Projekt Lazarus utrpěl devastující ránu. Wilsonovi, jednomu z mých podřízených, se podařilo nabourat do bezpečnostních systémů projektové stanice a hackovat mechanoidy, kteří poté zlikvidovali téměř veškerý můj personál. Když jsem se o Wilsonových úmyslech dozvěděla, bylo bohužel již příliš pozdě. Ovšem pokud Vás to potěší, zrádce byl zlikvidován; osobně jsem se o to postarala. V tuto chvíli můžeme jen spekulovat, kdo by byl natolik odhodlán sabotovat naše úsilí, že by nasadil záškodníka přímo do našich řad.

Nicméně i přes nešťastný vývoj událostí si dovoluji považovat projekt Lazarus za úspěšný; velitel Shepard je naživu a vše nasvědčuje tomu, že je ve vynikajícím fyzickém stavu. Co se jeho psychiky týče, jeví se sice v naprostém pořádku, to si však budu muset důkladněji ověřit.

Nyní míříme na stanici Domobrana. Podaří-li se vám získat velitele na naši stranu, jsem si jista, že maximálním dílem přispěje k našim cílům.

Agent Lawsonová

Shepard seděl společně s Lawsonovou a jejím strážcem Taylorem ve stísněné kabině bachratého raketoplánu, který se rychle vzdaloval od stanice Lazarus. Velká ocelovo-titanová konstrukce se pomalu otáčela v prostoru a na několika místech hořela. Nedávno probuzený velitel nemohl tušit, jestli se odtamtud ještě někomu podařilo uniknout. Většina lidí, kteří na stanici pracovali, pravděpodobně zahynula během prvních pár minut poté, co Wilson, jak Miranda tvrdila, hackoval bezpečnostní mechanoidy, kteří pak začali nemilosrdně masakrovat všechny Cerberovy zaměstnance. Navíc ho zaráželo, že se Lawsonová nijak nepokusila najít někoho dalšího, kdo přežil; zajímalo ji jen její 'dílo'. Shepard mohl jen spekulovat o tom, jestli ho Cerberus považoval víc za Člověka nebo za věc.

Vesmír kolem malého plavidla najednou zmizel v záblesku světla. Shepard pocítil známou závrať; jakkoli neuvěřitelně to znělo, malý raketoplán právě přešel do nadsvětelné rychlosti. Cerberus musel disponovat značně rozvinutou technologií; co on věděl, tak se ještě nikomu nepovedlo nacpat pohon schopný nadsvětelné rychlosti do tak malého plavidla. Odkud vlastně tahle organizace získávala tolik peněz na veškeré své projekty? Aliance se od Cerbera distancovala v momentě, kdy se od ní odtrhl, a její zřejmá xenofobní povaha z něj dělala nepřítele Rady, srovnatelného s teroristickou organizací.

Vedoucí projektu Lazarus ovšem měla v plánu jiné věci než ho nechat přemýšlet. „Než si budete moci promluvit se Záhadným, budeme muset provést pár testů, abychom zhodnotili váš stav." Prohlásila Miranda a vzala do ruky malý datapad. Ovšem, musí si ověřit, že její novej výtvor funguje tak, jak má, pomyslel si Shepard znechuceně.

„Ale no tak, Mirando, k čemu testy?" Odfrkl si Jacob. „Shepard všechny ty mechanoidy sundal bez zaváhání. Myslim si, že to jako test úplně stačí."

Miranda obrátila oči v sloup. „Nezapomeň, že velitel byl mrtev přes dva roky. Je možné, že trauma postihlo i jeho psychiku, včetně paměti. Právě k tomu účelu jsem mu chtěla položit pár otázek."

„Chovám se snad jako někdo, kdo neví, která bije?" Zahučel Shepard podrážděně. „Beztak vy a vaši poskoci jste se ve mě pitvali celý dva roky. Jestli jsem pro vás fakt tak důležitej, jak říkáte, pak o mě musíte vědět všechno; včetně toho, jak se mnou jednat, abyste upoutali moji pozornost, nebo kdybych dělal problémy, co byste proti mně použili, abyste mě donutili poslouchat!"

Miranda tázavě zvedla obočí. „Opravdu to myslíte vážně, veliteli?" Zeptala se s blahosklonným tónem v hlase, který Sheparda neuvěřitelně rozčiloval.

„Vážně, Cerberus není tak zlej, jak Aliance nebo Rada tvrdí." Vložil se do toho Jacob, vědom si houstnoucí atmosféry v kabině raketoplánu. „Velení Aliance vás prohlásilo za mrtvýho; oni to vzdali, zatímco Cerberus utratil majlant, aby vás znova oživil."

„Jasně, protože si Záhadný myslel, že to bude skvělá odměna za všechny moje zásluhy." Odsekl Shepard sarkasticky. „Tady jde jenom o kšeft; quid pro quo, nic víc. A co se mě týče, já si pamatuju všechno. Budu vám muset zpaměti a se všim všudy přeřikat celej svůj životopis, abych vás přesvědčil o svoji příčetnosti, slečno Lawsonová?" Dodal jízlivě.

„Myslím, že dalších testů nebude třeba. Velitel se zdá být zcela zdráv." Odpověděla Miranda s kyselým obličejem a hodila datapad na sedadlo vedle sebe. Jacob své rozezlené nadřízené nevěnoval pozornost a dál se díval na oslnivě modré světelné jazyky olizující stěny raketoplánu, běžný jev při cestování nadsvětelnou rychlostí.

Shepard musel potlačit samolibý úsměv při pohledu na zjevně nespokojenou Mirandu. Ta žena byla zcela evidentně zvyklá na to, že všechno šlo vždy po jejím. Ať si zvyká, řekl si pro sebe. To by dřív začalo v pekle mrznout, než by si on nechal rozkazovat od Cerberova agenta. Shepard se ušklíbl; i kdyby Miranda k Cerberovi nepatřila, pochyboval o tom, že by si ji kdy chtěl připustit k tělu. Možná se mohla chlubit křivkami, pro které by leckterá žena vraždila, nebo pronikavou inteligencí, které se podobně krásným ženám často nedostávalo, zároveň však byla téměř nelidsky chladná a zdálo se, že svým cílům byla ochotna podřídit úplně všechno, jak cílům Cerbera, tak i těm osobním, i když pro ní to bylo jedno a to samé. Shepard věděl, že se před ní bude muset mít na pozoru. Její společník Jacob se mu zdál víc důvěryhodný než jeho nadřízená, nejen kvůli tomu, že mu pomáhal dostat se ze stanice Lazarus, to ovšem ještě neznamenalo, že by kolem něj polevil v pozornosti. Upřímný nebo ne, pořád patřil k Cerberovi, a kdyby k tomu dostal rozkaz, neváhal by se velitele zbavit. Shepard věděl, že byl v těžké situaci; nebylo místa ani času, kdy by si mohl dovolit polevit v ostražitosti. Co bylo ještě horší, právě byl se svými společníky na cestě na další stanici Cerbera. Nechtěl nic jiného než si popovídat s tímhle Záhadným a potom rychle někam zmizet; v prostředí, kde Cerberovi agenti byli na každém rohu, by se mu sebemenší chyba mohla krutě vymstít. Bylo však předem jasné, že si ho tam nějakou tu chvíli nechají… a on nebude mít jinou možnost než to přetrpět.

Stanice Domobrana, systém neznámý, hvězdokupa neznámá

Zbytek letu probíhal relativně klidně; alespoň tedy pro Lawsonovou a Taylora, zatímco Shepard byl kolem dvou agentů Cerbera jako na jehlách. Pro nedávno vzkříšeného velitele bylo tedy úlevou, když po hodinách strávených v malém raketoplánu konečně stanul na palubě stanice. Domobrana, jak se podle Lawsonové toto Cerberovo zařízení jmenovalo, byla přibližně dvakrát tak velká jako stanice Lazarus, kde ho nejlepší vědci v Galaxii přes dva roky dávali dohromady. A stejně jako tam i zde byl interiér sterilně bílý a téměř všude byl vidět symbol Cerbera. Tihle lidi na sebe musejí bejt hrozně hrdý, pomyslel si Shepard ironicky. Za těch několik let své existence se tato tajná organizace ve jménu ochrany lidstva a jeho pokroku dopustila závažných, mnohdy naprosto otřesných zločinů, a tihle lidé se k Cerberovi i přesto otevřeně hlásili; rozhodně to o nich leccos vypovídalo. Vědci, vojáci, ochranka, technici, ti všichni se míhali kolem Sheparda, když jej Lawsonová a Taylor vedli útrobami stanice. Všiml si také několika mužů v draze vyhlížejících oblecích, jak konverzovali s vědci v dlouhých laboratorních pláštích; tihle lidé museli být Cerberovými nadšenými sponzory. Sheparda napadlo, jestli tihle miliardáři vůbec tušili, co vlastně organizace, kterou podporují, je zač. Ovšem, Záhadný jim nemusel říkat, co všechno Cerberovy aktivity zahrnují. Ostatně, co jeden neví, to ho nebolí…

Shepardovým úvahám byl najednou konec, když se ocitl ve velké místnosti přeplněné počítači, odkud byl výhled na nekonečnou vesmírnou prázdnotu obklopující stanici. Za oknem naproti výhledu na vesmír byla vidět laboratoř, v tuto chvíli prázdná. Miranda si sedla za jeden z počítačů a začala pracovat. „Záhadný na vás bude čekat v další místnosti. Čím dříve si s ním promluvíte, tím lépe." Promluvila chladně, aniž by se na Sheparda podívala, a ukázala na dveře naproti němu.

