Prezidium, Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina

V obvykle rušném Prezidiu bylo dnes téměř hrobové ticho. Důstojník C-SECu Garrus Vakarian se opíral o zábradlí a rozhlížel se po areálu, který byl takřka liduprázdný. Jeho obvyklá uniforma byla pryč a místo ní dnes měl na sobě uhlově černý oblek. Garrus si povzdechl, přemítaje nad událostmi, které ho sem přivedly. Když mu exekutor Chellick oznámil, co se stalo, nedokázal tomu uvěřit. Přesvědčit ho dokázaly jen psí známky zabitých námořníků a zástupy truchlících pozůstalých.

SSV Normandie byla před dvěma týdny ve Vnějších systémech přepadena neznámým útočníkem a zničena. Jednadvacet členů posádky bylo ztraceno… včetně velitele Sheparda. Dosud se nepodařilo zjistit, kdo měl útok na svědomí.

Před pár hodinami se konal smuteční obřad za ty, kteří v troskách Normandie přišli o život. Nejhorší bylo, že se nepodařilo najít těla všech mrtvých. I Shepardova rakev byla prázdná. Lodě Aliance celou oblast incidentu převrátily vzhůru nohama, najít těla pohřešovaných se jim však nepodařilo. Oni nešťastníci nakonec byli prohlášeni za mrtvé; nebylo možné, aby se jim jakýmkoli způsobem podařilo přežít. I přesto to však pozůstalým dávalo jakousi falešnou naději, že jsou stále naživu. Garrus si sám musel připustit, jakkoli se mu to hnusilo, že Shepard již není mezi živými, i přesto si však během ceremonie připadal jako v nějakém zlém snu.

Nebyl to první pohřeb, kterého se zúčastnil, ještě nikdy však neviděl tolik smutku na jednom místě. Park poblíž Ambasád, kde obřad probíhal, byl zaplněn rodinami a přáteli zemřelých. Viděl tam i přeživší členy posádky Normandie, kteří přišli vzdát poctu svým mrtvým kamarádům; mezi nimi byli i doktorka Chakwasová a inženýr Adams. Dokonce i Jeff Moreau dorazil, i když Vakarian by ho málem nepoznal. Místo sebevědomého a cynického pilota, který neměl v celé lidské flotile konkurenci, seděl na kolečkovém křesle zdeptaný a rozklepaný mužíček, který měl pod očima hluboké kruhy z vyčerpání. Garrus věděl o tom, že ignoroval rozkaz k opuštění lodi ve falešné naději, že dokáže Normandii zachránit. Shepard se musel vracet na můstek hořící lodě, aby ho dostal do záchranného modulu. Právě tohle zdržení stálo velitele život, když ho série explozí uvnitř umírající fregaty vymrštily do vesmíru. Garrus byl vzteky bez sebe a s Jokerem od incidentu nepromluvil ani slovo; když ho ale viděl, jak sklesle seděl v kolečkovém křesle s hlavou kajícně svěšenou, nedokázal na něj být naštvaný, i když byl zodpovědný za Shepardovu smrt.

Joker a Garrus nebyli těmi jedinými, kteří se přišli s mrtvým velitelem rozloučit. Byli tu kapitán Anderson, který si pomalu zvykal na svou novou pozici lidského radního a i velvyslanec Udina se dostavil. Viděl zde i náčelnici Williamsovou, podporučíka Kimuru, se kterým spolupracovali při honu na tajnou organizaci Cerberus, a několik dalších, které ovšem nepoznával. Dokonce i Liara T'Soni se ukázala na obřadu, i když vypadala jako na pokraji zhroucení; s ostatními téměř vůbec nemluvila a museli neustále zadržovat slzy. Nebylo žádným tajemstvím, že Shepard a Liara spolu měli pletky, a Liara nesla Shepardovu smrt velice těžce. Garrus to chápal, i on sám se s tím jen těžko vyrovnával. Byl to právě Shepard, kdo ho naučil, že účel nesvětí prostředky. Před tím, než se náhodou potkali po incidentu na Edenu Primě, Garrus byl často ochoten překročit zákon, jen aby bylo spravedlnosti učiněno zadost. Teď… si už tak jistý nebyl. Během času stráveného na Normandii viděl až moc hrozných věcí, spáchaných těmi, kteří ve jménu vyššího dobra byli ochotní páchat zlo; uvědomoval si, že se klidně mohl stát jedním z nich. I když si ze začátku příliš nerozuměli, Garrus byl vděčný za lekci, kterou mu Shepard dal. Považoval ho za přítele… a ten byl nyní mrtev. Vakarian musel potlačit vlnu nevole, když mezi účastníky ceremonie spatřil i členy Rady s veškerou jejich pompou; po tom všem, co ti neschopní idioti způsobili, by je tady nejradši neviděl, ale nemohl proti tomu dělat nic, jen tiše jejich přítomnost strpět.

Urdnot Wrex a Tali'Zorah byli mezi těmi, kteří se navzdory očekávání na obřadu neobjevili. Tali byla zprávou o zničení Normandie a Shepardově smrti zdrcena, ale Kočovná flotila byla příliš daleko na to, aby si mohla dovolit ji opustit, byť jen na pár dní. Místo toho posílala kondolence všem pozůstalým a na dálku mluvila se všemi, kteří zesnulého velitele provázeli během tažení proti Sarenu Arteriovi. Wrex se odmítal pohřbu zúčastnit a tvrdošijně dementoval jakékoli zprávy o Shepardově smrti, řka, že "těmhle pitomejm báchorkám uvěří jedině, až uvidí Shepardovu mrtvolu na vlastní oči". Garrus se i přes svou zasmušilost uchechtl nad komplimentem skrytým ve hlášce kroganského vojevůdce. Wrex měl pro Sheparda hluboký respekt a lidský velitel si toho velice považoval; Krogani jen zřídkakdy respektovali příslušníky ras, které považovali za 'měkké', a to, že Krogan následoval slaboučkého Človíčka, bylo něco přinejmenším neobvyklého. Ale i on by po čase musel přijmout fakt, že Shepard je po smrti.

