Stanice Domobrana, systém neznámý, hvězdokupa neznámá

V temném sálu, který osvětlovala jen záře umírající hvězdy, si Záhadný procházel data, která skrolovala po holografické projekci před jeho očima. Všechno, co průzkumný tým našel na kolonii Freedom's Progress, jejíž obyvatelé byli nedávno uneseni, jen potvrzovalo jeho domněnky. Šéf Cerbera upil ze sklenky whisky a dál se věnoval informacím, než se s mírným zahučením pár metrů před ním objevil hologram obrněného muže. Velitel Shepard jen čekal a nic neříkal. Záhadný se rozhodl odložit studium dat na později a změřil si pohledem svého nového spojence od hlavy k patě. „Dobrá práce na Freedom's Progress, Sheparde." Řekl a potáhl si z doutníku. „Kvariáni nám poslali všechny údaje z Veetorova svědectví. Není to sice nic nového, ale vzhledem k naší společné historii to beru jako celkem překvapivou nabídku ke smíru. My dva máme sice odlišné metody, ale vaše výsledky jsou zcela jistě nezpochybnitelné."

Shepard si odfrkl. „Vám by taky neškodilo naučit se jednat, aniž byste nasíral všechny okolo."

„Diplomacie je užitečná, bohužel je ale k ničemu, když už vás každý vnímá jako hrozbu." Odvětil Záhadný. „Co je ale důležitější, vy a váš tým jste potvrdili, že za únosy stojí Sběrači."

Shepard překvapeně zvedl obočí. „Potvrdili? Takže jste o těhlech Sběračích už věděl?"

„Podezříval jsem je již delší dobu, ale potřeboval jsem důkaz, o což jste se již postaral."

„Co mi o nich můžete říct?" Zeptal se Shepard. O téhle insektoidní rase prakticky nic nevěděl, takže nějaké informace o nich by se mu hodily, jestli by jej Záhadný poslal na kampaň proti nim… což bylo víc než jen pravděpodobné.

„Jsou velice tajemní, veliteli, takže se o nich obecně ví jen málo." Vysvětloval Záhadný. „Jednou za čas cestují do Vnějších systému a hledají zdánlivě nedůležité věci či vzorky, obvykle výměnou za jejich technologii. Po vyřízení těchto transakcí zmizí stejně rychle jako se zjevili. Odkud pocházejí, nám dosud není známo. Víme jen, že přicházejí odněkud ze sektoru za nezmapovaným vysílačem Omega 4."

„Jak to myslíte, nezmapovaným?"

„Žádná z lodí, která vysílačem Omega 4 proletěla, se nikdy nevrátila." Odpověděl Záhadný jednoduše. „Ovšem lodě Sběračů skrz tento vysílač letají pravidelně a bez úhony. Pokud umějí s vysílači manipulovat podle jejich potřeb, je to jen dalším důkazem jejich napojení na Smrťáky."

„Co vlastně mají z těch transakcí, který jste předtím zmiňoval? A proč najednou berou Lidi ve velkým?" Tázal se Shepard. Čím více toho o Sběračích slyšel, tím podivnější se mu zdáli.

„Sběrači nejsou zrovna sdílní, co se jejich motivů týče." Odvětil Záhadný s podivným úsměvem, jako by ho Shepardova otázka pobavila. „Obecně hledají jedince se vzácnými genetickými mutacemi nebo anomáliemi. Žoldákům a otrokářům platí neuvěřitelné sumy za obstarání těchto, ehm, vzorků, a po dokončení obchodu prostě zmizí. Ovšem nikdy předtím se nezaměřili na jediný druh a jejich vzorky měly velikost tuctů, ne desítek tisíc." Napil se whisky a pokračoval. „Pokud pracují pro Smrťáky, a tím jsem si téměř jist, mohli by pro to mít mnoho důvodů, třeba i skutečnost, že Lidé hráli velkou roli při zničení Vládce. Ale více mě znepokojuje fakt, že kolonisty unáší živé místo toho, aby je prostě zabili. To je však nyní vedlejší; jsem si vědom toho, že Smrťáci jsou vážnou hrozbou, bez ohledu na to, co si myslí Rada či Aliance. Nehodlám tu sedět a čekat, než udělají první krok; musíme na ně udeřit na jejich půdě."

Shepard se zamračil. „Tak počkat, zpomalte. Vim, že o mě máte dost velký mínění, ale já nesvedu zázraky. Jestli po mě chcete, abych se pustil do války se Sběrači, tak budu potřebovat armádu, nebo aspoň hodně dobrej tým." Pravda, jeho předchozí mise proti Sarenovi byla velice riskantní, ale válka proti podivným mimozemšťanům, kteří byli schopni tiše unést celou kolonii a kteří pocházeli z končin, které byly prakticky nepřístupné? To se rovnalo téměř sebevraždě.

„Už jsem dal dohromady list vojáků, vědců a žoldáků. Dostanete spisy těch nejlepších z nich." Řekl Záhadný a kolem jeho křesla se znovu objevila projekce s daty. „Najít je a přesvědčit je, aby se k vám přidali, by mohla být výzva, ale vy jste rozený vůdce. Já mezitím budu sledovat Sběrače; když se někde objeví, dám vám a vašemu týmu vědět, takže buďte připraveni."

„Ten váš list si můžete nechat." Odvětil Shepard přezíravě; s výběrem týmu Cerberovi nijak nedůvěřoval. „Chci v týmu lidi, kterým můžu věřit; chci ty, kteří mi pomáhali sundat Sarena."

Záhadný nesouhlasně zavrtěl hlavou. „To bylo před dvěma lety, Sheparde. Většina z nich teď dělá něco jiného… nebo se změnila jejich loajalita."

„Co tim myslíte?" Otázal se Shepard podezřívavě.

