Tak jsme dneska prohledali tu poslední kolonii, která za těch posledních pár měsíců zmizela. Kdybych to měl nějak stručně popsat, bylo to úplně stejný jako na tom posledním místě, kam jste nás poslali… až na pár věcí. Admirále, musim vás důrazně upozornit, že pár z těch věcí možná ani neuvěříte. Hergot, i já sám mám problémy to pochopit.

Za prvý, všichni kolonisti byli samozřejmě pryč, ale našly se tu trosky mechanoidů, který místní používali na ochranu kolonie. Nikde předtim jsme nenarazili na sebemenší známky boje. Za druhý, měli jsme neuvěřitelný štěstí a povedlo se nám objevit pár neporušenejch kamerovejch záznamů. Pokud se tomu, co jsme na nich viděli, dá nějak věřit, tak za útoky na kolonie stojí nějaká nová, náma dosud nijak zdokumentovaná rasa. Nevim ani, jak ty věci popsat; vypadá to jako kříženec Člověka a nějakýho brouka. To ovšem není nic proti tý druhý věci, kterou nám kamerový záznamy odhalily.

Vim, že to teď bude znít šíleně, ale na Freedom's Progress byl zpozorován velitel Shepard v doprovodu dalších dvou lidí. Ano, čtete to dobře, TEN Shepard, kterej se pohřešuje od útoku na SSV Normandii, k čemuž došlo před dvěma lety. Co mě na celý věci znepokojuje, byla ta jeho společnost; na tom nekvalitním záznamu je to dost špatně vidět, ale ti dva měli na svejch ohozech znaky, který se podobaj Cerberovu symbolu.

Pokud se ukáže, že je to skutečně tak, Shepardova změna loajality je pro Alianci velkým problémem. Osobně bych ho nejradši dotáh na Arcturus a důkladně ho vyzpovídal, abych věděl, co to sakra má znamenat. Ovšem jakej bude náš další krok, je čistě na vás.

Budu očekávat další rozkazy.

TK

Normandie SR2, na cestě do systému Widow

Jacob Taylor se zrovna prohraboval útrobami malého samopalu, když Shepard vešel do zbrojnice. Velící důstojník zbrusu nové SR2 musel při pohledu na místnost přeplněnou zbraněmi nejrůznějšího kalibru a moderního vybavení obrátit oči v sloup; problémem nebylo vybavení zbrojnice, ale její umístění. Nacházela se totiž na jedné palubě s Bojovým a informačním centrem, zatímco na většině válečných lodí byla umístěna poblíž nákladového prostoru. Normandie sice mohla být přeplněná špičkovou technologií, avšak ti, kdo ji konstruovali, byli civilisté, a ještě k tomu nepříliš bystří. Každý člen pozemního týmu se musel hnát do zbrojnice na druhé palubě a potom ještě dolů do nákladového prostoru; na staré SR1 to člověk měl všechno hezky po cestě. Ovšem teď se s tím nedalo dělat nic, aniž by loď čekalo zdržení v docích, takže nyní si člověk musel na neobvyklé uspořádání prostě zvyknout.

Jacob zvedl oči od rozebrané zbraně, když uslyšel kroky. „Tady jste, veliteli. Mám tady hromadu věcí, který byste prostě měl vidět." Řekl s úsměvem a přešel k bednám na druhém konci zbrojnice. „Tahle loď nemá na palubě střelnici, takže všecky ty hračky budem muset otestovat přímo v boji. Doufám, že vám to nebude vadit." Poznamenal, zatímco otvíral jednu bednu za druhou.

Shepard neřekl nic, jen souhlasně zamručel. Byl silně nevyspalý a Jacoba vnímal jen napůl; těch pár hodin spánku během letu na Citadelu mu nijak nepomohlo. Neustále se probouzel kvůli nočním můrám, ve kterých byl nucen dívat se na smrt několika z těch, které znal. Jako by celá situace nebyla už dost šílená… Za několik málo hodin ho čekala schůzka s Radou, sebrankou lidí, které by do smrti nejradši nikdy neviděl. Snad jedinou oporou by pro něj mohl být Anderson, ten však byl voják a nebyl znalý politických kliček jako jeho kolegové.

„Tak začneme třeba s tímhle." Řekl Jacob po chvilce vybalování a vytáhl z menší bedny pistoli. Shepard procitl z polospánku a se zájmem si novou zbraň prohlížel; pistole byla daleko oblejší než standardní hranaté modely, které většina ozbrojených složek používala. Navíc měla pod hlavní jakýsi zvláštní nástavec. „Tohle je M-5 Phalanx, lepší než vaše běžná pistole Predator. Má sice menší zásobník, ale co se týče přesnosti a palebný síly, tak nemá konkurenci, aspoň ne takovou, o jaký bych věděl." Vysvětloval s úsměvem. „Má to dokonce i laserovej zaměřovač; sledujte." Jacob namířil pistoli na vzdálenou stěnu; téměř okamžitě se na ní objevila malá modrá tečka. Taylor vypnul laser a položil Phalanxe na stůl. „S tímhle máte daleko větší šance, že něco trefíte." Konstatoval spokojeně.

„To se bude hodit." Zabručel Shepard a vykročil ke zbytku vybavení, čekajícího na ukázku. „Co tam ještě máte?"

„Tady toho je…" Zazubil se Jacob a znovu se začal přehrabovat mezi zotevíranými bednami.

Záhadný si skutečně dal záležet na tom, aby Shepard a jeho budoucí tým byli na tažení proti Sběračům dobře vyzbrojeni. Každý další kousek vybavení nabízel oproti standardní výbavě něco navíc. Některé kousky vyhlížely až překvapivě známě. Hybridní poloautomatická puška M-96 se nápadně podobala zbraním, které branci v armádě Aliance používali při cvičných střelbách; silná a vysoce přesná zbraň byla kombinací vlastností útočné pušky a odstřelovačky, ovšem kvůli nízké rychlosti střelby a malému zásobníku se nehodila na boj zblízka. Brokovnici Eviscerator Shepard znal z nájezdu na Cerberovu laboratoř na Binthu; speciální konstrukce ji činila přesnější a smrtonosnější než byla většina podobných zbraní, tím si však od legislativy Rady vysloužila i zákaz distribuce. Cerberus si vůbec liboval v používání všeho ilegálního.

Mezi všemi těmi zbraněmi Shepard zahlédl i pár úplně nových kousků. Odstřelovací puška M-29 Incisor byla tišší než většina zbraní stejného druhu a byla schopna palby v dávkách, což bylo něco, s čím se Shepard dosud nesetkal. Nechápal, k čemu by tahle vlastnost vůbec byla, na druhou stranu odstřelovačky nikdy nebyly jeho specialitou; jeho naopak přitahovala podivná hrbatá tříhlavňová zbraň, která se nápadně podobala tomu, co používali Gethové. Plasmová brokovnice byla lahůdkou jak pro šťastlivce, kteří s ní vytáhli do boje, tak i pro inženýry, kteří měli tu příležitost ji důkladně prostudovat. Nejenže byla naprosto devastující na krátkou vzdálenost, ale střela se dala i nabít, aby se propálila jakoukoli zbrojí. Cerberus nezapomněl ani na dodávku těžkých zbraní; kromě již obligátního granátometu M-100 a raketometu ML-77 přidala ještě i obloukový projektor, který využíval elektřinu velmi vysokého napětí, která navíc přeskakovala mezi blízkými cíli. Stručně řečeno, Cerberův příspěvek do zbrojnice Normandie na Sheparda udělal dojem. Taylor, jakožto zbrojní důstojník lodě, byl ještě víc nadšen.

