Citadela, systém Widow, Hadí mlhovina

„Tak jak šel ten váš mítink s Radou, Sheparde?" Řekl kapitán Bailey, aniž by zvedl oči od obrazovky svého počítače. Jeho služební VI dokázala rozpoznat identitu každého návštěvníka, který vstoupil do jeho kanceláře.

„Tak nějak podle mýho očekávání, kapitáne." Odpověděl Shepard po chvilce ticha. Bailey se pro sebe usmál, když si všiml jeho kyselého výrazu ve tváři; nemusel ani hádat, jak to všechno dopadlo. Ne že by ho to nějak překvapovalo; dělal u C-SECu dost dlouho na to, aby věděl, že tahle vesmírná komunita prostě Lidi moc ráda nemá. Dokonce ani po bitvě o Citadelu, která byla pro Alianci průlomem, který jí vynesl místo v Radě, se toho moc nezměnilo; všude se našli tací, kteří lidskou vládu podezřívali ze všeho možného.

„Jasně…" Zamumlal Bailey; nehodlal se ani ptát, co tím měl Shepard na mysli. „Teď, co s tou vaší identitou, veliteli?"

Shepard pokrčil rameny. „Poslouchat pokaždý, když projdu skenerem, že jsem mrtvej, je dost na hovno. Můžete s tím něco udělat, kapitáne?"

„No, nejdřív byste musel jít na Bezpečnostní správu Citadely, aby tam reaktivovali vaše ID." Vysvětloval Bailey. „Potom ještě návštěva celního úřadu, kde by vám poskytli přístup na stanici samotnou, a k tomu se stavit na finančáku."

„Paráda." Odtušil velitel sarkasticky.

„Ale vidím, že máte dost práce." Pokračoval kapitán a ukázal na tlačítko na klávesnici. „Mohl bych zmáčknout tohle, a rázem byste měl po starostech. Co tomu říkáte?"

Shepard překvapeně zvedl obočí. „Takhle jednoduše? Vážně?"

„Poslouchejte, ty skenery nejdou oblbnout, je jistý že jste to vy, Sheparde. Proč čekat hodiny ve frontě a podepisovat hromady papírů kvůli tomu, co už dávno víme?"

„Vy si moc na pravidla nepotrpíte, co?" Poznamenal Shepard pobaveně.

„Já se pravidlama řídim, dokud mi nezačnou komplikovat práci." Odvětil Bailey suše. Shepard se pro sebe usmál; přístup kapitána se mu líbil, trochu mu připomínal jistého horkokrevného Turiána, se kterým kdysi sloužil na staré Normandii…

„Jestli jste si jistej, že se kvůli tomu nikdo z nás nedostane do problémů, tak jen do toho."

„Kdyby to bylo nelegální, tak bych vám to nenabízel, veliteli." Uchechtl se Bailey a stiskl klávesu. Ozvalo se krátké pípnutí. „Tak, právě jsem vás ušetřil devítí dní lítání po úřadech. Kdybyste ještě někdy něco potřeboval, víte, kam zajít."

„Budu si to pamatovat, kapitáne." Odpověděl Shepard, spokojen s tím, jak rychle byl problém s jeho ID vyřešen. „Vypadáte jako někdo, kdo prostě umí věci zařídit stůj co stůj."

„Tady to není jako na Prezidiu; tam se oficíři staraj akorát o kazatele mimo zóny svobody slova a pudlíky, který jim tam podělávaj trávník." Odfrkl si kapitán. „Tady ve Čtvrtích máme loupeže, vraždy, drogy, organizovanej zločin a já nevim co ještě. Důstojník C-SECu má tady asi tolik práce co polda New Yorku. Když se v takovymhle prostředí neustále řídíte pravidlama, tak nedosáhnete ničeho."

„Mě to nemusíte vysvětlovat, mám s tim svoje zkušenosti." Řekl Shepard, vzpomínaje na své dny ve službách Rady. Nebýt jeho statutu Přízraka, jeho mise proti Sarenovi by byla daleko komplikovanější. Události na Noverii, planetě ovládané bohatými korporacemi, kde všechno sledovala přebujelá byrokracie, toho byly jasným důkazem. Shepard ten zamrzlý svět nenáviděl; jediné, co ho tam těšilo, byl zmatený výraz správce Anoleise, když jej Gianna Parasini odváděla v želízkách do vězení. Mohl jen hádat, kde ona agentka místního ministerstva vnitra byla teď.

„Je fajn, že to oba vidíme stejně, Sheparde." Přikývl Bailey a znovu sklonil hlavu k počítači. „Teď když mě omluvíte, mám spoustu práce."

Shepard nechtěl zbytečně plýtvat Baileyho časem a odešel z kapitánovy kanceláře. Na chodbě venku na něj čekali Taylor s Lawsonovou; Jacob se klidně opíral o zeď, zatímco Miranda netrpělivě pochodovala z místa na místo, ruce založené na prsou. „Tak jak to šlo, veliteli?" Zeptal se Jacob líně.

„Je to v pohodě, chybový hlášky ze skenerů už mě obtěžovat nebudou." Odvětil velitel.

„Výborně, nyní musíme najít Kasumi Goto, tu zlodějku z našich spisů." Řekla Miranda; z jejího hlasu bylo jasně slyšet, jak byla netrpělivá. Shepard si pro sebe zakroutil hlavou, ta ženská měla v jednom kuse s něčím problém, i když by to neřekla nahlas. „Chtěla se s námi sejít poblíž klubu Dark Star."

„Počkat, takže ona ví, že ji hledáme?" Otázal se Shepard podezřívavě.

„Co já jsem čet, tak je jedna z nejlepších ve svým oboru." Poznamenal Jacob. „Kdyby nechtěla, aby ji někdo našel, tak bychom ji nenašli."

„Tak tedy pojďme. Čím dřív odsud vypadnem, tím líp." Rozhodl Shepard a vydal se směrem, kam ukazovaly všudypřítomné navigační tabule; jeho společníci mu byli v patách. Nechtěl se na Citadele zdržovat déle, než by bylo nutné, a riskovat přitom, že by jej někdo náhodou poznal. Kdyby se tak skutečně stalo, nemohl počítat s tím, že by ohledně jeho spolupráce s Cerberem byli lidé tak chápaví jako Anderson.

