Během naší mise se začaly objevovat první komplikace. I přes veškerá naše opatření se Rada i Aliance dozvěděly o tom, že je velitel Shepard naživu, a stejně tak i o jeho 'dočasném spojenectví' s Cerberem, jak to on nazval. Dovolím si tvrdit, že to bude jen otázkou času, než tato informace, prozatím držena v nejvyšších kruzích, prosákne i na veřejnost. K úlevě mojí i mých spolupracovníků však nebyla celá posádka SR2 včetně velitele zatčena; mohu hovořit o obrovském štěstí, že je lidským radním Anderson, protože bychom jen velice těžko dospěli k dohodě, pokud by na jeho místě byl někdo jiný.

Co se týče náboru do týmu, podařilo se nám úspěšně rekrutovat slečnu Goto i pana Massaniho, v případě Archanděla však nešlo vše podle plánu. Na jednu stranu již známe jeho identitu; Garrus Vakarian, bývalý důstojník C-SECu a účastník dřívější Shepardovy akce proti Sarenu Arteriovi. Protože se Shepard k Cerberově personálu na Normandii stále chová velmi odměřeně, myslím si, že mu prospěje mít na lodi někoho z jeho známých. Bohužel, Vakarian byl při boji s kombinovanou silou žoldáckých organizací Blue Suns, Blood Pack a Eclipse velmi těžce raněn a musel podstoupit okamžitý chirurgický zákrok. Mohu s jistotou říci, že se Vakarian ze svého zranění úspěšně zotaví, prozatím jej však udržujeme v umělém spánku.

Profesor Solus je stále ještě na Omeze, kde bojuje s místní epidemií moru. Pokusíme se jej kontaktovat a nabrat na palubu, jak nejrychleji to bude možné, okolnosti však nasvědčují tomu, že se to neobejde bez komplikací. Můžete ode mne očekávat hlášení v plném rozsahu, až Omegu definitivně opustíme.

Agent Lawsonová

Stanice Omega, systém Sahrabarik, mlhovina Omega

Atmosféra na palubě byla téměř na bodu mrazu po tom, co se zdánlivě jednoduchá mise téměř katastroficky zvrtla. Celá Omega si povídala o poslední bitvě nechvalně známého Archanděla, který v okamžik vlastní smrti strhl s sebou do pekla i hordy svých nepřátel. Místní ovšem nemohli tušit, jak se věci měly doopravdy; nebyl žádný Archanděl, jenom nějaký Turián jménem Garrus Vakarian, a ten nyní bojoval o život na operačním sále na palubě SR2. Byla pravda, že si o něj celá posádka lodě dělala starosti, ovšem byli tu jen dva lidé, pro které byl víc než jen postradatelný pěšák na dost možná sebevražedné misi.

Zatímco doktorka Chakwasová a Miranda operovali Vakariana, Joker i velitel Shepard byli takřka jako na jehlách. Pilot Normandie řešil svůj stres jednoduše tak, že byl ještě jízlivější než obvykle a svůj vztek si vybíjel hlavně na EDI. Elias se stáhl do své kajuty, aby se po vyčerpávající akci alespoň pár hodin prospal. Nemohl ale vůbec usnout; pořád musel myslet na Garra a modlit se, aby riskantní operaci přežil. Trvalo to nervydrásajících pět hodin, než se od Chakwasové konečně dozvěděl verdikt. Garrus se plně zotaví, obávám se však, že nebude ušetřen trvalých následků svých zranění. Řekla mu krátce po operaci vyčerpaná doktorka. Museli jsme si pomoci kybernetikou, abychom mu dali obličej znovu dohromady. Navíc měl v ranách spoustu roztaveného kovu a během jejich odstraňování přišel o spoustu krve. Prozatím ho budeme muset držet v umělém spánku. Na jednu stranu Elias cítil obrovskou úlevu, zároveň ho však děsila slova o 'trvalých následcích '. Trápila ho myšlenka, že by na tom Garrus mohl být ještě hůř, než si myslel; přežít explozi řízené střely bez následků se rovnalo zázraku, a ani Elias ani Garrus takové štěstí neměli. Nemohl dělat nic jiného než se spolehnout na schopnosti a znalosti doktorky Chakwasové; jestli někdo dokázal Garrovi pomoct, tak jedině ona, i přesto si však Elias připadal naprosto bezmocný, což jej dovádělo k šílenství.

A v tomto mizerném rozpoložení se Shepard vydal zpět do ulic Omegy, doprovázen Jacobem, Kasumi a Zaeedem. Musel si vyřídit pár věcí před tím, než se odebere za doktorem Solem do čtvrti Gozu; Aria si jistě zasloužila vědět, že se proti ní chystalo spiknutí. Miranda musela zůstat na lodi, neboť si Chakwasová vyžádala její asistenci. Místní si čtveřice po zuby ozbrojených Lidí nijak nevšímali, i když se občas našel nějaký Batarián, který by se na ně na okamžik křivě podíval, než by se opět vrátil ke své denní rutině. Shepard naprosto ignoroval dav okolo a namířil si to do klubu Afterlife. Ať už se Omega řídila jakýmkoli časem, tenhle noční podnik jakoby neznal zavírací dobu.

Strážci Pirátské královny nedělali lidem z Normandie jakékoli problémy. Naproti tomu Aria sama byla poněkud překvapena, že velitele znovu vidí po tak krátké době; v jejím případě si jeden nemohl být jist, zda šlo o dobrou či špatnou věc. „Vida, kdo se rozhodl mě poctít svou návštěvou." Odtušila Aria ironicky a uvelebila se na pohovce. „Co pro vás mohu udělat tentokrát, Sheparde?" Zeptala se odměřeně.

„Proč si myslíte, že bych za váma chodil jenom když něco potřebuju?" Opáčil Shepard s křivým úsměvem.

Aria obrátila oči v sloup. „Kdyby tomu bylo jinak, tak tady teď nestojíte." I když si zachovávala naprosto kamenný obličej, v jejím hlase bylo slyšet podráždění. „Radši mi řekněte, co chcete. Nemám ráda, když někdo plýtvá mým časem."

„Tohle jsme našli na základně Eclipse, když jsme hledali Archanděla." Odpověděl Shepard a přeposlal data Arii na omni-nástroj.