„Zbrojní náčelnice Ashley Williamsová je podle všeho stále u Aliance a povýšila. Její složka je překvapivě dobře utajena; vím jen, že pracuje na nějaké misi ve Vnějších systémech. Garrus Vakarian zmizel pár měsíců poté, co jste byl prohlášen za mrtvého; ani našim agentům se jej nepodařilo vypátrat." Vysvětloval Záhadný. „Urdnot Wrex se vrátil na svou domovskou planetu a již přes rok ji neopustil. Zjevně se pokouší sjednotit tamní kroganské klany. Liara T'Soni se nachází na Illiu a podle mých zdrojů pracuje pro Stínového Prostředníka. Pokud je to tak, nedá se jí důvěřovat. Přiznávám, že je pro mě překvapením, že jste se potkal s Tali'Zorah. Jestli bych ji měl schválit, potřeboval bych o ní víc informací." Záhadný se na okamžik odmlčel a napil se whisky. „Stačí vám toto jako odpověď?"

Shepard si rezignovaně povzdechl; šance, že by proti Sběračům vytáhl se svým starým týmem, se rozplynuly jako pára nad hrncem. Nikdy by ho nenapadlo, že by se jeho přátelé po jeho smrti tak rychle rozutekli; navíc i kdyby věděli o tom, že žije, nebyla žádná jistota, že by se k němu přidali, vzhledem k jeho známostem. To, že se Shepard během předchozí akce potkal s Tali, byl téměř zázrak, a bylo fajn vědět, že alespoň jeden z jeho starých přátel mu stále důvěřoval, i když zatím nemohl počítat s její pomocí. Wrex měl sám starostí nad hlavu, když se snažil pomáhat Kroganům na Tuchance, z nichž mnoho jich o pomoc určitě ani nestálo. Ashley byla bůhvíkde a byla tu možnost, že kdyby ji Shepard nějakým zázrakem našel a požádal ji o pomoc, mohla by jej kvůli vazbám na Cerbera nahlásit autoritám Aliance. Největší starosti mu ovšem dělali Liara a Garrus. O bývalém turiánském policistovi podle Záhadného nikdo prakticky nic nevěděl; bylo možné, že už nebyl naživu. Liara údajně pracovala pro nejvlivnějšího a nejobávanějšího obchodníka s informacemi, ze kterého měla strach i organizace Cerberova kalibru, což už něco znamenalo. Shepard si nebyl jist, jestli to byla dobrá nebo špatná věc; mohla by mu možná pomoct, ovšem za předpokladu, že by jí to Cerberus vůbec umožnil, o čemž pochyboval. Jestli by se Záhadný pokusil ji odstranit… Jakkoli mu to trhalo srdce, Shepard si musel přiznat, že už jen kvůli jejímu bezpečí se s ní nebude moct stýkat, ne dokud neodejde od Cerbera, což mohl udělat až po porážce Sběračů. „Fajn." Řekl trpce. „Dejte mi ten seznam."

Záhadný se téměř neznatelně usmál a začal pracovat s jedním z panelů; na Shepardově omni-nástroji se rozblikala hláška o příchozích datech. „Dostanete, koho budete potřebovat." Záhadný típl zbytek doutníku a pokračoval. „Ještě dvě věci, než půjdete. Za prvé: doporučuji vám vydat se na stanici Omega ve Vnějších systémech; nachází se tam doktor Mordin Solus, vynikající vědec, dokonce i na Salariána. Měl by být schopen vynalézt protiopatření, které by vás ochránilo před roji Slídičů."

„Fajn. A ta druhá věc?"

Záhadný se usmál. „Podařilo se nám najít pilota, který by se vám mohl zamlouvat; slyšel jsem dokonce, že je jeden z nejlepších."

Shepard zmateně naklonil hlavu. „Cože, k čemu budu potřebovat pilota?" Jeho otázka zůstala nezodpovězena, když Záhadný přerušil spojení. Velitel si pro sebe zanadával a chystal se odejít z komunikační ústředny, zarazily jej však kroky, které se ozvaly přímo za ním. Pomalu se otočil a podíval se na vetřelce; nově příchozí měl na sobě typickou bílo-šedo-černou uniformu Cerbera s podobně vybarvenou kšiltovkou. Co však Sheparda na něm zarazilo, byl jeho shrbený postoj, hrubé strniště a ortézy na nohou, zřetelně se rýsující pod kalhotami. Tohle nemohl být on, řekl si pro sebe, on byl roky u Aliance, nikdy by pro Cerbera nedělal. Jacob taky kdysi sloužil v Alianci, uvědomil si vzápětí.

Neznámý si odkašlal. „Veliteli. Jako za starejch časů, co?" Při jeho hlase sebou Shepard trhl. Takže je to on, myslel si ohromeně. Co tady sakra dělá?!

„Jokere?" Vyhrkl Shepard nevěřícně. „Co tady děláš?"

Jeff Moreau alias Joker byl na okamžik zticha. „To je na dlouhý povídání… a beztak vám to dlužim." Řekl nakonec a svěsil zahanbeně hlavu. Shepard věděl, o čem bývalý pilot Normandie SR-1 mluvil; onoho osudného dne, kdy byla Normandie napadena, Shepard byl nucen zůstat na palubě hořící fregaty a zachránit Jokera, který tvrdohlavě odmítal ztracenou loď opustit. Tohle zdržení ho stálo život. „Poďte za mnou, musim vám něco ukázat." Promluvil znovu a belhal se ven z místnosti. Shepard šel za ním. Chtěl se ho zeptat, co vlastně dělal na Cerberově stanici, slova mu ale uvázla v krku, když si uvědomil, že Joker chodí bez berlí. Co všechno se vlastně za ty dva roky událo?

Oba dva v tichosti procházeli poloprázdnými chodbami stanice. „Kam to vlastně jdem?" Zeptal se Shepard po chvíli.

„To je překvápko." Zazubil se Joker. „Můžu říct, že je to jeden z důvodů, proč sem tady."

„Což jsi mi ostatně furt ještě neřekl." Zabručel Shepard.

„Tak kde mám začít…" Povzdechl si Joker. „Po tom, co starou Normandii rozstříleli na kusy, tak všechno šlo do háje. Všechno, co ste rozvířil během svý kariéry Přízraka, všichni se tim chtěli přestat zabejvat. Posádku převeleli jinam, všechny záznamy jsou zapečetěný a mě strčili za stůl." Odmlčel se a potom hořce dodal. „Aliance, Rada, každýmu bylo fuk, že tam někde venku jsou kovový zrůdy, který nás chtěj všecky zmasakrovat; hlavně že pánové měli klid."