Shepard vešel do dveří; chodba za nimi jej vedla do nižšího patra. Byl rád, že byl konečně o samotě, byť jen na chvíli. Mirandino povýšenecké vystupování jej dohánělo k šílenství; kdyby věděl, že už ji v životě neuvidí, byl by asi tím nejšťastnějším Člověkem na světě. Jeho dobrá nálada téměř okamžitě opadla, když si vzpomněl na schůzku se šéfem Cerbera. Organizace, kterou ze srdce nenáviděl, mu ironicky zachránila život, a Záhadný bude žádat protislužbu. Problém byl v tom, že nevěděl, co po něm bude Záhadný chtít. Podezřívavá část jeho svědomí mu říkala, že to nebude nic, s čím by jeho morálka souhlasila. Silně pochyboval, že by ho Cerberus jednoduše nechal v klidu jít, pokud by odmítl. Zcela určitě by si chtěl svou investici udržet za každou cenu.

S těmito úvahami Shepard vešel do neosvětlené místnosti, která byla úplně holá… kromě jakéhosi kruhového zařízení na podlaze uprostřed. V místnosti zároveň také nikdo nebyl. Shepard již sahal po pistoli, přesvědčen, že jej Lawsonová oklamala, když se její hlas ozval v interkomu. „Musíte si stoupnout doprostřed kruhu, veliteli."

Naprosto zmaten, Shepard si stoupl do kruhu na podlaze. V ten samý okamžik se kolem něj objevil jakýsi holografický válcový obrazec a po jeho těle začala tančit síť souřadnic. Uběhlo pár vteřin a před očima se mu objevil velký prosklený zatemněný sál, osvětlený jen září červeného veleobra za okny, na jehož povrchu zuřily bouře. Shepard až teď pochopil, že to podivné kruhové zařízení bylo vlastně dálkovým komunikátorem, ovšem daleko pokročilejším než to, co kdy viděl během služby v Alianci. Uprostřed sálu byla jen židle a na ní seděl postarší prošedivělý muž v drahém černém saku. V jedné ruce držel doutník a na opěradle po jeho levici dřepěla láhev whisky. Tohle musel být bezpochyby Záhadný, šéf Cerbera. Co na něm Sheparda zaujalo, nebo spíš téměř vyděsilo, byly jeho oči, jasně modré a zářící… vůbec nevypadaly lidsky. Co vlastně ten muž byl zač?

Záhadný si potáhl z doutníku a líně se podíval na velitele, když si konečně všiml jeho 'přítomnosti'. „Veliteli Sheparde." Řekl nakonec hladkým hlasem, navzdory kouření.

Shepard obrátil oči v sloup a založil ruce na hrudi. „Takže vy jste ten Záhadný, jo?" Odpovědí mu bylo jen neznatelně kývnutí. „Myslel jsem si, že se setkáme osobně." Řekl nuceně klidným hlasem.

„Pouze nutné bezpečnostní opatření." Odpověděl Záhadný klidně. „Nic neobvyklého pro ty, kteří vědí to, co my dva."

Shepard přimhouřil oči. „Co my dva víme?"

„Že lidstvo stojí proti té největší hrozbě jejich krátké existenci."

„Smrťáci." Pronesl Shepard pomalu. Takže Cerberus o nich věděl; možná jsou na nějaké stopě.

Záhadný se lehounce usmál, spokojen, že upoutal velitelovu pozornost. „Rád vidím, že vaše paměť je v pořádku. Jak se cítíte?"

Shepard se naježil; za tou vší přátelskou fasádou se skrýval chladný a nevyzpytatelný intelekt. Velitel se nehodlal nechat tak snadno ošálit. „Nejdřív si vyjasněme pár věcí." Odvětil podrážděně. „Za prvý: možná že jsem díky vám zas naživu, to ale neznamená, že vám věřim. Z toho vyplývá za druhý: možná víte, kdo jsem zač, ale to z vás ještě nedělá mýho kamaráda, jasný? Jsem tu jenom kvůli tomu, že Cerberus nejspíš ví o Smrťácích něco, co já ne. Nic jinýho mě nezajímá."

„A možná že vy by jste teď měl své osobní pocity odložit stranou." Odvětil Záhadný a pomalu vstal ze židle. „Jsme ve válce. Lidstvo je napadeno, i když si to nikdo nechce přiznat. Zatímco vy jste… spal, celé kolonie najednou začaly mizet. Lidské kolonie. Mám důvody domnívat se, že jde o práci Smrťáků, respektive jejich spojenců… asi tak, jako Gethové pomáhali Vládci."

„Byl jsem mrtvej celý dva roky. Chcete mi snad namluvit, že za celou tu dobu proti tomu nikdo nic neudělal?" Otázal se Shepard. Jestli Záhadný říkal pravdu, tak musely zmizet miliony kolonistů. Něco takového by okamžitě vyvolalo nějakou reakci; muselo se zahájit pátrání po zmizelých, vyšetřování incidentů, prostě cokoli k tomu, aby se dopátrali pravdy.

K jeho zklamání Záhadný zavrtěl hlavou. „Bohužel je to tak. Aliance i Rada byly po bitvě o Citadelu oslabeny a jsou příliš zaměstnány obnovováním ztrát, než aby se této hrozbě věnovaly. Navíc k útokům docházelo sporadicky a na odlehlých místech, což ještě víc přispělo k přehlížení této hrozby. Vinit z těchto útoků piráty a otrokáře je jednodušší… a pohodlné."

Shepard musel potlačit vlnu znechucení. Od Rady tak nějak čekal, že neudělají vůbec nic, ale Aliance? Sloužil v armádě Aliance dost dlouho na to, aby věděl, že není dokonalá, vůbec však od ní nečekal, že by jen tak opustila ty, jež se zavázala chránit. Možná to s jejich ztrátami bylo horší, než by sám čekal… anebo se Aliance natolik opojila mocí vyplývající z pozice Národa Rady, že začala zapomínat na vlastní lidi. Svět se za ty dva roku opravdu změnil: k horšímu. Pořád tu byla ještě jedna otázka, na kterou chtěl znát odpověď. „Vzhledem k Cerberově agendě bych i čekal, že se do toho všeho zapojíte. Ale za ty prachy, co šly do projektu Lazarus, byste moh mít celou armádu. Proč takový peníze utratit za mě?"

„To je velice dobrá otázka, veliteli." Řekl Záhadný a začal pomalu přecházet po sále. „Jedna věc je, že jste se Smrťáky bojoval a víte tedy, co jsou zač a čeho jsou schopni. Navíc jste jednoho z nich zabil; netuším, jestli Smrťáci cítí strach, ale po Vládcově smrti vás musí respektovat. Ale jde i o víc než jen vaše schopnosti a zkušenosti." Záhadný se zastavil a s úsměvem pokračoval. „V klíčovém momentě jste se postavil za lidstvo a dokázal jste něco, co naši předchůdci považovali za nemožné. Jste unikátní v tom, co představujete; jste víc než jen voják, jste symbolem. Je to jen pár z mnoha důvodů, proč jsme vás přivedli zpět."

Tentokrát to byl Shepard, kdo se usmál; on sám nebyl tím, kdo by nad jeho komplimenty plesal, ale Záhadný rozhodně uměl mluvit, to se mu muselo nechat. „Poslouchejte, tohle všechno je sice moc hezký, ale já od vás potřebuju důkaz, ne slova."

„Očekával jsem, že se nenecháte tak snadno přesvědčit." Poznamenal Záhadný s úsměvem a opět se posadil. „Až tady skončíme, raketoplán vás odveze na kolonii Freedom's Progress, která se nedávno stala obětí únosů. Miranda a Jacob půjdou s vámi."

„Taylor a Lawsonová?" Otázal se Shepard nevěřícně. „Čekáte snad ode mě, že jim budu věřit?"

Záhadný se tvářil, jako by se jej Shepardova poznámka ani nedotkla. „Narážíte na incident s agentem Wilsonem? Jistě, byl to jeden z mých nejlepších zaměstnanců, ale zradil. Miranda udělala přesně to, co bych od ní čekal, a kromě toho vám hned v několika ohledech zachránila život. Jacob je voják, jeden z nejlepších; nikdy mi úplně nedůvěřoval, ale zároveň se tím netajil. Troufám si říct, že s nimi nebudete mít problémy."