Trvalo to nějakou chvíli, než se konečně dostali na místo; celou cestu se museli tlačit davy lidí a párkrát se jim podařilo zabloudit. Ani u Dark Star nebylo nijak méně rušno; hlasitá hudba z klubu byla slyšet i před dveře. Kolem procházelo mnoho kolemjdoucích, po záhadné japonské zlodějce však jakoby se slehla zem. Shepard se zamračil; Cerberova rozvědka zřejmě svou práci odbyla a tu jeho naopak zkomplikovala. Už se chtěl obrátit a zamířit zpátky na loď, v ten okamžik se ale ozval ženský hlas.

„Veliteli Sheparde, zadejte heslo a obdržíte dárek zdarma!"

Shepard se zmateně rozhlédl; ten hlas se ozýval z reproduktorů nad ulicí. Ta osoba, které onen hlas patřil, však nebyla nikde v dohledu; ať už to byl kdokoli, tak Sheparda znal. Jacob velitele jemně šťouchl do boku a ukázal na jeden z reklamních projektorů poblíž vstupu do klubu.

„Dělají vám Sběrači potíže? Zkuste úvěr u Kasumi!"

Nebylo pochyb o tom, komu patřil ten záhadný hlas z reproduktorů. Shepard pomalu vykročil k projektoru; byl na něm obraz mladé ženy v černém přiléhavém obleku. Měla přes hlavu kapuci, která jí zakrývala tvář; jediné, co bylo jasně vidět, byla ústa zkroucená do šibalského úsměvu a pruh fialové barvy přes bradu a dolní ret. Tak tohle je ta slavná zlodějka, řekl si velitel pro sebe. Kasumi Goto rozhodně nebyla tím, co Shepard očekával; vlastně ani pořádně nevěděl, co by měl čekat.

„Zadejte prosím heslo, veliteli Sheparde."

Shepard musel obrátit oči v sloup. Vážně po něm Goto chtěla, aby si tady přede všemi povídal s billboardem? Rychle přelétl očima po okolí, aby se ujistil, že se nikdo nedívá, a pak řekl. „Mlčeti zlato."

„Je mi potěšením se s vámi konečně setkat osobně, veliteli." Goto se lehce uklonila a představila se. „Kasumi Goto… jsem fanynka." Shepard se v ten moment málem plácl do čela; v době krátce po bitvě o Citadelu, když ležel v nemocnici, se za ním prý dobýval nějaký nadšený fanoušek. Jmenoval se Conrad Verner; podle jednoho z doktorů bylo téměř nemožné tomu muži vysvětlit, že se Shepard léčí z těžkých zranění a neměl by být nijak rušen. Jistě, doktoři udělali výjimku pro tým z Normandie, ale jen proto, že je Shepard důvěrně znal… některé z nich lépe než jiné; úplně cizího chlapa k němu pustit samozřejmě nemohli. Od té doby si Shepard vždy dával pozor, když se pohyboval někde na veřejnosti.

„Mohli bychom přestat s těmi hloupostmi a přejít rovnou k věci?" Řekla Miranda podrážděně. Jacob se pro sebe uchechtl, okamžitě však zmlknul, když po něm Miranda střelila pohledem.

„S váma teda bude hodně legrace, slečno Lawsonová." Odsekla Kasumi sarkasticky, úsměv jí ze rtů nezmizel. Miranda se zamračila, ale neodpověděla.

„Teď vážně, k čemu to blbnutí s projektorem? Nemohla jste si se mnou prostě promluvit osobně?" Zajímal se Shepard.

„Jsem ta nejlepší zlodějka v branži… a naštěstí ne ta nejznámější. Musím si dávat bacha, aby to tak zůstalo." Vysvětlovala Kasumi. „Navíc jsem si musela ověřit, jestli tohle není nějakej podfuk. Ale teď jsem si jistá: vy jste doopravdy velitel Shepard."

„Jak si můžete bejt tak jistá?" Otázal se Shepard s křivým úsměvem. „Klidně bych moh bejt nějakej dvojník."

„Řeknu vám to takhle, i když si ze mě kvůli tomu asi budete utahovat." Zlodějka odpověděla. „Vyzařuje z vás taková… řekněme aura, jako že jste zažil to, co nikdo jinej v galaxii. Věděla jsem, že jste to vy, i když jsem vás nikdy předtim neviděla." Ta poslední věc byla něčím, čemu Shepard mohl jen těžko věřit; po zničení Vládce jeho jméno bez přestání znělo ve zprávách a jeho podobizna byla vidět na každém rohu. Jistě, sláva s sebou nesla i nevýhody.

„Předpokládám, že víte, proč jsem tady… a do čeho jdete."

„Sběrače myslíte?" Kasumi se tiše uchechtla. „Vlastně ani nevim, proč za mnou Záhadnej nezašel dřív. Asi moje chyba, když se tak těžko hledám."

Shepard se rozhlédl kolem; spatřil dvojici mladíků, kteří si na něj ukazovali a tiše se chichotali. „Hele, nemohli bysme tohle dořešit na lodi? Nemůžu se na Citadele zdržovat moc dlouho." Řekl poněkud rozpačitě.

„Zrovna jsem vám chtěla říct, jak směšně to vypadá, když tady klábosíte s reklamou!" Prohodila Kasumi žertem; okamžik na to obraz zmizel a projektor zajel do titanové podlahy. Shepard zakroutil nevěřícně hlavou; nechápal, jak snadno ho zlodějka prohlédla. Trhl sebou leknutím, když se vedle něj ozvalo tupé bouchnutí, jako by něco dopadlo na podlahu; otočil se za zvukem, ale nic neviděl.

„Co to sakra…" Zanadával najednou Jacob a začal se rozhlížet kolem, když ho někdo, nebo spíš něco pláclo po zadku. Miranda celou scénu jen nechápavě pozorovala.

„Ten váš kámoš se měl vidět, jak se tvářil!" Shepard málem vyskočil z kůže, když se přímo vedle něj ozval pobavený hlas. Otočil se právě včas, aby viděl Kasumi, jak se prakticky zhmotnila ze vzduchu. Zlodějka byla o hlavu menší než velitel a měla štíhlou postavu; znovu se začala chichotat při pohledu na velitelův užaslý výraz.

„Tohle už mi nedělejte, Goto." Zavrčel Shepard; byl naštvaný, že se nechal vylekat drobnou zlodějkou. „Málem jste mi přivodila infarkt, vždyť jsem živej sotva tejden!"

„Musíte ale uznat, že to byla sranda, ne?" Opáčila Kasumi, usmívaje se od ucha k uchu. „Je to fajn si občas z někoho vystřelit."