„To ale nevysvětluje, proč jsi skončil tady." Poznamenal Shepard, zatímco ho Joker vedl stanicí. Jestli dosud nevěděl, co vlastně mělo být ono překvapení, podezření v něm začalo klíčit v okamžiku, kdy Joker odbočil k dokům.

Joker obrátil oči v sloup nad velitelovou otázkou. „Copak nechápete, veliteli? Aliance mi vzala to, na čem mi nejvíc záleželo, takže když mi Záhadnej nabídnul vstupenku do Cerbera, tak sem ji bral všema deseti." Oba dva dorazili k prosklené stěně, ze které byl výhled na jeden z doků. Ten ovšem nebyl osvětlen, takže nebylo možné rozeznat, jestli byl prázdný nebo ne.

„Vážně Záhadnýmu věříš?" Zeptal se Shepard pochybovačně.

Joker se uchechtl. „Hele, já nevěřim nikomu, kdo si vydělá víc než já, ale nemůžou bejt všichni tak zlí. Chci říct, vám zachránili život, mě nechaj lítat…"

„Mám prostě štěstí… a teď ještě spoustu závazků k tomu." Poznamenal Shepard ironicky, zatímco hleděl do tmavého doku.

„To máte recht, veliteli." Přikývl Joker a stiskl knoflík na panelu u okna. „Ale pak tady ještě máme tohle… řekli mi vo ní teprv včera večer."

Shepard se už chtěl zeptat, co Joker myslel tím 'o ní', zpozorněl však, když se světla v doku postupně začala rozsvěcovat. Nejdříve neviděl nic, potom se ale objevila špička lodi. Temnota se s každým dalším světlem postupně rozplynula a Shepard jen v šoku zíral na tajemné plavidlo opatřené označením SR2, které se vynořovalo ze tmy. Dlouhý štíhlý trup, oblé tvary, zjev připomínající spíše stíhačku z 21. století než vesmírnou loď; bylo to téměř neuvěřitelné, jak moc tohle plavidlo připomínalo Normandii… a přitom bylo tak jiné. Tahle loď byla téměř dvakrát větší než stará SR1 a měla daleko delší příď. Čtveřice trysek byla umístěna na delta-křídle, na rozdíl od Normandie, kde vnější motory byly umístěny na stavitelných nosnících pod křídly. Shepard dlouhou chvíli nedokázal ani promluvit; před dvěma lety musel sledovat, jak Normandie umírá rukou tajemných vetřelců, a nyní ji právě teď měl před očima. Sice všelijak vylepšená, ale pořád to byla ona; působila jako fénix, zrozený z popela svého předchůdce. Snad jedinou věcí, která celou scenérii kazila, byly všudypřítomné emblémy Cerbera, namalované na trup lodě.

„Je to fajn bejt zas doma, že jo, veliteli?" Promluvil Joker a vyrušil Sheparda z rozjímání.

„To jo." Odvětil Shepard zasněně a dále zíral na loď, která měla po několik budoucích měsíců být jeho domovem. Nemohl tomu vůbec uvěřit; Záhadný utratil kvanta peněz jen proto, aby vzkřísil jednoho jediného muže, a potom mu ještě věnoval zbrusu novou a zcela nepochybně také velmi drahou loď. Nikdy by nečekal, že by se dočkal takovéhle podpory od svého nepřítele. Ovšem na druhou stranu, jeho spojenci v Radě mu během Sarenovy kauzy vrazili kudlu do zad, takže podpora od Cerbera by ho tolik překvapit nemohla. Ach, ta ironie… Pořád Záhadnému nevěřil, ale oba dva nyní měli společného nepřítele. Sběrači unášeli lidské kolonisty a s nejvyšší pravděpodobností pracovali pro Smrťáky; dokud Cerberus dělal vše pro to, aby mu pomohl, Shepard byl ochoten s ním spolupracovat a učinit tomuhle všemu přítrž.

„Už se těšim na to, až si s touhle holčinou vyrazim…" Řekl si Joker pro sebe a prolomil chvíli ticha.

Shepard se lehounce usmál. „Myslím, že tahle holčina by si zasloužila jméno…" …a smáznout ten přiblblej cerberáckej symbol.

Normandie SR2, systém neznámý, hvězdokupa neznámá

Shepard se rozhlížel po světle šedých kovových stěnách své nové lodě, zatímco se jeho kroky rozléhaly palubou. Nebýt onoho vzdáleného hučení reaktoru, myslel by si, že je Normandie stále ještě v docích.

Trvalo to ještě hodinu, než byla Normandie SR2 připravena k odletu; musela se nalodit posádka, technici museli nahodit a otestovat pohonný reaktor a trysky, kromě toho i zvěčnění jména lodi na trupu zabralo nějaký čas. Cerberovi technici nebyli nijak nadšení z toho, že po celé lodi museli odstranit emblémy Cerbera, museli však Shepardovi dát za pravdu, že jinak by Normandie přitahovala příliš mnoho pozornosti. Ovšem jinak proběhla příprava k letu bez problémů; doky stanice Domobrana Normandie opustila již před hodinou.

Než Normandie konečně mohla odletět z doku, Shepard si stačil trochu proklepnout svou budoucí posádku. Většina z nich samozřejmě byli Cerberovi přívrženci až na kost, i když se mezi nimi našlo pár výjimek. Na palubu nastoupili i Taylor s Lawsonovou; ten první Shepardovi nijak nevadil, tu druhou byl schopen tak nějak přetrpět, dokud znala své místo na lodi. Joker se téměř okamžitě zabydlel na můstku lodi a bylo jasné, že mimo kokpit bude k vidění jen zřídka. SR2 byla minimálně o třídu lepší než její předchůdce, jehož parametry ovšem byly přes dva roky staré. A protože technologie v téhle době stárla velice rychle, i na nové Normandii bylo mnoho prostoru ke zlepšování.