Shepard si rezignovaně povzdechl. Když už se měl do něčeho pouštět, měl radši, když měl za sebou lidi, na které se mohl spolehnout. Mirandu a Jacoba vůbec neznal a nevěřil jim, už kvůli tomu, pro koho pracovali. Na druhou stranu však musel uznat, že v blízké budoucnosti nejspíš s nikým jiným pracovat nebude; navíc mu stačilo, aby jej poslouchali. „Tak tedy dobře. Prozkoumat kolonii a zjistit, kdo unesl tamější obyvatele. A to je všechno?" Zeptal se ještě naposledy.

Záhadný znovu potáhl z doutníku a odpověděl. „Pokud se vám nepodaří najít to, co hledáme, pak každý můžeme jít svou cestou. Ale nejdřív zaleťte na Freedom's Progress a najděte všechny možné stopy. Kdo unáší ty kolonie? Jak to dělají? Jsou napojeni na Smrťáky?" Vyvolal na své křesle holografický panel a ještě dodal. „Já jsem vás přivedl zpátky; zbytek je na vás."

„Na Záhadného jste udělal dojem, veliteli. Ráda bych viděla, jestli na této misi naplníte jeho očekávání."

Shepard obrátil oči v sloup nad Mirandinou poznámkou. Bývalá vedoucí projektu Lazarus a zcela zřejmě také Záhadného favoritka rozhodně nebyla člověkem, se kterým by se dalo bez problémů vycházet. Ovšem potom, co jí Shepard během cesty sem odmítl odpovědět na otázky v rámci jejího testu, se mu zdála ještě víc nesnesitelná. Když se k tomu přidá její naprostá oddanost Cerberovi a jeho ideálům… zkrátka by to byl zázrak, kdyby se během cesty na unesenou kolonii navzájem nezabili. „Nejsem tady kvůli tomu, abych na vašeho šéfa dělal dojem, Lawsonová." Odvětil chladně. „Chci jenom zjistit, co se stalo těm kolonistům, a od vás očekávám, že mi přitom nebudete dělat problémy."

„Dokud vy neuděláte něco, co by poškodilo Cerberus, budu plnit vaše rozkazy." Odpověděla Miranda; s ledovým klidem a aniž by se na velitele podívala.

Shepard zaťal zuby vztekem; už teď měl mizernou náladu a tahle ženská mu hodně rychle brala poslední zásoby trpělivosti. „Na to, kolik času a prachů jste do mě vrazila, se chováte, jako bych vám za to vůbec nestál. Co máte za problém?" Snažil se znít klidně, ale svůj hněv úplně potlačit nedokázal.

Miranda konečně zvedla hlavu od počítače a podívala se na velitele. „Vaše schopnosti naprosto respektuji, veliteli. Jestli mě něco znepokojuje, tak je to vaše motivace." Odvětila bez emocí. „Věřím tomu, co Cerberus představuje; jen čas ukáže, jestli se vy pro naše cíle stanete přínosem nebo přítěží."

Shepard nevěřícně zakroutil hlavou. Opravdu snad Miranda čekala, že se k Cerberovi přidá? „Překvapuje mě, že někdo tak inteligentní jako vy nechápe jednu zásadní věc; dělám s Cerberem, ne pro Cerberus." Zavrčel podrážděně. „Uděláte dobře, pokud si uvědomíte ten rozdíl. Je to dočasný spojenectví, nic víc."

„Budu si to pamatovat." Odpověděla Miranda úsečně. Jestli byla naštvaná, vůbec to nedávala najevo. Shepard dokázal pochopit, proč jí Wilson nazýval 'ledovou královnou'. „Chtěl byste se ještě na něco zeptat, než vyrazíme, veliteli?"

„Vlastně ano." Řekl Shepard. Byla tu ještě jedna věc, kterou chtěl vědět. „Vim, že projekt Lazarus mě měl vrátit zpět takovýho, jakej jsem byl před zničením Normandie. Během útoku na stanici jsem ale zjistil, že moje biotický schopnosti byly daleko silnější, než jsem si pamatoval. Co víc, byl jsem nejmíň přes rok na operačním stole, jestli jsem to dobře pochopil; po takový době bych neměl ani bejt schopnej vstát, natož pak bojovat." Odmlčel se a pokračoval. „Vy jste celej projekt vedla, takže to chci vědět od vás; co přesně jste se mnou provedli?"

„Jestli chcete podat stížnost, tak na to už je poněkud pozdě." Opáčila Miranda s lehkým úsměvem… k Shepardově rozčilení. Když si všimla jeho zamračeného výrazu, okamžitě zvážněla. „Po psychické stránce jste to pořád vy, to je více než zřejmé. Ovšem z fyzického hlediska… vaše rekonstrukce vyžadovala poměrně rozsáhlé využití kybernetických technologií, které v konečném důsledku značně vylepšily vaše fyzické předpoklady, včetně očekávané délky života. Jste tedy silnější, rychlejší, vytrvalejší, odolnější a i vaše biotické schopnosti jsou posíleny." Shepardovi málem spadla čelist. Po tom, co mu Lawsonová řekla… si nebyl ani jist, kdo, nebo spíš co je vlastně zač. Kyborg? Nebo dokonce zombie? Miranda ovšem ještě neskončila. „Mimochodem, nebyla jsem to já, ale Záhadný, kdo vedl projekt Lazarus. Právě on vás chtěl zpátky takového, jaký jste byl, bez ohledu na riziko, které v tom spočívalo. Já jen doufám, že se to vyplatí, protože…"

„To by stačilo." Utnul ji Shepard, když se konečně vzpamatoval ze svého šoku. „Máme práci." Miranda jen beze slova přikývla a oba dva se společně s Taylorem znovu vydali do hangárů.

Od okamžiku, co se po dvou letech 'spánku' konečně probral, neměl Shepard příležitost si řádně odpočinout. Ovšem jeho organizmus to snášel překvapivě dobře, což ho těšilo stejně tak jako ho to znepokojovalo. Pokud se Lawsonová nemýlila, o čemž pochyboval, mohl nyní v boji vydržet déle a měl k dispozici nové a kreativní způsoby, jak se zbavit svých protivníků. Zároveň ale měl pochybnosti o tom, jestli skutečně byl tou samou osobností, jakou byl před zkázou Normandie. Navíc měl pocit, že mu Miranda neřekla úplně všechno, a vlastně si ani nebyl jist, jestli to vůbec chtěl vědět. Zatímco společně s dvěma Cerberovými agenty procházel chodbami stanice, přemítal o jeho rozmluvě se Záhadným. Šéf Cerbera skutečně dostál svému jménu; nesešel se s ním osobně, na jeho otázky odpovídal jen poněkud vágně, a nyní po něm chtěl, aby se podíval na kolonii, jejíž obyvatelé údajně zmizeli. Jeho první instinkt byl tomu muži nevěřit. Ale jestli v těch útocích skutečně měli prsty Smrťáci… Tady šlo o lidské kolonisty, což by Cerbera jakožto organizaci pro-lidských extrémistů zcela určitě zajímalo. Navíc Záhadný by určitě nežádal o pomoc někoho, kdo v minulosti zničil několik jeho základen, kdyby hrozba nebyla tak závažná.

Rada ani Aliance se o únosy kolonistů nijak nezajímaly, takže od nich Shepard podporu čekat nemohl. Až nyní si uvědomil, že kdyby se Aliance dozvěděla o jeho vztahu s Cerberem, byť jednostranným, mohl by od ní čekat leda tak obvinění z velezrady. Co by si o tom pomysleli jeho přátelé? Byl to jen další fakt, který ho nutil spolupracovat s Cerberem. Shepard si povzdechl; ani předtím neměl jednoduchý život, teď to však bylo čím dál horší.

„Jsem docela rád, že vás Záhadný přesvědčil se k nám přidat, veliteli." Prohodil Jacob, zatímco kráčeli k hangárům.

„K nikomu jsem se nepřidal, Taylore." Odsekl Shepard podrážděně. Už ho unavovalo, jak si všichni mysleli, že teď dělá pro Cerbera. „Chci jenom zjistit, co se stalo těm kolonistům. Nevěřim ani Záhadnýmu, ani nikomu z jeho lidí." Nemohl neslyšet, jak si Miranda pohrdavě odfrkla.

„Chápu." Odvětil Jacob, nijak zaražen velitelovou reakcí. „Mě věříte?" Zeptal se najednou.

Shepard na okamžik jen překvapeně zíral. Jak se za daných okolností na něco takového vůbec mohl Taylor ptát? „Není jednoduchý získat mojí důvěru, Jacobe, zvlášť když pracujete pro někoho, kdo akorát dělá zlo." Řekl nakonec. Aspoň podle toho, co řekl Záhadný, Jacob byl otevřený a nebyl svému šéfovi zdaleka tak oddán jako Miranda; to ale ještě neznamenalo, že byl důvěryhodný.

