Stanice Omega, systém Sahrabarik, Mlhovina Omega

„Takže náš plán je vetřít se přímo mezi žoldáky, kteří nás budou chtít zabít hned jak zjistí, že chceme Archanděla zachránit?" Opakovala Miranda nevěřícně, když jí velitel oznámil svůj plán. Shepard musel přiznat, že do jisté míry měla Lawsonová pravdu; přímo uprostřed řad po zuby ozbrojených žoldáků, kteří se třásli na to, až budou moci Archanděla roztrhat na kusy, nebyl žádný prostor pro chybu. Ovšem lepší možnosti se nenabízely. Kdyby se Shepard rozhodl uplatnit své pravomoce Přízraka, mohly se stát dvě věci; buď by se mu vysmáli, anebo by ho na místě zastřelili.

„Nevim, co se tobě na tom nelíbí, princezničko." Zabručel Zaeed. „Podle mě je to skvělej plán." Lawsonová se neobtěžovala odpovědět prošedivělému žoldákovi.

„Bylo by to jednodušší, kdybyste kolem nich uměli proklouznout jako já." Poznamenala Kasumi čtverácky. „Ale co se dá dělat…"

„Kdyby tu byly nějaký lepší možnosti, tak bych vám je řek." Odpověděl Shepard. „Teď si půjdem pokecat s těma žoldákama. Hlavně nechte mluvit mě a dělejte, co vám řeknu, jasný?" Nikdo nevznesl jakékoli námitky.

Žoldáci z Blue Suns si zřídili náborovou stanici přímo uvnitř klubu Afterlife, poblíž Ariiny lóže. Shepard ignoroval podezřívavý pohled jednoho ze strážných a vešel dovnitř. Do tažení proti Archandělovi se mnoho lidí nehrnulo, to bylo jasné při pohledu na prázdnou stanici, kterou obsluhoval jediný Batarián v modrobílé zbroji. To rozhodně vypovídalo o Archandělově pověsti mezi místními, stejně tak jako o dobrovolnících, kteří museli být buď sebevrazi, nebo idioti. Vzhledem k tomu, že se Shepard měl vetřít mezi ně, to bylo poněkud ironické.

Batarián si chvíli četl něco na svém datapadu, než si konečně všiml nově příchozích. Na tváři se mu na okamžik mihl znechucený výraz, když zjistil, že má před sebou čtveřici Lidí. „Konečně někdo, kdo se aspoň tváří, že umí bojovat." Odfrkl si, když si Sheparda a jeho společnost pořádně prohlédl. „Přišli ste si zastřílet na Archanděla?"

„To si pište." Odvětil Shepard stroze.

„Fajn." Batarián začal něco psát na počítači. „Plat je 500 kreditů pro každýho. Dostanete zaplaceno, až bude po všem; jestli někdo z vás natáhne brka, jeho podíl propadne. Budete potřebovat vlastní zbroj a zbraně, ale to u vás asi nebude problém. A ještě, než se zeptáte, nestanete se členem Blue Suns, Eclipse, nebo Blood Pack. Jedete v tom sami za sebe, tečka." Na okamžik se odmlčel. „Nějaký otázky?"

„To ste na tom tak mizerně, že musíte dělat s ostatníma bandama jenom abyste vodkráglovali jednoho chlapa?" Zeptal se Zaeed.

Batarián se uchechtl, zjevně nepostřehl Massaniho jízlivý tón. „Dlouho ste tady nebyli, co? Archanděl dělá, co může, aby nám pil krev. Zásilky se ztrácej, operace jdou do háje, a každej měsíc je to horší. Tarak už má plný zuby toho, že přichází o prachy… a o chlapy."

„Takže Tarak je váš šéf, jestli to chápu dobře." Poznamenal Shepard. „Co Eclipse a Blood Pack?"

„Eclipse vede Jaroth a za Blood Pack je tady Garm, ale na týhle akci spolupracujou všichni." Vysvětloval Batarián. „Upřimně se divim, že sme se tady ještě navzájem nepozabíjeli, ale řek bych, že zabití Archanděla za ty potíže asi stojí."

„Máte nějakej plán?"

„To se dozvíte, až budete na místě." Batarián mávl rukou. „Jeden z našich chlapů bude na vás čekat před klubem. Takže padejte ven, už sem tady s váma ztratil dost času."

Příjemnej chlap, pomyslel si Shepard sarkasticky. I když na druhou stranu by od Batariána nečekal nic jiného. Na cestě z náborové stanice vrazil do lidského mladíka v zašlém oblečení, který nevypadal na to, že by mu bylo alespoň dvacet let. Shepard si pro sebe zakroutil hlavou; nebylo pochyb, o co tomu klukovi šlo. „Tady se jako mám přihlásit, jo?" Mladík zahuhlal při pohledu na vylidněné místo.

„Nejseš trochu moc mladej na to, aby ses dával k žoldákům?" Otázal se Shepard. Ten kluk byl na dobré cestě k tomu, aby udělal největší chybu svého života.

„Hele, sem dost starej, jasný?" Odsekl mladík, aniž by se na velitele podívat.

„Vim, že ti nemám co kecat do toho, co děláš, ale tohle fakt není žádná hra." Namítl Jacob.

Mladík se otočil a zamračeně se podíval na partu Lidí, kteří ho obtěžovali. „Já tady vyrost, vim jak se zachází s bouchačkou." Odtušil rozezleně.

„To na Omeze umí každej." Odrkla si Kasumi.

„Moje řeč!" Vložil se do toho Zaeed. „Ty spíš vypadáš na to, že víš leda tak jak se nejlíp zabít, pako mladý." Veteránský žoldák se rozchechtal, když viděl, jak mladík zrudl v obličeji; jestli studem, nebo vzteky, nebylo možno říct.

„Já se vo sebe postarat umim, dědku." Zaeed se rázem přestal smát. „Beztak sem za tuhle věc utratil slušný prachy a chci si ji vozkoušet." Mladík pokračoval, nevšímajíc si, jak jej Massani probodává pohledem; přitom v ruce obracel starou pistoli. Shepard obrátil oči v sloup; ten kluk zjevně moc rozumu nepobral. Dvěma kroky byl u něj a lehce mu vytrhl opotřebovanou zbraň z ruky.

Mladík vytřeštil oči. „Hej! Co to kurva-"

Shepard do pistole udeřil, nijak velkou silou, a plechy se okamžitě prohnuly. „Jestli si ani neumíš sehnat zbraň, která by za něco stála, tak nemáš u žoldáků co pohledávat." Konstatoval nesouhlasně. Mladík se mohl jen dívat, jak velitel jeho pistoli zdemoloval. „Můžeš vzít jed na to, že mi za tohle jednou poděkuješ, chlapče." Dodal ještě, když hodil pokroucený kus plechu na zem.

Než se mladík zmohl na nějakou odpověď, Shepard a jeho tým byli ten tam.

Nedaleko vchodu do klubu již čekala dvojice členů Blue Suns s dvěma taxíky; žoldáci vypadali na to, že Sheparda a jeho doprovod již očekávali. Ozbrojenci neztráceli čas a pětici ozbrojenců, které pokládali za obyčejné žoldáky, nastrkali do aut a odvezli je na místo, kde Archanděl sváděl bitvu, která pro něj nemohla skončit vítězstvím. Shepard skončil v jednom taxíku s Mirandou a Zaeedem, zatímco Jacob a Kasumi se vezli v druhém vozidle. Velitel si všiml nevraživých pohledů, které Lawsonová vrhala na žoldáky z Blue Suns, rozhodl se to však nijak nekomentovat.

Po asi patnáctiminutové jízdě se kordon žoldáků, skutečných i těch v přestrojení, ocitl na místě činu… takříkajíc. Řidiči beze slova vyhnali Sheparda a jeho společníky z vozů a pak odjeli, nejspíše zpátky před klub. Skupinku přišel přivítat Batarián v typické modrobílé zbroji Blue Suns; podle znaku na ramenních plátech vypadal na ekvivalent nižšího důstojníka.