„Ještě abych nezapomněl, naši kamarádi nám ještě poslali nějaký zbroje na vyzkoušení." Připomněl Jacob a pustil se do otvírání objemných beden, které dosud ležely stranou. Shepard přistoupil blíže a uviděl trojici bojových zbrojí; dvě z nich byly vylepšením obleků standardně dodávaných agentům Cerbera, třetí komplet s polouzavřenou přilbou nepřipomínal nic známého. „Ty první dvě jsou pro mě a Mirandu, jak jste nám přikázal." Vysvětloval Jacob s úšklebkem. „Maj zesílený pláty a lepší štíty než normální modely. Taky jsou bez Cerberovy známky, abysme nepřitahovali pozornost. Sice nás furt financuje Záhadnej, ale máte pravdu v tom, že to nemusej vědět všichni."

„Aspoň někdo to uznal." Poznamenal Shepard a ukázal na oblek, který nepoznával. „Co mi můžete říct o tomhle?"

„To je bojová zbroj Kestrel; uvedli ji na trh docela nedávno. Inženýři si s timhle docela slušně vyhráli; lepší štíty, redukce zpětnýho rázu a zaměřovací asistent, obvody zvyšující sílu uživatele plus místo pro tepelný články navíc. Navíc je řešená modulárně, ne jako pevnej celek, takže jednotlivý kousky můžete různě kombinovat třeba i s vašim oblekem N7." Vysvětloval Jacob a potom s úsměvem dodal. „Kestrel je úžasná věc pro ty, který rádi bojujou zblízka a osobně; myslim si, že se vám bude líbit."

„To zní skvěle, ale k čemu mi bude tahle přilba, když z ní nevidim?" Podotkl Shepard a ukázal na přilbu obleku; tam, kde by jinde bylo průhledné hledí, byl prostě pevný kus slitiny. Byl přesvědčen, že by mohl zbroj Kestrel používat i bez oné neobvyklé přilby, ale stejně chtěl vědět, proč by někdo vyráběl něco takového.

„No, to je součást toho zaměřovacího systému. Z tý přilby normálně uvidíte, když si jí nasadíte, akorát ne přímo, ale přes vnější kamery." Odpověděl Taylor a opřel se o stůl. „Navíc se s timhle nemusíte bát, že vás někdo trefí do hlavy přes vizor."

„Od toho mám štíty, aby tomu zabránily." Zabručel Shepard a na chvíli vzal přilbu do ruky. Když si ji důkladně prohlédl, vrátil ji zase zpátky. „Beztak oči se nikdy nepokazej, na rozdíl od těhletěch vymožeností."

„Kéž by to bylo tak jednoduchý." Uchechtl se Jacob. Pak ale zvážněl. „Joker něco povídal, že letíme na Citadelu. Je to pravda?"

„Je to tak." Odvětil Shepard zachmuřeně. „Anderson mi poslal zprávu, že mě jménem Rady zve na kobereček."

Jacob na okamžik jen zíral, pak ale začal protestovat. „Proč bysme měli ztrácet čas kecáním s politikama, když Sběrači mezitim unášej naše lidi? Vždyť Rada ani Aliance s tim doteď nic nedělali!" Namítal, rozhazujíc přitom rukama. „A jak se vůbec dozvěděli, že jste naživu?"

Shepard pokrčel rameny. „To nevim. Jestli mě ale lidskej radní žádá, abych se co nejdřív dostavil na Citadelu, tak to musí bejt něco velkýho."

Taylor byl chvíli zticha; potom promluvil. „Myslíte, že je to kvůli vaší angažovanosti s Cerberem?"

„Nejspíš, ale pochybuju, že to bude jediná věc." Odvětil Shepard. „Možná to tak horký nebude, Jacobe. Anderson mě zná a taky ví, jak to bylo se Sarenem a s Vládcem; určitě pochopí, proč spolupracuju se Záhadným." Chtěl by tomu věřit, ale co on mohl vědět, co bude následovat, až dorazí na tu schůzku?

Jacob si odfrkl. „Anderson se sice snaží dělat to, co má, ale co jeho kolegové? Někdy mám pocit, jakoby mu zbytek Rady věčně držel nůž na krku." Na okamžik se odmlčel a pak ironicky dodal. „Je to divný. Galaxie nás vidí jako ty gaunery, který se pustili do křížku s Turiánama, ale všichni nějak zapomínaj na to, že Hierarchie začla střílet jako první. Vždycky, když Lidi maj problémy, tak Aliance si prostě musí počkat na povolení od Rady, aby jim vůbec mohla pomoct. A někdy se toho nedočká vůbec. Vobčas si řikám, jestli nám ta pozice v Radě za to stála."

„To jste vždycky takovej skeptik, Taylore?" Zeptal se Shepard pobaveně. On sám nebyl naživu dlouho po tom, co Lidstvu bylo uděleno plné členství v Radě, i tak si ale všimnul, že se vztah Aliance a Národů Rady nijak zvlášť nezměnil.

Jacob se zarazil. „Prostě z tý schůzky mám blbej pocit, to je všechno. Fakt nevim, co budem dělat, jestli nás budou chtít zatknout hned, jak vylezem z lodi." Řekl nakonec nervózně.

„Buďte v klidu. Jestli Rada nebo Aliance věděj, že jsem naživu, budou to držet pod pokličkou co nejdýl, dokud nebudou vědět, co se mnou udělat." Odpověděl Shepard a pomalu se vydal ven ze zbrojnice.

„No to doufám, že to tak bude," Zabručel Jacob a vrátil se k údržbě zbraní. „Protože jestli vás budou chtít pranýřovat, tak to prostě udělaj a nic jim v tom nezabrání."

Shepard neřekl nic, jen přemítal nad Taylorovými slovy. Lhal by, kdyby řekl, že mu pozvání na Citadelu nedělalo starosti. Cerberus byl Aliancí i Radou považován za teroristickou organizaci; to, že s nimi spolupracoval, stačilo na to, aby ho strčili do vězení na zbytek života, pokud by ho rovnou nezastřelili za velezradu. To všechno bylo něčím, na čem by si Rada smlsla, zvláště ten zabedněný Turián Sparatus, pokud tedy bylo složení Rady pořád stejné. Shepard doufal, že alespoň tentokrát budou ochotní ho vyslechnout, i když tomu po předchozích zkušenostech nijak nevěřil.

Asi poněkolikáté během těch pár dnů po vzkříšení si posteskl, jak moc nenáviděl svou současnou situaci.

Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina

Citadela se zdálky jevila, jakoby se na ní nepodepsal ani zub času, ani zuřivá bitva, která se zde před dvěma lety odehrála. Až při bližším pohledu bylo možné rozeznat, co se od Shepardovy poslední návštěvy změnilo. Na orbitě kolem obrovské pětiramenné stanice ubylo turiánských válečných lodí a na jejich místech se vznášela plavidla Aliance. Byly vidět i některé dosud neopravené škody po zbytcích Vládce, které popadaly na stanici. Na Prezidiu se po bitvě začalo pracovat nejdřív; Čtvrtě si na opravu musely počkat, a podle toho to tam také i vypadalo. Místy byly ulice stále ještě zavaleny sutí.

Normandie SR2 zakotvila v docích na čtvrti Zakera; bylo to štěstí, že se nějaké místo našlo, neboť od té doby, co se Aliance stala členem Rady, na Citadele bylo ještě o něco víc rušno. Po gethském útoku došlo k výraznému posílení bezpečnosti, u řady lidí to ovšem vyvolalo značný rozruch. Vzhledem k tomu, že C-SEC začal ve velkém nabírat lidské zaměstnance, hlavně mimozemští občané se na to dívali s nelibostí a mnoho jich se dokonce nechalo slyšet, že si Lidé připravují půdu pro převrat. Vlastně se nedalo ani nic jiného čekat, protože ani předtím nebyli Lidé u mimozemšťanů v moc velké oblibě. Shepard už docela chápal, proč byl Taylor tak skeptický ohledně členství Aliance v Radě; pořád si živě pamatoval, jak mu Rada dala kopačky v okamžik, kdy nejvíc potřeboval její pomoc. Vlastně jediný důvod, proč se obtěžoval sem cestovat, bylo to, že jej požádal Anderson osobně.

Když Shepard společně s Taylorem a Lawsonovou vystoupil z Normandie, s úlevou zjistil, že na něj žádný uvítací výbor nečeká. Šance, že ho Rada bude ochotná vyslechnout, se značně zvýšily. Kromě lidí na nejvyšších místech zatím nikdo nevěděl, že je naživu, což bylo dobře; Shepard neměl náladu na to, aby hned první den musel odpovídat na nepříjemné otázky, které by se na něj sypaly ze všech stran. Davy lidí, které se trousily kolem něj a jeho doprovodu, si jej vůbec nevšímaly, až na pár lidí, kteří se na něj divně podívali, jen aby pak šli dál svou cestou. Sám tomu pomohl tím, že si na sebe vzal novou zbroj Kestrel, která na sobě neměla onen inkriminující symbol N7 speciálních jednotek. Celá galaxie si beztak myslela, že proslulý velitel Shepard je dva roky po smrti, takže on byl jen jedním z mnoha nových turistů na Citadele… prozatím.

Shepard ovšem nemohl tušit, že tahle iluze brzy skončí. Když v odbavovací hale procházel skenovacím zařízením, rozkvílela se siréna. Velitel na okamžik netušil, co se děje, vždyť přece nechal všechny zbraně na lodi. Turiánský důstojník v uniformě C-SECu začal přes vysílačku diskutovat s místní centrálou. „Bezpečnost tady skutečně byla posílena." Poznamenala suše Lawsonová.

„Vypněte to! Ten skener úplně zešílel…" Štěkl důstojník do vysílačky, potom ale najednou ztichl. „Počkat… vážně si myslíte… jo, tak fajn." Zamumlal nakonec a přerušil kanál. „Omlouvám se za ty nepříjemnosti, pane." Řekl Shepardovi; bylo na něm vidět, že je zmaten. „Ty skenery nám dávají nějaký chybový hlášení. Myslej si, že jste… no, mrtev."

„To musí bejt nějaká hloupost. Zkontrolujte to ještě jednou." Zalhal Shepard a snažil se zachovat klid. Chtěl si akorát promluvit s Radou, aniž by způsobil nějaký velký rozruch; tenhle plán náhle utrpěl vážnou trhlinu. Jeho společníci naštěstí zůstali zticha.

Důstojník si povzdechl a spustil diagnostiku; chybová hláška se ovšem zakrátko objevila znovu. „Tak s timhle asi nic nesvedu, pane. Být vámi, asi bych si šel promluvit s kapitánem Baileym, má kancelář hned napravo za dveřma." Řekl poněkud podrážděně.

Shepard jen kývl na srozuměnou a vydal se tím směrem, kam jej důstojník navedl. V duchu děkoval všem možným bohům, že skener neodhalil jeho identitu. Jak se ukázalo, kapitánova kancelář byla prakticky za rohem. Shepard už chtěl zaklepat, když uvnitř zaslechl rozhovor.

„Musíte ho trochu zmáčknout, krucinál. Ten grázl s váma nezačne mluvit jenom proto, že se ho slušně zeptáte." Hrubý mužský hlas zněl dost popuzeně.

„Já vím, pane." Žena odpověděla mírně.

„Jestli na to nemáte žaludek, nebo se bojíte, že vás někdo nahlásí, tak se o to postarám sám!"

„Ne, pane! Zvládnu to, pane!"

„Beru vás za slovo, a teď rozchod!" Dveře se otevřely a z kanceláře napůl vyběhla mladá důstojnice, která po rozhovoru s kapitánem vypadala dost otřeseně. Shepard a jeho doprovod vešli do kapitánovy kanceláře.

Bailey byl asi padesátiletý, prošedivělý muž s krátkými vlasy. Soudě podle kruhů pod očima a zamračeného výrazu musel mít práce až nad hlavu. Když trojice návštěvníků vstoupila do místnosti, ani nezvedl oči od obrazovky. „Ano?" Zeptal se úsečně a dál pracoval na počítači. Odpovědí mu však bylo jen ticho. Bailey zabručel něco nesrozumitelného a podíval se na vetřelce. Když však uviděl, koho měl v kanceláři, zarazil se. „Jo, to jste vy, Sheparde."

Shepard sebou viditelně trhl, když ho kapitán C-SECu oslovil jménem. „Jak můžete vědět, kdo jsem?" Zeptal se odtažitě; jestli C-SEC věděl, kdo je zač, pak se celá věc mohla rychle zvrtnout.

„Máme to nejmodernější skenovací zařízení v Galaxii, to nejde jen tak ošálit. Beztak jsem dostal tip, že se tady brzo ukážete." Odvětil Bailey s úšklebkem. „Hádám, že si chcete promluvit o vaší identitě, něco o tom, že jste byl, ehm, zabit v akci?"

„Kdybych vám řekl pravdu, stejně byste mi neuvěřil." Odtušil Shepard.

Bailey obrátil oči v sloup. „Já dělám u C-SECu už nějakej pátek, Sheparde. Někdy je to neuvěřitelný, s čim se během služby setkám. Takže mi laskavě neřikejte, čemu bych věřil a čemu ne, prosim vás. A teď, chcete něco dělat s tim vašim statutem?" Zeptal se a potom dodal s křivým úsměvem. „Může vás to dostat do problémů, protože přes prohlášení za mrtvýho se dneska děje hodně daňovejch úniků. Jenom abyste věděl."