Shepardova smrt byla tragédií, nebylo to však tak zlé v porovnání s tím, co by v budoucnu mohlo nastat. Smrťáci se jednoho dne vrátí; možná za pár měsíců, možná za rok nebo za několik let, ale vrátí se… a nic jim nebude stát v cestě. Shepard nebyl tím jediným, kdo věděl, co jsou Smrťáci zač, ale věděl o nich zdaleka nejvíc. Bez něj měl Svět jen pramalou šanci na přežití vyvražďovací kampaně, která dřív či později měla přijít. Nemohli to však předem vzdát, nejen kvůli tomu, že možnost kapitulace proti takovému nepříteli nepřipadala v úvahu. Jedinou nadějí bylo držet je mimo Galaxii co možná nejdéle, a když to selže, tak bojovat do posledního dechu… Přesně tak, jak by to udělal Shepard.

Když ceremonie skončila, všichni se rozešli; nikdo nechtěl být poblíž něčeho, co jim připomínalo to, co během jediného dne ztratili. Garrus byl tím jediným, kdo na místě zůstal. Po pár hodinách rozjímání i on nakonec opustil alej, aby se znovu vrátil k normálnímu životu.

Neidentifikovaná vesmírná stanice, systém neznámý, hvězdokupa neznámá

Otevřel oči. Jeho vidění bylo rozmazané a zaostřovalo se jen neochotně. Chtěl se rozhlédnout kolem sebe, ale nemohl se téměř vůbec hýbat. Zjistil, že leží na lůžku. Nepamatoval si vůbec nic; nevěděl ani své vlastní jméno, natož pak jak se dostal… bůhvíkam se to vlastně dostal.

„Tady, na monitoru… něco je špatně."

„Podle těch údajů jeho mozek reaguje na vnější podněty, uvědomuje si svoje okolí." Rozhovor dvou neznámých lidí ho zmátl. Mluvili o něm?

„Ach můj Bože… myslim, že se probouzí." Zašeptal hluboký mužský hlas znepokojeně.

„Krucinál, ještě není připraven!" Zaklel druhý hlas, tentokrát ženský. „Wilsone, dejte mu sedativa."

„Srdeční tep vzrůstá, mozková aktivita jde mimo škálu!" Wilson řekl nervózně. Konečně zahlédl tváře těch, kteří kolem něj bezradně běhali. Plešatý muž v podivné šedo-černo-žluté uniformě a černovlasá žena v přiléhavém bílém obleku. Víc rozeznat nedokázal, jeho zrak byl pořád rozostřen.

„Ta sedativa, Wilsone!" Vyštěkla žena netrpělivě. „Nemůžeme si dovolit o něj přijít!"

Ve sterilně bílé místnosti se najednou rozkvílel poplašný signál, který byl tak hlasitý, že jej rozbolela hlava. Wilson a žena, jejíž jméno neznal, začali pracovat ještě rychleji. „Srdeční činnost v kritickým pásmu, nezabírá to!" Zakřičel Wilson, do hlasu se mu vkrádala panika.

„Další dávku, hned!" Odvětila žena důrazně, oproti Wilsonovi podivně klidná. Ztuhl, když se do něj zabodla další jehla. Řev přístrojů ustal a oba dva… doktoři, nejspíš, se zklidnili.

„Srdeční tep klesá, všechny údaje jsou opět v normálu…" Oddechl si Wilson. „Tohle bylo těsný, šéfko…" Znovu se mu rozostřil zrak a cítil, jak na něj náhle padá únava.

„Říkala jsem vám, že vaše odhady byly chybné. Zkontrolujte ta čísla ještě jednou." Poručila Wilsonova nadřízená a sklonila se nad ním. Dokázal rozeznat pronikavě modré oči, rovný nos a plné rty, pro mnohé vzor atraktivní ženy… a potom znovu upadl do hlubokého spánku.

„Probuďte se, veliteli."

Žena se namáhala marně, neboť ho probudil až silný otřes, který jej málem shodil z lůžka. Otevřel oči a pokusil se pohnout, aby zjistil, kdo ho vyrušil ze spánku. Chtěl něco říct, ale vydal ze sebe pouze pár nesouvislých slabik; krk ho pálil, jako by mu v něm hořelo. Zvedl ruku a sáhl si na obličej. Zdánlivě jednoduchý pohyb byl z nějakého důvodu nesmírně bolestivý, navíc si na tváři nahmatal jizvy, které předtím neměl… počkat, měl vůbec někdy nějaké jizvy? A kdy vlastně bylo předtím?

„Okamžitě z té postele vylezte, tahle stanice je napadena!"

Měl neuvěřitelnou chuť tu ženskou poslat někam; proč ho lidi nemohli nechat spát? Její hlas mu připadal povědomý, i když si nemohl vzpomenout, odkud jej znal. Najednou vytřeštil oči, když konečně vstřebal její slova; stanice byla napadena! Rychle se na lůžku posadil a vzápětí pocítil téměř ochromující bolest a musel bojovat, aby neomdlel. Popadl se za břicho a zjistil, že na sobě nemá vůbec nic, jen jakýsi kus látky obtočený kolem pasu. Paráda, stanice je napadena a já se ani nemám jak bránit, pomyslel si naštvaně. Pořád si nemohl na nic vzpomenout. Pomalu se postavil a rozhlédl se po místnosti. Štěstí mu přálo, přímo naproti němu stála skříňka s bojovou zbrojí. Rozběhl se k ní; ušel krok dva a nohy se mu bez varování podlomily. Upadl na chladnou zem a strhl s sebou vozík s chirurgickými nástroji. Zasténal bolestí, neschopen se postavit.