„Doneslo se mi, že všechny tři bandy byly při útoku naprosto zničeny. Hádám, že vy o tom nic nevíte?" Prohodila Aria žertem, aniž by se dočkala odpovědi. Zatímco si prohlížela data, její výraz ve tváři se postupně měnil ze zmateného na zaražený a nakonec na rozzuřený. „To je zajímavý…" Procedila Aria skrz zaťaté zuby; její strážci se na sebe nejistě podívali. „Garko, můžeš sem na chvilku…?"

Z řady vystoupil šedivý Batarián a opatrným krokem se přiblížil k vládkyni Omegy. „Je něco špatně?" Zeptal se váhavě.

„To si piš." Zavrčela Aria a vrazila nic netušícímu Garkovi loket do břicha. Batarián se s bolestivým zasténáním předklonil; Aria jej chytla za obličej a ukázala mu data na svém omni-nástroji. „Můžeš mi vysvětlit, jak se vo tomhle moh sakra někdo dozvědět?!"

„Z-z-zjistim to, jak nejrychleji to pude!" Vykoktal Garka vyděšeně.

„To bys měl, protože jinak bude vyhazov ten poslední z tvejch problémů!" Odsekla Aria a konečně Garku pustila; Batarián jí okamžitě zmizel z očí. Shepard se pro sebe uchechtl; naštvaná Aria byla skutečně pastvou pro oči. „Řekla bych, že si za tohle zasloužíte odměnu, Sheparde. V těch datech jsme našla souřadnice, který odkazujou na skrýš se zbraněma na planetě uvnitř týhle hvězdokupy. Jestli o ně stojíte, jsou vaše."

„Ten svůj milodar si můžete nechat." Shepard mávl rukou. „Jenom po vás chci, abyste si na tohle vzpomněla, než začnete přemejšlet o tom, že se mě zbavíte." Měl své důvody Arii nedůvěřovat; teď mu sice na Omeze dávala víceméně volný prostor, nic však nezaručovalo, že tomu tak bude napořád.

„Ach tak, snažíte si mě pojistit, že?" Aria se pobaveně uchechtla. „Nebojte se, Sheparde. Já vim moc dobře, kdo jsou moji přátelé… nebo nepřátelé." Dodala s nevinně vyhlížejícím úsměvem… který také sliboval nepředstavitelnou bolest všem bláznům, kteří měli tu troufalost se jí postavit. Shepard neměl v úmyslu jí přebrat její království, neváhal by však pustit se s ní do křížku, kdyby mu nedala jinou možnost. Arii zmizel úsměv ze rtů a chladně odtušila. „A jestli je tohle všechno, tak mě teď laskavě omluvte." Shepard pochopil nepříliš jemnou výzvu k odchodu a i se svým doprovodem opustil klub. Měl beztak jiné věci na starosti než klábosit s Pirátskou královnou.

Cesta je zavedla na tržiště, nijak nepodobné zbytku Omegy. I zde se pohybovaly pochybné existence, ať už šlo o opilce, žebráky, prodejce drog, prostitutky nebo dokonce i ty odporné Vorchy, kteří se skrývali v zastrčených postranních uličkách; i vzduch tu čpěl špínou úplně stejně jako kdekoli jinde na stanici. Mimo normální spotřební zboží, místní trhovci prodávali i zbraně a vylepšené moduly do zbraní, což bylo zcela neodmyslitelné pro tak nebezpečné místo, jakým Omega bezpochyby byla. Všechno to bylo velice drahé, ovšem Shepardův sponzor měl spoustu peněz. Z tržiště Shepard a jeho společníci odcházeli sice o několik tisíc kreditů lehčí, na druhou stranu však měli zbraně nacpané nejrůznějšími zlepšováky, které je činily ještě o něco nebezpečnějšími. Veliteli se povedlo sehnat i NBA software pro inženýry na Normandii. Teď již už zbývalo jen najít čtvrť Gozu a vyzvednout doktora Sola; nikdo z nich samozřejmě nepředpokládal, že by to bylo tak jednoduché.

Po pár minutách bloudění uličkami a vyptávání se místních se tým z Normandie konečně ocitl před vraty vedoucími do čtvrti Gozu. Nebyli zde však sami; před nimi stála mladá žena, která se hádala s turiánským strážcem. Ten se jí marně snažil vysvětlit, že čtvrť byla uzavřena kvůli epidemii.

„Stížnosti ti tady nepomůžou, holčičko." Na strážci bylo jasně znát podráždění. „Uvnitř řádí mor; nikdo nesmí dovnitř ani ven."

„Já jsem Člověk, ty debile!" Odsekla žena vztekle. „Lidi mor nemůžou chytit; teď mě pusť dovnitř než mi vyrabujou byt!"

Turián si povzdechl. „Kromě vás Lidí tahle věc zabíjí všechny rasy na Omeze, nehodláme nic riskovat. Čtvrť je pod karanténou, nikdo nesmí dovnitř!" Shepard musel obdivovat strážcovu trpělivost. On se však do té čtvrti dostat musel… a strážce by z dalšího dotírajícího Člověka rozhodně radost neměl.

„Takže se dovnitř nijak nedostanem?" Promluvil dříve, než mladá žena mohla opět něco namítat.

„Konečně někdo, kdo umí poslouchat ušima!" Zvolal Turián rozmrzele. „Ano, přesně tohle tady celou dobu říkám, akorát tady slečna to nedokáže pochopit." Ukázal na lidskou ženu, která si pro sebe něco zabručela.

„Poslouchejte," Pokračoval velitel. „Hledám tady salariánskýho doktora. Jmenuje se Mordin Solus; slyšel jsem, že dělá ve čtvrti Gozu."

Strážce při zmínce o doktorovi okamžitě zpozorněl. „Solus, jo? Ten blázen si tady před pár měsícema otevřel ordinaci. Blue Suns nebyli moc odvázaný z toho, že se sem nastěhoval." Vysvětloval Turián. Shepard nebyl moc nadšen z toho, že by s modrobíle obrněnými žoldáky musel znovu bojovat. „Doneslo se mi, že se Solus snaží něco udělat s tim morem. Držim mu palce, ale čtvrť je pořád v karanténě. Máme rozkazy čekat, dokud buď mor nebo Blue Suns všechny nezabijou, a potom jít dovnitř a vyčistit to tam."