Shepard se posádce Cerbera ze zřejmých důvodů spíše vyhýbal, na druhou stranu se ale našlo pár lodí, se kterými byl ochoten normálně mluvit. Na palubě strojovny pracovali Kenneth Donnelly a Gabriella Danielsová, shodou okolností oba dva dříve sloužili v Alianci na křižníku SSV Perugia a co víc, dokonce viděli zničení Vládce během bitvy u Citadelu. K Cerberovi se přidali, protože chtěli bojovat proti Sběračům; nijak netušili, co vlastně byl Cerberus za organizaci. Oba byli ve svém oboru profesionálové, i když Donnelly, jehož silný skotský přízvuk prozrazoval jeho původ, byl tak trochu tlučhuba. Shepard se od nich dozvěděl o tom, jak Aliance i Rada otevřeně přehlíželi důkazy o existenci Smrťáků, což akorát ještě víc posílilo jeho hořkost. Donnelly se sám pochlubil tím, jak otevřeně vystupoval na velitelovu obranu a málem si vysloužil disciplinární trest za porušení kázně. Sheparda těšilo, že na palubě Normandie bude mít alespoň pár lidí, na které se bude moci spolehnout.

Největším šokem pro něj bylo, když zjistil, kdo se usídlil na lodní ošetřovně. Doktorka Chakwasová, další známá tvář ze staré SR1, sloužila u Aliance již několik let a vidět ji na palubě Cerberovy lodě bylo něčím, co by Shepard nikdy nečekal. Šedovlasá doktorka ovšem prohlásila, že pracuje pro něj, ne pro Cerbera; navíc přiznala, že jí scházel život na lodi a vzala si volno, aby se dostala na Normandii a nabídla pomoc v boji proti Sběračům. Shepard veděl, že pokud by se to autority Aliance dozvěděly, byla by Chakwasová v obrovském průšvihu a riskovala by odsouzení za velezradu, na druhou stranu však musel obdivovat její odvahu.

Lodní správce Rupert Gardner, svým způsobem člověk na všechno, byl sice sympatizant Cerbera, na druhou stranu však pro to měl dobrý důvod. Během konverzace s ním se Shepard dozvěděl, že jeho rodinu kdysi povraždili batariánští otrokáři; v něm samotném to probudilo nepříjemné vzpomínky na osud jeho vlastního domova. Gardner z toho částečně vinil Radu a Alianci, kteří podle jeho slov 'se zabejvali jenom svejma osobníma kravinama a přitom věděli hovno vo tom, co se děje kolem.' Byl pyšný na svou práci a prohlašoval, že Cerberus vždy udělá to, co je třeba. Shepard dokázal pochopit, proč se Gardner Cerbera tolik zastával, to ovšem neznamenalo, že by s ním souhlasil. Cerberus udělá, co je třeba… ale bez ohledu na cenu.

Mnoho z členů posádky lodě mělo rodiny či příbuzné na ohrožených koloniích ve Vnějších systémech a na Shepardovu misi se přihlásili, aby Sběrače zastavili dřív, než stačili kolonie napadnout. Vadim Rolston měl rodinu na kolonii Ferris Fields a Richard Hadley měl na té samé planetě bratra, zatímco Jenny Goldsteinová měla přátele na Horizonu. Někteří chtěli pomstít ty, které Sběrači již unesli; jedním z nich byl Marcus Vasquez, další veterán z Aliance, který přišel o svou rodinu, když Sběrači napadli Fehl Primu. Každý z těch, kteří se účastnili toho, čemu už se začalo říkat sebevražedná mise, měl svůj příběh a motivaci se Sběrači zatočit, takže Shepard mohl počítat s tím, že všichni pro tuhle misi udělají maximum.

Ovšem největším překvapením pro Sheparda byla členka posádky, která vlastně ani nebyla živá. Krátce potom, co poprvé vstoupil na palubu SR2, se mu představila EDI, lodní umělá inteligence… a téměř ho vyděsila k smrti. Když se nad tím ovšem zamýšlel později, musel přiznat, že by jej přítomnost AI na Normandii vůbec neměla překvapit. Cerberus byl již předtím namočen v tolika nezákonných aktivitách, tak proč by neměl vytvořit něco, co bylo již od dob gethsko-kvariánské války prohlášeno v teritoriu Rady za ilegální? EDI téměř okamžitě vytušila Shepardovy obavy a ujišťovala jej, že jejím oborem působnosti byly taktická doporučení a elektronické vedení boje; nemohla přímo manipulovat s lodními systémy a i její chování bylo omezeno digitálními bloky. Bylo dobře, že Cerberovi inženýři si uvědomovali nebezpečí, které s sebou nesl vývoj AI; Shepard měl alespoň nějakou jistotu, že EDI nijak neohrozí posádku.

Ztracen ve vlastních myšlenkách, Shepard kráčel po velitelské palubě, kterou Cerberovi zaměstnanci nazývali poněkud krkolomně 'bojovým a informačním centrem'. Byl tak zabrán do přemýšlení, že ani nevnímal, kam vlastně jde… dokud nezaslechl Jokerův nadšený hlas. „Ty vole, věřil byste tomu, veliteli? Je to moje holka, lepší než nová, padne mi úplně jako ulitá, to je prostě nářez!" Když Shepard konečně procitl ze stavu psychické nepřítomnosti, zjistil, že stál na můstku. Pilot nové Normandie se usmíval od ucha k uchu a mlel páté přes deváté. „A ty sedačky, čumte na to! Pravá kůže…" Řekl zasněně a pohladil opěradlo u křesla pilota. „Pánům v Alianci bylo fuk, jestli sou sedačky prodyšný. Tohle je prostě luxus!" Shepard se musel pousmát nad Jokerovým žvatláním. Normandie SR2 byla téměř po všech stránkách lepší než její starší 'sestra' SR1, i když její vnitřní uspořádání se od originálu moc nelišilo. Větší, odolnější, rychlejší, snad jedinou chybou byla její hmotnost, která byla v porovnání s SR1 téměř dvojnásobná, nemohla tedy přistát na všech planetách a musela si pomáhat raketoplánem třídy Kodiak.

„Normandie SR2 nebyla navržena pro dokonalost. Úpravy byly provedeny dodatečně." Ozval se bezbarvý ženský hlas lodní AI. Avatar EDI měl podobu modré zářící koule posazené na válcovém sloupu.