„Pojďme radši zpátky na loď; tam si můžeme pořádně promluvit." Řekl Shepard.

„Už jsem na Normandii propašovala svoje věci, Sheparde. Nebylo třeba otravovat posádku se stěhováním." Odpověděla Kasumi s úsměvem. „Uvidíme se na palubě." Její tělo najednou obalila stříbrná záře. Během pár vteřin na místě, kde stála, byl jen tetelící se vzduch, a pak už nic. Zlodějka používala aktivní maskování, nebylo divu, že jí nikdo nedokázal vypátrat.

Shepard si povzdechl a zamířil zpátky k dokům, jeho kolegové mu byli v patách. Kasumi Goto, ač byla ve svém oboru profesionálem, tak se v mnoha ohledech chovala trochu jako teenagerka, byť inteligentní a kreativní. Shepard pochyboval o tom, že by se pokusila na palubě Normandie něco ukrást, ovšem bylo mu jasné, že jí musel nějak zaměstnat, aby měl na lodi klid. Netroufal si pomyslet, co by se stalo, kdyby se Kasumi začala nudit… a že život na vesmírné lodi občas dokázal být nudný. Během hodiny byl Shepard a jeho kolegové s Cerbera zpátky na palubě, stejně jako Kasumi, která se zrovna bavila s Jokerem. Pilot Normandie si bedlivě hlídal svou kšiltovku a nespouštěl japonskou zlodějku z očí. Velitel obrátil oči v sloup; Joker musel s tou čepicí i spát.

Krátce po návratu Normandie odstartovala z Citadely a zamířila k hmotovému vysílači. Nebylo pochyb, že se sem posádka SR2 nějakou dobu nepodívá. Příští zastávka byla přímo uprostřed chaotických Vnějších systémů, džungle, kde přežil jen ten nejsilnější.

SR2 Normandie, na cestě do systému Sahrabarik, Mlhovina Omega

Výtah se s trhnutím zastavil a velitel vstoupil na palubu posádky. Normandie měla dorazit na stanici Omega přibližně za čtyři hodiny. Pro Sheparda to znamenalo, že měl dost času se alespoň na pár hodin nerušeně prospat. Sám věděl, že to bude potřebovat; na Omeze měl do svého týmu naverbovat další tři členy. Zaeed Massani, nechvalně proslulý žoldák, vědec Mordin Solus a nakonec Archanděl, záhadný bojovník, který vyhlásil válku tamním gangům. Shepard už ze svých zkušeností věděl, že se celá věc neobejde bez komplikací, a proto nařídil členům týmu, aby se pořádně připravili. Nyní si šel promluvit s nejnovějším přírůstkem na palubě… a zároveň si chtěl ověřit, že nedělá něco nekalého.

Kasumi si pro sebe zabrala rekreační místnost na palubě posádky, jediné místo na palubě lodi, kam se velitel dosud nepodíval. Prohlásila ovšem, že rekreační místnost bude nadále přístupná všem, i když přiznala, že se jí tam hodně líbilo. Shepardovi to bylo celkem jedno, zvlášť když sám měl svou vlastní kajutu. Když ovšem vešel dovnitř, byl velice překvapen. Rekreační místnost skutečně dostála svému jménu; velká rohová pohovka, obrazy rozvěšené po stěnách, malá knihovna, konzole na videohry a dokonce i minibar. Něco takového by člověk na palubě lodě Aliance nikdy nenašel.

Kasumi ležela pohodlně rozvalená na pohovce. „Už jsem si říkala, kdy se ukážete, veliteli." Řekla se smíchem, když velitel vešel do místnosti. „Jsem připravená na to malý interview, jak jste řikal."

„Vidím, že se zabydlujete celkem bez problémů." Poznamenal Shepard, když se rozhlížel kolem.

„Uplně nejlepší věc je to okno. Vždycky když jsem byla na lodi, musela jsem cestovat v nákladovým prostoru." Uchechtla se zlodějka a posadila se. „Změna je vždycky fajn."

„Jak vás vlastně Cerberus našel?" Zeptal se Shepard a posadil se do křesla naproti pohovce.

„Je to takovej trochu srandovní příběh; nebudu vás nudit s detailama." Kasumi mávla rukou. „Prostě se mě všemožně snažili najít, a já prostě chtěla zjistit, proč se tak namáhaj. Ukázalo se, že hledaj někoho, kdo by vám pomoh s vaší misí… a docela dost za to slibovali." Téměř neznatelně se usmála. „Byla tu jistá věc, se kterou jsem potřebovala pomoc, tak jsem s nima uzavřela dohodu… a zbytek už víte."

Shepard podezíravě přimhouřil oči. „Jakou dohodu?" Vůbec se mu nelíbilo, jakým směrem se tenhle rozhovor ubíral.

„Vypadá to, že se vaši kámoši o tomhle nezmínili." Zamumlala Kasumi; úsměv se jí z tváře vytratil. Naklonila se blíž k veliteli a ztišila hlas. „Hledám šedou skříňku, která patřila mýmu starýmu partnerovi. Má ji Donovan Hock… a já si jí chci vzít zpátky."

„Co je ta šedá skříňka?" Otázal se Shepard. S ničím takovým jako šedá skříňka se dosud nesetkal.

„Je to druh neuroimplantátu, na většině míst nelegální." Vysvětlovala Kasumi. Před očima se jí na okamžik najednou objevily jakési holografické brýle. „Dokáže to ukládat myšlenky, vzpomínky, tajný kódy, informace… Tahle konkrétní patřila mýmu patnerovi."

„Kdo byl ten váš partner? Teda, jestli to není tajný, nebo tak něco…" Zajímal se Shepard.

K jeho překvapení byla Kasumi na okamžik zticha. „Jmenoval se Keiji Okuda; nejlepší hacker a infiltrátor, jakýho jsem kdy poznala. Dlouho jsme dělali spolu… dokud ho Hock nezabil."

„Jak k tomu vlastně došlo?"

„Keiji udělal chybu a stáhl na sebe pozornost; ukradl totiž něco, co neměl." Řekla Kasumi váhavě. „Řekl mi, že to byl velkej průšvih. Mohlo by to vyvolat válku, kdyby to prosáklo na veřejnost." Zlodějka svěsila hlavu a tiše vyhrkla. „Ta informace… ho stála život."

Shepard doslova cítil, jak mu tuhla krev v žilách. „Co mohl Keiji tak strašnýho najít?"