Shepard si znechuceně odfrkl; nebylo těžké si domyslet, kdo by mohl vydat tak zvrácený rozkaz. „Hele, takhle tu můžete tvrdnout týdny, možná i měsíce, a ani pak to nemusí bejt vyřešený."

Strážce obrátil oči v sloup nad Shepardovou námitkou. „A co bysme asi podle tebe měli dělat?" Řekl otráveně, dávaje patřičně najevo, že měl už těch Lidí plné zuby.

„Solus tam pracuje na tom, aby dal celou čtvrť do pořádku. Tim, že tady budete postávat, mu moc šancí nedáte." Pokračoval Shepard trpělivě. „My mu možná budeme schopní pomoct, nebudem to ale vědět jistě, dokud nás nepustíte dovnitř."

Strážce byl na chvíli zticha, jakoby přemítal o velitelově návrhu. „Jestli si fakt myslíte, že s tim něco dokážete udělat, tak proč ne?" Zamumlal nakonec po chvilce. „Ta karanténa je tady beztak proto, aby nakažený ten mor neroztahali po celý stanici. Dám našim chlapům uvnitř vědět, že ste na cestě. Hlavně dvejte bacha; Blue Suns budou nejspíš střílet po všem, co se pohne."

„Tak počkat, je dovnitř pustíš a mě necháš trčet tady?!" Mladá žena vybuchla hněvivě na Turiána. „Ty zmrde jeden!"

Strážce jí už měl po krk a zasyčel na ni. „Oni na rozdíl od tebe mají zbraně, ty krávo. Takže teď odsud zmiz, než na tebe použiju tu svoji!" Žena zaskočeně ucukla o pár kroků vzad, ale jinak se nehnula z místa. Shepard se rozhodl si ji nevšímat. V té čtvrti byli ozbrojenci Blue Suns; jestli jí její majetek stál za to, aby jí zastřelili na ulici, byla to její věc.

„Ještě něco, co bych měl vědět o tom moru?" Zeptal se ještě velitel.

„Symptomy moru tě asi zajímat nebudou, když seš Člověk." Odfrkl si strážce. „Ale zabíjí to rychle a přenáší se to skoro na všechny rasy; Asarijky, Turiáni, Batariáni, a spousta dalších. Imunní sou snad jenom Lidi… a Vorchové, jestli teda počítáte je. A teď když půlka Blue Suns ve čtvrti kvůli tomu podělanýmu moru vychcípala, tak zrovna Vorchové se tam teď začli roztahovat." Turián potom ztišil hlas. „A jen tak mezi náma, říká se, že ten virus je vytvořenej uměle; buď se nějak dostal ven z laborky, anebo ho do tý čtvrti někdo naschvál vypustil. Jenom vy Lidi a Vorchové se tim nenakazej; a protože Vorchové jsou moc blbý na to, aby něco takovýho vymysleli, můžete dvakrát hádat, koho z týhle sviňárny podezíraj. To jenom, abyste nebyli překvapený, že tam z vás nebudou nadšený."

„Dík za varování." Odtušil Shepard odměřeně. Virus, který rychle a účinně zabíjel téměř všechny rasy v Galaxii kromě Lidí, to se mu vůbec nelíbilo. Že by tady Cerberus testoval nějakou novou hračku? Rozhodně se musel na tohle vyptat Mirandy, až bude po všem.

„Máme štěstí, že se tim svinstvem nemůžem nakazit." Poznamenal Zaeed. „Tohle zrovna sou chvíle, kdy je fajn bejt Člověk." Shepard jeho cynickou poznámku přešel mlčením.

„Zatím." Namítl Jacob. „Jestli ten virus zmutuje, mohlo by to znamenat obrovskej průšvih. Radši bych se s tim vypořádal dřív, než se to stane."

Shepard přikývl. „Tak pojďme na věc. Čim dřív to sfouknem, tim líp." Lidé z Normandie se vydali do zamořené čtvrti… a nebohého strážce nechali napospas tvrdohlavé lidské ženě, která ještě pořád stála na místě a nevraživě na něj zírala.

Velitel si dlouho myslel, že nemůže být místo, které by vypadalo hůře než Omega. Když však se svým družstvem vstoupil do čtvrti Gozu, zamořené morem, teprve pak poznal, jak se mýlil. Celé místo bylo doslova převráceno vzhůru nohama. Všude byl velký nepořádek; na ulicích se povalovaly bedny navršené na velkých hromadách, na zemi se povalovaly kupy odpadků, a těžký zkažený vzduch se téměř nedal dýchat. Poblíž vstupu do čtvrti stálo několik Ariiných nohsledů; ti o lidech z Normandie naštěstí věděli a kromě přání štěstí si jich vůbec nevšímali.

Jak postupovali dál ulicemi, prostředí kolem nich se rapidně měnilo k horšímu. Odpadků a primitivních barikád přibylo, včetně poházených prázdných tepelných článků a dírách po střelbě. Na ulicích se začala objevovat první mrtvá těla; mnoho jich bylo naházeno na velké hranice, které dosud stále plápolaly. V ulicích zatím nebylo živé duše a vzduchem se šířil odporný zápach pálených mrtvol, což zamořené čtvrti ještě více přidávalo na jejím dojmu pustoty a rozvrácenosti. Shepard musel potlačit nutkání zvracet; tohle se v mnohém podobalo epidemiím moru ve středověké Evropě, jak se kdysi učili ve škole, nikdy by ho ale nenapadlo, že by něco podobného viděl na vlastní oči.

Na rohu dvou ulic narazil Shepard a jeho společníci na někoho živého, bohužel pro ně to však byli žoldáci Blue Suns, kteří na nově příchozí bez varování zaútočili. Vystřelili jen pár dávek, než je pokosily zbraně týmu z Normandie.

„Tady je pěknej bordel." Zabručel Zaeed, když se rozhlížel kolem. „Myslim tim, ještě větší bordel než normálně."

„Podivejte se, mrtvoly jsou poházený všude kolem." Jacob zavrtěl hlavou, ve tváři se mu zračilo zděšení. „Tohle je ještě horší, než jsem si myslel."

Kasumi se dívala na jednu z hořících hromad mrtvých těl. „Snažili se mrtvoly spálit, aby se ten mor nešířil dál. Ať už dělali cokoliv, vůbec to nezabralo."