„Sheparde, vypadněte odtamtud, potřebuju, abyste sebou hodil!"

Chtěl něco vulgárního zařvat v odpověď, místo toho však naprosto ztuhl, když mu série výjevů v bleskovém tempu proběhla před očima.

Shepard, Elias, poručík Armády Aliance, N7, služební číslo 5923-AC-2826.

Shepard zatřásl hlavou a namáhavě se postavil. Možná teď věděl přibližně, kdo je zač, pořád však neměl tušení, proč se nacházel téměř nahý v podivné sterilně bíle místnosti na nějaké neznámé stanice ležící bůhvíkde ve vesmíru. A už vůbec nechápal, proč mu podivný symbol šestihranu na zdech místnosti připadal tak povědomý.

„Ve skříňce naproti vám najdete zbroj a pistoli. Vemte si, co potřebujete a rychle odtamtud zmizte!"

Shepard by se nejradši zeptal, kdo ta žena je a co se tu sakra děje, rozhodl se však prozatím spolupracovat. Nemohl si nevšimnout, že jeho tělo je křižované rudými jizvami; další věc, na kterou se bude muset vyptat. Jak na sebe pomalu navlékal šedou bojovou zbroj, paměť se mu postupně vracela; dětství na klidné kolonii daleko od země, nájezd pirátů a zničení domova, nástup do armády Aliance, vstup do N7, masakr na Akuze, věznice v pevnosti Armstrong, Eden Prima, jmenování na Přízraka, pronásledování Sarena Arteria, jeho tým, souboj s Vládcem… V jeho vzpomínkách však stále zely velké mezery. Pamatoval si, jak se probral na operačním stole a k smrti vyděsil plešatého Wilsona a jeho nadřízenou, která na něj skrz interkom hulákala, aby si pospíšil. Musel být těžce raněn, jestli ho museli udržovat v umělém spánku. Došlo k tomu v souboji se Smrťákem? Kdo vyhrál? A kde byli jeho druhové… kde byla-

Stanice se znovu otřásla. Shepard si dopnul zbývající zámky na své zbroji a popadl pistoli ležící ve skříňce. Naštěstí pro něj byla nabitá.

„Někdo se naboural do bezpečnostních systémů a pokouší se vás zabít. Pokusím se odblokovat dveře napravo od vás."

Shepard byl zaražen. Bylo mu jasné, že si během své kariéry Přízraka udělal nějaké nepřátele, ale kdo by zašel tak daleko, aby se ho pokusil zabít? Kromě Sarena, samozřejmě, ten ale byl mrtev, takže na tom nezáleželo.

„Otvírací mechanismus dveří přetížen… být vámi, tak se kryju, veliteli!"

Shepard ji poslechl; nebylo k ničemu hádat se s někým, kdo se mu snažil zachránit život. Skrčil se za jedním z operačních stolů a sledoval, jak dveře naproti němu vybuchly ve spršce jisker a s tupým bouchnutím se odsunuly do strany. Ničím nezdržován vyběhl z operačního sálu. Proběhl dalšími dveřmi, které ho bez protestů pustily dál, a ocitl se ve velké hale s výhledem na okolní vesmír. Byl zde velký nepořádek; leželo zde několik mrtvých těl a kolem dveří a na schodišti vpravo byly navršeny sedačky a bedny. Vypadalo to, že se ti nebožáci snažili postavit barikády, aby zbrzdili útočníky. Shepard barikády přelezl a pokračoval dál.

„Tady jsou všichni mrtví, Sheparde. Musíte jít dál; běžte po schodišti, to vás… Bacha!"

Shepard okamžitě namířil svou pistoli směrem, ze kterého se ozval mechanický zvuk. Malá bedna na schodech se s bzučením elektromotorů rozložila na humanoidního robota. Mechanoid vytasil zbraň a rozhlížel se kolem haly. Když spatřil Sheparda, okamžitě na něj zamířil.

„Zpozorován narušitel… Eliminuji."

Shepard skočil do krytu za poházenými bednami, když na něj mechanoid začal střílet. Ten plechový zmetek byl vybaven samopalem, což celou situaci ztěžovalo. Shepard se znovu postavil, aby se nepříjemného protivníka zbavil… a v ten moment se čas téměř zastavil. Kolem něj se objevila modrá záře a on doslova vystřelil přímo k nepříteli. Mechanoid měl sotva čas zareagovat, když do něj modře zářící projektil vrazil a rozdrtil jej na kusy. Shepard pocítil závrať, daleko více ho však zmátl kousek, který právě předvedl. Když naposledy provedl biotický výpad, tak při tom omdlel. Tentokrát se mu sice motala hlava, ale jinak byl zcela v pořádku. Vůbec nechápal, co to mělo znamenat, a doufal, že ta žena, která ho vedla napadenou stanicí, mu bude schopna vše vysvětlit.

„Pojďte veliteli, musíte se dostat k raketoplánům!"

Shepard neztrácel čas a řídil se instrukcemi, které mu žena dávala přes interkom. Několikrát mu cestu zablokovaly mechanoidy, ty však byly pomalé a ne zrovna inteligentní. Pistole a biotické schopnosti bohatě stačily k tomu, aby si Shepard proklestil cestu přes dotírající roboty. Pokud se někomu podařilo nabourat se do bezpečnostních mechanoidů a přeprogramovat je, tak musel být buď výjimečným hackerem, anebo musel mít několik kompliců. Běžel chodbami posetými mrtvými těly a zbytky robotů a rozstřílel všechno, co se ho pokoušelo zastavit. Lítá bitva uvnitř stanice musela probíhat velmi špatně; interiér byl poset děrami po kulkách a místy byly stěny doslova napůl roztaveny. Shepard se nezastavoval, aby si pořádně prohlédl škody. Zrovna běžel kolem jedné z menších laboratoří, když se hlas jeho spojenkyně vytratil. Shepard si pro sebe zanadával; někdo musel rušit spojení ve snaze jej zdržet. Bez rozmyslu vešel do laboratoře, doufaje, že tam najde něco, co by se mu mohlo hodit.