„To mi nikdy neřekl, jenom jak to bylo nebezpečný." Zašeptala Kasumi. „Řekl mi, že kdyby se to dostalo ven, lidstvo by mělo problémy. Keiji všechno zašifroval a k tomu dokonce použil svoje vlastní vzpomínky. Každej, kdo by ty informace chtěl rozšifrovat, by se musel prodírat přes veškerej čas, kterej jsme spolu strávili. Ty vzpomínky jsou teď to jediný, co z Keijiho zbylo."

„Chápu, proč tu skříňku chceš zpátky, Kasumi." Řekl Shepard. Jestli tenhle Donovan Hock byl kvůli obsahu Okudovy šedé skříňky ochoten zabíjet, muselo to být něco velkého. A velice nebezpečného, pokud to mělo potenciál ohrozit lidstvo. Shepard chtěl tu věc vidět v dobrých rukou; ať už Hock měl s tou skříňkou jakékoli úmysly, rozhodně nemohly být dobré. Navíc měl pocit, že Kasumi a Keiji byli víc než jen dobří přátelé… ovšem vyptávat se na to nehodlal.

„Radši bych tu věc viděla rozstřílenou na kousky než v rukách toho parchanta Hocka." Řekla Kasumi poněkud příkře. Hněv byla ta poslední emoce, kterou by od ní Shepard čekal. „A dostat to šedou skříňku zpátky bude s vaší pomocí o hodně jednodušší."

„Co je vlastně zač ten Donovan Hock?" Otázal se Shepard, ačkoli už tak nějak dopředu čekal odpověď.

„Je to renomovaný, ehm, obchodník." Odpověděla Kasumi sarkasticky. „Pašerák, obchodník se zbraněmi, vrah… prostě žádný svatoušek. Je proslulej svojí rezidencí, do který se člověk jen těžko dostane. Ale já našla způsob, jak se dostat dovnitř… a myslim si, že se vám to bude zamlouvat." Dodala se zlým úsměvem.

„Co máš v plánu?"

„Hock ve svý vile pravidelně pořádá večírky pro svoje nejbližší přátele; nejhorší sebranka lhářů, podvodníků a vrahů v celý galaxii… A ti všichni s sebou přinesou dárky na počest Hockovi samotnýmu." Vysvětlovala Kasumi. „Musíme se mezi ně vetřít jako hosté; až se nám to povede, budeme postupovat podle plánu. Dokonce jsem vám na to sehnala ohoz."

„To by mohla bejt sranda." Ušklíbl se Shepard. „Kdy jdeme na věc?"

„Bohužel ještě musím dořešit několik věcí, než se do toho pustíme. Ale můžu vás ujistit, že se vám ta akce bude líbit." Kasumi na něj spiklenecky mrkla. „A když budeme mít štěstí, nedojde ani na střelbu."

Shepard se zasmál. „Měla bys vědět, že já takovýhle štěstí nemám." Podotkl pobaveně.

„No, ať už se stane cokoli, pro nás to bude zábava." Opáčila Kasumi lišácky. „Kam teď vlastně letíme?"

„Na Omegu." Odpověděl Shepard a vstal z křesla. „Musím tam nabrat pár lidí do týmu. Možná by sis měla odpočinout dokud můžeš, protože jdeš s námi." Potom s křivým úsměvem dodal. „A moje mise se často komplikujou; jenom abys věděla dopředu."

„To nevadí, aspoň se nebudu nudit." Uchechtla se Kasumi a položila se na pohovku. „Zatím, Shepe."

„Zatím, Kasumi."

Shepard pomalu odešel z rekreační místnosti. Musel přiznat, že jeho obavy ohledně samozvané mistryně zlodějky se ukázaly zbytečné. Když už by jeden odhlédl od její volby povolání, Kasumi byla docela příjemnou osobností, na kterou by se dalo spolehnout… do jisté míry. Trochu mu povahou připomínala Toshira… bez jeho drzosti a přehnaného sebevědomí. Nijak mu nevadilo, že ho Kasumi namočila do jejího loupežného plánu; byla to totiž do značné míry její osobní bitva. Navíc Hock vypadal jak člověk, který by si určitě zasloužil, aby mu někdo srazil hřebínek.

Shepard si to namířil do jídelny. Od té doby, co se probral z komatu, vůbec nic nejedl; sám byl překvapen, že to bez jídla vydržel tak dlouho. Musel to být důsledek toho, jak jej Cerberovi inženýři 'vylepšili', pomyslel si zhnuseně. Jídelna byla tou dobou prázdná; kromě správce Gardnera, který na lodi dělal i kuchaře, tam seděli jen Goldsteinová a Hawthorne, pilot raketoplánu. Shepard si chvíli prohlížel dnešní nabídku a nakonec si dal sekanou s bramborovou kaší. Posadil se za prázdný stůl a začal jíst. Kaše svou barvou nijak nepřipomínala brambory a sekaná byla oschlá, ale Shepardovi to nijak nevadilo; bylo to lepší než cokoli, co kdy na palubě válečné lodi jedl, i když gurmánský zážitek to zrovna nebyl. Na druhou stranu SR2 nebyla skutečně válečným plavidlem, to mu však v tu chvíli bylo také jedno.

Zaměstnán jídlem si nevšiml, že ho lidé v jídelně pozorují. Goldsteinová zdvihla překvapeně obočí a Hawthorne měl ve tváři vysloveně znechucený výraz; naproti tomu Gardner se vítězoslavně usmíval.

„On to vážně… jí…" Zašeptal Hawthorne užasle. V jeho hlase byla znát i stopa zděšení.

„No jistě že!" Zaskřehotal Gardner. „Není to žádná princeznička jako třeba ty, Hawthorne!"

„Je to snad moje vina, že se tvoje jídlo nedá žrát?" Ohradil se Hawthorne a střelil po šéfkuchaři pohledem. „I když co bych čekal od kuchaře, kterej tady na lodi čistí hajzly…" Dodal jízlivě.

Shepard se na okamžik zarazil… pak ale pokrčil rameny a jedl dál. „Nevim co byste řek, kdybyste se musel stravovat na lodi Aliance." Řekl plnou pusou.

„Znal jsem pár chlápků, co byli v armádě Aliance." Řekl Gardner. „Nechtěj ani vědět, Hawthorne, co na lodích museli žrát." Potom zavolal na Sheparda. „A nedělejte si starosti, veliteli, já si ruce meju!" A pak potichu dodal. „Většinou…" Shepard naštěstí jeho poznámku neslyšel.