Shepard se rozhodl trochu prohledat okolí v domnění, že by se jim poštěstilo najít někoho živého. V apartmánech poblíž však nenašli nic jiného než další mrtvoly, kterých se nikdo ani neobtěžoval zbavit. V jednom z malých stísněných bytů našli za zamčenými dveřmi dvojici mrtvých Turiánů, kteří měli ruce rozedřené do krve. U jednoho z těl našel Jacob hlasový záznam, z něhož vyšlo najevo, že Blue Suns ty dva ubožáky zamkli v jejich bytě kvůli podezření na mor… a nechali je tam trčet tak dlouho, dokud se morem skutečně nenakazili. Ti dva se pokoušeli holýma rukama prorazit cestu přes dveře, než je nakonec mor zabil.

Shepard, pln znechucení, byt opustil a rozhodl se pokračovat dále liduprázdnými ulicemi. Už ani nedoufal, že by zde našel nějaké přeživší, proto byl velice překvapen, když poblíž místa, kde předtím zastřelili dva žoldáky, našel nemocného Batariána. I onen nakažený nešťastník byl překvapen, ovšem v nijak pozitivním smyslu.

„Lidi… to sem moh tušit." Oběť moru zavrčela, když upřela krví podlité oči na nově příchozí. „Jakoby nestačilo, že ste na nás vypustili ten mor… Teď nemáte ani trochu slušnosti na to, abyste si počkali, až zhebnu, než mě okradete…" Batarián se rozkašlal a z úst se mi začal řinout pramínek krve.

„Nevim, co vám kdo řekl, ale Lidi tenhle virus nevytvořili." Odsekl Shepard. Popravdě řečeno si tím nebyl sám jist, ale chtěl věřit tomu, že to byla pravda. Při pohledu na umírajícího Batariána pocítil bodnutí lítosti, i když sám netušil proč vlastně. Jeho lid otevřeně obchodoval s otroky, lidskými otroky, vedli tajnou válku proti Lidem již od jejich vstupu do vesmírné komunity, vraždili lidské civilisty na Elysiu, zničili jeho domov… a ještě měli tu drzost vinit Lidstvo ze všech svých problémů, které si sami způsobili. A přes to všechno necítil Shepard žádné uspokojení, když mu jeden z nich pomalu umíral před očima.

„Lžete, až se vám od huby práší… Podívejte se kolem, důkaz je tu všem na očích!" Zachroptěl Batarián. „Ten mor tady zabíjí všechny… až na vás, vás a ty zatracený Vorchy."

„Kde je Mordin Solus?" Otázal se Shepard. „Ten doktor je jedinej, kdo by se s tím morem mohl vypořádat."

Batariánova tvář se zkroutila do opovržlivé grimasy. „Jistě, Lidi tu hledaj svýho sympatizanta… Doufám, že Vorchové toho doktora spálí i s tou jeho klinikou! Doufám, že-" Nakažený nedokázal dokončit větu, když se ho zmocnil další záchvat kašle.

Shepard zíral na oběť moru, která se svíjela na zemi v křečích a sípala, neschopna se nadechnout. Jeho rozum na něj křičel, aby toho Batariána nechal zemřít; koneckonců kdyby se role bývaly obrátily, Batariáni by s čistým svědomím sledovali, jak Člověk pomalu umírá v bolestech, a ještě by se u toho dobře bavili. Jeho svědomí však bylo opačného názoru; bez ohledu na rasu to byl pořád jen obyčejný člověk, který nyní zoufale potřeboval pomoc. Kdyby ho nechal zalknout se svou vlastní krví, nebyl by o nic lepší než ti barbarští otrokáři, kteří kdysi zpustošili jeho rodnou kolonii. Opravdu by byl schopen snížit se na jejich úroveň jenom kvůli vlastnímu pocitu zadostiučinění? Se zaťatými zuby nakonec Shepard vytáhl ampuli s medigelem a vpravil ji nemocnému do ramene. Dávka zázračné medicíny sice nemohla mor vyléčit, ale alespoň mohla nemocnému trochu pomoct.

Nakažený Batarián se s kašláním posadil a znovu pohlédl na lidské vetřelce, tentokrát s naprosto zmateným výrazem. „Proč mi pomáháte?"

„Potřebuju snad k tomu důvod?" Odsekl Shepard; sám nedokázal pochopit, proč to vlastně udělal, a to ho rozčilovalo. „Hlavně mě nenech toho litovat."

Batarián odvrátil zrak a zíral na podlahu před sebou. „Solus má kliniku na druhý straně čtvrti. Začal přijímat uprchlíky po tom, co tu začal řádit ten mor." Vysvětloval, aniž by se na svého zachránce podíval. „Lidi řikaj, že to svinstvo umí vyléčit; chtěl sem za nim jít už dřív, ale… mám strach."

Shepard zvedl překvapeně obočí. „Proč by bylo horší jít k doktorovi než umřít na mor?"

„Protože když po něm Blue Suns chtěli výpalný, tak je všecky oddělal." Odsekl nakažený. „Ochromil je nějakým jedem a pak je postřílel. Není to jenom vobyčejnej doktor; doktoři prostě nezabíjej lidi a nevystavujou jejich mrtvoly jako varování."

Batariánova výpověď velitele příliš nepřekvapila; četl doktorův spis a věděl tedy, že Solus býval členem salariánské Skupiny zvláštního určení. Shepard vytáh ještě jednu ampuli s medigelem a podal ji nemocnému. „Bejt tebou, tak bych mazal na Mordinovu kliniku, dokud medigel ještě působí." Řekl překvapenému Batariánovi. „My půjdeme tim samým směrem a postaráme se o Vorchy i Blue Suns. Kdyby se ti přitížilo, víš, co máš dělat." Odešel dříve, než mohl nemocný říct jediné slovo.

Při cestě vylidněnými ulicemi narazil Shepard a jeho tým na malé skupinky žoldáků; až na pár výjimek byli všichni z nich Lidé. Blue Suns však byli očividně vyčerpaní z pouličních bitek s neúnavnými Vorchy a odpočatým bojovníkům z Normandie rychle podlehli. V jedné z mnoha postranních ulic našel Shepard dvojici ozbrojenců, kteří se snažili dostat do jednoho ze zdánlivě opuštěných apartmánů. Pár výstřely se jich zbavil a prostým hackováním dveří se dostal dovnitř.