Když vešel dovnitř, vytřeštil oči překvapením. Nenašel přesně to, co hledal, ale to, co našel, mu pomohlo vzpomenout si, co se s ním vlastně stalo. U záznamů nebylo ani datum, ani kdo vlastně tuhle stanici provozoval; někdo se snažil zůstat v utajení, jakoby měl strach, že by to Shepard mohl náhodou objevit, což se ukázalo oprávněné. Shepard neměl čas si všechny dokumenty podrobně přečíst, všiml si však toho, že skoro všude se o něm zmiňovali jako o 'subjektu'. Vůbec nechápal, co to mělo znamenat, a audiozáznamy jakési Mirandy Lawsonové mu celou věc nijak neobjasnily.

oOo

„Podařilo se získat náš subjekt, ale poškození bylo daleko horší, než jsme očekávali. Kromě popálenin a vnitřních zranění způsobených explozemi, subjekt utrpěl závažný buněčný kolaps způsobený dlouhodobým vystavením vakuu a teplotám pod bodem mrazu. Wilson mě však ujišťuje, že i přes rozsáhlá zranění se subjekt dá zachránit. Projekt Lazarus bude pokračovat podle plánu."

oOo

„Postup je sice pomalý, ale náš subjekt vykazuje známky zotavování. Většina orgánů je opět funkční a jsou zde známky rudimentární nervové aktivity. Abychom celý proces urychlili, přešli jsme od obyčejné organické rekonstrukce subjektu k bio-syntetické fúzi. Počáteční výsledky vypadají slibně."

oOo

Shepard zakroutil hlavou; cítil se ještě víc zmaten než dřív. Poslední věc, na kterou si dokázal vzpomenout, byl hořící trup Normandie, roztržený záhadnou mimozemskou zbraní na dvě poloviny. Bylo mu jasné, že nemohl vyváznout bez zranění, ale nedokázal pochopit bláboly o vystavení vakuu a podobných nesmyslech. Zkusil ještě záznamy asistenta Wilsona, kterého si pamatoval, když se poprvé probral z bezvědomí.

oOo

„Cena tohohle projektu je astronomická – zatím přes 4 biliony kreditů, ale nikomu tady zjevně nevadí, že sme překročili rozpočet. Nechápu, odkud šéf všechny ty prachy bere. Možná bude lepší to nevědět… ale stejně si přeju, aby taky vobčas poslal nějakou tu škváru i mě."

oOo

„Vůbec se v tý Mirandě nevyznám. Už jenom proto, že tomu všemu šéfuje, bych čekal, že bude z našeho pokroku bez sebe… ale furt se chová jako ledová královna. Možná má strach, že se Shepard stane šéfovym novym favoritem… anebo je to jen naprosto chladná mrcha."

oOo

Shepard si povzdechl a opustil laboratoř; nic z toho, co se dozvěděl, mu neřeklo, co se stalo potom, co Normandie vybuchla… a jak se ocitl tady. Ta žena, kterou viděl, když se probral z bezvědomí, musela být Lawsonová; pamatoval si, jak ji Wilson oslovil šéfko. To bylo asi tak všechno, co mu záznamy řekly. Chvíli bloudil troskami posetými chodbami stanice, než najednou zaslechl střelbu. Okamžitě se pustil za zvuky přestřelky; někdo musel celý masakr přežít, a právě teď potřeboval pomoc. Zanedlouho se ocitl v několikapatrové hale; na můstku překlenujícím patro se za zábradlím kryl muž v černošedé uniformě a snažil se zlikvidovat skupinu droidů na protějším můstku, kteří ho zasypávali palbou. Shepard nepřemýšlel a zahájil na mechanické protivníky palbu. Jeden z mechanoidů se jakoby zmateně rozhlédl, když mu roj kulek amputoval obě ruce a potom ho další střela zasáhla do hlavy. Další stroj byl rozdrcen, když s ním vlna biotické energie praštila o nejbližší zeď. Černoch se otočil a vytřeštil oči, když si všiml Sheparda, jak se krčí za zábradlím jen pár metrů od něj.

„Sheparde?! Co tady děláte? Myslel jsem, že jste ještě na operačnim stole!" Zvolal muž překvapeně.

Shepard se podvědomě usmál; konečně někdo, kdo by mohl něco vědět. „Poslouchej, kámo. Sotva jsem se vzbudil, tam se mě někdo snaží zabít. Nevim ani, kde jsem, co se sakra stalo a navíc mám hlavu jak přezrálej meloun! Takže nějaký vysvětlení by fakt bodlo, děkuju pěkně."

Muž se uchechtl. „Bejt na vašem místě, Sheparde, tak z toho budu taky na palici, věřte mi." Potom zvážněl. „Zkusim to všechno nějak shrnout: vaše loď byla napadena a zničena. Vy a několik dalších jste během útoku zemřeli. Když vás sem přivezli, nejevil jste žádný známky života. Naši vědci vás dávali přes dva roky dohromady a po celou tu dobu jste byl v komatu, a hůř. Vítejte zpátky mezi živejma."

Shepard byl naprosto přimrazen, neschopen slov. Mrtev? Dva roky? Jak bylo možné, že byl naživu? Několik dalších zemřelo? Sevřelo se mu srdce při pomyšlení, že někdo z jeho přátel mohl být mezi nimi. Mohl jenom doufat, že se z Normandie dostali v pořádku; neunesl by, kdyby Liara nebo někdo jiný v tom zpropadeném pekle zahynul. Když byl konečně schopen promluvit, hlas se mu třásl. „Byl jsem dva roky mrtvej? Kdo všechno tam zemřel? A koho myslíte těma 'vašima vědcema'?"