„Všude to musí bejt lepší než tady." Brblal Hawthorne. „Všechny prachy, co mám, budu muset utratit na opušťáku, abych si udělal zásobu pořádnýho jídla." Goldsteinová jen kroutila hlavou.

„Zkus si vařit z vojenskýho proviantu a uvidíme, co budeš řikat potom, ty chytrolíne!" Odsekl Gardner a pro sebe si zabručel. „Vsadil bych boty, že se Shepard nemusí těmahle hovadinama vůbec zabejvat…"

Nikdo z nich si nevšiml, že Shepard mezitím dojedl a odešel pryč. Na místě po něm zůstal jen prázdný talíř.

Stanice Omega, systém Sahrabarik, Mlhovina Omega

Joker nervózně pozoroval obraz z vnějších kamer, zatímco kličkoval s Normandií mezi stovkami asteroidů, které se vznášely v prostoru kolem nich. Věděl, že stanice Omega byla vystavena uvnitř zbytku vytěžené planetky, nikdo mu ale neřekl o tom, že by měla být přímo v pásu asteroidů. S lodí kalibru Normandie mohl pásem proletět mnohem rychleji než současným tempem, avšak po tom, co viděl osud staré SR1, se přinutil být opatrný, zvlášť když mu za zády stál Shepard v plné zbroji.

Po minutách letu se v dohledu konečně objevila Omega; se zvonovitým vrškem tvořeným zbytkem planetky, ze kterého jako chapadla vyrůstaly části konstrukce, stanice zdálky vypadala jako medúza. Anebo jako atomový hřib, pomyslel si Shepard s morbidním úsměvem. Stanice zářila na černém, asteroidy posetém pozadí tlumeným červeným světlem, což jí dávalo zlověstný vzhled. Kdyby se na Omegu podíval ze správného úhlu, viděl by Shepard mihotání kinetických bariér odrážejících zboudilé planetky, které se dostaly příliš blízko. Normandie se přiblížila k medúzovité stanici a zamířila k místním dokům. Shepard teď zblízka viděl sérii obranných věží chránících stanici před vetřelci. Pohled na špinavé neudržované čtvrtě jen utvrdily jeho už tak nevalný dojem ze stanice. Měl naprosto jasno v tom, co tady hodlal udělat; najít tři potenciální rekruty a naverbovat je na loď, sehnat někde to propojovací rozhraní T6 pro inženýry, a potom odsud rychle vypadnout. Jestli se na Citadele cítil nesvůj, pak tohle místo mu nahánělo husí kůži.

SR2 po chvíli konečně zakotvila v jednom z volných doků. Shepard přešel do přetlakové komory a čekal na konec dekontaminační procedury; na Omegu ho doprovázel celý tým, což v tu chvíli znamenalo Jacoba, Mirandu a Kasumi. Přetlakový uzávěr se brzy otevřel a tým vstoupil na stanici. Shepard se zhnuseně zatvářil, když jej ovanul těžký, špínou čpící vzduch stanice; jeho společníci to také cítili.

„Taková díra…" Pronesla Miranda. „Na takovém místě, jako je Omega, je pozitivní jen to, že vás přinutí zůstat ve střehu."

„To se rozumí samo sebou." Zabručel Shepard; jakkoli si s Lawsonovou nerozuměl, tentokrát jí musel dát za pravdu. „Dávejte si bacha; to platí po všechny."

Čtveřice Lidí zamířila do ulic Omegy. Když zahnuli za nejbližší roh, spatřili starého vrásčitého Salariána v otrhaných šatech; nejspíše bezdomovec. Salarián si téměř okamžitě všiml nově příchozích a hnal se k nim. Shepard si nemohl nevšimnout jeho téměř pomateného pohledu; ruka mu podvědomě sklouzla k pistoli.

„Vítejte na Omeze!" Zvolal Salarián s bezzubým úsměvem a dramaticky rozpřáhl ruce. „Jste tady noví, že? To já vždycky poznám! Dovolte mi, abych-"

„Vypadni vodsud, Fargute. Hned." Přerušil jej hrubý hlas. Vedle otrhaného Salariána, Farguta, se objevil Batarián v černé zbroji. Shepard zaťal zuby; měl co dělat, aby na čtyřokého humanoida nevytasil zbraň. Od té doby, co batariánští otrokáři zpustošili jeho domov a povraždili jeho rodinu, měl Shepard pro Batariány hluboké opovržení; jeho záchranná mise na asteroidu X57 ho v jeho přesvědčení ještě víc utvrdila. Nebylo žádným tajemstvím, že Batariánská Hegemonie podporovala nájezdy na lidské kolonie a obchodní lodě, i když vláda na Khar'Shanu to vehementně popírala. Hegemonie se přímé konfrontaci s Aliancí vyhýbala od té doby, co lidská komanda vyhladila batariánskou pirátskou základnu na měsíci Torfan; nebylo ovšem pochyb, že kdyby se naskytla vhodná příležitost, vyhlásila by Lidem válku.

„Eh… Ahoj, Moklane!" Drmolil Fargut nervózně. „Chtěl jsem jenom-"

„Nebudu to řikat dvakrát." Zavrčel Batarián, Moklan.

„Jasně Moklane! Její přání je mi rozkazem!" Fargut zasalutoval a odběhl pryč.

„Chátra podělaná mrchožroutská…" Zabručel si Moklan pro sebe. Pak si změřil Sheparda dlouhým, ne zrovna přátelským pohledem. „Vítejte na Omeze… Sheparde."

„Takže víš, kdo jsem zač?" Otázal se Shepard, nespouštěje z Moklana oči. Byl připraven toho Batariána okamžitě zastřelit, kdyby si něco zkusil.

„Samo," Odfrkl si Moklan. „Sledujem vás vod tý doby, co jste vlítli do Vnějších systémů. Nejste tak nenápadnej, jak si myslíte. Aria chce vědět, co tady chce mrtvej Přízrak; doporučuju vám zajít za ní do klubu Afterlife a představit se."

Shepard si všiml výhružky skryté v Moklanových slovech. Neměl ani páru, kdo byla ač tahle Aria, ale nehodlal si od nějakého gangstera nechat poroučet. „Můžeš tý svojí Arii vyřídit, že si tady chci akorát vyřídit pár věcí a potom hned zmizim."