Uvnitř bytu se skrýval postarší manželský pár, schovávající se za převráceným stolem. Nešťastníci si mysleli, že se Blue Suns konečně povedlo vlámat se dovnitř; když spatřili Sheparda a jeho doprovod, viditelně se jim ulevilo. Po tom, co ve čtvrti vypukla epidemie a místní začali hromadně umírat, Blue Suns došli k závěru, že zde mor naschvál vypustili Lidé a začali zabíjet všechny lidské obyvatele; manželé jen o vlásek unikli smrti.

„Měli by střílet na Vorchy, ne na nás! Od tý doby, co tu začal řádit ten mor, tak se snaží zabrat celou čtvrť." Řekla otřesená žena.

„Máte nějaký tušení, co tady ti Vorchové vlastně chtějí?" Otázal se Jacob.

„Nemám páru. Vim jenom, že se Vorchové tim morem nemůžou nakazit, stejně jako my." Povzdechl si její manžel. „Jenomže to Blue Suns nezajímá. Myslej si, že Vorchové takovejhle virus vytvořit nedokážou, takže my Lidi jsme tady hlavní podezřelí. Bůh ví, kolik nás už postříleli."

„Proč se vlastně schováváte tady?" Zajímal se Shepard. „Měli byste bejt na Mordinově klinice. Tam byste aspoň byli v bezpečí."

Žena se zamračila. „Zbláznil jste se?! Ulice jsou plný Vorchů a Blue Suns a my ani nemáme zbraně!"

„Přesně tak. Beztak nehodlám riskovat krk kvůli nějaký fámě, že mi nějakej Salarián poskytne úkryt." Zabručel její muž.

Shepard zavrtěl hlavou. „Doktor Solus je tady jedinej, kdo vám může pomoct. Proč se ho tak bojíte?"

„Já mu prostě nevěřim." Odsekl muž. „Slyšel jsem, že Vorchové se snažili vecpat na jeho kliniku – a on je všechny postřílel, úplně sám. Potom se Blue Suns dozvěděli, že u sebe schovává Lidi, a pokusili se mu vypálit kliniku. Solus voddělal i je a pak se vrátil do práce, jakoby o nic nešlo. Ten chlap je chladnokrevnej zabiják." Potom se cynicky uchechtl. „Beztak kterej doktor na Omeze by měl vojenský mechanoidy a nabízel mi úkryt, ještě ke všemu zadarmo?"

„A myslíte si, že vám to pomůže schovávat se tady?" Prohodil Zaeed. „Zůstanete naživu vo pár hodin dýl, ale tim to končí."

Muž si odfrkl. „Vám se to řekne, vy jste všichni po zuby vozbrojený. My jsme bez šance."

Zaeed se jen ušklíbl. „Nebudeš vědět, dokud to nezkusíš, kámo."

„Ať se vám to líbí nebo ne, Massani má pravdu. Tady zůstat nemůžete." Vložil se do toho Shepard. „Máme taky namířeno na kliniku, takže vám můžeme vyčistit cestu. Když chvíli počkáte a pak půjdete za náma, tak budete v bezpečí."

Muž vypadal na to, že se chtěl dál hádat, nakonec se ale podvolil. „Jestli si fakt myslíte, že je to naše jediná šance, tak to zkusíme." Jeho manželka váhavě souhlasila.

„Fajn. Dávejte na sebe pozor, ale až se vydáte na cestu, nikde se nezdržujte." Dodal ještě velitel, než opustil byt.

Jak se tým z Normandie pohyboval pustou čtvrtí, ulicemi se začal rozléhat zvuk bitvy. Netrvalo dlouho a dorazili na malé náměstí, kde se malá skupinka Blue Suns zoufale snažila zadržet hordu Vorchů. Shepard neměl zájem bojovat se žoldáky i těmi zrůdami najednou a rozhodl se počkat, dokud se obě skupinky navzájem nepozabíjí. Žoldáci i přes vyčerpání bojovali s nesmírnou houževnatostí, Vorchů ale bylo příliš moc. Jako se sarančata vrhala na úrodu, tak se i Vorchové sesypali na obránce a bez milosti je pobili, nehledě na vlastní ztráty. Jakmile padl poslední žoldák, z úkrytu se vyřítil Shepard a začal na zubatá monstra střílet, a za ním se vrhli do boje i Kasumi, Zaeed a Jacob. Moment překvapení byl na jejich straně a Vorchové se mrtví zhroutili k zemi, aniž by měli tušení, co se stalo. Na druhé straně se však již srocovala jiná horda, a mezi nimi také dvojice Kroganů. Shepard neměl čas přemýšlet, co tady dělali ti přerostlí mimozemšťané, když kolem něj začaly hvízdat kulky. Vorchové se očividně nehodlali s čerstvě dobytým územím s nikým dělit.

Zuřivá přestřelka se protáhla na několik minut. Shepard si ještě pamatoval Jacobův trik proti Vorchům a použil proti otravným monstrům zápalnou munici. Vorchové se neustále vrhali proti čtveřici Lidí, jenom aby je roztrhala prudká palba a zápalné granáty, které Massani s takovou oblibou používal. Kdo nepadl za oběť palbě, toho tiše a nenápadně zlikvidovala Kasumi, která po každém pomyslném zářezu do pažby nenápadně zmizela do stínů. Když bylo konečně po všem, ulice byla poseta desítkami mrtvol.

„Takže tady začíná území Vorchů." Poznamenala Kasumi při pohledu na tu spoušť. „Blue Suns to museli schytat pěkně tvrdě."

„To mi povidej." Zabručel Zaeed. „Mor je hodně nahlodal; pro ty zatracený příšerky pak byli snadný sousto."

„Je to malej zázrak, že Mordinova klinika ještě funguje, když se tady potuluje ta havěť." Prohodil Jacob. „Zase od někoho, kdo sloužil u komanda, bych asi nic jinýho nečekal."

„Slyšeli jste, co se tady o něm povídá." Řekl Shepard. „Byl schopnej poradit si s Vorchama i Blue Suns. U něj budou všichni v bezpečí."