„No to se na to podivejme." Konstatoval oficíř s křivým úsměvem. „Jestli ste vážně tak dobrý, jak mi řikali, tak by tohle všechno pro vás měla bejt hračka." Batarián zvážněl a úsměv se mu z tváře rázem vytratil. „Řekli vám, co vás čeká?"

„Chlápek na náborový stanici se rozhodl nechat si detaily pro sebe." Zabručel Shepard.

Batarián si odfrkl. „No jasně. Moc lidí by se nám nepřihlásilo, kdyby všichni věděli, jak se věci maj."

Shepard zkřížil ruce na hrudi. „Tak půjdem rovnou k věci. Co tady máme dělat?" Otázal se netrpělivě.

„Archanděl se zabarikádoval v baráku na druhym konci támhletoho bulváru." Vysvětloval důstojník a ukázal někam za sebe. „Má výhodnou pozici a jediná cesta k němu vede přes nijak nechráněnej most; už tam zařvala spousta lidí. Ale začíná bejt unavenej a dělá chyby; nebude to dlouho trvat a budem ho mít na lopatě."

„Máte nějakej plán?" Zeptal se Shepard. Musel přijít na něco, co by Archandělovi dalo šanci přežít obležení.

„Máme připravenej malej tým, kterej se vláme do jeho skrýše, ale potřebujeme Archanděla nějak zaměstnat, aby se tam vůbec mohli dostat."

„Hádám, že tohle bude na nás?" Prohodil Jacob trochu nervózně.

Batarián se zazubil; rozhodně to nebyl příjemný pohled. „Už vám to začíná docházet, to je fajn. Vaše práce bude držet pozici u mostu a odlákat Archandělovu pozornost aspoň na tak dlouho, aby se útočnej tým vplížil dovnitř."

„Takže sme jako co? Cvičný terče?" Odfrkl si Zaeed. „Tohle je posraná sebevražda."

„Možná. Když to ale uděláte tak, jak se má, jsou to prachy zadarmo." Batarián mávl rukou. „Jestli chcete vědět víc, jděte za četařem Cathkou. Bude na bulváru poblíž třetí barikády."

„Slyšeli jste ho, lidi. Jdeme." Řekl Shepard stroze a vydal se za četařem, který na téhle operaci nejspíš byl jeho přímým nadřízeným; jeho tým šel beze slov za ním.

„Hlavně dejte bacha, až půjdete po bulváru; Archanděl už tam vodpravil spoustu lidí." Dodal ještě žoldák než někam odešel. Shepard ho naprosto ignoroval. Musel si přiznat, že se cítil nervózně; byla pravda, že nikdo z žoldáků nepoznal, kdo je zač. Jeho přestrojení by ale nevydrželo věčně; až ho uvidí přidat se na stranu Archanděla, bude mít o problémy postaráno. Navíc to, jak členové zavedených gangů pohlíželi na nezávislé žoldáky, kteří se na tuto šílenou misi přihlásili, mu na klidu nijak nepřidalo. Profesionálním žoldákům bylo úplně jedno, že Archanděl nezkušené dobrovolníky doslova masakroval; oni dokonce neměli žádný problém s tím, aby je používali jako náboje do kanonu. Navíc podle toho, co slyšel, gangy, které spolupracovaly na tažení proti Archandělovi byly rozhádané a Shepard neměl zájem se zaplést do nějaké bitky.

Hlas lodní AI jej vyrušil z přemýšlení. „Proskenovala jsem celé území, ale nenašla jsem žádnou alternativní cestu k Archandělovi, Sheparde." Hlásila EDI.

Velitel si povzdechl. „Vypadá to, že budem přece jen muset jít s žoldákama."

„Dovnitř to bude hračka." Vtipkovala Kasumi. „Zpátky… to bude ještě zajímavý."

„Jestli slovem 'zajímavý' myslíš 'pěkně na hovno', tak to souhlasim." Ušklíbl se Massani. Miranda obrátila oči v sloup nad jejich vtípky, které v téhle situaci vůbec nebyly na místě.

„Žoldáci z Eclipse mají k dispozici mechanoid YMIR a Blue Suns mají v záloze bitevník. Pokud byste je vyřadili z akce, vaše šance na úspěch se značně zvýší." Podotkla EDI.

„Hm… toho by se dalo využít." Zamumlala Miranda s poněkud zlomyslným úsměvem.

Pětice po zuby ozbrojených Lidí přešla přes bulvár, který byl zatarasen narychlo postavenými barikádami. Archanděl si jich naštěstí nevšiml… zatím. Shepard se snažil vyhýbat všem žoldákům kolem, ať už šlo o členy přítomných gangů nebo jen lidi z ulic, kteří si sem jen přišli přivydělat. Protože nebylo jiné cesty než bulvár obejít, Shepard se nakonec ocitl v doupěti žluto-černě obrněných žoldáků; ti patřili k Eclipse. Ozbrojenci seděli u stolů nebo stáli opřeni o zdi místnosti, zatímco naslouchali rudě zbarvenému Salariánovi, který jim dával instrukce k misi. Tohle musel být ten Jaroth, kterého zmínil důstojník na náborové stanici. Shepard se v místnosti plné po zuby ozbrojených žoldáků příliš dlouho nezdržoval a vyšel zpět na ulici.

Sotva se za nimi zavřely dveře, Kasumi se zhmotnila vedle velitele a poklepala ho na rameno. „Hej, Shepe; koukněte, co jsem našla." Řekla s úsměvem a podala mu nějaký datapad.

Shepard vzal datapad do ruky a začal jej v rychlosti číst. „Copak to tu máme…"

Příjemce: Tarak

Mluvil jsem s Garmem; on i jeho muži se k nám přidali. Pokud tahle operace bude úspěšná, můžem počítat s vysokou morálkou a velkou podporou našich mužů. Ale vzhledem ke ztrátám, které jsme již utrpěli, je možnost, že nebudeme mít dostatek sil, abychom se vrhli na náš další cíl. Je jasné, že ani jedna z našich organizací nebude schopna jít proti Arii bez podpory zbylých dvou.

Jaroth

Shepard se zazubil a stáhl obsah datapadu do svého omni-nástroje; tahle informace by se mu mohla hodit. Ani jeden z gangů by si beztak ani netroufal přemýšlet o puči proti Arii, až on a jeho tým zde budou hotovi. Než mohl jít dál, Zaeed mu poklepal na rameno a ukázal na dveře vedoucí do skladiště. Shepard pokrčil rameny a vešel dovnitř; mohl tam najít něco užitečného… ne, že by si myslel, že by mohl mít takové štěstí. Tuhle myšlenku byl nucen okamžitě přehodnotit, když viděl, co se ve skladové prostoru skrývalo. V tlumeně osvětlené zaprášené místnosti bylo několik mechanoidů a těžkých zbraní i s municí. Z droidů šlo většinou o lehký typ LOKI, který pro řádně vycvičené vojáky představoval pramalou hrozbu. Ve skladu byl však také jeden exemplář mechanoida YMIR; ten by jim mohl způsobit velké problémy.

Jako kdyby mu četla myšlenky, Miranda promluvila. „Toho YMIRa bychom mohli využít; přeprogramovat jeho identifikační software, aby útočil na všechny v dosahu."

„A až ti debilové tu věc zapnou, čeká je velký překvápko." Uchechtl se Massani. „To se mi líbí."

„Já to udělám." Přihlásila se Kasumi a začala manipulovat s obvody vypnutého mechanoida. Jako zkušená hackerka svojí práci dokončila za několik málo vteřin.

„Mohli bychom si půjčit pár zbraní a nějakou munici." Navhl Jacob. „Stejně budem s těma žoldákama dřív či později muset bojovat, takže nevidim důvod, proč bysme jim měli nechat jakoukoli výhodu."