Jacob se uchechtl. „Zajímavý. Něco podobnýho jsem si myslel, když jsem byl u Aliance. Proto jsem teď tady."

„Vy jste byl v armádě Aliance?!" Zeptal se Shepard nevěřícně.

„Celkem pět let. Za tu dobu jsem viděl pořádnej kus galaxie. Dokonce jsem byl pár let Korzárem."

„Co je sakra Korzár?" Zeptal se Shepard zmateně, tohle pro něj byla novinka.

„Byl to nápad Aliance." Vysvětloval Jacob. „Velení najímalo kapitány nezávislejch lodí na mise, který spadaly mimo oficiální pravomoce Aliance. Technicky jsme s Aliancí neměli nic společnýho; kdyby nás někdo chytnul, tak by dělali, že nás neznaj."

„Ale proč jste se proboha přidal zrovna k Cerberovi?" Divil se Shepard.

Jacob si povzdechl. „Asi už mě nebavilo, že nedokážu nic změnit. Všechno, co jsem kdy v Alianci udělal, bylo k ničemu." Řekl poněkud zahořkle. „Myslel jsem si, že věci budou jinak po bitvě o Citadelu, když se lidstvo konečně mohlo přidat k Radě. Ale všechno zůstalo při starym. Politika, byrokracie, furt ten samej bordel, akorát s jinejma lidma. Cerberus je jinej. Když kolonie začnou mizet, nepověříme nějakej tým, aby napsal hlášení, abychom věděli, co s tim kurva máme dělat. Prostě jdeme a zjistíme to sami."

Shepard zůstal zticha a vstřebával vše, co mu Jacob řekl o svém vstupu do Cerbera. Jestli on a Taylor měli něco společného, bylo to zklamání z toho, jak se Aliance vypořádala s únosy kolonistů a vůbec se věnovala politikaření a podlézání Radě místo ochrany svých vlastních lidí. Sice mu neprovedli to, co Rada udělala v době, kdy pronásledoval Sarena, ale i tak se cítil zrazen. Nemohl pochopit, jak mohla Aliance, pro kterou sloužil přes deset let, jen tak koukat, jak lidské kolonie mizí, a nic neudělat. Nemohl uvěřit, jak moc se všechno po jeho smrti změnilo. Alespoň nyní věděl, že Taylor se nepřidal k Cerberovi z čistého xenofobismu a pocitu lidské nadřazenosti; chtěl prostě jen bojovat za dobrou věc. To bylo něco, co Shepard dokázal respektovat; byl si však jist, že kdyby Jacob věděl, v čem všem měl Cerberus prsty, tak by svůj názor změnil.

Po chvíli dorazili do hangárů a nasedli do jednoho z raketoplánů, které zde byly zaparkovány. Shepard věnoval svým společníkům jen málo pozornosti a místo toho se díval na hvězdy, zatímco se malé plavidlo vzdalovalo od stanice. Nyní je čekala opuštěná kolonie a záhada, která čekala na rozluštění.

Freedom's Progress, systém neznámý, hvězdokupa neznámá

Raketoplán se začal otřásat, když začal sestupovat do atmosféry Freedom's Progress, zatím poslední kolonie, jejíž obyvatelé za podivných okolností zmizeli. Shepard si během párhodinového letu stačil trochu zdřímnout, aniž by se musel bát nějakého podrazu ze strany svých společníků. Jacobovi mohl do určité míry důvěřovat; oba dva měli společnou minulost v Alianci a jejich uvažování se nijak zvlášť nelišilo. Mirandě by nevěřil, ovšem dostala přímé rozkazy od Záhadného, které z ní na této misi dělaly Shepardovu podřízenou. To znamenalo, že by se mu neměla plést do cesty… nebo v to alespoň doufal.

Shepard se podíval z okna malého plavidla. Pořád ještě byli ve velké výšce, ale už teď mohl rozeznat zář světel malého města na povrchu planety. Tam, kam měli namířeno, byla noc, což pro ně mohl znamenat problém; ten, kdo měl únosy kolonistů na svědomí, se klidně ještě mohl schovávat v temných koutech a nově příchozí přepadnout v momentě, kdy by to nejméně čekali. Proto byl vděčný, že na sobě měl plnohodnotnou zbroj; Taylor se svou vyztuženou uniformou a Lawsonová ve svém přiléhavém obleku (a ještě na podpatcích, což Shepard prostě nedokázal pochopit) nejspíš nečekali žádný boj. Velitel doufal, že pokud by se něco zkomplikovalo, že se ti dva dokážou o sebe postarat sami; nemohl být na dvou místech najednou, aby je zachraňoval.

„Za chvíli tam budeme." Prohlásila Miranda. „Měl byste ještě nějaké otázky, než přistaneme, veliteli?"

„Co jste našli na jinejch koloniích, který zmizely?"

„Vůbec nic." Jacob pokrčil rameny. „Žádný těla, ani známky útoku, dokonce ani stopy neobvyklýho genetickýho materiálu, nic, co by nám poskytlo nějaký vodítko. Prostě zmizej, a my ani nevíme, po čem jít."

„A proč si myslíte, že tentokrát něco najdem?" Zeptal se pochybovačně.

„Tentokrát máme velkou šanci, že se tam dolů dostanem první." Vysvětloval Jacob. „Předtim se na místo jako první dostali oficiální vyšetřovatelé. Někdy to byly záchranný týmy nebo plenitelé. Možná se nám povede něco najít, než to tam někdo jinej naruší."

„Beztak ať už tohle dělá kdokoli, dosud je nikdo neodhalil. Dá se předpokládat, že to posílí jejich sebevědomí… a sníží tedy jejich důslednost v zametání stop." Přidala se Miranda.

„Nejdřív ze všeho se musíme podívat, jestli to někdo přežil." Prohlásil velitel.

Miranda zavrtěla hlavou. „Nepravděpodobné. Na předchozích koloniích jsme žádné přeživší nenašli, byly naprosto opuštěné."

„Pokud by se dobře schovali, mohli by uniknout." Navrhoval Shepard.

„Bylo by fajn někoho najít." Řekl Jacob souhlasně. „Všechno je lepší než další město duchů."

Raketoplán zanedlouho přistál v jednom z několika městeček, které na povrchu planety byly vystavěny. Tahle konkrétní usedlost byla postavena mezi skalami kolem malého jezera. Malá loď našla prostor mezi obytnými buňkami, stavbami typickými pro lidské kolonie, a pomalu dosedla na zem. Hluk, který raketoplán vydával, by za normálních podmínek okamžitě upoutal pozornost místních osadníků. Nebylo možné, aby takový rachot někdo přeslechl, nikdo se však nepřišel podívat, co se děje; ani obvyklá ozbrojená eskadra se při přistání neznámé lodi neukázala. Jakékoli pochybnosti, které Shepard o celé věci měl, byly najednou pryč. Záhadný nelhal; kolonie skutečně mizely, včetně téhle.

Malý průzkumný tým pomalu vylezl z raketoplánu a rozhlédl se kolem. Bylo to přesně tak, jak Jacob říkal; nikde nic nebylo, žádné mrtvoly ani stopy po boji, nic takového. Celé místo vypadalo, jako by se tu vůbec nic nestalo… až na to, že po místních obyvatelích jako by se slehla zem.

„Krucinál, je to úplně stejný jako všude jinde." Zanadával si Jacob pro sebe. „Já jenom doufám, že tu nejsme pozdě." Miranda jen beze slova pozorovala celou scénu; tvářila se přitom, jako by se jí to vůbec nedotklo.

„Jestli tu máme něco najít, tak bysme sebou měli pohnout." Prohlásil Shepard a vykročil směrem k jednomu z domů, který byl odemčen. I když byl plně vyzbrojen a nemusel se tedy ničeho obávat, musel přiznat, že ho celá scéna znervózňovala. Pořád těkal očima od jednoho stínu k druhému, jakoby očekával, že na něj každou chvíli něco skočí. Hrobové ticho mu na klidu také zrovna nepřidávalo.

Dveře zaregistrovaly návštěvníka a rozjely se do stran. Shepard se svými společníky vešel do skromného příbytku, opuštěného stejně jako zbytek kolonie. Samozřejmě, nikde nebyly žádné známky toho, že se něco stalo, kromě zřejmé absence lidí. Jacob do velitele jemně šťouchl a ukázal na jídelní stůl, na kterém bylo nedojedené jídlo, nyní pokryté vrstvičkou prachu. „Vypadá to, jako by se všichni prostě zvedli a odešli uprostřed večeře." Poznamenal tiše.