I když zbytek cesty se již obešel bez jakékoli přestřelky, narazil velitel na jinou věc, která ho velmi rozhněvala. Nedaleko kliniky narazili na dvojici mladíků, kteří obírali těla nešťastníků, kteří podlehli nákaze. Shepard to nenáviděl, když se někdo přiživoval na cizím neštěstí, a ti dva zmetci se chovali, jako by vůbec o nic nešlo. Lepší, když si to vezmem my, než Blue Suns nebo Vorchové, jeden z nich dokonce prohlásil. Shepard měl v tu chvíli co dělat, aby toho drzouna na místě nezastřelil. Výtečníci, kteří zde plenili opuštěné byty a okrádali mrtvé, se rozhodli odsud zmizet až potom, co jim na hlavy mířila čtveřice zbraní. Od místa, jakým byla Omega, by se podobný druh hyenismu dal čekat, to však Shepardovi nijak neubralo na jeho rozčilení.

Klinika se zdála být téměř nedotčená, když Shepardovo družstvo konečně dorazilo. Při vchodu stála dvojice armádních mechanoidů a opodál se drželo několik ozbrojených strážců, kteří si nově příchozí s nedůvěrou prohlíželi. Shepard nařídil svým společníkům, aby odložili zbraně; nechtěl, aby si strážci mysleli, že sem přišli dělat problémy. Ti je nakonec vpustili dovnitř, byť poněkud váhavě. Čekárna byla plná uprchlíků a nemocných pacientů; některé z nich mor vysílil tak, že nebyli schopni ani sedět. Personál se snažili nakaženým jakkoli pomoct, i přes únavu, která na nich byla znát. Někteří z nemocných se na nově příchozí dívali s neskrývaným odporem. Shepard si vzpomněl na turiánského strážce, který ho přesně před tímhle varoval. Nebylo čemu se divit; mnoho místních bylo přesvědčeno, že ten mor byl výtvorem Lidí.

Velitel nakonec doktora našel na operačním sále, kde se pokoušel pomoct vážně nemocnému Batariánovi. Na salariánském profesorovi jakoby se hodiny tvrdé práce nijak nepodepsaly. Solus byl tak zabrán do své práce, že si ani nevšiml čtveřice návštěvníků, která postávala u vchodu do sálu. Shepard jen trpělivě čekal, dokud nebude doktor hotov se svým pacientem. Po chvilce Batariána odvezli do jedné z vedlejších místností a velitel se rozhodl dát o sobě vědět. „Profesor Mordin Solus?"

Salariánský doktor zpozorněl, když zaslechl své jméno. Obrátil se k návštěvníkům a pozorně si je prohlédl. „Hm, vás odsud nepoznávám; na uprchlíky příliš dobře vyzbrojeni; žádná uniforma žoldáka; karanténa stále platí." Solus mluvil s takovou rychlostí, jakoby každá ztracená vteřina měla být katastrofou; ani to nevypadalo, že by se vůbec nadechl. „Jste zde kvůli něčemu jinému. Likvidace Vorchů? Nepravděpodobné; jsou symptomem, ne příčinou. Že by mor? Výzkum možného využití jako bio-zbraně? Ne; příliš mnoho zbraní, málo výzkumného vybavení; vojáci, ne vědci…"

Shepard byl z Mordinova sáhodlouhého monologu vyveden z míry a neměl čas naslouchat jeho brebentění. Udělal krok vpřed a popadl doktora za ruku. „Poslouchejte, vim, že máte práce nad hlavu, ale přišel jsem za váma, jasný?" Řekl mírně, ale pevně. „Jmenuju se Shepard a potřebuju vaši pomoc na důležitý misi!"

Doktor vytřeštil oči a poplašeně se veliteli vytrhl ze sevření. „Mise? Jaká mise? Ne! Mám moc práce; nedostatek personálu; mor se šíří příliš rychle! Kdo vás poslal?" Odvětil úsečně a začal se prohrabovat ve svých materiálech.

„Četl jsem váš spis a je mi jasný, že byste na to dřív či později přišel sám, takže se nebudu obtěžovat s lhaním." Řekl na to Shepard. „Říká vám něco jméno Cerberus?"

Doktor se nezdál nijak zvlášť zaskočen. „Párkrát jsem se s nimi setkal; myslel, že spolupracují jen s Lidmi. Proč žádat pomoc Salariána?"

„Lidský kolonie mizí. Zjistili jsme, že v tom jedou Sběrači. Mým úkolem je se s nimi vypořádat, a budu potřebovat vaši pomoc." Vysvětloval Shepard.

Mordin zpozorněl, když velitel zmínil Sběrače. „Sběrači? Zajímavé. Mor v této čtvrti uměle vytvořen; Sběrači jedni z mála s technologií potřebnou pro vytvoření viru; naše cíle mohou být společné." Přemítal doktor nahlas. „Ale nejdřív třeba zastavit mor. Lék již k dispozici; musí být distribuován pomocí environmentální centrály. Vorchové ji hlídají; třeba jich zabít."

Shepard se neznatelně ušklíbl. Už to bylo zaběhlým pravidlem, že se jeho mise vždycky komplikovaly. „Můžeme se o to postarat. Jenom nám řekněte, kam máme jít." Navrhl doktorovi.

Na sále se najednou rozsvítila červená světla. Když se Mordin znepokojeně rozhlédl kolem, bylo jasné, že něco bylo špatně. „Co se sakra děje?" Zamumlal Jacob.

Doktor se rychle podíval na data ve svém omni-nástroji. „Vorchové vyřadili environmentální systémy; snaží se všechny zabít. Nutno systémy znovu nahodit než se celá čtvrť udusí." Řekl Mordin a podal veliteli několik ampulí. Potom ještě zpoza stolu vytáhl krabici plnou pistolí. „Tady, vezměte si lék. Ještě bonus v dobré víře; zbraně žoldáků Blue Suns; mohou se hodit proti Vorchům."

Jacob si krabici vzal a potěžkal jednu z pistolí. „Carnifex M6, pěkný." Prohlásil znalecky. Zbytek týmu si nové zbraně rozebral mezi sebou.

„Ještě jedna věc; můj asistent, Daniel." Pokračoval Mordin. „Vydal se do území Vorchů hledat nakažené; nevrátil se."

„Po cestě se po něm podíváme." Přikývl Shepard.

„Děkuji; říkal jsem mu, aby nechodil; ale chytrý hoch, světlá budoucnost, doufám."

„Jestli je tohle všechno, tak my půjdeme vyřídit ty Vorchy." Řekl Shepard a vytasil pušku. „Kdyby byl nějakej problém, dejte mi vědět."