„Můžete vzít tak jednu zbraň navíc, jinak berte hlavně munici." Řekl Shepard po krátké úvaze. „Budeme moc nápadní, jestli nás uviděj každýho tahat raketomet." Jacob přikývl na souhlas a vytáhl ze skříně jeden raketomet, zatímco ostatní vyrabovali bednu s municí; dávali si pozor, aby pobrali jen tolik, aby si žoldácí nevšimli, že jim v týlu pobíhají sabotéři. Brzy nato Shepard opustil skladiště, spokojen, že alespoň tentokrát měl trochu štěstí.

Úzké ulice zavedly tým z Normandie na rozcestí, odkud vedly dvoje dveře. Shepard vyzkoušel nejdříve dveře přímo před ním; když se ocitl tváří v tvář zamračenému Kroganovi v krvavě rudé zbroji, pochopil, že šel špatně. Rychle zmizel z místnosti a vešel do druhých dveří; ty jej zavedly na známý bulvár. Sotva udělal krok vpřed, ozval se výstřel a přímo pod nohy mu padlo mrtvé tělo. Shepard se otřásl při pohledu na stvoření, které nikdy předtím neviděl; hrubá šupinatá kůže, rohatá lebka, děsivě rozšklebený obličej, ústa plná žiletkovitých zubů, kopyta místo nohou. Tahle věc byla určitě jedním z nejohyzdnějších stvoření, které kdy velitel v životě viděl.

Shepard si všiml, jak na něj ostatní zírají. „Může mi někdo říct, co je tohle sakra za věc?!" Otázal se, ukazujíc na mrtvé tělo.

Miranda zvedla překvapeně obočí. „Nikdy jste v životě neviděl Vorchy?" Shepard jen pokrčel rameny.

„Jsou to primitivní humanoidi, který žijou většinou v takovejch dírách, jako je Omega." Vysvětloval Jacob se stopou zhnusení v hlase. „Jsou přesně takový, jak vypadaj; agresivní, necivilizovaný a nebezpečný. V mnohym se podobaj hlodavcům; rychle se množej a moc dlouho nepřežijou. Jsou hodně přizpůsobivý a taky kvůli tomu je Blood Pack najímá."

Shepard se ušklíbl a kopl do mrtvoly, aby se přesvědčil, že je odporný tvor skutečně mrtev. K jeho úlevě se Vorcha ani nehnul. Tým z Normandie se vydal dál po bulváru; důstojník, kterého potkali krátce po tom, co sem dorazili, je poslal za četařem Cathkou. Jak šla pětice ozbrojených lidí po ulici, kolem nich se hemžili modro-bíle uniformovaní žoldáci Blue Suns; museli být blízko. Jeden z žoldáků zašel do postranní uličky; Shepard hádal, že onoho četaře najde někde tam. Vešel do uličky a téměř okamžitě uslyšel rozzuřený křik vycházející z místnosti po jeho pravici.

„Výmluvy mě nezajímaj! Řekněte Cathkovi, ať dá ten bitevník do kupy, nebo ho pošlu přes most jako dalšího!"

Shepard veděl, že jde špatným směrem, i přesto se ovšem rozhodl vejít dovnitř. Mohli by mu alespoň říci, kde přesně Cathku najde. Uvnitř byla shromážděna směsice členů Blue Suns; Lidé, Turiáni a k jeho nelibosti i Batariáni. Jeden z nich se zamračen skláněl na komunikačním panelem; jeho již tak nevalná nálada se změnila k horšímu, když si všiml pětice nevítaných hostů.

„Okamžitě vodsud ty kretény vyhoďtě!" Štěkl na jednoho ze svých podřízených. „Na tyhle sračky teď nemám čas ani náladu!"

Shepard se zamračil a udělal pár kroků směrem k batariánskému důstojníkovi. Přestrojení nebo ne, byl tady kvůli tomu, aby odsud Archanděla dostal dříve, než ho žoldácí rozstřílí na kusy; v žádném případě nehodlal na sebe nechat řvát. Bylo mu jedno, co by ten Batarián mohl udělat; byl beztak už předem mrtev stejně jako celá jeho kumpanie… akorát to ještě nevěděl. „Kdo je u tebe kretén, ty čtyřokej ksichte…?!" Zavrčel vztekle.

V místnosti bylo najednou ticho, že by jeden uslyšel špendlík spadnout. Batariánský oficíř přimhouřil oči, jako by chtěl Sheparda pohledem zmenšit; ustoupil od panelu a namířil si to přímo k nově příchozím.

Na půli cesty k veliteli ho však zarazil Massaniho hlas. „Co tě žere, Taraku?"

Tarakovi se vztek z tváře téměř okamžitě vytratil. „Zaeede?!" Řekl nevěřícně.

Shepard zkřížil ruce na prsou; veterán mu nic neřekl o tom, že se znal s místním šéfem Blue Suns. „Vy toho kreténa znáte, Massani?" Zeptal se odměřeně.

„Jednou sme spolu dělali." Odvětil Massani stroze.

Tarak si posměšně odfrkl. „Vodkdy děláš za tak málo, Massani?"

„A vodkdy je z tebe takovej magor?" Opáčil Zaeed.

Batarián se zamračil. „Jde vo Archanděla. Ten chlap se mě snaží voddělat… a už se mu to jednou málem povedlo."

Massani se uchechtl. „To je blbý, co?"

„Ještě horší." Zavrčel Tarak; zjevně se mu nelíbilo, jak Zaeed zlehčoval jeho neutěšenou situaci. „Podivej, musim se s touhle hovadinou nějak vypořádat." Vůdce Blue Suns se obrátil na snědou krátkovlasou důstojnici stojící u dveří. „Jentho, vem si ty chlápky na starosti a řekni jim, co potřebujou vědět." Jentha beze slova přikývla. „Bylo fajn tě zas vidět, Massani. Možná, že tenhle problém vyřešíš za mě." Tarak řekl ještě svému starému známému než se znovu vrátil ke svým plánům.

„Možný je všecko." Prohodil Zaeed s křivým úsměvem. Shepard se pro sebe usmál; Tarak neměl sebemenší tušení, co ho čeká.

„Je fajn, že se s nim znáte." Prohodila Jentha odměřeně. „Tarak to nesnáší, když musí najímat chlapy z ulic; kromě lidí z Blue Suns nevěří nikomu."

„No nekecej." Odfrkl si Massani.

Důstojnice beze slova přešla Zaeedovu poznámku. „Tak co jste chtěli vědět?"

„Četař Cathka; víte, kde bych ho našel?" Otázal se Shepard.

„Cathka bude poblíž barikády na mostě, opravuje tam bitevník." Vysvětlovala Jentha. „Velí tady všem nezávislejm, takže vám doporučuju si s nim pořádně promluvit, ještě než se vůbec do něčeho pustíte."

„Díky za info."

Jentha jen přikývla na srozuměnou a vzápětí sebou škubla, když Tarak znovu začal frustrovaně řvát do vysílačky. Pro Sheparda to bylo znamení, že by měl z místnosti okamžitě odejít. Pětice Lidí se opět ocitla na známém zabarikádovaném bulváru; nyní se nacházeli až nepříjemně blízko Archandělova úkrytu. Shepard se rozhlédl kolem a na druhé straně ulice spatřil bitevník Mantis; létající stroj se příliš netvářil na to, že by byl letuschopný. Poblíž postávalo několik Lidí v obnošených zbrojích; tam někde musel pracovat četař Cathka.

Shepard vykročil směrem k četařově pracovišti, spokojen s tím, že nejnebezpečnější část jejich mise byla skoro za nimi. To se mu však málem stalo osudným, když mu těsně před obličejem prosvištěla kulka.

„SNIPER!" Někdo zařval a krátká salva zasypala pozici, ze které střela přišla.

Shepard se okamžitě rozběhl a ukryl se v bezpečí na druhé straně bulváru. Skrčil se za hromadou beden a nadával si za svou nepozornost; nechybělo málo a mohl být mrtev… znovu. Zbytek jeho týmu se na druhou stranu dostal aniž by někdo po nich vystřelil. Díky této téměř fatální chybě si Shepard uvědomil mezeru v jeho plánech; byla zde reálná možnost, že by je Archanděl mohl všechny pozabíjet dřív, než by ho stihli dostat pryč. Tím se ovšem mohl zabývat později, protože hlavním problémem pro ně byl bitevník. Musel se postarat o to, aby ta věc nevzlétla, nebo alespoň ne dříve, než odsud zmizí i s Archandělem.