„A tady je náš háček." Poznamenal Joker otráveně a obrátil oči v sloup. „Měl sem Normandii rád, když na ní byl klid. Teď má v sobě tuhle… věc, vo který ani nechci mluvit. Je to jak lodní rakovina." Shepard pobaveně zakroutil hlavou; EDI se nemohla Jokerovi nijak plést do řízení lodě, takže si tak nějak myslel, že mu její přítomnost nebude nijak vadit. Nyní viděl, jak moc se mýlil.

„Úplně stejný to není, Jokere." Řekl Shepard s povzdechem. „Kromě nás dvou a doktorky tu ze starý Normandie není nic. A ještě děláme s teroristama."

„Ale no tak, veliteli, hlavu vzhůru!" Uchechtl se Joker. „Já vim, nasadili nám sem AI, aby nás furt v jednom kuse šmírovala, ale Cerberus by do nás nevrazil tolik prachů jenom proto, aby s náma pak vyjebali. Bude to lepší než za starejch časů!" Pilot se odmlčel a zakroutil hlavou. „Musí to bejt lepší, protože ty poslední dva roky fakt stály za hovno."

„Tak to jsem rád, že jsem je nemusel zažít." Odvětil Shepard s úšklebkem. „Byl jsem mrtvej."

„Nečekal sem, že zrovna vy si z toho budete dělat srandu, veliteli." Prohodil Joker. „Je fakt, že potom, co vás zabili, tak už nás moc nedrželo pohromadě. Ale ste zpátky, to je snad dobrá věc, ne?" Potom se ušklíbl. „I když bez naší milý doktorky bych se klidně vobešel. Furt sem musel žrát ty její prášky. Ale snad když uvidí, že už chodim bez berlí, tak si je snad už nechá."

„To je fakt; jak je možný, že už nemusíš používat berle?" Vyzvídal Shepard.

„Jo, nevěřil byste, co vědci dokážou, když maj k dispozici dost prachů." Zasmál se pilot. „Nevim sice podrobnosti, ale teď už se nemusim bát, že si na každym kroku něco zlomim. Věčně sedět na marodce je fakt vopruz." Joker se na sedadle otočil zpět k ovládacím panelům. „A teď kdybych se týhle kočičce podival na zoubek…"

„Bezpečnostní standardy nedoporučují manipulaci s nastavením pohonu, zatímco jsou motory v chodu, pane Moreau." Připomínala EDI nevzrušeně.

Joker sundal ruce z kniplu a vypustil pár kleteb na nevítaného pasažéra. „Nemůžeme tu věc vypnout, veliteli? Nemám rád, když mi furt někdo kecá do řízení."

Shepard se ušklíbl. „Bejt tebou, tak si nestěžuju. Ty alespoň nemusíš jednat s Lawsonovou."

Joker se rozesmál. „Ale no tak, proti Mirandě bych nemoh říct křivýho slova a čekat přitom, že přežiju její odvetu!"

„No co." Odvětil velitel a mávl rukou. „Užij si to tady." Dodal ještě a odešel z můstku. Za chůze si ještě prohlížel velitelskou palubu. Kromě toho, že byla o něco prostornější, tak vypadala téměř stejně jako na SR1; stanoviště s panely po stranách paluby, mohutná středová konzole s galaktickou mapou, všechno bylo tam, kde mělo být. Dobrá polovina všech stanovišť byla nyní obbsazena a členové posádky si velitele nijak nevšímali; všichni byli zabráni do své vlastní práce. Shepard se rozhodl jít do své kajuty; potřeboval trochu soukromí a beztak nebylo nic, co by teď mohl dělat. Háček byl ovšem v tom, jestli by ji vůbec dokázal najít. SR1 měla tři paluby, nová SR2 jich měla mít rovnou pět. Shepard si v duchu povzdechl; znamenalo to, že se musel někoho zeptat na cestu do jeho vlastní kajuty. Nebyl to zrovna dobrý způsob, jak na svou novou posádku udělat dojem.

„Vítejte na palubě, veliteli."

Shepard se otočil za hlasem a spatřil pohlednou mladou ženu v nažehlené uniformě stojící u středové konzole; rezavé nakrátko ostříhané vlasy, jasně zelené oči, strojený široký úsměv, na který se téměř nemohl ani dívat. Vyzařovala z ní úplně stejná, nezpochybnitelná loajalita, se kterou se setkal u každého z Cerberových zaměstnanců. Shepard se téměř bál přemýšlet o tom, jak toho vlastně Záhadný docílil. „Nápodobně, slečno…" Odpověděl trochu odměřeně.

„Poddůstojnice Chambersová." Odpověděla zrzka, aniž by jí úsměv zmizel z úst. „Můžete mi říkat Kelly." Dodala ještě nevinně.

Shepard se nyní musel hodně ovládat, aby nezačal mlátit hlavou do nejbližší zdi. Co si sakra Záhadný myslel? Pokoušel se mu snad nastrčit nějakou společnici, která by jej potom špehovala? Co si zkusí příště? Bylo mu jasné, že si bude muset dávat hodně velký pozor… a při první příležitost vyčistit svou kajutu od všech štěnic a odposlouchávacích zařízení. Nebyl by vůbec překvapen, kdyby na nějakou narazil. „Jistě… Kelly." Odpověděl poněkud nejistě.

„Děje se něco, veliteli?" Zeptala se Chambersová.

Shepard si pro sebe povzdechl. „Nemůžu najít svoji kajutu." Zavrčel polohlasem, naštvaný, že se mu nepovedlo skrýt svou rozhozenost.

„Vaše ubikace se nachází na nejvyšší palubě lodi. Není možné ji přehlédnout." Odpověděla Chambersová, jako by o nic nešlo. Její neustálý úsměv už Sheparda začal poněkud znervózňovat.

„Díky… Pokračujte." Zamumlal Shepard, aniž by se na poddůstojnici podíval. Zapadl do výtahu a stiskl tlačítko; k jeho úlevě byl výtah rychlejší než ten na staré SR1 a do několika vteřin byl na místě. Shepard vystoupil a ocitl se na malé chodbě, ze které vedly jen jediné dveře. Poněkud zmaten do nich vstoupil; když ovšem spatřil, co se za nimi skrývalo, nestačil se divit.