Muž chtěl něco odpovědět, ale střelba ho utla dřív, než stačil cokoli říct. Ze dveří naproti nim vyrazila další skupinka mechanoidů, připravená oba muže roztrhat na kusy. „Víte co? Pomozte mi zbavit se těch plechovejch sráčů a já vám potom všechno řeknu. Platí?" Zařval muž přes štěkot samopalů.

„Platí!"

„Kryjte mě!" Zařval černoch. Postavil se a natáhl levou ruku zářící modrým světlem, zatímco Shepard střílel, aby odlákal pozornost strojů. Jeden z droidů se začal vznášet, obklopen polem biotické energie, a plul vzduchem přímo nad propast, která od sebe dělila oba dva můstky. Pole najednou povolilo a droid se zřítil dolů. Shepard téměř nevěnoval pozornost biotickému kousku jeho spojence a soustředil se na zbylé mechanoidy. Omezené stroje se pod náporem palby a biotických útoků brzy proměnily v kouřící hromady šrotu.

„Tak to by bylo." Zabručel muž spokojeně a strčil svou pistoli do pouzdra. „Fajn, řikal jsem, že vám řeknu, co budete chtít. Co byste chtěl vědět?" Zeptal se Sheparda.

„Tak v první řadě by bylo fajn vědět, s kým mluvím." Odvětil Shepard odměřeně.

Muž se krátce zasmál. „Jo, to by bylo fajn. Jmenuju se Jacob Taylor, dělal jsem tady jako člen ochranky… teda dokud nenastal ten průser s mechanoidama."

„Nevíte, kdo to má na svědomí?"

Taylor se zamračil. „To kdybych věděl. Šel jsem si zrovna dát šlofíka, když to všechno začlo. Všichni podělaní droidi se prostě votočili a začali po nás střílet. Musel to udělat někdo z našich; potřeboval byste nejvyšší oprávnění, abyste se moh nabourat do celý sítě."

„Zatimco jsem se tady motal okolo, tak jsem našel laboratoř plnou dat. Nic mi to nedalo, ale bylo tam něco o projektu Lazarus a nějaký Mirandě Lawsonový. Víte o tom něco?" Zeptal se Shepard.

„Projekt Lazarus měl za úkol vás oživit, a Miranda tomu všemu šéfovala." Vysvětloval Taylor. „Přes dva roky tvrdý práce, biliony kreditů utracenejch za nejlepší technologii, která byla k mání. Největší sranda byla, že nebyly žádný testovací subjekty. Měli jsme jeden jedinej pokus na to dostat vás do kupy. Jenom vás."

„Jakou technologii máte na mysli?" Zeptal se Shepard podezřívavě. Nechtělo se mu věřit, že by někdo utratil takovou sumu peněz na to, aby vzkřísil jednoho člověka. „Jsem snad klon nebo co?"

Taylor zavrtěl hlavou. „Jestli chcete vědět podrobnosti, budete se muset zeptat těch vědců, ale jsem si jistej, že klon nejste. Chtěli vás zpátky přesně takovýho, jakej jste byl… možná ale budete mít pár vylepšení."

Shepard se zamračil; těch 'pár vylepšení' nebylo zrovna ve shodě s posláním projektu Lazarus vrátit ho takového, jaký byl, než ho zabili před dvěma roky. I když jeho svaly byly pořád poněkud ztuhlé, což se po několika měsících na lůžku dalo čekat, necítil skoro žádnou únavu. Jako člen komanda snesl hodně, ovšem jeho výdrž nebyla nekonečná; i jeho biotické schopnosti byly daleko silnější, než si pamatoval. Když už přišla řeč na ty dva roky… „Řikal jste, že mě dávali dohromady přes dva roky. To jsem na tom fakt byl tak špatně?"

Taylor se uchechtl. „Byl jste klinicky mrtvej, Sheparde, to už něco znamená. Ale vážně, nemusim bejt doktor, abych věděl, že to bylo fakt špatný. Když jsem vás poprvně uviděl, měl jsem problémy rozeznat, jestli jste chlap nebo ženská."

Shepard se zasmál navzdory tomu, v jaké situaci se nacházel. Ovšem byla tu ještě jedna věc, kterou chtěl vědět. „Co posádka Normandie? Kolik jich přežilo?"

„Nepamatuju si přesný číslo, ale bylo to asi dvě desítky mrtvejch, včetně vás pochopitelně." Odpověděl Taylor. „Většina z nich zahynula, když je dekomprese vycucla do vesmíru nebo když lodní systémy začaly vybuchovat; to zabilo třeba navigátora Presslyho. Ti, co se dostali včas do záchrannejch modulů, se dostali ven bez zranění, včetně těch, který nebyli s Aliancí." Shepard si v duchu oddechl, Liara byla naživu. Pocit euforie však byl brzy spláchnut studenou sprchou; byl přece dva roky mrtev, nemohl počítat s tím, že by jej po takové době přivítala s otevřenou náručí. Žaludek se mu sevřel při pomyšlení, že by mohla být s někým jiným, co by ovšem čekal po tom všem, co se stalo?

„Je někdo na týhle frekvenci? Je tam venku ještě někdo živej? Haló?" Známý hlas najednou zapraskal v Taylorově vysílačce.

„Wilsone? Tady je Jacob; jsem tu s velitelem Shepardem, zrovna jsme rozprášili mechanoidy v křídle D!" Odpověděl Taylor. Shepard si Wilsona pamatoval; probral se z bezvědomí zrovna když jej operovali… nebo si alespoň myslel, že ho operovali.

„Shepard je naživu?! Jak to… to je fuk, musíš ho vodtamtud dostat! Vydejte se do servisních tunelů a běžte do síťovýho centra!"

„Rozumím, Wilsone. Zůstaň na příjmu!"