Shepard pokynul svým společníkům, aby zůstali stranou, a sám vykročil ke skupince ozbrojenců, která postávala kolem ochromeného stroje. „Kde je Cathka?" Zeptal se úsečně. Jeden z mužů něco zamumlal a ukázal směrem k bitevníků, z jehož spodní části sršely jiskry. Poté parta žoldáků zamířila jinam.

Jiskření zakrátko ustalo a zpod stroje vyšel Batarián se svářečkou v ruce. „Pro vás sem vždycky 'četař' Cathka." Zavrčel nasupeně a sundal si z čela ochranný štít. „Vy budete ta parta co mi sem posílal Salkie, ne?" Zeptal se s neskrývaným zájmem. „Ste tu právě včas."

Shepard na něj zmateně zíral. „Kdo je Salkie?"

„Ten chlápek, kterýho ste potkali, když vás vysadili poblíž." Řekl Cathka líně. „Dával mi o vás vědět. Vy aspoň vypadáte, že za něco stojíte, na rozdíl od chlapů, co mi sem obvykle posílaj… No nic." Četař vytáhl z kapsy krabičku a vzal si z ní cigaretu, kterou si hned připálil. „Útočnej tým je připravenej dát nám signál. Archanděl nebude mít šajnu, co ho dostalo. Chcete se ještě na něco zeptat? Možná to bude vaše poslední šance." Dodal Cathka a lehce se zasmál vlastnímu vtipu.

„Takže náš úkol je v podstatě přeskočit barikádu a jít přes most?" Otázal se Shepard. Nechtělo se mu ztrácet čas klábosením s někým, kdo se velmi brzy měl stát jeho nepřítelem, mohl však z něj dostat užitečné informace.

„A snažit se nezařvat moc brzo; jako mrtvoly moc pozornosti neodvete, že?" Uchechtl se četař. „Nemusíte se dostat až přes most. Stačí, když přinutíte Archanděla sledovat most, útočnej tým se postará o zbytek."

Shepard se zamračil; Cathkův smysl pro humor nestál za nic. „A tenhle útočnej tým se k Archandělovi dostane jak?"

„Maj dvě možnosti." Řekl Cathka a potáhl si z cigarety. „Buď toho hajzla naženou do uzavřenýho prostoru a vyříděj ho pěkně zblízka anebo, pokud to nebude fungovat, můžou použít výbušniny. U těch ale chvíli trvá, než je nastavěj."

„Co ten bitevník? Pomůže nám nějak, až nás pošlou přes most?"

Cathka si odfrkl. „Pff. S nim může lítat jedině Tarak. Beztak ještě není na akci připravenej; Archanděl ho docela slušně pocuchal, když byl naposledy ve vzduchu. Ještě ho trochu pošteluju a bude jako novej."

„Takže vy koordinujete útok a ještě k tomu dáváte to kupy tuhle věc?" Zeptal se Shepard zaraženě.

„Patřim k útočnýmu týmu a ten spolupracuje přímo s bitevníkem. Zůstávám tady vzadu, abych se staral o nezávislý žoldáky a postaral se vo to, aby byl bitevník připravenej, až ho budem potřebovat." Vysvětloval Cathka. Aniž by si toho byl vědom, právě ze sebe udělal dokonalý cíl.

„Takže prakticky tenhle útok vedete."

Četař se rozesmál. „Tarak mě neplatí za to, abych bojoval; akorát plánuju útok a spravuju ten podělanej bitevník. To spíš vy nezávislí si bitvy užijete-" Četaře přerušilo pípání z nedaleké konzole. Četař se nad ní sklonil a zapnul vysílačku. „Tým Bravo, jste na řadě! Jděte na to!" Cathka odešel od konzole a znovu zamířil k poškozenému bitevníku. „Na Archanděla čeká slušný překvápko…" Poznamenal se zlověstným úsměvem když se opět začal přehrabovat v útrobách létajícího stroje. „Ale to znamená, že pro mě čekání skončilo; musim tuhle věc dát do kupy, kdyby se Tarak rozhod, že ji bude zas potřebovat…"

Shepard se opatrně rozhlédl kolem; kromě členů jeho týmu poblíž nikdo nestál. Ideální. Pomalu se zezadu přiblížil k nic netušícímu četařovi, který byl příliš zaměstnán opravou bitevníku než aby si všiml, že se k něčemu schyluje. Shepard nyní stál přímo za ním a četař ho naprosto ignoroval. „Měl byste si na chvíli dát voraz, četaři." Řekl s nijak neskrývaným úsměvem.

„Co to…" Cathka sebou trhl a rychle se napřímil. Než však stihl cokoli udělat, Shepard ho popadl za hlavu a jedním prudkým trhnutím mu zlomil vaz. Četař se sesul k zemi a zůstal nehybně ležet. Shepard odešel z místa činu, jako by se vůbec nic nestalo, a přidal se ke zbytku svého týmu.

U barikády před mostem bylo najednou rušno, jak horda různobarevně obrněných žoldáků přelézala zátarasy a postupovala proti Archandělově úkrytu. Mezi pozicemi žoldáků a Archanděla se strhla zuřivá přestřelka. Shepard a jeho společníci je následovali s mírným odstupem, tak, aby ostatní žoldáky nepojalo podezření. Když se dostali přes barikádu, zjistili, že nejméně polovina týmu byla již povražděna. Zbytek byl naprosto demoralizován; někteří se krčili za sloupky osvětlení a odmítali vylézt ven, zatímco další se pokoušeli postupovat dopředu, jen aby padli za oběť Archandělově smrtící mušce. Co chvíli Shepard zahlédl vysokou postavu v modré zbroji, jak se vyklonila z balkonu, zastřelila jednoho z útočníků, a rychle zmizela. Střelcovi nebylo vidět do tváře, neboť měl na hlavě přilbu s černým hledím.

„Tak jdeme na to, lidi. Náš kamarád si nepomůže sám." Řekl Shepard a vytasil pušku.

První věc, kterou udělal, bylo, že zastřelil těch pár žoldáků, kteří ještě zůstávali na mostě. Při troše štěstí by Archanděl pochopil, co se děje, a nestřílel by po jeho týmu. Tým z Normandie se rozběhl na druhou stranu mostu a zabíjel každého, kdo se jim postavil do cesty. Těch pár žoldáků, kteří měli štěstí a dostali se na druhou stranu, nečekali útok z vlastních řad a nezmohli se na jakýkoli odpor. Shepard a jeho tým byli jediní, komu se podařilo dostat se do budovy, kde se Archanděl ukrýval. Vnitřek budovy byl poškozen těžkou palbou včetně šrapnelů z vybuchlých granátů. Jak družstvo z Normandie postupovalo vpřed, Shepard si všiml několika těl v černých pytlích ležících v hlavní hale. Neměl čas přemýšlet nad tím, co se tu vlastně stalo, protože z vyššího patra na ně začala střílet dvojice ozbrojenců. Jeho druhové se jich ovšem velmi rychle zbavili. Se zbraní namířenou před sebe Shepard vystoupal do horního patra a namířil k balkonu, ze kterého viděl Archanděla střílet. Ještě pořád se ozývaly výstřely, jak se osamocený střelec vypořádával se zbylými nájezdníky. Shepard se opřel o rám dveří a počkal na zbytek svého týmu; potom vešel do místnosti.

Kromě záhadného modře obrněného střelce uvnitř nikdo nebyl. Všude kolem se válely vyhořelé tepelné články, obaly od jídla, pár zbraní do rezervy a zásoby munice. Sám Archanděl byl skrčen u zábradlí a díval se do hledí své pušky.