Ve srovnání s ubikací na předešlé SR1, jeho nynější kajuta působila spíše jako luxusní apartmán. Místnost byla rozdělena na dvě části a její levou stěnu téměř celou tvořilo ohromné akvárium, které ovšem bylo prázdné. V popředí byla pracovna s velkým stolem, počítačem, projektorem a několika policemi na různé drobnosti; nechyběla ani soukromá koupelna v koutě. Dále vzadu se nacházela ložnice, do níž se kvůli snížené podlaze scházelo po schodech. Kromě velké postele se tam nacházela také pohovka s malým stolkem, skříně jak na oblečení, tak i na zbroj, a spousta dalších maličkostí; přímo nad postelí bylo dokonce okno s výhledem na vesmír. Takhle vyšperkované ubikace mnohdy neměli ani vysocí důstojníci. „Za celejch jedenáct let jsem v Alianci nic podobnýho neviděl." Řekl si Shepard pro sebe; ve svém ohromení ani nepostřehl, že mluvil nahlas.

„Normandie SR2 byla řešena spíše jako civilní plavidlo než válečná loď, veliteli." Ozvala se EDI jako na zavolanou, přestože Shepard o její připomínku ani nestál. „Při stavbě lodi se dbalo především na pohodlí posádky, včetně velícího důstojníka."

Civilní loď? Hned se cejtim líp, pomyslel si Shepard sarkasticky a v duchu si udělal poznámku, aby si ověřil, jestli má tahle loď vůbec nějaké zbraně. Ne že by si stěžoval, ale luxusně vybavená kajuta by mu byla k ničemu, jestli by se Normandie v boji ani neměla čím bránit. Mysleli vůbec Cerberovi inženýři na možnost, že by tahle loď musela někdy bojovat? „Díky za informaci, EDI, teď se odhlaš." Řekl poněkud rozmrzele. Pořád si nemohl zvyknout na všudypřítomnou umělou inteligenci.

„Rozumím." Modrý avatar lodní AI zmizel.

Shepard si s povzdechem sedl za pracovní stůl a zapnul počítač. Čekala ho spousta práce; musel si pořádně proklepnout svoji novou loď a podívat se i na spisy lidí, které mu Záhadný vybral do týmu. Pořád ho štvalo, že nemohl dát dohromady starou partu, ale nic s tím nemohl dělat. Do bitvy jdete s tím, co máte; využijte to, jak nejlépe umíte. To byla jedna z mnoha věcí, které se naučil ve výcviku speciálních jednotek. Shepard chvíli procházel kvanta souborů a brzy narazil na to, co hledal. Složka se spisy obsahovala celkem 6 souborů, v každém z nich byla krátká charakteristika kandidáta a pár přiložených dokumentů. Shepard všechny soubory jeden po druhém otevřel a začal číst.

oOo

Archanděl

Odborná kvalifikace pro vedení malých jednotek

Bojový inženýr a vynikající odstřelovač

Archanděl je velitelem žoldácké skupiny pověstné svou odbornou technickou znalostí a brilantní taktikou a strategii. Je zodpovědný za nechvalně známé útoky na vůdce gangů na stanici Omega a s nejvyšší pravděpodobností se bude zdržovat tam.

Poznámka: Kromě toho, že jde o Turiána, identita Archanděla je pro nás stále velkou neznámou. Proslýchá se, že ani jeho tým o jeho totožnosti nic neví. Při kontaktu s Archandělem doporučujeme opatrnost; jeho chování se nedá nijak předvídat.

oOo

Kasumi Goto

Mistryně utajení a infiltrace

Zkušená hackerka a specialistka na informace

Operuje, aniž by bylo možné ji odhalit

Žádný záznam v trestním rejstříku

Kasumi Goto je nejlepší zlodějkou současné doby… přestože rozhodně není tou nejznámější. Dokonale vycvičena v umění utajení a infiltrace, Goto 'získávala' artefakty a informace po celé galaxii a přitom si zachovává naprosto čistý trestní rejstřík. V současné době se nachází na Citadele ve čtvrti Zakera, kde čeká na schůzku s velícím důstojníkem Normandie SR2.

Poznámka: Při schůzce nezapomeňte na heslo: Mlčeti zlato.

oOo

Jack (přijmení neznámé)

Výjimečné biotické schopnosti

Zločinecká minulost, v současné době ve vězení

O Jack se říká, že je mezi Lidmi tím nejsilnějším biotikem v dějinách. Jen velmi málo dat o Jack je dostupných; víme jen, že Jack má za sebou minulost plnou násilí a mělo by se k ní přistupovat velmi opatrně. Nyní je zadržována na turiánské vězeňské lodi Očistec. Cerberovi se podařilo vyjednat její propuštění.

oOo

Zaeed Massani

Specialista na boj jak v malé jednotce, tak na vlastní pěst

Žoldák a lovec odměn bez jakékoli konkurence

Známý pro odhodlanost dokončit svou práci za každou cenu

Zaeed Massani je bezpochyby tím nejobávanějším žoldákem a lovcem odměn v galaxii. Má za sebou nespočet akcí, z nichž mnoho jich je veřejnosti naprosto neznámých, a dokázal přežít v mnohdy naprosto beznadějných situacích. Cerberus si jeho služby získal za extrémně vysokou cenu. V současné době se nachází na stanici Omega, kde vyčkává na přílet Normandie SR2.

oOo

Dr. Okeer

Tisíce let bojových a strategických zkušeností

Údajná znalost technologie Sběračů

Okeer, vynikající a brutální kroganský vojevůdce a vědec, bojoval už během Kroganských rebelií. Doktor Okeer se stal posedlým záchranou svého lidu před genofágem a za tímto účelem údajně kontaktoval Sběrače, aby od nich získal potřebnou technologii. Nachází se v táboře žoldácké organizace Blue Suns na planetě Korlus; o povaze Okeerova vztahu se žoldáky se dá v této chvíli jen diskutovat.

oOo

Dr. Mordin Solus

Odborník na biologické zbraně

Výcvik na lehké zbraně v salariánské Skupině zvláštního určení

Doktor Mordin Solus je salariánský specialista na biologické zbraně, který určitý čas působil v salariánské SZU. Jeho znalosti a technologie mohou být klíčové pro odražení Sběračů. V dnešní době se nachází ve slumech na stanici Omega, kde pracuje na místní klinice.

oOo

Shepard po dlouhou chvíli jen seděl beze slova za stolem a nevěřícně zíral na monitor. Tak tyhle existence mu Záhadný vybral do týmu? Jak asi mohl zvládnout tak nesourodou sebranku lidí, kteří spolu neměli téměř nic společného? Doktor Solus byl někým, bez koho se jeho výprava nemohla obejít; pro někoho s jeho reputací bylo sestavení zbraní proti Sběračům hračkou. I tenhle Archanděl by pro tým byl přínosem, vzhledem k jeho bojovým zkušenostem; navíc bojoval se zločinci, což o něm něco vypovídalo. Ale ti ostatní?