„Aria T'Loak je de facto vládce stanice Omega, veliteli, samozvaná Pirátská královna Omegy." EDI se ozvala v Shepardově vysílačce. „Bylo by rozumné ji spravit o našich úmyslech; vzhledem k tomu, jakou mocí disponuje ve Vnějších systémech, by mohla vážně narušit naše operace." Shepard byl po poznámce lodní AI nucen změnit názor; pokud byla tak mocná, jak EDI tvrdila, mohla by mu Aria dělat problémy.

„Věci kolem vás jdou do hajzlu, Sheparde." Poznamenal Moklan jízlivě. „Nemůžete se Arii divit, že vás chce mít pod dohledem. Teď jděte do Afterlife, hned."

„Tak pojďme, lidi." Shepard kývl na svůj doprovod a vyrazil do klubu. „Drž se ode mě dál, Moklane." Zavrčel na Batariána, když šel kolem něj.

„Obdržela jsem varování ohledně karantény v slumech, kde doktor Solus provozuje ordinaci; čekejte odpor u transportní stanice." Hlásila EDI. „Zároveň jsem se nabourala do komunikací místních žoldáckých organizací; mají plán, jak se vypořádat s Archandělem. Náborová stanice v klubu Afterlife by o něm mohla něco vědět." Přesně jak Shepard očekával, naděje na rychlé vyřízení všech záležitostí se začaly rychle hroutit. „Moment, právě jsem zachytila hlášení od jednoho z Ariiných nohsledů. Vypadá to, že Zaeed Massani se nachází blízko vaší pozice."

„Díky, EDI." Odvětil Shepard a zrychlil krok. Když už odhlédl od toho, že byla AI, musel uznat, že se EDI ukázala jako velmi užitečná.

Shepard brzy našel Massaniho stát na ulici poblíž klubu. Bavil se s dvojicí Turiánů, nejspíš lidmi od Arie, kteří mezi sebou drželi zbitého Batariána. Vypadalo to, že se ten ubožák nějak zapletl do věcí Pirátské královny a neskončilo to pro něj dobře. Shepard a jeho tým se pomalu k žoldákovi přiblížili.

Vyhublý vězeň si jich všiml jako první. „Prosím, pane… musíte mi pomoct… já nic neudělal…" Sípal vyčerpaně a upřel své čtyři oči na nově příchozí.

Zaeed Massani, oblečený v zašlé žluté zbroji, napřáhl ruku a vrazil Batariánovi pěst do břicha. „Nikdo ti nedovolil mluvit, ty hovado." Zabručel chraplavým hlasem. Vytáhl z kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálil. „Dělejte si s nim, co chcete, hoši. Bylo mi ctí s Arií obchodovat."

„Nápodobně, Massani." Jeden z Turiánů odvětil a společně s kolegou odtáhl vzpouzejícího se Batariána neznámo kam. Massani se za nimi okamžik díval a znechuceně si odfrkl.

Shepard pokynul svým druhům, aby počkali, a sám přistoupil k prošedivělému žoldákovi. „Vy jste Zaeed Massani?" Zeptal se klidně.

Zaeed se otočil a podíval se na vetřelce. Shepard si nyní mohl žoldáka pořádně prohlédnout. Massanimi podle zjevu muselo táhnout na padesátku, i když fyzičkou by strčil do kapsy leckterého vojáka v Alianci. Byl potetovaný na pravé paži a na krku, kde měl logo nechvalně známé žoldácké organizace Blue Suns. Ovšem tím nejvýznačnejším rysem byla obrovská půlkruhová jizva okolo jeho pravého oka; pravá strana jeho tváře se dokonce zdála být trochu zdeformovaná. Pravé oko bylo šedé, na rozdíl od levého, které mělo hnědou barvu. Massani musel někdy v minulosti utrpět rozsáhlé zranění, které mu znetvořilo obličej. „Jo, to sem já. A vy nejspíš budete velitel Shepard." Odpověděl žoldák stroze a potáhl si z cigarety. „Zase budem zachraňovat galaxii?"

„Kolik toho víte o naší misi?" Otázal se Shepard. Massaniho přezíravý postoj se mu moc nezamlouval.

„Všecko jsem si naštudoval; Cerberus mi řek všecko, co potřebuju vědět." Odvětil Zaeed. „Tahle mise se Sběračema vypadá jako pořádnej průser, ale Záhadnej mi za to dal dost prachů."

„Většina žoldáků by se nepřihlásila na sebevražednou misi." Podotkl Shepard.

„Většina žoldáků by za to nedostala takovou sumu jako já." Zazubil se Massani.

„Vítejte na palubě, Massani." Řekl Shepard a potřásl si rukou s prošedivělým veteránem. „Pro náš tým budete přínosem, jestli jste tak dobrej, jak Cerberus tvrdí."

„To si pište že sem." Uchechtl se Zaeed. „Řek vám Záhadnej o naší malý dohodě?"

Shepard si povzdechl; vždycky byl ve všem háček. „Ne. Náš přítel se nejspíš rozhodl nechat si to pro sebe."

„Dobře, že sem se zeptal." Poznamenal Massani. „Pár tejdnů zpátky sem se upsal na jednu misi, než mě kontaktoval Cerberus; možná by vás to zajímalo." Típl zbytek cigarety a pokračoval. „Říká vám něco jméno Vido Santiago? Je to vůdce Blue Suns, řídí celou organizaci. Nedávno obsadil rafinerii společnosti Eldfell-Ashland na Zoryi a zneužívá tamní dělníky k otrocký práci. Společnost chce, abych se s tim vypořádal."

„Postaráme se o to." Přikývl Shepard. „Ale budu mít dost práce s rekrutováním lidí, takže nevim, kdy se k tomu dostanem."

„V pohodě, Santiago nám nikam neuteče." Zaeed mávl rukou. „Ale čim dřív to sfouknem, ti líp, a pak si budem nerušeně hrát na ty velký hrdiny!" Žoldák rozpřáhl ruce ve výsměšně předstíraném vzrušení.

„Můžete začít hned teď, Massani." Odvětil Shepard. „Chci tady nabrat pár lidí… a Aria si mě pozvala na kobereček. Doufám, že jste připravenej, kdyby se něco podělalo."

„Vždycky jsem připravenej." Řekl Massani a poplácal velkou zbraň, kterou měl na zádech. Kulomet M76 Revenant byla velmi silná, a také velmi drahá zbraň, kterou si nemohl dovolit kdekdo. I když se nedokázala zbavit nepřesnosti, pro kulomety typické, v rukou zkušeného ovšem představovala hrozivou zbraň. „Aria chce mít všecko pod palcem; takhle to má ráda."