„To by znamenalo, že k těm únosům nedocházelo úplně v tichosti." Uvažovala Miranda. „Ti lidé si patrně museli všimnout něčeho neobvyklého před tím, než celá kolonie zmizela. Kdyby se nám podařilo najít nějakého svědka…"

Shepard neřekl nic; jen mlčky vedl svůj tým ven z domu a na další prostranství, plné beden se zásobami a venkovními stoly s lavičkami. Ani tady však nebylo živé duše. Domy byly opuštěné, mnoho z nich s dveřmi dokořán otevřenými. Nebylo tu nic, co by naznačilo, kdo za únosem stál, natož jak by se mu to podařilo. Soudě, že tady nic nenajde, Shepard přešel ke vratům vybudovaným ve skalní stěně, které vedly dále do kolonie, a stiskl tlačítko na holografickém panelu. Vrata se s hučením poslušně otevřely a odhalily most přes jakousi strž. Na druhé straně byla řada ubytoven.

Shepard si již pomalu zvykl na mrtvé ticho okolo něj, náhlý mechanický zvuk ho tedy vylekal. Ceý tým vytasil zbraně a namířil na místo, odkud se zvuk ozval. Na plošině na druhé straně se objevil lehký mechanoid, další dva stáli na mostě přes kaňon. Shepard si dovolil sklonit pušku; kolonie si často nemohly dovolit vydržovat vlastní armádu a tak si pomáhaly využitím bezpečnostních droidů. Útočníci se patrně museli nabourat do bezpečnostní sítě a vyřadit programování mechanoidů. Unesení kolonistů potom byla snadná práce.

„Nepřítel detekován." Monotónní robotický hlas vytrhl velitele z přemýšlení. Trojice průzkumníků se vrhla do krytu za bednami poblíž v okamžiku, kdy trojice mechanoidů zahájila palbu.

„Co to kurva…!" Řval Jacob přes projektily, které mu hvízdaly nad hlavou. „Ti roboti nás měli rozeznat jako spojence!"

Shepard se na okamžik vyklonil zpoza krytu a bioticky mrštil s jedním z droidů o tvrdou skálu. Stroj jen stačil vykoktat jakési chybové hlášení, než přestal fungovat. Miranda využila krátkou pauzu ve střelbě a vyťukala několik příkazů na svém omni-nástroji. Droid stojící na druhé straně propasti vybuchl ve spršce jisker a skácel se k zemi. Najednou se ozval podivný zvuk… znějící téměř jako štěkání psa, avšak podivně mechanické. Mezitím se objevila další dvojice droidů.

„Doprdele," Zasténal Jacob otráveně. „To jsou ty zasraný psi."

„O čem to sakra mluvíte?" Zařval Shepard a vystřelil pár dávek na dotírající stroje.

„Mechanoid FENRIS," Vysvětlovala Miranda stručně, zatímco se krčila za bednami. „Vypadají jako psi, a podobně se i chovají. Využívají elektrické výboje, aby paralyzovali protivníka a vyřadili jeho štíty. Nenechte je dostat se moc blízko!"

Shepard přikývl na srozuměnou. Vyběhl z krytu a mrštil proti útočícím mechanickým psům biotickou tlakovou vlnu, která do nich vrazila jako rozjetý náklaďák a roztrhala je na kousky; Shepard měl ještě dost času, aby se skryl za zábradlím na kraji rokle. Miranda bioticky zvedla jeden ze zbývajících lehkých droidů a mrštila s ním o zem. Velitel byl jejím kouskem překvapen; inteligentní, technicky zdatná a ještě bioticky nadaná? Další důvod, proč by se před ní měl mít na pozoru.

Krátká přestřelka byla velmi brzy u konce, když Jacob přitáhl poslední stroj k sobě a zblízka jej rozstřelil ranou z brokovnice. Shepard letmým pohledem zkontroloval své kolegy, k jeho úlevě byli v pořádku. „Fajn. Jestli spolu někdy budem dělat i příště, oba si povinně vezmete zbroj, jasný?" Prohlásil ostře, směřujíc svou poznámku především na Mirandu.

Miranda jen ukázala na malé zařízení na svém opasku, ve kterém Shepard rozpoznal miniaturní generátor štítu. „Rozhodně nejsme tak nepřipravení, jak si myslíte, veliteli." Prohlásila s letmým úsměvem, potom ale zvážněla. „Někdo ty mechanoidy naprogramoval, aby útočili na všechny v dosahu. Buď jsou únosci ještě tady, o čemž pochybuji, anebo tu nejsme první."

„O důvod víc bejt opatrnej. Pojďte za mnou." Rozkázal Shepard a vedl průzkumný tým přes most do ubytoven. Nemohl vědět, kdo přeprogramoval bezpečnostní droidy, kteří je před chvíli přepadli; možná to udělali únosci, aby zmařili pokusy o vyšetřování celého incidentu, možná šlo o gangy plenitelů, kteří se prostě o svou kořist nechtěli s nikým dělit. Ať už to udělal kdokoli, Shepard jim hodlal ukázat, zač je toho loket. Trio prošlo prázdnými ubytovnami a objevilo se na menším prostranství, které vedlo k dalšímu domku. Cestu jim ovšem blokovala dvojice mechanoidů; již známý robo-pes FENRIS a humanoidní stroj, označen jako typ LOKI.

Shepard se zlověstně usmál; potřeboval si procvičit své nově získané schopnosti a tyhle otravné stroje byly dokonalým cílem. V jediném jasně modrém záblesku se úžasnou rychlostí katapultoval vpřed a drtivou silou vrazil do psího mechanoida. Malý stroj se téměř okamžitě rozpadl na kousky. Typ LOKI se jakoby zmateně rozhlédl, jako by nechápal, co se stalo. Shepard jen tasil brokovnici a ustřelil mechanoidovi hlavu. Jeho nové schopnosti se mu velice líbily; mohl své nepřátele likvidovat efektivněji než kdykoli předtím, navíc ostatní, včetně jeho spolupracovníků z Cerbera, by se od něj z prostého pudu sebezáchovy drželi dál. Jeho přemýšlení byl ovšem konec, když ho Miranda a Jacob dohonili.

Shepard na ně krátce kývl a řekl. „Měli bychom sebou hodit. Jestli tady únosci ještě jsou, můžem je chytit dřív než nám-" Shepard nestihl dokončit větu, když se dveře před ním rozjely do stran. Na jeho obličej najednou mířilo několik pušek. „-pláchnou?"

Miranda a Jacob okamžitě namířili zbraně na novou hrozbu. Shepard, zaskočen ne zrovna přívětivým přivítáním, zaostřil oči, aby si své soky důkladně prohlédl… a téměř mu spadla čelist. Přímo před ním stála skupinka Kvariánů, všichni do jednoho po zuby ozbrojení. Rozhodně nevypadali rádi, že tady vidí Lidi. „Položte ty zbraně!" Rozkázal ten vepředu v olivově zeleném skafandru.

„Vy první." Zavrčel Shepard a zažehnul svou biotiku; dav kočovných mimozemšťanů couvl o krok zpět. Netušil, co tady dělají zrovna oni; věděl, že Kvariáni dělali, co mohou, aby svou Flotilu udrželi provozuschopnou, ale nikdy neslyšel, že by získávali potřebné materiály přiživováním se na cizím neštěstí. Tahle myšlenka jej rozčílila.

Kvariánský dav se najednou rozdělil a dopředu se protlačila žena ve fialovém skafandru. Shepard jí přes zabarvené hledí do obličeje neviděl, přesto mu připadala povědomá. „DOST! Prazzo, říkal jsi, že to necháš na mě!" Kvariánka si prohlédla lidské vetřelce a najednou ztuhla. „To… tohle není možné…" Vykoktala v šoku. Shepard jen stál jako přimrazený. Ten hlas znal až příliš dobře.

„Tali?"

Olivově zelený Kvarián, Prazza, najednou namířil zbraň na svou nadřízenou. „Jak to, že tě ten cerberáckej šmejd zná?!" Zařval rozčileně. Jacob a Miranda se na sebe zmateně podívali. Shepardovi to nyní bylo jasné. Kolik nepřátel si Cerberus vlastně už dokázal udělat?

Prazza už měl prst na spoušti, než ale mohl něco udělat, Shepard ho popadl za ruku a jedním rychlým pohybem mu ji zkroutil za záda. „Ještě jednou na ní namíříš a nechtěj ani vědět, co s tebou pak udělám." Zasyčel na něj, ignorujíc dav Kvariánů, který na něj zděšeně zíral. Odstrčil od sebe vzpurného Prazzu a pozorně si prohlédl svoji známou. „Takže velitelka, jo? Věděl jsem, že to někam dotáhneš." Řekl s lehkým úsměvem. „Byly vám ty data o Gethech k něčemu dobrý?"

Tali'Zorah byla po dobrou chvíli neschopna slov. „Sheparde… ale ty jsi mrtev…" Zašeptala nevěřícně.