„Tohle můžeme vyřešit později, teď mám trochu naspěch, kapitáne." Odpověděl Shepard. „Rada mě pozvala na schůzku a já nechci přijít pozdě."

„Jo, o tom už mi taky řekli. Jasně, že se pánové budou chtít setkat s tim, kterej jim zachránil prdele." Uchechtl se kapitán. „Na Prezidium pořád lítaj taxíky, takže jestli se nechcete tahat přes všechny ty výtahy, tak cesta tam by neměla bejt problém."

„Díky, kapitáne. Tu věc s mým statutem ještě dořešíme; až budu mít po schůzce, tak se stavim." Odpověděl Shepard a obrátil se k odchodu.

„Jasně, Sheparde. Stejně si nemyslím, že odsud dnes vytáhnu paty." Zabručel Bailey a vrátil se ke své práci. Policie nikdy neměla jednoduchý život.

Radní David Anderson shlížel z balkonu své kanceláře na velký park na Prezidiu. Už asi poněkolikáté za den si povzdechl; nic ho nemohlo připravit na to, čemu dnes měl čelit. Jen před několika málo hodinami mu přišlo hlášení z průzkumné mise na Freedom's Progress, přeposlané z velení na Arcturu. Bylo toho dost na to, aby se mu z toho začala motat hlava; kamerový záznam neidentifikované rasy, která údajně stála za únosy kolonistů, Cerberova přítomnost na opuštěné kolonii… a důkaz, že velitel Shepard byl naživu a dokonce spolupracoval s Cerberem. Ta poslední část mu vůbec nedávala smysl, ne po tom, co se mu dostalo do ruky hlášení z Ontaromu, kde Shepard zachránil vědce, který dřív pracoval pro Cerberus a byl údajně zapleten do událostí na Akuze. Co víc, podle kapitána Baileyho byl někdejší hrdina Aliance přímo tady na Citadele. Anderson doufal, že mu první lidský Přízrak bude schopen odpovědět na všechny otázky, které se mu zrovna honily hlavou.

Trojice projektorů v radního kanceláři se aktivovala a s tichým zahučením se objevily hologramy členů Rady. Nevypadali zrovna nadšeně z toho, že je jejich nejmladší kolega obtěžoval. „Tak co nám chcete tentokrát, Andersone?" Zeptal se Sparatus nevrle. Turiánský radní jako první vystřízlivěl ze stavu vděčnosti po tom, co flotila Aliance zachránila Radě život, a potom se nijak nenamáhal zakrývat svou odměřenost vůči Lidem.

„Tahle schůze by byla užitečnější, kdyby se k nám přidal velvyslanec Udina." Podotkla radní Tevos.

Samozřejmě, protože Udina by vám všechno odkýval, pomyslel si Anderson. „Velvyslanec Udina má jiné povinnosti a nemohl se tedy zúčastnit, takže jako představitel Aliance i lidstva budu tuhle záležitost řešit já."

„Pak tedy přejděme rovnou k věci." Prohlásil salariánský radní, Valern. „Mezi autoritami Aliance údajně kolují zvěsti, že velitel Shepard je naživu. Je to tak?" Sparatus i Tevos se na svého kolegu zmateně podívali.

„Ano, je to tak." Přisvědčil Anderson. „Vím, že to zní neuvěřitelně, ale Shepard je skutečně naživu. Měl by dorazit každou-" Dveře se najednou rozjely do stran a přerušily lidského radního v půli věty. Do kanceláře vešel velitel Shepard osobně v doprovodu dvou Lidí, které Anderson nepoznával. Velitel vypadal přesně tak, jak si jej pamatoval před katastrofou, která postihla SSV Normandii… až na hrozivé rudé jizvy, které mu hyzdily tvář. Co během těch dvou let mohl dělat?

„Sheparde, zrovna jsme o vás mluvili." Prohlásil Anderson a vyšel vstříc bývalému Přízrakovi. Shepard ušel hodně dlouhou cestu od samotářského a letargického trestance, kterého poznal v pevnosti Armstrong na Měsíci.

„Andersone! Doufám, že jste za ty dva roky měl dobře." Zvolal Shepard. Oba muži si podali ruce.

„Občas to tu bylo trochu drsné." Uchechtl se Anderson. „Je fajn, že jste zpátky."

Valern si odkašlal a promluvil. „Mezi lidmi koluje mnoho zvěstí o vašem nečekaném návratu, veliteli. Některé z nich jsou… poněkud znepokojivé."

„Zavolali jsme vás sem, abyste podal vysvětlení ohledně vašich činů, veliteli." Pokračovala radní Tevos. „Beztak vám to dlužíme, neboť jste…"

Shepard jí skočil do řeči. „Počkat, madam, jakejch činů?" Zeptal se nevěřícně. „Vždyť jsem až donedávna byl v komatu, tak co jsem asi podle vás mohl udělat?"

„Jak to myslíte, v komatu?" Zeptal se Anderson. Lidský radní vůbec nechápal, co se děje.

„Velitel Shepard při útoku na SSV Normandii utrpěl kritická zranění, díky kterým strávil dva roky v komatu, po několik měsíců byl i ve stavu klinické smrti." Prohlásila Miranda naprosto otevřeně a hodila Andersonovi malý datapad. „Nemohu vám samozřejmě říci vše, radní, ale tyto informace by vám měly zodpovědět vaše otázky."

Anderson vzal datapad a začal v rychlosti číst; jeho zamračený výraz se postupně změnil v šok. „Projekt Lazarus?" Zašeptal nevěřícně. „Tolik peněz na to, aby vzkřísili jediného muže? Proč?"

„Neříkejte mi, že tomu věříte, Andersone." Řekl Sparatus a obrátil oči v sloup. „Je to jen báchorka, která má osvětlit Shepardovo zmizení."

Shepard se zamračil. „Co tohle mělo znamenat?" Zeptal se ostře.

„Nedělejte z nás hlupáky, Sheparde!" Vyštěkl turiánský radní. „My už víme, s kým jste se během poslední doby stýkal."

„Stavíte nás do obtížné pozice, veliteli." Řekl Tevos s povzdechem. „Spolupracujete s Cerberem, nepřítelem Rady. To je velezrada, hrdelní zločin."

„Tak to už přeháníte!" Ozval se Anderson a rozohněně bránil svého svěřence. „Shepard je hrdina, ne zločinec! Po tom, co nás zachránil před invazí Smrťáků, si zaslouží šanci všechno vysvětlit!"

Sparatus se uchechtl. „Ach tak, Smrťáci; rasa nesmrtelných inteligentních lodí, které čekají v temném vesmíru na šanci nás všechny zabít." Řekl s výsměšně předstíraným zděšením a potom mávl rukou v přezíravém gestu. „Všichni jsme se shodli na tom, že je to hloupost." Shepard nyní měl sto chutí Sparata zardousit holýma rukama, kdyby tu byl osobně.

„Díval by jste se na to stejně, kdyby vám to řekl někdo jiný? Řekněme třeba někdo, kdo není Člověk?" Zeptala se pojednou Miranda s naprosto kamenným obličejem.

