka.

'Oh, ' Remus se najednou sehnul a zvedl kartičku, která mu při svlékání vypadla z kapsy, 'to u mě nechal ten chlápek z Francie... říkal, že ho možná znáš, a ať ti to předám.'

Severusovi byli zákazníci upřímně lhostejní, rozhodně nestál o to, navazovat s nimi jakékoliv bližší vztahy. Jediné, po čem momentálně toužil, bylo usnout se svým partnerem v náručí. Nicméně kartičku v barvě slonové kosti, kterou mu Remus podával, si vzal. Chystal se ji bez zájmu odložit na noční stolek, když si všiml kouzelného slovíčka:

M. André Michelin
Compagnie Générale des Ètablissements Michelin
Clermont-Ferrand,
France

'Do prdele!' Severus vyskočil, oči vytřeštěné hrůzou. 'Neurazil jsi ho nějak? A co jídlo, chutnalo mu? Proč tady byl? Co ti říkal?' Lehce panikařil.

Remus se posadil a užasle na něj zíral. 'Co se děje, Severusi? Byl to velice příjemný člověk, chutnalo mu. Říkal, že jídlo bylo excelentní.' Remus ho vzal za ruku. 'Lásko, co je? Nebyl z finančního úřadu, že ne?'

'Ne!' Severus složil hlavu do dlaní. Katastrofa. 'Je to mnohem, mnohem horší. André Michelin jezdí po Evropě, píše příručky pro cestovatele a vydává Le Guide Michelin; nejslavnějšího gastronomického průvodce na světě!'

Trvalo docela dlouho, než se Remusovi podařilo uklidnit ho natolik, aby si mohli jít lehnout. Severus na něm visel jak neplavec na záchranném kruhu. Nepřestával mumlat cosi o své reputaci, jejíž ubohé zbytky budou nenávratně zničeny, pokud se kterýkoliv aspoň trochu vyhlášený kuchař dozví, že kuchtí brambory a cibuli pro Manchesterskou chudinu. Ovšem téhle tragédii už se nedalo zabránit. Severus si nakonec zhluboka povzdechl, přitulil se k Remusovi, přetáhl přes oba měkkou přikrývku a snažil se usnout. Takovou pomstu by nedokázal vymyslet ani Sirius Black. Osud ho zcela zjevně nenáviděl, když dopustil, aby naservíroval ubohé brambory s herynkem autorovi Le Guide Michelin. Bože, to je jeho konec!