„Hádám, že asi mám co vysvětlovat, že?" Uchechtl se Shepard, i když mu na téhle situaci nic vtipného nepřipadalo.

„Přesně tak." Zahučel Prazza na Tali. „Jakto že tvůj bejvalej velitel dělá pro Cerberus?" Zbytek Kvariánů měl na trojici Lidí stále namířené zbraně.

„Nedělám pro Cerberus, ale s Cerberem. V tom je rozdíl." Odsekl Shepard. „Beztak mi Cerberus zachránil život… z důvodů, který doteď pořádně nechápu. Utratili majlant, aby mě dali zpátky dohromady, a teď po mě chtěj, abych-"

„My tady nemusíme nic vysvětlovat." Skočila mu Miranda do řeči. „Chci vědět, co tady vy děláte. Vy snad něco víte o těch únosech lidských kolonistů? Nebo v tom máte-"

„Lawsonová, sklapněte a nechte mluvit mě, jasný?!" Okřikl ji Shepard. Miranda se na něj ostře podívala, ale byla zticha. Velitel se opět otočil na Kvariány a pokračoval. „Snažíme se zjistit, kdo unáší lidský kolonisty a nějak to zastavit. To je všechno."

Tali ještě okamžik váhala, nakonec se ale obrátila ke svým druhům. „Skloňte ty zbraně. Tohle je velitel Shepard, jsem si naprosto jistá."

„Tohle je hovadina!" Protestoval Prazza. „Neříkej mi, že těm psům věříš!"

„Já věřím Shepardovi, ne Cerberovi!" Zasyčela na něj vztekle. „Teď nařiď svým mužům, ať ty zbraně dají pryč, nebo tě pošlu zpátky na loď!" Shepard se pobaveně usmál; ještě nikdy neviděl Tali naštvanou a rozhodně to stálo za to. Prazza na ni okamžik vzpurně zíral, nakonec se ale podvolil a dal svým mužům signál. Všechny zbraně najednou byly pryč; Jacob si slyšitelně oddechl.

„Už jsme vám řekli, proč tady jsme." Začal nuceně klidným hlasem. „Víte, co se tady vlastně stalo?"

„To sice ne, ale vím, kdo by to mohl vědět." Vysvětlovala Tali. „Hledáme tady mladého Kvariána, jmenuje se Veetor a je tady kvůli Pouti. Když jsme se dozvěděli o útoku, chtěli jsme zjistit, jestli je v pořádku."

„Co by Veetor dělal na lidský kolonii?" Zeptal se Shepard.

„No, Veetorovi se vždycky líbila myšlenka, že by pomáhal někde na odlehlé kolonii, a…" Tali se zastavila, jakoby hledala vhodné slovo. „... on se v davech jaksi… nikdy necítil dobře."

„Chce říct, že byl poněkud labilní." Doplnil Prazza. Bylo na něm vidět, že se mu příčí normálně mluvit s agenty Cerbera. „Když k tomu přidáte infekci z okolního vzduchu a poškozený filtry na CO2, tak bude nejspíš v deliriu."

„Když nás viděl přistávat, tak utekl do skladiště na druhé straně městečka." Pokračovala Tali. „Taky si myslíme, že to on přeprogramoval bezpečnostní droidy."

Shepard se zamyslel. „Takže Veetor je náš jedinej svědek. Jak se k němu dostanem?"

„Měla bych plán." Řekla Tali. „Vy byste šli do skladiště přes centrum. My bychom to vzali po okraji, odlákali bezpečnostní droidy a uvolnili vám cestu." Prazza zakroutil nespokojeně hlavou.

„Nevím jak vy, veliteli, ale já jim nevěřím." Prohlásila Miranda. „Co když se pokusí Veetora odvézt dříve, než budeme mít šanci jej vyslechnout?"

„Chtěla jsi říct vyslýchat, ne?" Rýpnul si Prazza. „Nějak nevěřim tomu, že půjde o přátelskej pokec, jak říkáš."

„Koukám, že Cerberus si umí dělat přátele." Prohlásil Shepard sarkasticky a podíval se na své druhy. „Do čeho jste se namočili?"

„Zabíjeli naše lidi, vnikli do naší Flotily, a pokoušeli se zničit jednu z našich lodí." Zavrčel Prazza.

„Nebylo v tom nic osobního." Pokrčila Miranda rameny. Shepard zaskřípal zuby vztekem; jak o tom všem mohla mluvit s takovým klidem?

Naštěstí pro něj Tali uklidnila rozčileného Prazzu dřív, než se něco mohlo stát. „To teď není důležité. Musíme Veetora najít co nejdřív." Prazza něco brblal, naštěstí pro všechny však poslechl.

„Jasně." Přikývl Shepard a vytasil pušku. „Čekáme jenom na vás."

Podivné uskupení Kvariánů a Lidí opustilo domek a krátce potom se rozdělilo. Tali zamířila se svým družstvem kolem okraje města, zůstala však s Shepardem v rádiovém spojení. Shepard vzal svůj tým do centra. Během cesty prošli pár pasážemi a sešrotovali pár droidů, kromě toho jim však nic nestálo v cestě. To však mělo brzy skončit; když se objevili na schodišti vedoucím dolů k malému náměstí, tak je zaskočily létající obranné sondy a zahnaly je do krytu. Shepard tyhle stroje dobře znal a věděl, jak jsou nebezpečné. V době, kdy sloužil na Normandii, tak s těmito sondami bojoval na jednom zařízení Aliance na Měsíci, kde se pokoušel zničit šílenou virtuální inteligenci... a málem tam přitom i se svým týmem zahynul. Obranné sondy byly rychlé a obratné, ovšem když si sedly, byly zranitelné. Krýt se před nimi nemělo smysl, takže Shepard jen uhýbal a snažil se je zničit, kdykoli se zastavily. Jacob a Miranda, kteří neměli žádnou zbroj, na tom byli ještě hůř. Trojice Lidí ale měla štěstí, že létajících strojů nebylo moc. Jednoho po druhém se jim nakonec podařilo nepříjemné protivníky zničit, i když to šlo velmi pomalu. Zbloudilá kulka škrábla Mirandu do ruky, zatímco Shepard měl ve zbroji zaseklé střepiny ze sondy, která explodovala příliš blízko něj. Nebylo to ale nic v porovnání s tím, co mělo přijít.

„Sheparde!" Křičela Tali rozrušeně do vysílačky. „Prazza a jeho družstvo se pustili napřed! Říkala jsem jim, aby počkali, ale neposlechli! Chtějí odvézt Veetora dřív, než se k němu dostanete!"

Shepard cítil, jak se mu ruce začaly chvět těžko ovládaným vztekem. Co si ten pitomec sakra myslí, že dělá?! Měli šanci se konečně dopátrat, kdo je za únosy kolonií zodpovědný, a ten idiot Prazza jim to všechno hodlal překazit. „Já toho zmrda debilního zabiju!" Zařval vztekle do vysílačky, nijak se nestaraje zakrývat svůj hněv. „Tali, jestli můžeš, snaž se toho debila nějak zdržet!" Přerušil spojení, aniž by si počkal na její odpověď.

„Ještě furt je můžem dohnat!" Zvolal Jacob.

Shepard se rozběhl, jak nejrychleji dokázal; Miranda a Jacob naštěstí neměli problémy s ním držet krok. Měli zoufale málo času a nikdo z nich odtud nehodlal odejít s prázdnou. Když se konečně dostali dolů na náměstí, znovu na ně zaútočily bezpečnostní sondy. Shepard už nehodlal ztrácet čas krytím se před palbou; místo toho bioticky zvedl jednu z bomb s plynem, které ležely u jedné z budov, a mrštil ji na dotírající stroje. Jedna ze sond měla tu smůlu, že se letící bombě připletla přímo do cesty; bomba při zásahu explodovala a zničila cíl i stroj, který byl příliš blízko. Miranda a Jacob viděli jeho manévr a napodobili jej… perfektně. Během několika málo vteřin byla eskadra droidů na kusy; jen jediná sonda byla funkční a ta svou pozornost zaměřila na velitele. Shepard sprintoval od jednoho krytu do dalšího, zatímco mu projektily bubnovaly o štíty. Útočná sonda byla natolik zaměstnaná palbou na velitele, že si nijak nevšímala zbytku jeho týmu. Za svou chybu velmi brzy zaplatila, když jí Jacob a Miranda zblízka rozstříleli na kousky. Shepard beze slova kývl na své společníky a pokračoval dál; byl příjemně překvapen tím, jak si Miranda s Jacobem vedli v boji. Kdyby nebyli s Cerberem, možná by byl i rád, že je tady měl s sebou.

Z náměstí vedla jediná cesta přes mohutná vrata ve skalní stěně, ta však byla zamčena. Shepard již chtěl kontaktova Tali, aby je přes překážku nějak dostala. Jeho kvariánská kamarádka však byla rychlejší. „Sheparde, Veetor přeprogramoval těžkého mechanoida… ta věc trhá Prazzovo družstvo na kusy!"