Sparatus se na ni ostře podíval. „Prosím?"

„Ale no tak, všichni víme, že jste zaujatý proti Lidem, pane Sparate." Odpověděla Lawsonová s téměř neznatelným úsměvem. „Bojoval jste s Lidmi během Války prvního kontaktu, v konfliktu, který Hierarchie sama vyvolala. Dementoval jste také jakékoli důkazy o tom, že Saren Arterius stál za napadením Edenu Primy; vzhledem k tomu, že Arterius byl váš přítel, tak by to stačilo na obvinění z podjatosti. Mám pokračovat?"

Kdyby byl Sparatus Člověkem, byl by teď rudý vzteky. Ovšem jeden by nemusel být génius nebo psycholog se zaměřením na mimozemské druhy, aby poznal, že Sparatus byl vytočen na nejvyšší míru. „Co si to dovolujete, vy… Kdo si sakra myslíte, že jste?!" Turiánský radní začal na Lawsonovou hulákat přes celou místnost. „Mohl bych vás klidně nechat shnít ve vězení, což by bylo to nejmenší, co si taková xenofobní teroristická špína jako vy zaslouží!"

„Jistě, bylo by to pod Vaší úroveň prokázat Lidem trochu vděčnosti, že?" Dodala Miranda cynicky. Chtěla ještě něco říct, ovšem Shepard se rozhodl ji utnout.

„To stačí, Lawsonová! Nepřišli jsme sem jenom proto, abychom tady všechny nasrali!" Miranda je přikývla a zůstala zticha. Shepard si zhluboka oddechl, aby se trochu uklidnil, a pak se obrátil na Andersona. „Tak přejděme k věci, pane. Vzhledem k tomu, že jednám s tím, s kým jednám," Při těchto slovech se obrátil na projekce členů Rady. „tak si myslím, že moje žádost bude jenom ztráta času, ale musím to aspoň zkusit." Kromě Sparata, který stále supěl vzteky kvůli Mirandinému výstřelku a Shepardova poznámka jej viditelně ještě víc popudila, Tevos a Valern na sobě nedali nic znát. Naproti tomu Jacob se tiše uchechtl.

„Tak co nám chcete?" Otázal se Anderson poněkud netrpělivě.

„Potřebuju pomoc s vyšetřováním těch mizejících kolonií." Odpověděl Shepard. „Jsou to Sběrači, kdo unáší lidský kolonisty, a je dost dobře možný, že spolupracují se Smrťáky."

„Vás tenhle blábol jen tak neomrzí, že, Sheparde?" Zavrčel Sparatus podrážděně. Jacob si pro sebe zamumlal něco o politicích a demenci.

„Bez ohledu na to, jak moc se snažíte všechny důkazy přehlížet, nemůžete existenci Smrťáků popírat donekonečna, Sparate." Odvětil Shepard; nijak se nenamáhal zakrýt hluboké opovržení, které měl vůči turiánskému radnímu. „Co třeba Bdící, protheánská VI, se kterou jsme mluvili na Ilosu? Nebo aspoň důkladně prostudovat to, co zbylo z Vládce?"

„Ten hologram na Ilosu už není funkční, a nenašli jsme nic, co by potvrdilo, že Vládce nebyl stvořením Gethů." Odpověděl Valern stroze.

„Beztak to, co z Vládce zbylo, by nedalo dohromady ani půlku té věci." Přiznal Anderson.

„Takže já jenom pár tejdnů po bitvě zhebnu a najednou už nejsou žádný důkazy?" Vyštěkl Shepard rozhořčeně. „Dali jste si vůbec tu práci se na to pořádně podívat? Nebo si fakt myslíte, že Vládcem tohle všechno skončilo?"

„Prosím vás, vraťme se zpátky k věci." Zabručel Anderson, který se zoufale snažil zabránit hádce. „Říkal jste, že v těch únosech mají prsty Sběrači?"

„Přesně to říkám, pane. Což mě přivádí k další otázce." Zavrčel Shepard. „Čekal bych, že Rada bude dávat ruce pryč od všeho, co se týká Lidí. Ale jak je sakra možný, že ani Aliance s tím nic nedělá?!"

„K těm únosům docházelo ve Vnějších systémech, které, jak jistě víte, jsou mimo pravomoc Citadely." Odvětil Sparatus. „Vaši kolonisté si to ostatně měli uvědomit dřív, než opustili prostor Aliance."

„Navíc i kdybychom měli tu možnost ochránit ohrožené kolonie, nevím jestli by to k něčemu bylo." Pokračoval Anderson. „Sběrači mají velice pokročilou technologii, navíc jsou k vidění tak vzácně, že skoro nikdo nevěří tomu, že existují."

„Kdy došlo k prvnímu útoku? Doufám, že mi nechcete říct, že to takhle šlo celý ty dva roky!" Dožadoval se Shepard odpovědi. Tahle schůzka mu zatím nepřinesla nic, jenom ho neuvěřitelně rozčílila.

Anderson si povzdechl. „K prvnímu únosu došlo někdy v listopadu 2184, veliteli. Dosud se nám nepodařilo rozluštit tajemství za těmi únosy, dokud se nám do ruky nedostal záznam z té poslední unesené kolonie. Snažili jsme se ty únosy držet v tajnosti, protože jsme nechtěli, aby lidé začali panikařit-"

„Počkat!" Přerušil ho Shepard. „Říkal jste, že máte ten záznam z Freedom's Progress?"

Anderson přikývl. „Ty materiály nám přišly od jednoho z průzkumných týmů, které celou událost vyšetřovaly. Tak jsme se dozvěděli i to, že jste naživu… a že děláte s Cerberem."

„Vypadá to, že jsme Alianci tentokrát podcenili." Prohodila suše Lawsonová.

„Proč zrovna Cerberus, Sheparde? Vysvětlete mi to." Kroutil hlavou Anderson.

„Poslouchejte, já jsem si tohle nevybral." Namítl Shepard. „Byl jsem mrtvej, jasný? Cerberus na mě utratil majlant, aby mě dal dohromady, dal mi novou loď a poskytne mi podporu, kterou budu potřebovat, až vytáhnu proti Sběračům."

„Já to samozřejmě chápu, Sheparde." Bránil se Anderson. „Ale vážně si myslíte, že Cerberus svoje slovo dodrží?"

Shepard obrátil oči v sloup. „Prosim vás, Rada na mě zvysoka kašlala už v době, kdy jsem naháněl Sarena po Galaxii. Vy to víte líp než kdokoli jinej. A Aliance? Ti by mě nejdřív skenovali v laboratoři, jestli nemám v sobě nějakej ovládací čip nebo tak něco. A tim by to neskončilo; věčně by na mě pálili nejrůznější otázky, aby se ujistili, že moje motivy jsou opodstatněný. Než bych se dostal zpátky do akce, už by nejspíš nebylo koho zachraňovat!" Ve svém rozčilení si Shepard nevšiml, jak Miranda ztuhla při zmínce ovládacího čipu. „Poslouchejte, nevěřim Cerberovi víc než kdokoli z vás tady, ale nikdo jinej mi teď nepomůže. Po vás nechci nic, jenom to, abyste mě nechali dělat moji práci."