„Tak jdeme." Jacob, Kasumi a Miranda, kteří mezitím stáli opodál, automaticky Sheparda následovali, když si to se Zaeedem namířil do Afterlife. Hlasitá hudba z klubu byla slyšet až na ulici; na Citadele to však bylo úplně stejně, takže Sheparda to nijak neobtěžovalo.

Před klubem se tvořila dlouhá fronta; na samém čelu stál člověk, který se hádal s elkorským vyhazovačem. Elkorové byli jednou z přidružených ras Citadely; byli známí mohutnou postavou, chůzi po čtyřech, nemotorností, a také neschopností artikulovat jako ostatní rasy. Před každou větou museli doslovně vyjadřovat své emoce, neboť jejich monotónní hlas byl příčinou mnoha nedorozumění. Shepard ignoroval frontu a vešel do klubu; strážci u vchodu mu nedělali žádné problémy, museli jej očekávat. Skupinka pěti Lidí kráčela dlouhou halou… dokud je nezastavila trojice Batariánů. Byli ozbrojení a rozhodně se netvářili přívětivě.

„Na co čumíš?!" Jejich vůdce štěkl na velitele.

Shepard měl co dělat, aby neobrátil oči v sloup; Batariánův pokus o zastrašení na něj nijak nezabral. „Na chlapa, kterýmu se chystám zkazit den." Zavrčel a chytil gaunera pod krkem. Obě skupiny na sebe namířily zbraně; v hale bylo najednou ticho… pokud by jeden nepočítal hudbu, která nepřestala hrát.

Batarián vyvalil oči. „Já- Já nechci problémy!" Vykoktal zděšeně.

„Fakt? Je mi líto, ale právě sis jeden našel!" Opáčil Shepard a nakopl Batariána do rozkroku. Delikvent vyjekl bolestí a skácel se k zemi; jeho kumpáni k němu okamžitě klekli a probodávali velitele pohledem. Na nějakou odvetu se nezmohli, když na ně mířila čtveřice zbraní. „Seberte si to hovno a táhněte mi z očí." Rozkázal drsně. Batariáni neřekli ani slovo; sebrali ze země svého kamaráda, který stále ještě úpěl bolestí, a urychleně zmizeli z klubu. Až potom Shepardův tým schoval zbraně.

„To byla sranda." Poznamenal Zaeed s krutým úsměvem. Shepard ho ignoroval a zamířil dále do klubu.

Klub Afterlife byl tvořen velkou kruhovou halou, které dominoval obrovský videoprojektor umístěný uprostřed. Celé místo bylo přeplněné podnapilými hosty různých ras, kteří se bavili hraním hazardních her, opíjeli se u baru, nebo sledovali polonahé tanečnice, kroutící se u tyčí umístěných na prstencovém pódiu okolo projektoru nebo u stolů rozmístěných narůzno po hale. O patro výš se nacházel velký kruhovitý balkón, kde se tísnili další návštěvníci. Shepard se cítil znechucen tím prostředím a existencemi, které v něm zahnívaly; připomínalo mu to Chorovo doupě, malý zaplivaný noční klub, který se svými přáteli kdysi rozstřílel při hledání důkazů proti Sarenovi. Alespoň že si ho nikdo tam nevšímal.

„Jednou jsem byl v podobnym klubu s mym kámošem Narkem." Vyprávěl Zaeed, zatímco se rozhlížel po Afterlife. „Vožrali sme se, začali sme blbnout a poslední, co si pamatuju, byla vobrovská bitka. Povedlo se mi vyklouznout ven, ale Narko to nezvlád. Řikám vám, takovýhle místa jsou jak jatka v přestrojení… a fakt si z vás nedělám prdel."

„Budu rád, až vodsud vypadnem." Řekl Jacob nervózně.

Shepard si všiml schodů vedoucích na balkon, shlížející na hlavní patro klubu; bylo jasné, kde by se královna Omegy mohla zdržovat. Tým z Normandie změnil směr a zamířil na balkon. Strážci u schodiště znervózněli, když se k nim přiblížila skupinka pěti ozbrojenců, pak se ale uklidnili, když si všimli Zaeeda.

„Takže ty teď děláš s Shepardem, Massani?" Řekl turiánský strážce; Shepard si jej pamatoval jako toho, který odváděl batariánského vězně.

„No co, nabízeli mi za to dost prachů, tak jsem si řikal: Proč kurva ne?!" Zahuhlal Massani s křivým úsměvem. „Hele, Grizzi, co kdybys šel nahoru a řek Arii, že tady má návštěvu?"

„Jasně, Aria už ví o Shepardovi a jeho kumpanii." Ušklíbl se Grizz. „Hlavně nahoře nedělejte žádný blbosti; Aria si někoho k tělu jen tak nepustí, a už vůbec ne někoho po zuby vozbrojenýho. Jenom abyste věděli."

„Budu si to pamatovat." Odtušil Shepard a vedl své společníky nahoru po schodech.

Vstup na balkon byl zatarasen několika ozbrojenci, patrně osobními strážci Arie, kteří donutili návštěvníky zastavit. K Shepardovi přistoupil zjizvený Batarián a začal po něm přejíždět omni-nástrojem. „K čemu to skenování?" Zeptal se velitel pobaveně. „Vždyť to bije do očí, že máme zbraně." Batarián se zamračil, ale nic neřekl.

„Chci se jenom ujistit, že jste skutečně tím, za koho se vydáváte, Sheparde." Ozval se najednou nějaký ženský hlas. Zástup bodyguardů se uhnul do strany a dopředu se protlačila Asarijka v černém přiléhavém obleku a bílé vestě. Bez ohledu na to, jak vyzývavě její úbor působil, nebyla to jen nějaká místní tanečnice. Za krásným zevnějškem se skrývala chladná a inteligentní osobnost, která by bezpochyby zničila každého, kdo by se jí postavil do cesty. Nebylo pochyb o tom, kdo byla ta Asarijka zač. „Mrtvej Přízrak se tady moc často nevidí; teoreticky byste mohl bejt kdokoli."

„Je to dobrý, šéfko. Je to von." Prohlásil Batarián a vypnul skener.

Shepard založil ruce na hrudi a odměřeně se otázal. „Takže to vy vedete Omegu?" Necítil se Arií nijak moc zastrašen; respektoval ji, ale strach z ní neměl.