Goto by byla ideální volbou pro špionážní operace, ovšem nemohl říct, že by jej těšila myšlenka, že by měl na palubě Normandie zloděje. Okeer byl naprosto bezohledný, co se týče dosažení jeho cílů, včetně obchodování se Sběrači; možná jeho úmysly byly dobré, ale Shepard nijak neočekával, že by Okeer smýšlel podobně jako Wrex. Zaeed Massani byl na tom podobně, ovšem byl to žoldák, což bylo ještě horší; Shepard neměl žádnou jistotu, že by se na něj Massani nevykašlal, pokud by mu někdo dal lepší nabídku. Ovšem zdaleka největším problémem byla Jack. Shepard cítil nepříjemné mrazení v zádech, když si četl to málo informací, které o ní měl k dispozici; mnohonásobné vraždy, únosy, vandalismus, žhářství, členství v mnoha zločineckých syndikátech, to všechno opakovaně. Data se zmiňovala o jejích neuvěřitelných biotických schopnostech, stejně tak jako vážné psychické nevyrovnanosti. Takže nezastavitelná biotička, intergalakticky hledaný zločinec a ještě ke všemu cvok, to všechno v jednom balení… paráda, pomyslel si Shepard sarkasticky a v duchu proklínal Záhadného a jeho volbu týmu. Jak měl z těhle lidí udělat dobře fungující tým, neustále se ptal sám sebe, vždyť už jen rekrutování týmu bylo samo o sobě sebevražednou misí. S takovouhle by mohl být mrtev ještě dřív, než mohl mít nějakou šanci zaútočit na Sběrače. Nejradši by osobně došel za Záhadným a řekl mu přímo do očí, aby si tyhle kandidáty strčil někam… ovšem nemohl dělat nic jiného než dělat podle plánu, který mu tajemný šéf Cerbera poskytl. Shepard zavřel všechny spisy a podíval se na vybavení své lodi.

oOo

Výzbroj

Torpédomet Javelin

Javelin je jednou z experimentálních zbraní, kterými jsou vybaveny novější válečné lodě Aliance. Mají většinou podobu dvou a více odhazovatelných torpédových hlavní připevněných šrouby nebo magnetickými závěsy k obrněnému trupu lodě. Torpéda se k cíli pohybují po sbíhajících se drahách a díky preciznímu načasování detonace mají obrovskou destruktivní sílu. Většinou se instalují na rychlé a pohyblivé fregaty, které se dokáží k cíli rychle přiblížit a eliminovat jej v pomyslném 'souboji na nože', i když často jsou jimi vybavena i těžší plavidla. Torpéda Javelin jsou poněkud neúčinná vůči obranným laserům GARDIAN, z toho důvodu musí být proti lasery vybavenému cíli vypálena ve větším počtu.

Obranné lasery třídy GARDIAN

Lasery GARDIAN jsou základní obranou lodě proti stíhačkám a protilodním střelám. Skládají se ze systému střelišť na trupu lodě a jsou řízeny počítačem. Tím je dosahováno vysoké přesnosti proti nepřátelským cílům. Jejich nevýhodou je nepřesnost na delší vzdálenosti a náchylnost k přehřívání, která má negativní vliv na přesnost, dosah, a destruktivní sílu.

Obranné systémy

Standardní kinetická bariéra

Kinetické bariéry jsou specializovaná pole efektu hmoty, která zastavují především projektilové zbraně. Jsou neúčinné proti radiaci a extrémnímu teplu, generovanému paprskovými energetickými zbraněmi.

Reflektivní lodní pancíř

Tento druh pancíře je navržen k odražení paprskových energetických zbraní, které kinetické bariéry nedokážou zastavit. Pancíř se při kontaktu s extrémním horkem odpařuje; páry z roztaveného pancíře poté rozptylují energii a tím i zneškodňují paprskové zbraně. Hlavní nevýhodou je omezená životnost.

Pohonné a energetické systémy

Pohonný reaktor Tantalos

Poprvé použit na Normandii SR1 v integraci s maskovacími systémy, je však orientován vertikálně, namísto původní horizontální konfigurace.

Antiprotonové trysky

Fúzní generátor energie

Maskovací systémy

Společně s reaktorem Tantalos, Normandie je schopna ukládat teplo z trysek do speciálních lapačů v trupu lodě, což ji pro senzory činí neviditelnou. Může se tak nepozorovaně pohybovat po několik hodin nebo celé dny vyčkávat na místě v případě pozorovacích misí. Problém je, že uložené teplo, jakmile dosáhne kritických hodnot, je schopné celou loď roztavit i s posádkou na palubě, proto je důležité lapače pravidelně vyprazdňovat. Důrazně připomínáme opatrnost při případném setkání se Sběrači; při jejich pokročilé technologii je možné, že dokáží Normandii zachytit i při zapnutém maskování.

oOo

Shepard nemohl nijak skrýt své rozčarování; na to, jak pokroková se SR2 zdála, její výzbroj mu přišla poněkud neadekvátní. Zároveň ho také znervózňovala skutečnost, že Sběrači by mohli Normandii vypátrat bez ohledu na to, jestli byla maskována nebo ne. Tahle mise prostě vůbec nezačínala hezky. Počítač se najednou rozblikal a na obrazovce se objevilo upozornění na příchozí zprávu. Shepard otevřel schránku; byly tam tři zprávy.

oOo

Veliteli Sheparde,

vím, že teď to bude trochu nevhod, ale ve strojovně jsme narazili na menší problém. Není to ovšem nic závažného, co by nějak mohlo ohrozit bezpečnost lodě. Systémy ve strojovně vyžadují instalaci propojovacího rozhraní FBA série T6; značně by to urychlilo procesy údržby. Tahle série se již nevyrábí, ale dala by se sehnat použitá na stanici Omega.