„Jistě, honit duchy, to je to jediné, co jste doposud dělal." Prohodil Sparatus posměšně.

Shepard zaťal pěsti vztekem. Už předem mu bylo jasné, že Rada bude zpochybňovat všechno, co kdy udělal nebo co mohl říct, ovšem tohle už překročilo všechny meze. „Zatímco to jediný, co jste dělali vy tři, bylo sedět na prdelích a dloubat se v nose, zatímco ty důležitý věci vás vůbec nezajímaly! A vy máte tu drzost kritizovat mě za to, co dělám?!" Zařval a nechal do svého hlasu vyvřít všechen svůj vztek. „K útoku na Citadelu by nikdy nemuselo dojít, kdyby vy tři neschopný hovada jste mě nechali jít po Sarenovi! Ale to né, vám stačí to, že se můžete dosyta vydovádět na těch vašich posranejch politickejch kličkách; co na tom sejde, že stovky Lidí musely umřít jenom proto, aby vás vysekali z průseru, kterej jste si sami nadrobili?!"

„Sheparde…" Řekl Valern varovně, velitel ho však naprosto ignoroval; tohle byl teprve začátek.

„Víte vy vůbec, kolik životů se dalo zachránit, kdybyste kurva dělali to, co jste měli dělat?! Kdybyste mě alespoň jednou v životě poslechli?! To bylo slov o tom, jak si budete vážit těch, kteří za vás před dvěma rokama položili život, ale sami se podívejte, kde jsme teď?!" Láteřil rozzuřeně a rozhazoval rukama. „Tolik promrhanejch životů a přitom se vůbec nic nezměnilo!"

„Veliteli!" Zaječela Tevos; Shepard na okamžik ztichl, i když doslova supěl hněvem. „Snažili jsme se jednat rozumně, ale-" Snažila se promluvit, ovšem moc daleko se nedostala.

„Pak jste se nesnažili dost usilovně!" Zavrčel vztekle. „Nevim, jak dlouho si chcete namlouvat, že je všechno v pohodě, ale dobře si zapamatujte moje slova: Jednou toho budete litovat! Už teď kvůli tý vaší blbosti máte na rukou krev nevinnejch lidí, a až se Smrťáci vrátí, a vemte jed na to, že se vrátí, lidi opět zaplatěj za vaši blbost, a bude jich mnohem, mnohem víc!" Odmlčel se, když mu hlavou náhle projela ostrá bolest; zapotácel se a musel se přidržet stolu, aby neupadl na zem.

Lawsonová byla téměř okamžitě u něj a chytila jej za rameno. „Musíte se uklidnit, veliteli! Vaše kybernetické implantáty špatně reagují na stres, mohlo by to vést ke zdravotním komplikacím." Řekl znepokojeně.

„No nekecejte, Lawsonová." Zavrčel Shepard bolestí; hlava ho bolela jako čert a dělaly se mu mžitky před očima. „Ještě furt jsem se nevzpamatoval z toho, že jsem naživu." Dodal ješte cynicky. V kanceláři bylo po několik vteřin hrobové ticho, dokonce ani radní si netroufali nic říct. Po chvilce se Shepard konečně trochu sebral a věnoval radním pohrdavý pohled. „Nevim, jak to vidíte vy, ale já mám docela jasno v tom, co udělám. Budu dělat, co se dá, abych zastavil Smrťáky dřív, než nás všechny zabijou, a zcela určitě se vás nebudu prosit o svolení."

Radní byli po dlouhou chvíli zticha, až nakonec Valern nejistě promluvil. „Myslím, že nejlepším řešením by bylo nechat o této otázce rozhodnout Andersona samotného. Má někdo nějaké námitky?" Nikdo se neozval. „Pak tedy považuji tuto schůzku za ukončenou." Projekce radních zmizely.

Následovala chvíle trapného ticha. Shepard se cítil spokojen a zároveň i zděšen; nelitoval ničeho z toho, co radním řekl, ovšem to, že takhle explodoval přímo před Andersonem, bylo něco, na co rozhodně hrdý nebyl. Dokonce i Miranda vypadala zaskočená jeho výbuchem vzteku, což už něco znamenalo. Jako první se vzpamatoval Anderson. „Jestli to něco znamená, veliteli…" Začal opatrně. „Já jsem o vás nikdy nepochyboval. Vy byste si to nikdy nemyslel, ale ne všichni popírají existenci Smrťáků."

„A k čemu to je, když se vůbec nic neděje?" Odsekl Shepard. „Takhle si akorát připadám, že všechno, co jsme kdy udělali, je k ničemu."

„Rada mi de facto dala plnou moc ohledně toho, co s vámi udělat. Takže bych vám klidně mohl obnovit váš statut Přízraka." Řekl lidský radní s úsměvem. „Já vím, není to moc, ale aspoň po vás nikdo nepůjde, kdybyste tam venku náhodou někomu šlápl na kuří oko."

„Máte pravdu, není to moc." Ušklíbl se Shepard. „Ale i tak děkuju za nabídku."

Dveře od radního kanceláře se najednou otevřely. „Andersone! Potřebuji si s vámi promluvit o… Sheparde? Co vy tady chcete?!"

Shepard podvědomě zaťal zuby, když zaslechl nepříjemně známý skřehotavý hlas. Jediný pohled na nově příchozího jen potvrdil jeho obavy. „Donnel Udina." Řekl otráveně. „Doufal jsem, že vás už nikdy neuvidím."

Velvyslanec Udina se zamračil. „Tenhle pocit je vzájemný, to mi věřte." Odpověděl popuzeně. „Váš návrat je pro nás byrokratickou noční můrou."

„Jak moc si ceníte svejch zubů, velvyslanče?" Odsekl Shepard s křivým úsměvem. Anderson měl co dělat, aby vůbec potlačil smích.

Udina jej ignoroval a podíval se na Andersona. „Doslechl jsem se, že jste zorganizoval schůzku s Radou a ještě ke všemu jste přizval i Sheparda. Je to tak?"

„Ano." Odvětil radní úsečně. „Byly zde věci, které jsme si museli vyříkat."

„Co se tady odehrálo, vás ani zajímat nemusí, velvyslanče." Přidal se Shepard. „Řekněme, že budu nahánět padouchy ve Vnějších systémech, takže při troše štěstí se už nikdy neuvidíme. Bude vám to vyhovovat?"

„To nic nemění na tom, že jste něco takového neměl podnikat, aniž byste se předem se mnou poradil, radní." Řekl Udina káravě.

„Vy mi nemáte co rozkazovat, Udino!" Okřikl ho Anderson. „Nepotřebuju pro všechno vaše svolení. Proč teď laskavě nezmizíte do své kanceláře, abyste o tom trochu popřemýšlel?"

„Jistě, pane radní." Odvětil Udina s přehnanou úslužností. „Přeji vám všem dobrý den." Velvyslanec se otočil na podpatku a zamířil zpátky ke dveřím.