„Jistě. Hlavně pospěšte; čas proti nám. Vložte ampule do ovládacího panelu a zapněte systémy; zbytek proběhne automaticky." Odpověděl doktor a opět se vrátil do práce. Do sálu se vbelhal zesláblý Salarián, kterého musel podpírat jeden z Mordinových asistentů. Shepard odvedl své druhy pryč z místnosti, aby lékařům udělal místo. Měli před sebou spoustu práce; mezi nimi a environmentální centrálou se roztahovaly hordy Vorchů, kterých bylo třeba se zbavit.

Když řady Blue Suns kvůli morové nákaze prořídly, Vorchům toho moc nebránilo v tom, aby si velkou část čtvrti Gozu zabrali pro sebe. Tým z Normandie to pocítil na vlastní kůži pouhých pár bloků od Mordinovy kliniky, když se na ně sesypala horda těchto šeredných bytostí. I přes svou ubohou inteligenci byli Vorchové velice nepříjemnými protivníky; co jim scházelo v hlavě, to si vynahradili houževnatostí a hlavně počty. Shepard a jeho společníci neprošli jedinou ulicí, aniž by se ocitli pod palbou. Už tak neměli času nazbyt a smečky Vorchů celou situaci jenom zhoršovaly. Zcela sama uprostřed zamořené čtvrti si skupinka Lidí s námahou klestila cestu skrz řady těchto odpudivých tvorů, kteří se je odhodlaně snažili zdržet a ukrajovali jim drahocenné minuty. Rozsáhlé pouliční bitky se samozřejmě neobešly bez zranění. Jeden z Vorchů se v nestřeženém okamžiku přikradl k Jacobovi a kousl ho do ramene; zastavila ho jen rána z brokovnice přímo do hlavy. Kasumi se jiného podařilo zabít jen těsně před tím, než se ji stačil zahryznout přímo do tváře. Zaeed a Shepard byli takovýchto situací ušetřeni, oba dva však cítili frustraci a rostoucí vyčerpání.

I přes veškeré nepříjemnosti se Shepardově družstvu dařilo probít se přes hordy houževnatých nepřátel. Cesta je vedla přes malá otevřená 'náměstí', úzké temné uličky a jednu rozlehlou halu, kde na ně Vorchové dokonce vytasili i raketomety. I když jim tato odporná stvoření značně znepříjemňovala život, byla schopna je pouze zdržet, nikoli zcela zastavit. V jeden okamžik Shepard vedl svůj tým matně osvětlenou ulicí, když zaslechl lomoz a tlumené rozčilené hlasy z jednoho ze zdánlivě opuštěných bytů. Zastavil své družstvo a opatrně nahlédl dovnitř. V apartmánu stála skupinky ozbrojených Batariánů; jeden z nich držel za límec vyděšeného lidského muže.

„Poslouchejte, pracuju v Mordinově klinice, přišel jsem vám pomoct!" Snažil se muž vysvětlit rozezleným Batariánům, ti se ovšem netvářili, že by mu věřili.

„My víme, že tady šíříš ten virus, parchante jeden. Viděli sme ty ampule v tvym báglu." Zavrčel vůdce ozbrojenců. Shepard se pomalu začal přibližovat ke skupince, která si jej zatím nevšimla. Mohl ten ubožák být ten Daniel, po kterém se Mordin sháněl?

„Ne! Ty ampule obsahujou lék! Proboha živýho, musíte mi věřit…"

„Možná by sme ti měli uřezat prsty, Člověče. To by ti snad mohlo rozvázat ten tvůj rozeklanej jazyk." Odsekl Batarián. V ten okamžik si jeden z jeho kompliců všiml velitele, který se k nim mezitím potichu přikradl, a sáhl pro zbraň. Shepard udělal to první, co ho v té situaci napadlo; vyřítil se vpřed a bioticky přitáhl k sobě Batariána, který si jej všiml. Tou dobou již všichni v bytě věděli, že mají společnost. Vůdce Batariánů chytil vyděšeného muže jednou rukou pod krkem a tou druhou mu k hlavě přitiskl pistoli; Shepard ovšem udělal to samé s jedním z jeho přátel. Obě skupinky na sebe namířily zbraně. Atmosféra v místnosti se téměř dala krájet.

Shepard porušil ticho jako první. „Pustim vašeho kamaráda, když necháte jít toho mýho." Zavrčel na Batariána, který držel Mordinova asistenta jako lidský štít. Jeho vlastní rukojmí se začal vzpouzet, a Shepard jen zesílil stisk na jeho krku.

„Myslíš si snad, že sme úplně blbý, Člověče?" Odsekl vůdce Batariánů. „Co ti zabrání v tom nás postřílet, až toho chlapa pustíme?"

„Když ho pustíte, necháme vás všechny jít, ale..." Řekl Shepard chladně a natlačil svému vězni pistoli do spánku. „Zkřivte mu jedinej vlásek a budete všichni mrtví, jasný?"

Batarián byl po několik nervydrásajících sekund zticha, potom však od sebe svého rukojmího hrubě odstrčil. „Teď ty, Člověče."

Shepard strčil vlastního vězně směrem k jeho kamarádům. „Tady ho máte. A teď zmizte." Vůdce Batariánů schoval zbraň a v tichosti odvedl svoji partu pryč, neodpustil si však nevraživý pohled na velitele, než zmizel v ulicích čtvrtě. „Jste v pořádku?" Otázal se Shepard otřeseného muže.

„Jo, jsem v pohodě, díky. Chvíli jsem si myslel, že mě vážně zabijou." Odpověděl asistent a hlas se mu trochu třásl. „Mordin vás poslal za mnou?"

„Jít sem takhle sám byla blbost, Danieli." Řekl velitel káravě. „Měl jste zůstat na klinice; doktor má plný ruce práce a Vaše pomoc by se mu hodila."

„Jo, jasně, hned tam půjdu. A díky." Daniel horlivě přikyvoval; hodil si svůj batoh na záda a upaloval zpět na kliniku.

K environmentální centrále to bylo už jen pár bloků. Ani tenhle krátký kus cesty se neobešel bez bitky s Vorchy, naštěstí pro Lidi jich však mnoho již nebylo. Shepard cítil úlevu při pomyšlení, že se jejich mise chýlila ke konci; stačilo jen nahodit větráky, vložit lék do systému, nabrat Mordina na palubu a mohli být pryč z téhle zpropadené stanice. Museli jen postřílet Vorchy, kteří se usídlili v centrále. Když se tým z Normandie konečně ocitl u svého cíle, Shepard musel připustit, že ani to nemusel být snadný úkol.