Shepard poručil svým společníkům, aby sklonili zbraně. „Takže vy jste Archanděl?" Zeptal se opatrně, aby střelce nevyděsil.

Archanděl neodpověděl, jen zvedl levou ruku ve výmluvném gestu. Poté zamířil a vystřelil. Z ulice pod nimi se ozval výkřik a tlumená rána, když další mrtvola dopadla na chladnou zem. Archanděl sklonil zbraň a namáhavě se postavil. Chvíli si prohlížel vetřelce, kteří mu vtrhli do pevnosti. Poté líným krokem přešel blíže k nim a ztěžka se posadil na stůl. Nevšímaje si nervózních pohledů návštěvníků, opřel pušku o židli a pomalu si sundal přilbu. Pod tónovaným hledím se skrývala hrubá tvář Turiána, nesoucí výraz vojáka vyčerpaného dny tvrdých a nepřetržitých bojů, s modrým tetováním přes tváře a čelisti… a šíleně povědomým vizorem přes levé oko…

Archanděl si velitele prohlédl od hlavy k patě a zavrtěl hlavou. „Sheparde… Myslel jsem si, že je po tobě."

Shepardovi takřka spadla čelist, když mu to všechno konečně došlo.

„Garre?!"

Garrus Vakarian se uchechtl. „Ani v mejch nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že tady uvidim zrovna tebe."

„Měl by ti říct úplně to samý." Zahuhlal Shepard a potřásl si rukou se svým parťákem ze staré Normandie. V době, kdy byla SR1 zničena lodí Sběračů, Garrus ještě pracoval pro C-SEC na Citadele. Shepard nemohl mít tušení, do jakých problémů by se mohl dostat během těch dvou let, co strávil na pokraji smrti na stanici Lazarus. Navíc Záhadný mu tvrdil, že nemá tušení, kde Garrus je, takže pro Sheparda bylo obrovským překvapením, že ho našel tady na Omeze. Ovšem bylo to překvapení příjemné; mezi vším tím Cerberovým personálem by bylo fajn mít na palubě alespoň jednoho člověka, na kterého by se mohl spolehnout. „Co kurva děláš zrovna tady, chlape?!"

„Jenom můj obvyklej trénink, střelbu na cvičný terče." Vtipkoval Garrus; pokusil se i o úsměv, jestli by se tomu dalo tak říkat, ale únava se na něm podepsala víc, než sám tušil.

Shepardovi to ovšem neušlo. „Jseš v pohodě?" Ptal se znepokojeně.

Garrus mávl rukou. „Bylo líp, ale je fajn vidět zas pro změnu kamaráda." Unaveně si povzdechl. „Zabíjet žoldáky je pěkná fuška, zvlášť když jsem na to sám."

„Tak počkat." Ozvala se Kasumi. „Vy dva se znáte?"

„Garrus Vakarian byl jedním z účastníků Shepardovy výpravy proti Sarenu Arteriovi před dvěma lety." Vysvětlovala Miranda. Samozřejmě, jako oficiální zástupce velitele tohle musela vědět.

„Hustý…" Zašeptala si Kasumi pro sebe.

„Moh jsi jít kamkoli, Garre." Ptal se Shepard. „Proč zrovna Omega?"

Garrus okamžik jen hleděl do země. „Už jsem toho byrokratickýho bordelu na Citadele měl plný zuby." V jeho hlase byla jasně slyšet stopa podráždění. „Řikal jsem si, že sám za sebe bych toho dokázal víc. Navíc na místě jako je Omega není tak těžký najít zločince; musim akorát zamířit a střílet."

Shepard zakroutil hlavou. „Jak se ti vůbec povedlo nasrat tři žoldácký gangy najednou?!"

„Nebylo to jednoduchý; musel jsem na tom tvrdě makat." Zasmál se Garrus.

„Myslim, žes vodved skvělou práci, Vakariane." Prohlásil Massani kousavě. Garrus jeho poznámku přešel mlčením.

„Odkdy ty si vlastně říkáš Archanděl?" Shepard si nemohl pomoct, ale musel se prostě zeptat.

„Jenom takový jméno, který mi dali místní za všechny moje, eh, dobrý skutky." Garrus pokrčil rameny a uchechtl se. „Ne že by mi to vadilo, ale… Řikejte mi prostě Garrus, díky."

„Poslouchejte, vím že je to dlouho, co jste se naposledy viděli, ale na klábosení teď není čas." Vložila se do toho Miranda. „Jsme tady v obležení a přímo na ráně třem žoldáckým organizacím, které se nás chystají zlikvidovat. Měli bychom vymyslet plán, jak se odsud dostat aniž by nás přitom rozstříleli na kusy."

Garrus zavrtěl hlavou a postavil se. „To nebude tak jednoduchý. Ten most mi zachránil život, když mi všechny ty vypatlance nahnal přímo do rány. Bohužel to znamená výhodu i pro ně; jestli se pokusíme dostat ven přes most, tak nás zmasakrujou."

Lawsonová zkřížila ruce na prsou; bylo na ní vidět, že s celou situaci není nijak spokojena. „Takže tady budeme vyčkávat, dokud nás nezabijí? To je náš plán?"

Garrus se na ní podíval a zavrtěl hlavou. „Budeš nás muset všechny seznámit, až bude čas, Sheparde." Řekl ironicky a popadl svoji pušku. „Není to tady tak zlý; jsem tady sám už pár dní a za tu dobu se dovnitř nikdo nedostal. A teď, když je nás tady celkem šest…" Vakarian se zle usmál. „Prostě počkáme, až si na nás ti idioti vylámou zuby a potom se při první příležitosti probijem ven." Na krátký moment se odmlčel. „Není to zrovna perfektní plán, ale aspoň nějakej."

Shepard chvíli hleděl na most posetý mrtvolami žoldáků, kteří se na tuto zdánlivě jednoduchou akci přihlásili. Jediná cesta ven z pasti byla blokována zástupem rozezlených ozbrojenců. „Jak ses vlastně do týhle situace dostal?"

Garrus si povzdechl. „Emoce mi zatemnily zdravej úsudek; to je na dlouhý povídání." Potom si svého bývalého nadřízeného dlouze prohlédl. „Určitě to nebude tak zajímavý jako co ty jsi dělal ty poslední dva roky."

I když navenek nedal nic znát, v duchu začal Shepard trochu panikařit. Nechtělo se mu vysvětlovat, jak bylo možné, že pracoval pro skupinu xenofobních extrémistů, ani to, že byl celé dva roky v komatu, a hůř; nic mu nemohlo zaručit, že mu to všechno Garrus uvěří. „Poslouchej, Garre. Až se odsud dostanem, tak ti všechno řeknu, pokud ty mi řekneš, co se tady stalo. Platí?"

„Platí." Odpověděl Vakarian téměř okamžitě. „Teď potřebuju, abyste se všichni soustředili. Máme tu spoustu zlejch hochů, který je třeba postřílet."

„Tak na co ještě čekáme?" Usmál se Shepard a vytasil zbraň.

„Moc ses nezměnil, to je dobře." Žertoval Garrus; pokynul všem ostatním, aby počkali opodál, a sám vykročil s Shepardem k zábradlí na balkonu. „Podívejme se, co chystaj." Zdvihl zbraň a přes puškohled si prohlédl barikády na druhé straně mostu. „Nejspíš už věděj, že jejich malá ofenzíva je v troskách." Konstatoval chladně a podal Shepardovi pušku. „Mrkni se na to." Shepard si pušku vzal a podíval se do puškohledu… práve včas na to, aby spatřil droidy LOKI, jak neobratně přelézali zátarasy. „Průzkumníci z Eclipse, aspoň myslim." Zašeptal Garrus.

Shepard namísto odpovědi stiskl spoušť. K jeho překvapení kulka perfektně zasáhla svůj cíl doprostřed hlavy; bezhlavý stroj se skácel k zemi, explodoval a vzal s sebou pár droidů, kteří byli příliš blízko. „Víc než průzkumnící. Ale teď už je jich o trochu míň." Poznamenal Shepard a vrátil Garrovi zbraň.