„Jaká je nejrychlejší cesta k těm raketoplánům?" Otázal se Shepard.

„Záleží na tom, kde je nejvíc droidů. Pojďte za mnou!" Taylor vedl Sheparda do údržbových tunelů, Wilson je naváděl přes vysílačku. Bohužel pro ně, mechanoidi na ně čekali i v tunelech, téměř jakoby předem věděli, kudy půjdou. Pro dva lidské biotiky nebyli nijak velkým problémem, pořád je ale dokázali zpomalit. Pokud by se k raketoplánům nedostali včas, zůstali by tady uvězněni a odkázáni na pomoc zvenčí.

„Doprdele, je to tady samej posranej droid! Wilsone, najdi jinou cestu!" Zavrčel Taylor vztekle, když je přepadla další skupina robotů.

„Celá tahle stanice je zamořená mechanoidama, Jacobe, dělám co můžu!" Zasyčel Wilson v odpověď. Shepard a Taylor se po krátké přestřelce zbavili mechanických pronásledovatelů a běželi dál. Věci však brzy nabraly nečekaný spád.

„Ach Bože, našli mě! Pomoc!"

Taylor si pro sebe zaklel a zařval do vysílačky. „Už jdeme, Wilsone! Kde seš?"

„Serverovna B! Pospěšte si, jsou jak utržený z řetězu-" Spojení se přerušilo.

„Vim, kde to je!" Vykřikl Taylor. „Pojďte za mnou, Sheparde!" Shepard mlčky přikývl a zarazil do pistole nový tepelný článek. Oba muži se rozběhli rozstřílenými chodbami stanice a naštěstí je nikdo nezastavil. Shepard si všiml, že v rádiu neslyšel střelbu, když Wilsona našli mechanoidi, teď ale nebyl čas nad tím přemýšlet.

Netrvalo to dlouho, než Wilsona našli. Krčil se za nefunkční konzolí a držel se za zakrvácenou nohu. „Ty hajzlové mě trefili do nohy." Sténal bolestí, když mu Taylor kontroloval zranění. Bez tebe bych na to nepřišel, Wilsone, pomyslel si Shepard sarkasticky a rozhlédl se po serverovně. Nikde ani stopy po mechanoidech, kteří měli Wilsona pronásledovat. Možná se mu i s tím zraněním nějak povedlo je setřást, domníval se. Stopu krve ale také nikde neviděl-

Taylorův hlas ho vyrušil z přemýšlení. „Potřebujem medigel; bez něj ho na nohy nedostanem."

Shepard si všiml skříňky označené červeným křížem, visící na zdi napravo od něj. Otevřel ji a vytáhl tři balíčky medigelu a několik stimulantů. Medigel byl jedním z převratných vynálezů; člověk nemusel být doktorem, aby věděl, jak jej použít. Sehnul se nad ranou ve Wilsonově lýtku a vpravil do ní dávku medigelu. Všiml si, že rána byla na přední straně, poblíž holenní kosti, rána by byla vzadu na lýtku, kdyby utíkal před mechanoidy. Něco tady nesedělo…

Wilson zavrčel bolestí a namáhavě se postavil. Jedna dávka zázračné medicíny stačila. „Díky, Sheparde. Nenapadlo by mě, že zrovna vy mi zachráníte život. To znamená, že sme si kvit, ne?" Usmál se raněný muž na svého zachránce. „Myslel sem si, že bych možná dokázal ty mechanoidy vypnout. Ale ať už tuhle sviňárnu udělal kdokoli, povedlo se mu kompletně usmažit celej systém."

„Je mi fuk, cos tady dělal." Přerušil ho Jacob. „Proč vlastně máš oprávnění pro mechanoidy, jseš přece v bio křídle."

„Jseš snad hluchej?" Odsekl Wilson nevrle. „Snažil sem se s tim něco udělat! Beztak mě postřelili, jak chceš tohle vysvětlit?!"

Shepard obrátil oči v sloup. „Hele, hádat se můžem, až budem všichni v bezpečí."

„Počkejte, Sheparde. Miranda tadu furt někde je, nemůžem ji tady nechat!" Namítl Taylor.

„Zapomeň na Mirandu!" Wilson mávl rukou. „Byla v křídle D, když tohle všechno začlo, a tam těch mechanoidů bylo nejvíc. Tohle nemohla přežít." Shepard se ušklíbl; Wilson svou šéfovou opravdu moc neměl v oblibě.

„Banda robotů Mirandu nezabije; je naživu." Trval Jacob na svém.

„Tak kde sakra je?! Proč o sobě nedala vědět?" Vyštěkl Wilson podrážděně. „Mohly se stát jenom dvě věci; buď je mrtvá, anebo to byla vona, kdo hackoval ty zasraný droidy!"

„To sotva." Namítl Shepard. „Miranda mě vzbudila a varovala před tím útokem, když jsem ještě ležel na sále."

Wilson si otráveně povzdechl. „Tak fajn, možná v tom útoku prsty nemá. Ale stejně, my sme tady a ona ne. Musíme odsud vypadnout!" Taylor beze slova přikývl; bylo na něm vidět, že se mu rozhodnutí příčilo. „Vim, jak se vocaď dostat k raketoplánům. Mělo by to bejt jenom-" Wilson se otočil k východu ze serverovny, ale ztuhl, když jim cestu zablokovala skupina mechanoidů. „Doprdele…"

Droidi, shluknutí blízko sebe, zpozorovali trojici Lidí a zahájili palbu. Shepard reagoval podle instinktu; napřáhl ruku a poslal proti oponentům vlnu biotické energie. Místo toho, aby dotěrné stroje odhodila zpět, se však odrážela od země, jako když jeden hází žabky. Pokaždé, když se energie dotkla země, vyvolala menší explozi a pokračovala dál jako rozjetý vlak. Třetí taková exploze v řadě se objevila přímo uprostřed skupiny droidů a poslala kovový šrot na všechny strany. Cesta byla najednou volná. Shepard jen fascinovaně zíral; ještě nikdy neviděl nikoho použit biotiku takovýmhle způsobem, a už vůbec to sám nezkoušel. Z nějakého důvodu se mu to ale povedlo provést hned napoprvé, aniž by sám věděl, co vlastně dělá. Nad tím ale mohl přemýšlet, až se odsud všichni dostanou. Otočil se na své spojence, kteří na něj zírali s otevřenou pusou.