„Vadilo by někomu, kdybych řekla, že jim to patří?" Prohlásila Miranda cynicky.

„ANO!" Křikli na ni Shepard a Jacob v ten samý okamžik. Nikdo neměl na její poznámky náladu.

Tali jejich rozhovor ignorovala. „Ať se tvůj tým kryje, já otevřu ta vrata. Dejte mi vědět, až budete připraveni!"

Shepard neztrácel čas a gesty rozkázal svým společníkům, aby se kryli. Byla pravda, že ho Prazza svým činem pěkně namíchnul, nehodlal však sedět a čekat, zatímco jej roboti i s celým jeho týmem zadupali do země. Miranda a Jacob se postavili po stranách vrat, Shepard se kryl za bednami naskládanými před nimi. „Jsme připravený, otevři ty dveře!" Křikl do vysílačky.

Vrata se s hlasitým skřípěním rozjely od sebe. Na malém plácku vyhrazeném pro skladování materiálu probíhala zuřivá bitva… jejíž výsledek ovšem byl naprosto jednostranný. Shepard tušil, že těžký mechanoid nebude znamenat nic dobrého, bylo to však horší, než čekal. Obrovská těžce pancéřovaná potvora, jen vzdáleně připomínající humanoida, se pustila do Kvariánů s takovou brutalitou, jakou by od stroje nikdo nečekal. Ozbrojen těžkým kulometem a raketometem, velký mechanoid své organické protivníky likvidoval, jako by nebyli víc než jen obtížný hmyz. Kvariáni se bránili, jak mohli, proti obrněnému stroji však neměli šanci. Shepard sebou trhl, když viděl, jak mechanoid zvedl sloupovitou nohu a rozšlápl raněnou Kvariánku, která měla tu smůlu, že mu ležela v cestě. Jiní byli zlikvidováni robotovým arzenálem. Prazza se pokoušel zorganizovat své rozprášené muže a přerostlého mechanoida vyřadit, brzy jej však skosila dávka z kulometu.

Shepard a jeho druhové vběhli do skladiště a skryli se za bednami; naštěstí pro ně si jich mechanoid nevšiml. „Ta věc má zesílenej pancíř." Všiml si Jacob. „Ubožáci neměli sebemenší šanci."

„YMIR je pěkně nepříjemný protivník." Konstatovala Miranda. „Jestli se ho máme zbavit, musíme to udělat rychle."

„Má ta věc aspoň nějaký slabiny?!" Řval Shepard přes štěkání kulometu.

„YMIR je vybaven silným pancířem i štíty, schopnými odrazit i těžké zbraně. Je ale poněkud nemotorný, což by nám pomohlo jej obklíčit a zneškodnit střelbou do slabě chráněné zadní části. Zároveň má téměř nechráněnou hlavu; jeden dobře mířený zásah by jej vyřadil… pokud by se vám předem podařilo dostat přes štíty." Vysvětlovala Miranda. Přeživší Kvariáni se mezitím zabarikádovali uvnitř malého skladu a mechanoid se pokoušel si k nim prostřelit cestu.

Shepard zariskoval a krátce vykoukl z krytu; mechanoid stál uprostřed prostranství a pálil do domu, kde se schovávali Kvariáni. Po jeho levici stál další domek; měl dva vchody a byl odemčený. Velitel začal dávat dohromady plán; pokud by se mu podařilo proklouznout do domu, mohl by YMIRa zničit zezadu, s trochou štěstí i z bezprostřední blízkosti. Musel by ovšem počkat, až byl velký stroj bez štítů, což by mohl být problém, vzhledem k tomu, že nikdo z nich neměl těžké zbraně. Ovšem lepší plán neměl. Shepard svém týmu rychle plán vysvětlil; Jacob s tím neměl problém, Miranda ovšem byla poněkud znepokojená. Měla pravdu, když řekla, že je to riskantní, nevypadalo to však, že by měli na vybranou.

Shepard okamžik počkal a dal signál. Vyběhl z krytu a zapadl do prázdného domu; Jacob a Miranda mezitím začali střílet po ohromném stroji ve snaze jej zaměstnat. To se jim podařilo dokonale; YMIR se pomalu otočil, když mu smršť projektilů začala ukusovat štíty, a začal střílet na dva Lidi, kteří jej napadli. Cerberovi agenti rychle měnili pozice a pálili na těžce obrněný stroj, přitom uhýbali hromobití kulek. Shepard zatím sledoval, jak YMIRovy štíty problikávaly pod náporem palby, a čekal. Stále však pevně držely. Začínal mít obavy, že to jeho druhové nakonec nezvládnou, najednou však štíty mechanoida zajiskřily a zmizely. Těžký mechanoid na okamžik ustal v palbě a dezorientovaně se rozhlédl. Na tenhle okamžik Shepard čekal. Vyběhl z úkrytu a rozzářil se biotickou energií; během zlomku vteřiny zmizel a znovu se objevil přímo za mechanoidem. Velký stroj se při nárazu zezadu zapotácel. Shepard rychle vyšplhal chvilkově ochromenému stroji na záda. Potom vytáhl brokovnici a namířil YMIRovi na hlavu. Vystřelil jednou, podruhé, potřetí… a přemožený stroj se předkem zhroutil na zem. Shepard si ulehčeně oddechl, neměl ale čas vychutnat si vítězství, když vzduch rozřízl poplašný signál.

Miranda vytřeštila oči hrůzou. „Vypadněte, veliteli! Ta věc má pojistku!" Křičela na velitele, který triumfálně stál na vyřazeném mechanoidovi. Shepard brzy pochopil, v jakém nebezpečí se nachází; seskočil z mrtvého stroje a utíkal pryč jak nejrychleji dokázal. Ohlušující exploze roztrhala mechanoid na kusy.

Shepard se zastavil a ztěžka oddychoval. Když se rozhlédl, spatřil Jacoba a Mirandu, jak se k němu přibližovali. Vypadali v pořádku. „Tohle bylo od vás velice zbrklé, Sheparde!" Reptala Miranda naštvaně. „Jedna chyba a mohlo být po vás! Uvědomujete si, jak-"

„Fungovalo to. To je snad hlavní, ne?" Zazubil se Shepard. Miranda jen mávla rukou a zabručela něco nesrozumitelného. Jacob se při pohledu na svou rozladěnou šéfovou rozhodl nic neříkat. Shepard vyšel po schodech a stanul před vstupem do skladiště. Rozhodně doufal, že tam uvnitř Veetor skutečně je, už měl pro dnešek dost všech nepříjemných překvapení. Dveře se bez odporu otevřely a vpustily trojici Lidí dovnitř.

Vnitřek skladiště byl osvětlen mdlým oranžovým světlem a byl zaplněn zásobami, materiálem, nářadím a dalším haraburdím. Sheparda ovšem zaujal malý pracovní stůl, nad nímž bylo na zdi uchyceno několik monitorů zobrazujících různé části městečka. Tohle muselo být místní kontrolní stanoviště, odkud byl přístup ke kamerovému systému. Za stolem seděl Kvarián, o jehož totožnosti nebylo pochyb. Veetor se třásl a brblal si pro sebe něco nesrozumitelného. Na jeho skafandru byly vidět stopy krve.

„Veetore?" Zvolal Shepard, aby na sebe vystresovaného Kvariána upozornil. Přitom udělal pár kroků vpřed. Veetor jej naprosto ignoroval, mumlaje něco o rojích, monstrech, úkrytu a dalších nesmyslech. „Hej, slyšíš mě?" Opět žádná odpověď.

„Úžasné." Poznamenala Miranda sarkasticky. „Náš jediný svědek je pološílený užvaněný idiot." Shepard ji ignoroval a poklepal Veetorovi rukou na rameno. Mladý Kvarián s panickým výkřikem vyskočil ze sedačky a začal couvat pryč, trochu se ale uklidnil, když ve vetřelcích poznal Lidi.

„Vy jste… Lidi." Promluvil Veetor roztřeseně. „Co tady děláte? Jakto, že vás ty zrůdy nenašly?"

„Jaké zrůdy?" Zeptala se Miranda rezervovaně.

„Ta… monstra, roje… všechny odnesli." Zajíkal se Kvarián.

„Poslouchej, kámo. Přišli jsme sem před chvilkou a potřebujem vědět všechno, co víš. Co se s těma lidma stalo?" Řekl Shepard trpělivě. Veetor byl vystrašený a vypadal, jako by se měl každou chvíli sesypat, musel s jím jednat opatrně.

„Nebyli jste tady, neviděli jste… ale já viděl všechno." Veetor se znovu obrátil k obrazovkám a začal něco dělat na počítači. Obraz na monitorech na okamžik zmrzl a pak začal přehrávat záznam.