„Nedali si moc na čas; měli bychom je přivítat." Zamumlal Garrus. „Já zůstanu tady na balkoně; odsud jim můžu pěkne zatopit. A ty…" Turián se usmál. „Ty může dělat to, co umíš nejlíp; jako za starejch časů, Sheparde."

Shepard mu úsměv rád vrátil. „To si piš." Odstoupil od zábradlí a pustil se do práce. „Zaeede, ty zůstaneš tady s Garrem. Postarej se o to, aby se sem nikdo nedostal!"

„Nebudou vědět, co je dostalo, veliteli." Zavrčel Zaeed; vytasil svůj kulomet a postavil se na balkon.

„Vy tři," Shepard ukázal na Mirandu, Jacoba a Kasumi. „Vy půjdete se mnou na dolní patro. Zaujmeme pozici po stranách mostu a donutíme je jít přes křížovou palbu. Nikdo se nesmí dostat na druhou stranu, rozumíte?"

„Naprosto, veliteli." Odvětila Lawsonová. Jacob a Kasumi jen mlčky přikývli. Shepard se pustil ke vchodu do budovy a jeho druhové šli za ním, připraveni odrazit útočníky.

V okamžiku, kdy Shepard dorazil k mostu, na Garrovu pozici již postupovala směsice mechanoidů LOKI a žoldáků z Eclipse. Pokřik nájezdníků byl přehlušen štěkotem Zaeedova kulometu, který v jejich řadách páchal nevýslovnou spoušť. Shepard a Kasumi zaujali pozici na levé straně, zatímco Jacob s Mirandou zůstali na pravé straně; odsud zahájili palbu na žoldáky, kteří se rojili na mostě. Když se k tomu všemu přičetla ještě Vakarianova bezchybná muška, prostor mezi Archandělovým úkrytem a zátarasem se proměnil ve vražednou zónu. Ozbrojenci Eclipse se snažili postupovat a opětovat palbu, jeden po druhém však padali jako mouchy; ani krytí jim příliš nepomohlo, když byli pod palbou ze tří různých směrů. Někoho na druhé straně po pár minutách zuřivé přestřelky napadlo, že se jejich útok nevyvíjí podle plánu. Mezi obyčejnými pěšáky se postupně začali objevovat inženýři a biotikové. Shepardovy štíty se varovně zamihotaly, když o ně začala bubnovat nepřátelská palba. Proti Jacobovi vystřelila koule napalmu a ten byl nucen uhnout. Shepard se vyklonil z krytu a poslal proti žoldákům tlakovou vlnu; pěšáci se rozlétli na všechny strany jako kuželky a Shepardovi druhové je postříleli dřív, než měli šanci vstát. Biotikové a inženýři sice vlnu biotické energie ustáli, jejich podpora však byla pryč a v mžiku se tak stali oběťmi salvy šestice zbraní, která je na místě roztrhala. Přes most se hnali další a další ozbrojenci, přes mrtvolami posetý most se ale nikdo z nich nedostal.

Jaroth už toho měl zřejmě dost a poslal do bitvy YMIRa. „Krucinál." Zaklel Garrus, když se na scéně objevil těžký mechanoid. „Posílaj nám sem těžkýho droida."

Shepard se uchechtl. „Ten pro nás nebude problém. Sleduj…" A opravdu, YMIR se aktivoval… a zahájil palbu na další vlnu jednotek Eclipse, která mezitím přelezla zátarasy. Na mostě zavládl naprostý chaos, jak těžký droid likvidoval své vlastní spojence a obráncům poskytl dost času na krátký oddech. Žoldáci vůbec nechápali, co se děje, a neměli šanci 'porouchaného' mechanoida jakkoli zastavit. Masakr pokračoval, dokud se na mostě neobjevili muži s raketomety a vadného stroje se nezbavili. To už se na scéně ale objevil sám Jaroth, což znamenalo, že Eclipse se již nacházela na pokraji porážky. Strhla se zuřivá přestřelka, jak se žoldáci pokusili o poslední zoufalý pokus o útok. Ten pro žoldáky skončil jejich naprostým zničením, zatímco obránci vyvázli jen s několika škrábanci; Jaroth sám byl při útoku těžce postřelen a Garrus mu ranou do hlavy ukončil trápení. Na bojišti najednou zavládlo hrobové ticho. Shepard si s úlevou oddechl; právě se jim podařilo úplně zničit jednu ze tří žoldáckých skupin.

„Řek bych, že tohle je prozatim všechno." Řekl Garrus přes vysílačku. „Vraťte se sem nahoru, než se přeskupěj." Shepard jej poslechl a vydal se s ostatními do horního patra, kde na něj turiánský střelec čekal se Zaeedem.

„Tohle byl dokonalej masakr, ani jednou si na mě nevystřelili." Řekl Garrus, nijak neskrývaje své ohromení. „A přitom jsme se zbavili Jarotha. Toho malýho parchanta jsem naháněl celý měsíce."

„To zní jako fajn historka." Poznamenal Zaeed suše.

„Rozesílal pančovanej element nula po teritoriu Citadely. Polovina všech zásilek, co v C-SECU zadrželi, přišlo od jeho grupy na Omeze." Vysvětloval Garrus. „Nedávno jsem zlikvidoval jednu z jeho zásilek a přitom zabil jednoho z jeho nejlepších důstojníků. Nepřekvapilo mě, že se po tom rozhodl dělat s ostatníma, aby mě dostali."

„Teď už nám zbejvá jenom Blood Pack a Blue Suns. Myslíš, že se přes ně dostanem?" Otázal se Shepard.

Garrus pokrčel rameny. „Možná… pojďme se podívat, co maj za lubem." Přešel k balkonu a podíval se přes puškohled. „Pořádně posílili druhou stranu… ale přes most ještě nejdou." Zamumlal poněkud zmateně. „Na co sakra čekají?"

Okamžik na to budovou otřásla exploze. V prvním patře se rozkvílel alarm. „Tohle není dobrý." Zaklel Jacob.

Garrus sebou trhl a prohlédl si hlášku na omni-nástroji. „Sakra… dostali se do suterénu!" Zanadával si pro sebe. „Dřív či pozdějc museli začít používat mozky… Měl bys jít dolů, Sheparde. Já budu hlídat most."

„Zaeede, zůstaň tady s Garrem." Rozkázal Shepard; věděl, že Garrus už mlel z posledního, a hodlal ho odsud dostat živého. „Nikdo se k němu nesmí dostat, jasný?"

„To si pište." Odvětil Massani a poplácal svoji zbraň.

Garrus se unaveně usmál. „Díky Sheparde. Měl bys sebou hodit."

„Kudy do suterénu?" Otázal se Shepard naposledy.

„Vstup do suterénu je přímo pod schodištěm." Vysvětloval Garrus, zatímco úzkostlivě sledoval most. „V suterénu jsou troje vrata, budete je muset všechny zavřít, aby se nedostali dovnitř."

„Jasný." Přikývl Shepard a se zbytkem družstva se rozběhl ke dveřím. „Hodně štěstí."

„Nápodobně." Odvětil Garrus a zahájil palbu na útočníky, kteří již přelézali zátaras na mostě; Zaeed se k němu zakrátko přidal.

Shepard šel podle Garrových pokynů a brzy našel dveře do suterénu. Chodba je vedla do jakési haly, která se rozvětvovala do dvou stran. Přímo před nimi se nacházela vrata. Shepard k nim zasprintoval a dokázal je zablokovat právě v okamžiku, kdy se za nimi začali houfovat žoldáci.

„Ještě vám zbejvaj dvoje vrata, Sheparde." Garrus promluvil přes vysílačku. „Tady nahoře jsme zatím v pohodě, moc jich tu není… prozatím."

„Kasumi, ty jediná z nás máš neviditelnost; zavři vrata na levý straně než se ti hajzlové přes ně dostanou." Poručil Shepard.