„Tak kudy k těm raketoplánům?" Zeptal se prostě.

Taylor se vzpamatoval jako první. „Počkejte, Sheparde! Začíná tady bejt moc horko. Jestli vám řeknu, pro koho děláme, budete nám důvěřovat?" Shepard zvedl obočí. Co mělo zas tohle znamenat?

Wilson zíral na Taylora jako na šíleného. „Na tohle teď není čas, Jacobe!"

„Jestli od nás bude Shepard čekat kudlu v zádech, tak se odsud nikdy nedostanem!" Odsekl Jacob.

Wilson založil ruce na hrudi a vypadal vrcholně nespokojeně. „Jestli chceš nasrat šéfa, je to tvůj problém, jasný?" Zahučel naštvaně.

Taylor ho ignoroval. „Tak fajn." Oslovil Sheparda. „Projekt Lazarus… je financován a řízen Cerberem."

Shepard naprosto ztuhl, když mu přímo před očima problesklo několik vzpomínek: Roztrhaní mariňáci na Edolu; základna na Binthu, plná testovacích subjektů a mrtvol těch, kteří věděli příliš mnoho; mrtvola admirála Kahokua v dalším zařízení na Nepheronu; smrtelně bledý desátník Toombs a jeho mučitel dr. Wayne… Když se konečně vrátil zpět do přítomnosti, byl rozzuřený… a mířil pistolí Taylorovi na hlavu.

Jacob zíral vytřeštěnýma očima na hlaveň pistole hrozící výstřelem. „Dobrá práce, idiote." Zamumlal Wilson a věnoval zkoprnělému kolegovi nasupený pohled.

„Co po mě kurva chcete?" Zavrčel Shepard. „Jde vám o odvetu za těch pár vašich základen, který jsem vyhodil do vzduchu? Anebo jsem další z těch vašich zasranejch experimentů?! Dejte mi dobrej důvod, abych vás na místě nevodprásk jako psy!" Ve své zuřivosti si neuvědomil, že řval. V minulosti už měl tu čest se s Cerberem setkat a viděl na vlastní oči, co tahle fanatická pro-lidská skupina dokáže; masakr na Akuze si stále moc dobře pamatoval. Cerberus se prohlašoval za ochránce lidstva a jeho pokroku, Shepard v něm viděl jen bandu teroristů, kteří se všemi prostředky snažili posadit Lidi na trůn Galaxie, včetně úkladných vražd, nelegálních experimentů, klientelismu a podobných špinavostí. Proč by se rozhodli vzkřísit jednoho z jejich nepřátel, mu připadalo nepochopitelné.

„Poslouchejte, na vašem místě bych taky měl podezření." Taylor se pokoušel zklidnit situaci. „Teď ale musíme spolupracovat. Myslel jsem, že chcete vědět, jak se věci maj. Jakmile se odsud dostanem, zařídím vám rozhovor se Záhadným. Je to náš šéf; všechno vám vysvětlí, za to vám ručím."

Shepard měl pořád nutkání stisknout spoušť a vystřelit Taylorovi mozek z hlavy. Ovšem na druhou stranu ten chlap neměl žádný důvod mu říkat pravdu. Mohl ho celou dobu prostě vést za nos a pravdu mu odhalit až když bylo příliš pozdě nějak vycouvat. Navíc by bylo fajn konečně vědět, o co tu běží, i když důvěřovat Cerberovi bylo stejné jako obchodovat s ďáblem. I když věděl, že dřív či později toho bude litovat, Shepard sklonil zbraň. „Tak to byste měl. Už je načase, aby mi někdo řek, o co tady kurva jde." Odtušil nevrle a otočil se k Jacobovi zády. „Normálně s teroristama nedělám, ale tentokrát asi budu muset udělat výjimku." Dodal pohrdavě.

Taylor si slyšitelně oddechl. „Tohle si můžete vyřídit s šéfem, ale nejdřív odsud musíme vypadnout. Hangár by neměl být daleko."

Trojice mužů se vydala na cestu. Shepard je nechal, aby běželi vepředu a vedli ho, částečně také proto, aby je mohl bez problémů vyřídit v případě, že by se ho pokusili zabít. Přestože souhlasil, že půjde s nimi, nevěřil jim; pochyboval, že by se Cerberus rozhodl zachránit mu život z pouhé dobroty srdce. Ne, za tím vším musel být nějaký motiv. Ovšem i Taylor a Wilson si na Sheparda museli dávat pozor. Byl nebezpečnější než dřív, a on sám si toho byl vědom. Dávalo mu to určitou jistotu, že Cerberovi agenti si to dvakrát rozmyslí, než udělají nějakou hloupost. I když u nich jeden nikdy nevěděl…

Shepard a jeho nevítaní spojenci se brzy ocitli v hangáru, který byl samozřejmě plný mechanoidů. Byli sice poměrně zranitelní, ale bylo jich zatraceně moc. I když přeživší Lidé bojovali, jak nejlépe uměli, mechanoidi je pomalu vytlačovali ven. Když už to vypadalo, že je kovoví nepřátelé roztrhají na kusy, Wilson našel granátomet u jednoho z mrtvých členů ochranky. Okamžitě spásnou zbraň obrátil proti mechanickým protivníkům, kteří se proti vysoce výbušným projektilům neměli jak bránit. Během několika vteřin se zástup droidů proměnil v kovošrot narůzno poházený po hangáru. Shepard se rozhlédl kolem; v prostoru pro lodě dřepěl jediný raketoplán. Rozhodně doufal, že bude funkční.