Anderson si povzdechl. „Omlouvám se za tu scénu. Udina se doteď nevyrovnal s tím, že jsem dostal pozici radního místo něj. Někdy mu musím připomenout, kde je jeho místo."

Shepard už chtěl něco odpovědět, pak si ovšem všimnul, že Udina vrazil do někoho ze dveří. Velvyslanec se uhnul, aniž by se omluvil, a do Andersonovy kanceláře vešel důstojník v uniformě Aliance s klípcem přes pravé oko.

„Kde jste byl, poručíku?" Zeptal se Anderson nově příchozího.

„Pardon, radní. Zdržel jsem se na čtvrti Tayseri; ještě to tam nestihli opravit, takže je tam furt strašnej chaos. Možná kdybyste dokázal přesvědčit svoje kolegy, aby věčně neodkládali opravy, tak jsem dneska moh přijít včas." Shepard důstojníka poznal teprve, až když ho slyšel mluvit. Toshiro Kimura, zvěd z N7, se navenek mohl hodně změnit, vzhledem k novým jizvám a chybějícími oku, ale jeho chování, bezstarostné a poněkud přidrzlé, zůstalo pořád stejné. Shepard si přesto přál, aby tu nebyl; už mu stačilo, že ho Rada vytočila, neměl zájem se ještě pohádat s kamarádem.

Kimura se rozhlédl po Andersonově kanceláři; jeho pohled spočinul na Shepardovi, který neřekl ani slovo od okamžiku, kdy vešel do místnosti. „Ty seš tu taky, jo?" Řekl bez jakéhokoli úsměvu. Shepard okamžitě věděl, že má problém.

„Pozval jsem Sheparda na schůzi s Radou, aby nám vysvětlil některé nedávné události." Odpověděl Anderson. „Nutno říct, věci jsou složitější, než jsme si mysleli."

„Při vší úctě, Andersone, tohle bych slyšel radši od našeho kamaráda." Odvětil Kimura úsečně a podíval se na velitele. „Co to krucinál hraješ za hru, Sheparde? Copak už jsi zapomněl, co všechno Cerberus udělal?"

Shepard byl na okamžik zticha, než se obrátil na své společníky. „Taylore, Lawsonová, počkejte venku. Tohle musíme probrat o samotě." Miranda s Jacobem poněkud váhavě opustili radního kancelář.

„Já furt čekám na vysvětlení." Poznamenal Toshiro podrážděně.

„Fajn. Slyšels někdy o Sběračích?" Zavrčel Shepard. Už měl plné zuby toho, že s ním všichni jednali jako se zrádcem.

„Nějaký mimozemšťani, který jako jediný dokážou používat vysílač Omega 4, aniž by se přitom zabili, a nikdo neví, co vlastně chtějí. Jo, vim, co jsou zač." Toshiro přimhouřil oči, nebo spíše oko. „Proč se ptáš?"

„Protože to oni unášej ty kolonisty ve Vnějších systémech." Řekl Shepard. „Mám s Cerberem dohodu; já se postarám o Sběrače a oni mi poskytnou zdroje a nechají mě dělat věci po svým. To je všechno."

Toshiro po několik sekund jen nevěřícně zíral. „Takže ty hnusný hmyzáci z toho záznamu z Freedom's Progress jsou Sběrači?!" Zeptal se nakonec.

„Ještě dřív, než se zeptáte, tak poručík Kimura byl členem oné průzkumné expedice, kterou jsem před chvílí zmínil." Doplnil rychle Anderson, když si všiml Shepardova zmateného výrazu.

„To furt nevysvětluje, kde Shepard byl ty poslední dva roky." Poznamenal Toshiro.

„Já myslím, že tohle by mělo mluvit samo za sebe." Prohlásil Anderson a podal Kimurovi datapad od Lawsonové. Zvěd si v datapadu začal rychle číst; stačilo jen několik málo sekund na to, aby mu spadla čelist.

„Klinická smrt? Kybernetika? Dva roky?! To je jako technicky zombie nebo co?" Mumlal si pro sebe ve stavu blízkém šoku.

„Paráda, co?" Prohodil Shepard ironicky. „A to ještě zdaleka není všechno."

„Myslíš kromě armády strojů, který se schovávaj v temným vesmíru a každejch padesát tisíc let zmasakrujou všechny rozumný organický bytosti, i když nikdo neví, proč to vlastně dělaj?" Poznamenal Toshiro suše.

Shepard doslova cítil, jak se mu v žilách vaří krev. „Jestli si ještě ty ze mě začneš dělat srandu, tak přísahám Bohu, že-" Procedil skrz zaťaté zuby, ovšem daleko se nedostal.

„Co máš kurva za problém, Shepe?!" Zařval na něj Toshiro.

„Fakt chceš vědět, co je můj problém, Kimuro?!" Zasyčel Shepard a podíval se svému kolegovi z N7 přímo do očí. „Můj problém je, že ať dělám co dělám, je to stejně k ničemu! Na Galaxii se řítí pohroma biblickejch rozměrů; já to vim, snažim se to říct komukoli, kdo by s tim mohl něco dělat, ale všichni mě akorát maj za blázna i přes všechny ty důkazy, co se povalujou kolem!" Shepard si ztěžka sedl na jednu z židlí v kanceláři a uchechtl se, bez jakýchkoli náznaků humoru. „Proč já se vlastně tak moc snažim zachránit svět, kterej o záchranu ani nestojí?"

„Podívejte se na mě, Sheparde." Promluvil najednou Anderson. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych konec své kariéry strávil jako radní. Snažím se dělat, co se ode mě čeká, ale… občas mám pocit, jako bych akorát šel hlavou proti zdi. Ale i tak jsem se za ty dva roky tady něco naučil; čím víc si lidi kolem vás stěžují, tím větší máte jistotu, že něco opravdu děláte."

„Beztak je to ověřený historií, že lidi začnou doopravdy myslet, až když jde do tuhýho." Poznamenal Toshiro. „Myslíš si, že to bude jiný, až sem Smrťáci přitáhnou?"

„Řikáš to skoro jako by jsi tomu věřil." Zabručel Shepard a mávl rukou.

„Co kdybys nebyl takovej zabedněnec a začal mě konečně poslouchat?" Odsekl Toshiro. Shepard na něj dlouze zíral, ale nic neřekl. Toshiro si povzdechl a začal vysvětlovat. „Viděl jsem záznamy ze starý Normandie, než jí rozstříleli. Přiznám, že jak jsme spolu mluvili ten den, co jsi šlohnul vlastní loď, tak jsem si myslel, že ti hrabe. Ale pak, když jsem to všechno začal číst; maják na Edenu Primě, Feros, Virmir, Ilos… Musel jsem volat i tý doktorce T'Soni, aby mi něco z toho vysvětlila, ale když jsem to všecko vstřebal, bylo mi jasný, v jakým průseru to vlastně jsme. Chtěl jsem si s tebou o tom promluvit dřív, ale pak přišli Sběrači a-" A v tomto momentě se zarazil. „Kurva…"

Shepard se naježil, nemohl si nevšimnout, jak se Toshiro podřekl. „Takže ti parchanti měli prsty i v útoku na Normandii?" Zeptal se ostře.