Kasumi se ušklíbla. „Proč já? Můžou tam bejt krysy…" Když po ní Shepard střelil pohledem, zlodějka se usmála. „Dělám si srandu, Shepe; jdu na to." A během okamžiku zmizela.

Shepard společně s Taylorem a Lawsonovou zamířili ke dveřím napravo. Místnost za nimi již byla plná nepřátel. Byli to členové Blood Packu; Krogani, jejich bojoví psi varreni a k Shepardově zhnusení i Vorchové. Ti všichni se na trojici Lidí vrhli jako na bezbrannou kořist. Shepard byl hluboce vděčný, že mezi žoldáky bylo Kroganů jen poskrovnu, neboť jen samotní Vorchové mu dělali problémy. Nejenže byli, jak Jacob říkal, neuvěřitelně agresivní, ale navíc měli stejné regenerační schopnosti jako Krogani.

„Přepněte na zápalnou munici! Rychle!" Zařval Jacob a zastřelil jednoho z dotěrných netvorů. Shepard se nedal dvakrát přemlouvat; zadal pár příkazů do softwaru zbraně a jeho M 96 rázem pálila ohnivé střely, které zapalovaly nepřátele bez jakýchkoli rozdílů. Na místě každého zabitého žoldáka se však objevili dva další; Shepard by klidně mohl zůstat tady a zlikvidovat je, Garrus ho ale potřeboval nahoře.

„Už jenom jedny vrata, pohněte sebou!" Ozval se Garrus; v pozadí byl slyšet Zaeedův kulomet.

Shepard sestřelil dalšího z Vorchů a navázal spojení s Kasumi. „Goto, běž pomoct chlapům nahoře; my už to tady zvládnem sami!"

Na druhém konci byla pár vteřin slyšet zuřivá střelba, pak se rozhostilo ticho. „Jasně, budu tam!" Ozvala se Kasumi a přerušila kanál.

Shepard zaťal zuby a poslal proti hordám žoldáků mohutnou tlakovou vlnu, která je srazila k zemi. Museli to ukončit, a to rychle. Tým z Normandie se s ještě větší vervou pustil do armády Blood Packu, která se vetřela dovnitř. Odpor žoldáků postupně slábl, jak jejich řady prořídly, do budovy se však stále hrnuli další. Shepard spatřil Vorchu přímo u ovládacího panelu vrat a zmizel v modrém záblesku, jen aby se objevil přímo u něj. Překvapený netvor mohl jen divoce zařvat, když Shepard zvedl pušku a z blízka mu ustřelil hlavu. Sáhl na panel a zavřel vrata; zatímco Jacob s Mirandou zlikvidovali pár přeživších v hale, Shepard držel dál žoldáky, kteří se pokoušeli dostat dovnitř. Vrata se během pár vteřin za hlasitého skřípění zavřely.

Ve vysílačce se ozval Massaniho drsný hlas. „Paráda, Sheparde; ze suterénu se dovnitř nedostanou. Teď padejte sem, ti chcípáci z Blood Packu nás vobšancovali!"

Shepard si pro sebe zanadával. „Slyšeli jste ho, lidi. Za mnou!" Shepardův tým se sprintem vydal zpátky ke Garrově pozici. Už na půli cesty mohli slyšet zuřivou střelbu vycházející z hlavní haly. Sotva se vynořili ze suterénu, okamžitě si jich všimli Vorchové a začali po nich zběsile střílet. Shepard měl těch otravných monster plné zuby; jednoho z nich bioticky mrštil proti stěně a zlomil mu vaz, druhého zabil několika výstřely z pušky. Zpoza rohu se na ně za divokého ryku vyřítila dvojice Kroganů, pod náporem palby a biotických útoků však rychle padli k zemi.

O patro výš se ozval vzteklý řev. „Roztrhám tě na kousky, Archanděli!" Jedinou odpovědí mu byl uragán kulek, který brzy následoval výbuch granátu. Shepardův tým se hnal do druhého patra, než však stačil do přestřelky zasáhnout, palba utichla. Když Shepard vešel do místnosti, viděl na zemi u dveří obrovského Krogana roztrhaného nespočtem kulek takřka k nepoznání. Kolem těla se šířila kaluž krve.

Garrus vykročil k Shepardovi s puškou v ruce. „Tohle bylo sakra těsný, Sheparde." Řekl poněkud otřeseně. „Ale Blood Pack je ze hry," Pak trhl hlavou k rozstřílenému Kroganovi. „A Garm taky. Dneska je to čím dál lepší."

„Pěkně tvrdý hovado, tenhle Garm." Poznamenal Zaeed a pro jistotu ještě do Garmovy mrtvoly párkrát vystřelil.

„Nemáte tušení, jak." Garrus zakroutil hlavou. „Jednou jsem ho nachytal samotnýho, když poblíž neměl nikoho ze svýho gangu. Ale nepovedlo se mi ho vyřídit; nikdy jsem neviděl Krogana, kterej by se regeneroval tak rychle, skutečná hříčka přírody. Furt se bránil, dokud mu na pomoc nepřišli jeho Vorchové. Bylo to těsný, ale musel jsem ho nechat. Řek bych ale, že teď už si s nim starosti dělat nemusim." Dodal s úšklebkem.

„Teď už nám zbejvaj jenom Blue Suns." Řekl Shepard. „Musíme se zkusit probojovat ven."

„Máš pravdu." Přikyvoval Garrus. „Tarakův gang je sice nejsilnější, ale není to nic, s čim bychom se předtim nesetkali. Nejspíš nebude čekat, že proti němu půjdem přímo-" Garrus nestačil dokončit větu, když se za oknem na pravé straně místnosti s hlasitým rachotem objevil bitevník.

„K zemi!" Vykřikla Miranda. Všichni se vrhli k zemi a pokoušeli se krýt, kde se dalo. Bitevník začal pálit z kulometu, nikoho však naštěstí nezasáhl.

„Do prdele!" Zanadával Garrus. „Myslel jsem, že jsem tu věc voddělal!"

Shepard na okamžik vykoukl z krytu za pohovkou. Bitevník se kýval ze strany na stranu, pilot měl nejspíš potíže udržet stroj ve vzduchu. „Vopravili ji, ale ne úplně. O to jsem se postaral." Křičel přes hluk motorů.

„Nepřátelé přímo před námi!" Zařval Jacob. Rozbitým oknem se do místnosti začali hrnout bílo-modře obrnění žoldáci. Shepard a jeho společnící zahájili palbu a pokoušeli se útočníky držet v uctivé vzdálenosti. Žoldáci jeden po druhém padali k zemi mrtví, přes jejich těla se však dopředu hnali další a zuřivě stříleli na obránce. Přestřelka trvala ještě několik dlouhých vteřin, než se příval nepřátel konečně zastavil. Shepard si unaveně oddechl, nemohl však tušit, že jejich boj ještě nebyl u konce.

„Útočí na nás z hlavní haly!" Zakřičel Garrus a zahájil palbu na žoldáky Blue Suns, kteří se vyrojili v hale o patro níž.

„Zůstaň tady; vezmu svoje muže a zkusim ty parchanty zadržet!" Zařval Shepard v odpověď a hnal se vstříc ozbrojencům, kteří jim takřka klepali na dveře. Dva z nich se vřítili přímo do místnosti, jeho společnící je ale okamžitě zastřelili. Tým z Normandie se vrhl na rozzuřené žoldáky z Blue Suns a začal je likvidovat vším možným; palbou, biotikou i technickými schopnostmi. Útočníci jeden po druhém padali mrtví, obráncům však spláceli stejnou mincí. Shepard byl již několikrát donucen zalézt s téměř vyčerpaným štítem a jeho druhové na tom nebyli o nic lépe. I tak se však proti převaze drželi, zvláště když Garrus i přes své vyčerpání dokázal držet žoldáky zpátky. Jeden by si již myslel, že se odsud všichni dostanou živí…

Všechno se však během okamžiku nečekaně a strašlivě zvrtlo. Bitevník se vrátil a zahájil palbu přímo na nic netušícího Garra.