Aria T'Loak, která dosud zachovávala kamenný obličej, se rozesmála; z nějakého důvodu to na ní působilo téměř nepřirozeně. Pomalu přešla k zábradlí na balkonu a rozhlédla se po svém rajonu. „Já jsem Omega." Prohlásila sebevědomě a teatrálně rozpřáhla ruce. „Ale vám tohle stačit nebude. Každý chce víc… a všichni chodí za mnou."

Aria pokynula veliteli a posadila se na pohovku u zábradlí. Shepard nechal svůj doprovod čekat na pod schody a sednul si naproti Pirátské královně. „Je jedno, jak mě tady lidi nazývaj, jestli šéfka, CEO… nebo královna, jestli máte rád drama. Omega nemá žádnýho oficiálního vládce, ale jenom jedno pravidlo." Udělala dramatickou pauzu a zle se usmála. „Nikdy nenasrat Arii."

„Vypadá to, že minimálně v jedný věci jsme si podobný." Poznamenal Shepard. „Taky nesnáším, když se někdo snaží se mnou vyjebat." Nebyl nijak daleko od pravdy… a věděl to.

Aria se ironicky uchechtla. „Nezapomeňte, že tady nejste na svý lodi, Sheparde. Budeme se řídit tím, co chci já." Úsměv jí ze rtu zmizel. „Proč vy jste vlastně tady?"

„Jsem na misi proti Sběračům, a chci tady nabrat do týmu pár lidí." Odvětil Shepard prostě. Nehodlal nic zaobalovat; jestli byla Aria tak mocná, jak se tvrdilo, neměla se čeho bát. „Doktor Mordin Solus a pak žoldák, který si říká Archanděl." Nevšiml si, jak se Aria zarazila, když zmínil Sběrače.

„Archanděl, jo?" Odfrkla si Aria. „I když ho chce půlka Omegy oddělat?"

Shepard zvedl překvapeně obočí; Archanděl musel naštvat opravdu hodně lidí. „Proč by mu půlka Omegy šla po krku?"

„Myslí si, že bojuje na straně dobra; tady ovšem nic takovýho není." Vysvětlovala Aria. „Ať už udělá cokoli, tak tady někoho nasere, a pořádně se do toho zaplet."

„Někdo takovej se mi bude hodit." Pronesl Shepard žertem.

„Jestli o něj tak moc stojíte, počítejte s tim, že si proti sobě poštvete dost lidí." Řekla Aria chladně. „Tři velký žoldácký organizace se daly dohromady proti němu, ale maj jaksi potíže ho dorazit. Co já jsem slyšela, jejich plán uvíznul na mrtvym bodě; teď se snažej splašit každýho, kdo umí zacházet se zbraní, aby jim pomohl. Když se mezi ně vetřete, tak vás dovedou až k němu."

Shepard uznale hvízdl. „Tři bandy a furt ho ještě nedostali? Archanděl musí bejt hodně tvrdý hovado. Víte o něm ještě něco?"

„Před několika měsícema se tady ukázal a od tý doby tady dělá všemožný problémy. Když si děláte vlastní pravidla, což ostatně každej tady, tak vám znepříjemní život. Je to bezohlednej idealista, ale má aspoň dost rozumu na to, aby se ode mě držel dál."

„Kdo všechno po něm jde? Jestli ho z toho mám vysekat, potřebuju vědět, co se dá."

„Blue Suns, Eclipse, Blood Pack; tady jsou to hlavní hráči." Odpověděla Aria s křivým úsměvem. „Pohromadě je nikdy neuvidíte, pokud spolu nebojují; jediná věc, kterou nesnášej víc než sebe navzájem, je Archanděl."

„Toho by se dalo využít." Zabručel Shepard. „A co Mordin?"

„Ten salariánskej doktor? Ten je ve čtvrti Gozu; řádí tam mor a on se snaží pomáhat nakaženejm." Aria se slabounce usmála. „Mordin je docela fajn; dokáže vás stejně dobře vyléčit jako zastřelit."

„Vypadá to, že ho docela dobře znáte."

„Bejval členem salariánský SZU. Je geniální… a nebezpečnej. Hlavně ho nikdy nenechte mluvit, protože neví, kdy přestat. Jestli ho chcete najít, vemte si taxík do karanténní zóny. Neručim ovšem za to, že vás tam pustěj."

„Díky za info." Odpověděl Shepard a vstal z pohovky. „Budu muset jít; vypadá to, že nemám času nazbyt."

„Máte tolik času, kolik chcete… Archanděl na tom tak dobře není, samozřejmě." Řekla Aria suše. „A kdybyste byl tak laskav a neroztahal mi mor po celý stanici, byla bych vám vděčná." Dodala s výsměšně předstíranou slušností.

„Budu se snažit." Odvětil Shepard a sešel z balkonu.

Přesně jak předpovídal, všechno se zkomplikovalo. Jak Mordin, tak Archanděl někde tam venku bojovali o život. Shepard neměl dost mužů na to, aby mohl jít po obou rekrutech současně. Musel si prostě vybrat; neměl ale žádnou záruku, že by ten druhý přežil dost dlouho na to, aby ho odtamtud dostal. Tohle byl ten druh situací, který nenáviděl; připomínalo mu to události na Virmiru, kde byl nucen nechat poručíka Alenka, aby zahynul v nukleární explozi. Jakkoli se mu to nelíbilo, musel se rozhodnout. Mordin byl dost inteligentní na to, aby udržel sebe i pacienty naživu i s dostupnými zásobami… Ovšem Archanděl takové štěstí neměl; byl v obležení a čas pracoval proti němu.

Shepard se konečně rozhodl. Vyzvedl svůj tým, který na něj čekal pod balkonem, a vykročil k náborové stanici. Mohl jen doufat, že profesor Solus bude ještě naživu, až vyzvedne Archanděla.

Poznámka autora: A nová kapitola je venku... holt Shep se nikdy nedočká mise, kde by se něco nepodělalo. Je to luxus, který si prostě nemůže dovolit :-)

Vím, že mi trvalo dost dlouho napsat další díl, ale škola mi dává pěkně zabrat, tudíž nemám už tolik času, kolik by se mi hodilo. Budu se ale snažit přidávat nové kapitoly, kdykoli to bude možné. Příště se k Shepovu sebevražednému družstvu přidá Archanděl (všichni víme, kdo to je ;-)... a na Omeze brzo začnou docházet černé pytle. (he he he)