Wilson běžel napřed a vedl Sheparda a Taylora k raketoplánu. Když dorazili k jediným přístupovým dveřím, zjistili, že jsou zamčené. „Ukažte, tohle by neměl bejt problém." Řekl Wilson a začal manipulovat se zámky dveří. „Hlavně klid. Už sme skoro-"

Dveře se najednou samy od sebe otevřely a odhalily černovlasou ženu v černobílém přiléhavém obleku. Byla to ta samá žena, kterou viděl, když se probral na operačním stole, ta samá žena, která ho varovala před útokem na stanici a pomáhala mu dostat se do bezpečí, než někdo vyřadil interkom. Nebyl to nikdo jiný než Miranda Lawsonová, vedoucí projektu Lazarus. Lawsonová si změřila pohledem tři přeživší… a strašlivě se zamračila, když mezi nimi poznala Wilsona.

Wilson na ni šokovaně zíral. „Mirando?! Myslel sem, že seš-" To bylo všechno, co dokázal říct, než Miranda vytasila pistoli a střelila ho do hlavy. Wilson se zhroutil na zem, mrtev.

„Že jsem co, Wilsone? Mrtvá?" Prohlásila Lawsonová s ledovým klidem, jako by zabíjení lidí pro ni bylo denním chlebem. Shepard na ni instinktivně namířil pistoli.

Taylor okamžik šokovaně zíral na Wilsonovu mrtvolu, než se vzpamatoval a zařval na Mirandu. „Mirando, co to kurva děláš?!"

„Svoji práci." Odpověděla Lawsonová zcela nevzrušeně. „Wilson nás zradil."

„O čem to sakra mluvíš?" Dožadoval se Jacob odpovědi.

„Sabotoval bezpečnostní systémy, pozabíjel můj personál a vás by se také zbavil, kdyby k tomu dostal příležitost." Vysvětlovala Lawsonová.

„Vážně si myslíš, že by toho byl Wilson schopnej?" Zeptal se Taylor pochybovačně.

„No, teď už asi ne." Poznamenala Miranda s krutým úsměvem. „Ocenila bych, kdybyste tu věc dal pryč, Sheparde. Jsme tu všichni na stejné straně." Dodala, když si všimla, že Shepard jí mířil pistolí na hlavu.

„Já s Cerberem nemám nic společnýho." Oznámil Shepard chladně. Sklonil zbraň, ovšem odložit ji nehodlal.

Lawsonová se k jeho překvapení zasmála. „Samozřejmě, mohla jsem tušit, že u tebe nakonec zvítězí svědomí, Jacobe."

„Lhaním velitele na svoji stranu nezískáme." Odsekl Jacob. Shepard se chtěl ohradit proti myšlence, že by se k nim někdy v budoucnu měl přidat, rozhodl se však mlčet. Koneckonců by ho tady mohli nechat, kdyby se rozhodl dělat problémy.

„No, když myslíš." Zakroutila Lawsonová hlavou a otočila se na Sheparda. „Když už o všem mluvíme tak otevřeně, měl byste nějaké otázky, než vyrazíme, veliteli?"

„Myslim, že oba dva víme, pro koho pracujete." Začal Shepard. Miranda výsměšně předstírala překvapení, Shepard ji ale ignoroval. „Co po mě Cerberus chce?"

„Na to se budete muset zeptat Záhadného." Odvětila Lawsonová úsečně. „Do projektu Lazarus investoval neuvěřitelné množství prostředků. Zřejmě s vámi má jisté plány."

Shepard se zamračil. „Možná jste mi zachránili život, ale to neznamená, že vás nechám, abyste si mě omotali kolem prstu."

„Kdyby se Záhadný domníval, že vás nepotřebuje, tak by se s vámi vůbec nezaobíral a vy byste tady teď nestál, to mi věřte." Odpověděla Lawsonová. To, jak si dokázala udržet chladnou hlavu, Sheparda fascinovalo, ale zároveň poněkud znervózňovalo. „Přivedl vás zpátky k životu z nějakého dobrého důvodu. Předpokládala jsem, že vás to bude zajímat."

Shepard zaťal zuby. Lawsonová v tomhle měla pravdu, jakkoli se mu hnusilo si to přiznat. „Tak fajn. Poslechnu si, co mi ten váš Záhadný vlastně chce. Nemyslete si ale, že to z nás dělá kamarády." Řekl nakonec. „Beztak bych už k smrti rád odtud vypadnul."

„Být na vašem místě, tak vážím slova, Sheparde." Poznamenala Lawsonová s úsměvem.

Shepard se jejím vtipu nezasmál. Stále si připadal jako ve snu. Dva roky byl mrtev, dva roky života nenávratně ztraceny. Za tu dobu se mohlo stát cokoli; jeho přátelé ani nemuseli být naživu, Smrťáci mohli najít nový způsob, jak vtrhnout do Galaxie… Možná už byli tady.

Tohle všechno se mu honilo hlavou, když spolu s Taylorem a Lawsonovou nastoupili do raketoplánu a opustili stanici. Nemohl uvěřit, že dostal druhou šanci, a možná by si jí víc vážil, kdyby mu ji dal někdo jiný. Nyní musel obcovat s Cerberem, což pro něj bylo něco neuvěřitelného. Rozhodl se však s nimi prozatím spolupracovat. Jejich šéf do něj vrazil tolik peněz, protože od něj něco chtěl; možná by stálo za to zjistit, co má za lubem. Beztak by mohl kdykoli uniknout, pokud Cerberus udělá nějakou špinavost. Do té doby se ovšem musel smířit se společností chladnokrevné vědátorky a jejího osobního strážce.