Shepard naprosto ztuhl, nic ho nepřipravilo na to, co viděl na záznamu z kamer. Ulice městečka byly posety těly lidí; jestli mrtvými nebo jen v bezvědomí, nedokázal říct. Mezi těly chodila jakási podivná stvoření, vypadala vzdáleně humanoidně, ale nápadně se podobala broukům, včetně jakoby chitinových plátů pokrývajících jejich těla. Víc nebylo možné rozeznat, protože obraz byl poněkud nezřetelný. Záhadní insektoidi nakládali Lidi do jakýchsi tobolkovitých zařízení a odnášeli je neznámo kam. Celou dobu kolem nich létalo něco, co vypadalo jako přerostlí chrousti. Veetor zadal pár dalších příkazů a obraz se přiblížil. Insektoidní bytost byla teď vidět docela zřetelně; protáhlá hlava, čtyři žluté oči, řada zakrnělých končetin vyrůstajících z trupu; celá věc vypadala bizarně, jako nějaké monstrum z béčkového hororu.

Miranda najednou zalapala po dechu. „Můj Bože… tohle musí být Sběrači."

„Co jsou zač tihle 'Sběrači'?" Zeptal se Shepard podezřívavě. Znepokojovalo ho, že Cerberus věděl o těhle zrůdách. Co když mu něco tajili?

„Tenhle mimozemský druh žije někde v oblasti přístupné vysílačem Omega 4. Jsou tak vzácně k vidění, že mnoho lidí ani nevěří, že existují." Vysvětlovala Miranda a ohromeně si bizarní tvory prohlížela. „Většinou jednají skrz prostředníky, jako třeba otrokáři a žoldáci. Jestli mají něco společného se Smrťáky, mohlo by to vysvětlit ty únosy."

„Roje slídičů. Nikdo se neschová. Slídiči vás najdou. Zmrazí vás. A zrůdy vás potom odnesou." Koktal Veetor poděšeně.

„Jak se vám povedlo přežít?" Zeptal se Jacob.

„Roje mě nenašly. Zrůdy nevěděly, že jsem tady." Odpověděl Veetor slabým hlasem.

Jacob zavrtěl hlavou. „Sběrači jsou všecko, jenom ne lajdáci. Třeba ten jeho skafandr ho zamaskoval před jejich senzory."

„Anebo mají technologii speciálně zaměřenou na hledání Lidí." Uvažovala Miranda nahlas. „Sběrači mají nesmírně pokročilou technologii, nemyslím si, že by jejich vybavení mohlo jen tak selhat."

Shepard ukázal na záznam, kde se hemžily stovky létajících insektoidů. „Ty malý potvory, co tam lítaj, budou asi slídiči, že jo?"

Veetor horlivě přikývl. „Jsou to malé stroje. Vypadají jako hmyz. Nikdo se neschová, vždy vás najdou. Pak vás štípnou. Zmrazí vás."

„Možná nějaké miniaturní sondy." Řekla Miranda přemýšlivě. „Najdou oběti a pak je znehybní stázovým polem nebo neurotoxinem."

„Co se stalo pak?" Otázal se Shepard.

„Zrůdy naložily Lidi na loď a odletěly." Veetor se znovu začal třást. „Ale oni se pro mě vrátí! Nikdo neunikne!"

Jacob jen zatřásl hlavou. „Víc už z něj asi nedostanem, veliteli."

„Měl bys pro nás ještě něco, Veetore?" Zeptal se Shepard. Doufal, že mladý Kvarián měl po ruce nějaká data, cokoli, co by se jim mohlo hodit.

„Studoval jsem je." Odpověděl Veetor a spustil svůj omni-nástroj. „Zrůdy, slídiče, nahrál jsem je na omni-nástroj. Mnoho údajů, elektromagnetické, temná energie…"

„Musíme ta data dostat k Záhadnému, pomohou nám zjistit, co mají Sběrači za lubem." Prohlásila Miranda a popadla Veetora za ruku. Mladý Kvarián už byl tak dost vyděšen a teď začal panikařit. „Pomozte mi s tím Kvariánem a kontaktujte raketoplán, ať nás vyzvednou-"

Dveře od skladiště se najednou otevřely a dovnitř vešla Tali. Měla pistoli v ruce a vypadala naštvaně. „To má být vtip?!" Zaječela na Mirandu. „Veetor je raněn; potřebuje léčbu, ne výslech!" Miranda Veetora pustila a ten se od ní odtáhl.

„Neublížíme mu, jenom chceme zjistit, jestli neví ještě něco." Uklidňoval ji Jacob. Shepard zakroutil hlavou; když by Cerberus něco chtěl, neváhal by si to vzít silou. To bylo něco, co Jacob nemohl tušit.

„Vaši lidé nás už jednou zradili. Když vám ho tady necháme, nikdy se nedozvíme, co potřebujeme." Namítala Miranda.

„Prazza byl idiot a on i jeho muži za to zaplatili." Odsekla Tali. „Klidně si vemte Veetorova data, ale nechte mě, ať se o něj postarám!"

Miranda ovšem nehodlala ustoupit. Dřív, než se pustila do dalšího argumentování, Shepard ji zarazil. „Veetor už toho má za sebou dost, nemusíme ho ještě víc děsit nějakým výslechem. Tali nám může dát jeho data a Veetora vzít zpátky na Flotilu."

Miranda na velitele pár vteřin zírala, neschopna uvěřit vlastním uším. Vypadala, jako by jeho rozhodnutí chtěla jakkoli zpochybnit, nakonec si jen poraženecky povzdechla. „Rozumím, veliteli." Řekla chladně, nenamáhaje se zakrýt svou nespokojenost. Jacob naproti tomu vypadal, že ho to téměř ani nezajímá.

„Díky, Sheparde. Je fajn, že pořád všemu velíš ty." Odpověděla Tali spokojeně.

„Lawsonová, zavolejte raketoplán. Tady už jsme skončili, potřebujeme vyzvednout." Nařídil Shepard Mirandě. Potom jemně chytil Tali za paži a odtáhl ji od svých cerberských spolupracovníků. „Poslouchej, Tali. Nemusíme se tady rozejít. Můžes se přidat ke mně, jako za starejch časů." Řekl zaskočené Kvariánce. „Jestli tihle Sběrači dělají pro Smrťáky, budeme potřebovat každýho, kdo nám může pomoct… a já chci vedle sebe někoho, komu můžu věřit."

Tali těkala očima mezi ním a Cerberovými agenty. Shepard poznal, že byla nervózní; kdo by také nebyl, když někdo, koho považoval za mrtvého, se po letech znovu objevil. „Poslouchej, já…" Když Tali konečně promluvila, měla potíže říct souvislou větu. „Dva roky jsem byla přesvědčená, že… že nejsi. A teď se tady najednou objevíš…po boku našich nepřátel." Na okamžik se odmlčela a pak pokračovala. „Věřím ti, Sheparde, ale nevěřím Cerberovi… ani nemůžu, po tom všem, co udělali. Beztak bych s tebou nemohla odejít, ani kdybych chtěla. Flotila mě potřebuje; mám svoji vlastní misi a ta je příliš důležitá na to, abych odešla. Možná až bude po všem, a já budu ještě naživu… potom uvidíme."

„Neboj se, nechci tě odsud tahat proti tvý vůli." Odpověděl Shepard žertem. Nemohl popřít, že byl zklamaný; byl teď sám mezi Cerberovými zaměstnanci. Alespoň mu Tali stále důvěřovala, i přes jeho nové známosti.

„Hodně štěstí, Sheparde. Jestli se dozvím něco užitečného, dám ti vědět." Řekla nakonec na rozloučenou a odvedla Veetora ze skladiště.

Raketoplán krátce nato přistál před skladištěm mezi troskami zničeného YMIRa a odvezl tým lidských průzkumníků z opuštěné kolonie. Papírově byla mise úspěšná. Shepard ale věděl, že tímhle jeho spolupráce s Cerberem ani zdaleka nekončí. Smrťáci něco chystali, a jakkoli se mu to nelíbilo, Shepard musel přiznat, že Záhadný je tím jediným, kdo mu může v pátrání pomoct.

Poznámka autora: Opět jsem si dovolil trochu si pohrát s překladem. Domobrana, stanice kde si náš velitel pokecal se Záhadným (orig. The Illusive Man, ale to určitě víte všichni), se v angličtině jmenuje Minuteman station; byl to nejlepší překlad, se kterým jsem dokázal přijít tak, abych zachoval přibližný význam původního výrazu. No a český překlad-nepřeklad Kolektoři (pro mě osobně to slovo spíš připomína nějaký KONEKTOR, zní to šíleně) jsem nahradil slovem Sběrači; je to přímý překlad The Collectors a navíc to mnohem lépe vystihuje to, co antagonisté z ME2 provádějí.

Jinak jako obvykle, doufám, že se vám zatím můj výtvor líbí, a uvítám jakékoli připomínky, kritiku, návrhy, atd.