Centrála, velká několikapatrová hala plná generátorů, ventilátorů a mnoha dalších přístrojů, byla doslova zamořená po zuby ozbrojenými Vorchy. Jeden z nich si všiml vetřelců a vydal se jim vstříc; naprosto ignoroval, že mu na hlavu mířila čtveřice zbraní.

„Ne! Vy sem nechodit! My vypínat stroje, rozbíjet větráky! Všichni zadusit a umřít! Pak Sběrači udělat nás silný!"

Shepard se zamračil, když si vyslechl Vorchovu lámanou řeč. Solus měl pravdu, v tom moru měli prsty Sběrači; neměl páru, o co jim šlo, ale hodlal jim to zarazit. „To sotva."

„Sběrači chtít mor! Vy dělat pro doktor! Zapnout větráky! Dát lék do vzduch! My dřív vás zabít!"

To bylo všechno, co ze sebe Vorcha dokázal vypravit, než ho smršť kulek roztrhala na kusy. Jeho komplicové začal vrčet na vetřelce a vrhli se do útoku. Vorchové se začal hrnout doslova z každé škvíry jak v přízemí, tak na patrech, a rozpoutali uragán kulek, lační lidské krve. Příliš pozdě však zjistili, že si vzali moc velké sousto. Lidský tým, vědom si toho, jak blízko byl svému cíli, i přes únavu opětoval palbu s nebývalou zuřivostí a kosil Vorchy v celých řadách; i Shepard, který se dosud spíše šetřil, se rozhodl naplno využít všech svých schopností. Stala se z něj zářící modrá šmouha, která se rychlostí blesku míhala na bitevním poli a působila naprostý chaos v řadách ničemných Vorchů, se kterými si doslova pohazovala jako s hadrovými panenkami. Netrvalo to dlouho, než byli Vorchové na spodním patře pozabíjeni, a Lidé obrátili pozornost proti těm, kteří po nich pálili z vyšších pater.

Shepard neměl tušení, jak dlouho přestřelka trvala; při návalu adrenalinu se celá bitva proměnila v jakýsi nejasný sled obrázků, kde si tak nějak vybavoval, jak se jim podařilo vložit ampule s lékem do ovládacího panelu a postupně spustit všechny přístroje. Když konečně procitl ze své bitevní zuřivosti, byl svědkem hotového masakru. Všude na podlaze se váleli mrtví Vorchové, nebo spíše to, co z nich zbylo; kaluže krve a roztrhaných vnitřností, ustřílené končetiny, spálená či jinak znetvořená těla, a mnoho dalších nechutností vypovídajících o zuřivosti bitvy, která se zde udála. Uprostřed všech těch zbytku stáli Shepard, Zaeed, Jacob a Kasumi, vyčerpaní, pomlácení a odření, ale vítězní.

Doktor Solus se díval na data skrolující po displeji jeho počítače. Na rtech mu hrál nadšený úsměv. „Environmentální systémy funkční; obsah viru v ovzduší klesá; pacienti se zotavují; Vorchové ustupují." Breptal si pro sebe a otočil se na velitele a jeho doprovod. „Výborně, Sheparde; děkuji."

„A za mě taky díky," Ozval se Daniel. „Když mě ti Batariáni chytili, byl jsem přesvědčenej, že je po mě."

„Daniel mi o té situaci řekl." Dumal Mordin nahlas. „Moment překvapení; možnost Batariány zabít, aniž by Danielovi ublížili. Tak bych učinil; proč ne vy?" Daniel při této větě doslova ztuhl.

„Byla to banda vystrašenejch chlápků." Shepard mávl rukou. „A zoufalí lidi dělaj zoufalý věci. Neviděl jsem důvod je zabíjet."

„Jistě; milosrdné, avšak riskantní." Než stačil doktor ještě něco dodat, Daniel mu skočil do řeči.

„Jak můžete vůbec takhle uvažovat?!" Vykřikl asistent pobouřeně. „Jste přece doktor; vy lidem máte pomáhat!"

Mordin si svého pomocníka změřil přísným pohledem. „Mnoho způsobů, jak pomáhat lidem; občas léčit pacienty, občas zabíjet nebezpečné jedince; obojí pomáhá. Běžte zkontrolovat pacienty; spousta práce; přemýšlejte o tom, co jsem říkal." Daniel na doktora na okamžik šokovaně zíral, než se otočil na podpatku a vypochodoval ze sálu, aniž by se ohlédl. „Je to hodný hoch; trochu naivní, ale poučí se." Poznamenal Mordin. „Nechám ho převzít kliniku; měl by to zvládnout, když jsou Vorchové pryč."

„Udělali jsme, co jste chtěl, doktore." Řekl Shepard. „Pomůžete nám zastavit Sběrače?"

„Jistě." Přikývl doktor. „Spolupráce s Cerberem nečekaná; mnoho překvapení. Potřebuji zde jen něco dodělat; nebude trvat dlouho. Uvidíme se na lodi; budu se těšit."

„Máme čas, můžeme na vás počkat." Navrhl Shepard. „Dodělejte, co potřebujete, budeme zatím v čekárně." Mordin krátce kývl na srozuměnou a začal si v rychlosti balit.

Shepard se vydal se svými společníky do čekárny. Mordinův lék účinkoval rychle; pacienti, kteří se předtím zdáli být v posledním tažení, vypadali nyní znatelně lépe. Na klinice se také nahromadili uprchlíci; mezi nimi byl i manželský pár a nemocný Batarián, které velitel potkal během cesty. Mordin byl během deseti minut sbalen a krátce se rozloučil se svými pomocníky, než opustil kliniku.

Daniel byl tím jediným, kdo doktora nevyprovodil.

A další kapitola je konečně venku! Myslím, že už bylo načase, abych se hnul z místa. Holt když klekne počítač a když ho konečně dostanete zpátky a pro změnu zase nevíte pořádně, co napsat (mno, problém není aní tak co napsat, jako spíš jak to napsat...), tak toho asi moc nevytvoříte. Jinak všem, kteří tohle ještě čtou, bych chtěl poděkovat za trpělivost, a doufám že se vám můj nejnovější výplod líbil (i přes to, jak moc jsem z formy).

Uvidíme se za... ehm, prostě čím dříve, tím lépe :-)