„Jenom oni mají dost dobrou technologii na to, aby starou SR1 detekovali i přes maskovací systémy." Přisvědčil Toshiro. „Navíc co já vim, nikdo v Galaxii nemá tak silnou zbraň na to, aby doslova roztrhal na kusy válečnou loď, byť jenom fregatu, jenom pár vystřelama."

„Vládce ji měl." Zamumlal Shepard a rukou si mnul čelo; hlava ho znovu začínala bolet. „Je tu ještě něco dobrýho, co bych měl vědět?"

„Záznamy z Normandie a těch pár důkazů, co máme, nebudou stačit na to, abysme mohli někoho přesvědčit o tom, že Smrťáci nejsou mýtus." Vysvětloval Kimura. „Musíme toho splašit víc; ty teď půjdeš proti Sběračům, takže jestli se ti povede najít něco, cokoli, co by potvrdilo existenci Smrťáků, nebo pokročilou technologii, Arcturus by to mohlo zajímat."

„Vážně?" Zeptal se Shepard pochybovačně. „Aliance mě pohřbila úplně stejně jako Rada, nevidim důvod, proč by se tim chtěli zabejvat."

Toshiro obrátil oči v sloup. „Jseš vedle, Shepe. Dělám teď pro Hacketta osobně a ten ví moc dobře, o co tady jde. Každej, kdo má aspoň půlku mozku, tak ví, že Vládce neměl s Gethama nic společnýho."

„Navíc pokud by se Parlament Aliance opravdu rozhodl soudit vás za zradu, vaše asistence by byla brána jako polehčující okolnost, stejně tak i váš podíl na vítězství nad Vládcem." Doplnil Anderson. „Aliance dostane technologii, která by ji mohla připravit na boj se Smrťáky, zatímco vy budete moct jít po Sběračích, aniž by vám v tom někdo bránil. To je vítězství pro obě strany, nemyslíte?"

Shepard nemusel přemýšlet dlouho. Dávalo to smysl; zatímco on by stopoval Sběrače a sbíral důkazy o Smrťácích a pokročilou technologii pro Arcturus, Anderson by mezitím zaměstnával Alianci a tím dali Shepardovi volný prostor. Rada se o Lidi beztak moc nezajímala, takže jí to mohlo být jedno. Problém by mohl dělat Cerberus kvůli tomu, že by něco sdílel s Aliancí, ovšem jejich názor Sheparda vůbec nezajímal. Dali mu jen zdroje a cíl, jak se s misí vypořádá, bude čistě na něm. Navíc bylo příjemné vědět, že ne všichni o něm pochybovali. „Tak teda dobře." Odpověděl nakonec. „Jestli něco najdu, dám vám vědět."

„Výborně. Když nikdo jiný neposlouchá, budeme muset vzít věci do svých rukou." Řekl Anderson a podal Shepardovi ruku. „Jenom jestli můžu… mějte se tam venku na pozoru; před Sběrači i před Cerberem."

„Buďte v klidu, pane. Až vyřídíme Sběrače, tak s nima končim." Odpověděl Shepard s úšklebkem.

„Jestli tě Cerberus nechá skončit." Poznamenal Toshiro. „Záhadnej je hroznej parchant; jednu ruku ti podá a tou druhou tě kuchne do zad."

„Ty znáš Záhadnýho?" Zeptal se Shepard překvapeně.

„Když tě velení roky posílá na akce proti Cerberovi, tak se leccos přiučíš." Ušklíbl se Toshiro. „A taky nasereš spoustu lidí."

„Hádám, že jsi takhle přišel o oko?"

„To je trochu jinej příběh." Odvětil Toshiro. „Nebudu zabíhat moc do detailů; prostě jsem před pár měsícema dohlížel na cvičení nováčků. Měla to bejt rutinní akce, jenže… Holt nějakym záhadnym způsobem se nám na cvičiště připletla vostrá munice; granáty, abych to upřesnil. No a jeden takovej přistál asi pár metrů ode mě. To, že bylo něco špatně, jsem se dozvěděl až potom, co jsem se probral ve špitále."

„Myslíš, že v tom měl prsty Cerberus?" Zeptal se Shepard.

„To kdybych věděl." Toshiro pokrčil rameny. „Vim jenom to, že to nebyla nehoda. Vždycky kontrolujeme zbraně před cvičením, aby tam byla cvičná munice. Nejenže tenkrát se na to někdo vykašlal, ale navíc jsme nikdy nenašli toho, kdo to měl mít na starosti." Ukázal si na klípec, který mu kryl prázdnou oční jamku. „Doktoři mi slíbili oční implantát, ale na ten si budu muset nějakou chvíli počkat."

Shepard se rozhlédl po kanceláři; i když by se zde nejradši chvíli zdržel, měl na pořadu dne ještě spoustu práce. Musel jít za Baileym ohledně jeho statutu a navštívit zlodějku Kasumi Goto, která se tu někde zdržovala. A potom ho čekal výlet na Omegu, přímo doprostřed bezpráví plných Vnějších systémů. Bylo jasné, že ho čeká několik velice náročných dní. „Klidně bych tady s váma zůstal a ještě pokecal, ale mám dost práce." Řekl omluvně a pomalu vykročil ke dveřím. „Jestli budu mít čas, možná se tu někdy stavím."

„Jistě. Hodně štěstí a dávejte na sebe pozor, veliteli." Odpověděl Anderson a posadil se za stůl. Ani jeho funkce se neobešla bez práce, a především papírování, které bývalý voják nenáviděl.

„Zkus se tentokrát nezabít, Shepe!" Zvolal Toshiro.

„Nemůžu slíbit nesplnitelný, ale budu se snažit!" Odpověděl Shepard, než zmizel za dveřmi.

V radního kanceláři bylo na chvíli hrobové ticho; po chvíli se Toshiro zeptal. „Myslíte, že to zvládne, pane?"

„Shepard už předtím kašlal na pravděpodobnost, a vycházelo mu to. Spíš bych litoval ty, kteří se mu postaví do cesty." Řekl žertem, potom však zvážněl. „Mám spíš obavy o jeho duševní zdraví. To, čím si prošel, se na něm dost podepsalo."

Kimura zvedl obočí. „Stalo se tady snad něco, když jsem tady nebyl?"

Anderson se krátce zasmál a zakroutil hlavou. „To ani nechtějte vědět."

reply to Neferit's review from 8/18/13 Všeho do času, o dramatické momenty nebude nouze. Místy bude děj více nebo méně jiný než to, co se událo v herní předloze, ale na tom ještě nějak zapracuju. Dějově je ME2 obsáhlejší než ME1; bude to trvat déle, než tohle dokončím, ale budu mít zase víc prostoru si pohrát s dějem :-)

V příštím díle se Normandie vydá na Omegu... i s mistryní zlodějkou na palubě.

Poznámka autora: Ve třetí kapitole jsem se dopustil chyby, když jsem napsal, že kolonie Fehl Prima byla v době Shepardova vzkříšení již unesena. K jejímu napadení dojde až během jeho tažení proti Sběračům.