Já bych to klidně přežila i bez nich, kdyby nebylo zbytí, ale Ken si pořád stěžuje, že údržba mu zabírá strašně moc času. Byla bych vděčná, kdybyste si našel čas a pomohl nám s tímhle problémem. Donnellyho neustálé kňučení mi už začíná lézt na nervy. Jak se dá v těhle podmínkách pracovat?

Předem díky

inženýr Danielsová

oOo

Veliteli,

pokud někdy budete mít čas, přijďte za mnou do zbrojnice. Než Normandie opustila Domobranu, přišla nám od našich sponzorů spousta novejch hraček, který by se nám v boji se Sběrači mohly hodit. Jsem si jistej, že vás to bude zajímat.

J. Taylor

oOo

Sheparde,

jestli to, co se povídá, je pravda a Vy jste opravdu naživu, tak bych Vás chtěl požádat, abyste se co nejdříve stavil na Citadele; potřebuji si s Vámi nutně promluvit. Během těch dvou let se mnohé změnilo. Díky Vám jsem nyní členem Rady a bylo by fér Vám dát možnost vyjádřit se k tomu, co poslední dobou slýcháme.

S pozdravem

Radní David Anderson

oOo

Když si Shepard přečetl zprávu od svého bývalého nadřízeného, ucítil, jak ho zalil pot. Jak se Rada mohla tak rychle dozvědět, že je naživu? Věděla i o jeho spojenectví s Cerberem? Měl by vůbec cestovat na Citadelu a riskovat, že Andersonova pozvánka je jen léčkou, která by Radě umožnila ho zatknout? Vůbec se mu to nelíbilo; ať by jim řekl cokoli, radní by to přehlíželi stejně tak jako důkazy o existenci Smrťáků. Na druhou stranu, Anderson byl někým, komu mohl Shepard věřit, a protože byl nyní plnohodnotným členem Rady, měl dost moci na to, aby zabránil jeho zadržení. Ovšem nemohl říct to samé o zbytku Rady; nijak neprojevili vděk za to, že je před lety nenechal shořet na palubě Destiny Ascension, a nejspíš by chtěli jeho hlavu na talíři za každou cenu. Pochyboval, že by mu nějak pomohli na jeho misi proti Sběračům, mohl by je však přesvědčit, aby jej nechali na pokoji, dokud se s nimi nevypořádá. Ne že by tomu nějak zvlášť věřil, ale za pokus to stálo. Shepard poslal Jokerovi zprávu, aby nastavil kurz na Citadelu, a potom si šel dát sprchu. Jacob a předváděčka nových zbraní mohli počkat.

Shepard zůstal v koupelně po několik minut a užíval si každou z nich. Sprcha byla něčím, co si nedopřál přes dva roky, bez ohledu na jeho zdravotní stav; po ní si připadal daleko živější než když se poprvé po dlouhém spánku probudil na stanici Lazarus. To, že nemusel chodit do společných sprch určených pro posádku, bylo ještě lepší. Když konečně vypnul vodu a osušil se, cítil se daleko víc uvolněný; dokonce ani fakt, že jeho kajuta mohla být prošpikována štěnicemi, ho nijak nerozházel. Na pořádnou razii si mohl najít čas kdykoli. Shepard se sehnul pro svou uniformu, aby se oblékl, všiml si ale zrcadla, visícího nad umyvadlem. Když spatřil svůj odraz v zrcadle, naprosto ztuhl.

Jeho tělo bylo křižováno mohutnými rudými jizvami, které vypadaly, jako by se ani pořádně nezahojily. Ještě podivnější, a v mnohých ohledech i děsivější, však bylo, že jeho staré jizvy, včetně díry v hrudi po Akuze, byly beze stopy pryč. Když Shepard spatřil svou vlastní tvář, zděsil se ještě víc. Po jeho starých jizvách nezůstalo ani památky; místo toho jeho obličej hyzdily hluboké rudé šrámy, které jakoby svítily ve tmě… a Shepard by přísahal, že viděl, jak i jeho oči zářily temně rudou barvou. Shepard po dlouhou chvíli jen stál na místě, přimrazen svým vlastním zjevem; potom se v něm náhle rozhořel hněv. Jeho jizvy patřily k jeho minulosti, byly součástí toho, čím byl; bez nich se cítil, jako by jeho minulost byla čistě vymazána. Elias Shepard si připadal, jako by veškerý jeho dosavadní život byl jen jakousi halucinací, něčím, co se nikdy nestalo. Věděl, že byl stále tím Shepardem, který byl před lety zabit na palubě SR1, ale když spatřil, o co přišel, že mu vzali něco z toho, co jej dělalo tím, kým byl… Nemohl si pomoct, ale připadal si, jako by nebyl vůbec nikým, jako by nikdy nebyl.

Nikdo na palubě Normandie SR2 neslyšel tupou kovovou ránu, ani křik plný hněvu a bolesti, který následoval.

reply to Neferit's review from 8/7/13 Díky:-) Hodně jsem přemýšlel nad pokračováním Bohů zkázy (a jestli stojí za to patlat se s anglickou verzí, hádej, jak jsem se rozhodl) a kam to budu chtít směřovat. Dopředu můžu říct snad jen to, že tažení proti Sběračům (neboli kolektorům :-D) bude pro našeho Shepa daleko víc vyčerpávající než bitka se Sarenem, a nemluvím pouze o misích samotných! A protože je nemožný si nevšimnout, že z Eliase se stává trochu psycho, o zajímavé okamžiky bude postaráno ;-)

V příští kapitole Shepard cestuje na Citadelu a jde na mítink s Radou. To nemůže dopadnout dobře... Další díl dorazí už za týden!