„Archanděli!" Vzduch rozřízl Tarakův rozzuřený hlas zesílený megafonem. Garrus se rychle otočil a vrhl se za velký železný truhlík. Nedokázal se však vyhnout střelám z kulometu, které mu během pár vteřin zlikvidovaly štíty. „Fakt sis myslel, že si můžeš zahrávat s Blue Suns?! Tak to se pleteš!" Budova se otřásla v základech, když místnost, ze které se Garrus tolik dní úspěšně bránil, byla pohlcena mohutnou explozí.

„NE!" Shepard zoufale zařval, když Garrus zmizel uvnitř ohnivé koule. Nemohl snést to pomyšlení, že další z jeho přátel byl mrtev. Naprosto paralyzován tím, co se právě stalo, si nevšiml, že jeden ze zbývajících žoldáků se dostal příliš blízko.

„Bacha!" Zařval Jacob a vystřelil na útočníka. Žoldák se zapotácel, když ho salva z brokovnice zasáhla to hrudi a zlikvidovala mu štíty. Shepard se konečně vzpamatoval a zaútočil na žoldáka, který byl neuvěřitelně blízko k tomu, aby jej zabil. Z onoho zabijáka se vyklubala Tarakova důstojnice Jentha, to však Sheparda nijak nezastavilo; zasáhl ji pěstí do břicha a když se v bolestech sehnula, přidal ještě úder do obličeje. Poté ji popadl, zdvihl ji nad hlavu a shodil přes zábradlí; Jentha s tupou ranou dopadla na zem a zůstala nehybně ležet.

Bitevník mezitím poletoval kolem a pokoušel se zlikvidovat i zbytek Archandělových spojenců. Hnán obrovským vztekem a touhou po pomstě, Shepard se vřítil zpátky do místnosti, kde Garrus několik dní přežíval v obležení, a začal po bitevníku střílet. Tarak se rozesmál a zahájil palbu, odhodlán protivníka zadupat do země. Neměl vůbec tušení, že zápalné střely pomalu tavily pancíř jeho stroje. Shepard se stáhl a rozhlédl se kolem. Srdce se mu sevřelo, když spatřil Garra ležícího několik kroků od něj. Z jeho zbroje se kouřilo a kolem jeho těla se tvořila kaluž modré krve.

Zbytek obránců se vrátil k Shepardovi, který se krčil za zábradlím balkonu a křečovitě svíral svou zbraň. Velitel se najednou otočil k nim, ve tváři naprosto rozzuřený výraz. „Massani. Granát." Zavrčel. Zaeed mu beze slova dal, co potřeboval. Shepard malou nálož popadl a odjistil ji. Poté vyskočil z krytu. Jeho ruka se jasně rozzářila biotickou energií; Shepard divoce zařval a mrštil granát proti svému nepříteli. Granát byl obalen nestabilním polem biotické energie; když zasáhl bitevník, ono pole jeho explozi ještě znásobilo. Stroj začal okamžitě hořet a po pár sekund se nejistě vznášel na místě než se zřítil na ulici. Shepard přistoupil k zábradlí a díval se na trosky létajícího stroje. Jakýmsi zázrakem Tarak přežil; zakrvácený vůdce Blue Suns se vyhrabal z kokpitu a dezorientovaně se rozhlížel kolem sebe. Shepard beze slova popadl pušku a vyprázdnil do Taraka celý zásobník; Batarián se mrtev skácel k zemi.

Shepard nezůstal, aby se kochal pohledem na Tarakovu mrtvolu. Přešel ke Garrovi a poklekl k němu; turiánský střelec ležel nehybně na pravém boku, jeho puška zlomená vedví jakožto symbol Archandělova pádu. Shepard zaťal pěst ve snaze potlačit nutkání do něčeho praštit. Tohle prostě nebylo fér. Dělal, co se dalo, aby odsud svého turiánského parťáka dostal živého, a veškerá jejich snaha vyšla vniveč. Proč se tohle muselo stát? Co sakra udělal špatně?!

V naprostém zoufalstvím Shepard sáhl Garrovi na krk, aby nahmatal pulz. A modlil se, aby jej našel.

A v ten okamžik Garrus náhle zalapal po dechu.

Začal se třást, oči vytřeštěné v reakci na nesmírnou bolest. Jeho prsty se sevřely kolem hlavně jeho zničené zbraně.

„Garre!" Vykřikl Shepard. Opatrně obrátil těžce raněného střelce na záda… a vytřeštil oči.

„Ježíšikriste…"

Garrova zbroj byla poseta šrapnely z rakety, která jej málem připravila o život. Z průstřelu v břiše se řinula krev. Nejhůře to však odnesl jeho obličej, jejíž pravá strana byla výbuchem roztrhána na zakrvácenou změt masa a úlomků kostí. V obrovské silně krvácející ráně ještě vězely roztavené kousky zbroje z límce, jehož část pod pravou tváří byla takřka ustřelena. Byl to neuvěřitelný zázrak, že byl ještě naživu. Těžce raněný Garrus se vyděšeně díval na Sheparda ve stavu hodně blízkém šoku.

Shepard se velmi rychle vzpamatoval. „Lawsonová! Okamžitě se spojte s Normandií, ať nám okamžitě pošlou raketoplán, máme tady raněnýho!" Miranda beze slova poslechla. „Vy ostatní pročesejte tuhle místnost; někde tu musí bejt lékárnička!"

Ostatní se vmžiku rozprchli a začali pročesávat budovu… až na Zaeeda, který jen civěl na umírajícího střelce. „Nezvládne to."

Shepard po něm střelil pohledem a zavrčel. „Drž hubu a přines mi tu zasranou lékárničku, Massani! To je rozkaz!" Massani beze slova odešel za zbytek mužstva.

Shepard se znovu podíval na Garra, který k jeho hrůze začal zavírat oči; popadl jej za ruku a pevně ji stiskl. „Zůstaň s náma, kámo! Tohle není konečná… Dostanem tě odsud, na Normandii tě dáme do kupy, všechno bude dobrý. Ještě si zastřílíš, chlape… Nenecháme tě tady…" Pořád opakoval jako nějakou mantru. K jeho úlevě mu nakonec Garrus ruku stiskl, byť jen jemně. Času však měl pořád zoufale málo.

Trvalo to několik nervydrásajících minut, než se konečně objevil raketoplán z Normandie. V Shepardově týmu byla Miranda zdaleka nejblíže tomu, čemu se dalo říkat zdravotník. Ani ona však s obyčejnou lékárničkou nedokázala udělat něco, co by Garrovi nějak zvlášť pomohlo. Rychle jej naložili na raketoplán a odletěli dřív, než se na místo bitvy dostal někdo jiný.

Shepard jej celou dobu držel za ruku, dokud jej posádka lodi neodvezla na sál.

V prvé řadě bych se chtěl omluvit všem čtenářům za to, že jsem vás nechal tak dlouho čekat. Třetí rok bakalářského studia dokáže spolknout nemožně velkou část vašeho volného času... a před státnicemi to bude ještě horší, takže se předem omlouvám za to, že o sobě nebudu dávat vědět zdaleka tak často, jak bych chtěl. O vánočních prázdninách jsem se ale (konečně) opět posadil za klávesnici a napsal alespoň jednu kapitolu, abych udělal jakousi tečku za rokem 2013. A že to nebyl nijak nudný rok, už jen kvůli tomu, že už rok mělo být po světě (ha ha ha! *fackuje se za nemožný vtip*)!

Ale nyní vážně, teď nám nezbyde nic jiného, než se ohlédnout za tímto rokem a se skleničkou šampaňského v ruce přivítat rok 2014. Nevím tedy, co od nadcházejícího roku očekáváte vy, ale já se budu řídit osvědčeným moudrem našeho oblíbeného turiánského snipera: Když budete očekávat to nejhorší, o to větší je šance, že nakonec budete příjmeně překvapeni.

Takže do Nového roku vám všem přeji Šťastný Nový Rok!

Ganto končí... naposledy v tomto roce.