Giacomo nebyl vůbec překvapený když zjistil, že se po celém Městě probírá to, že přišel z budoucnosti. Nakonec to bylo normální. Novinky se Městem šířily rychleji než drby dívčí školou. Giacomo se začal obávat toho, co se ve Městě začne dít, až se všichni dozví, že má při manželské smlouvy. A nepochyboval o tom, že by se mu to povedlo utajit. Rozhodně ne před členy Komunity kteří měli občas ve zvyku drbat více než staré babky u odpoledního čaje.

„Stejně se cítím jako pedofil. Chápu, že jsme teď všichni stejně staří, ale pořád mi je mentálně třicet. Nepřijde mi to správné," připustil Giacomo neochotně při rodinné večeři tři dny po tom, co se dozvěděl, že má tři manželské smlouvy. Ještě stále si zvykal na to, že jeho prarodiče které neměl možnost poznat jsou nejenom na živu, ale že s tichou podporou hlavy rodiny se stanou jeho oficiálními rodiči, zatímco jeho vlastní matka se bude vydávat za jeho starší sestru. Podle toho jak se na to všichni tři tvářili jim to nevadilo. Giacomo věděl z vyprávění své matky, že její rodiče vždycky toužili po více dětech, ale díky nehodě s mnoholičným lektvarem už nebyla možnost dalšího potomka.

„Takhle to neber, považuj se prostě za zkušenějšího a vyzrálejšího. Co všechno vlastně o nich víš?"

„Moc toho není. Vím, že budou všechny tři chodit do Bradavic. Víc toho prozradit nemůžu."

„Cesty časem a jejich vliv na minulost a budoucnost. Jako kdybych slyšela lorda deVire."

„Protože je to něco, co by opravdu řekl. Alespoň podle toho jak jsem měl možnost jej poznat."

„Musí to být pro tebe zvláštní. Potkávat jedince které dávno znáš a vědět, že oni o tobě vůbec nevědí." Touhle poznámkou byl Giacomo zaskočen. Nebyl zvyklý na to, že je jeho matka tak empatická.

„Ale stejně mi to pořád nepřijde správné. I když mi je jasné, že už s tím nic neudělám."

„Víš už jaké je přesné znění těch smluv?"

„Ne, ještě jsem se do nich nepodíval."

„Tak by jsi to měl co nejdříve udělat. Pokud budeš vědět, co v těch smlouvách je, tak ti to určitě pomůže."

„Doufám, že máš pravdu, …. Marco," zadrhnul se Giacomovi na chvíli hlas. To, že může mluvit se svým dědečkem, který se pro tento čas stal jeho oficiálním otcem pro něj byla jedna z těch pozitivních věcí, které mu cesta do minulosti přinesla. Ale pořád si nezvykl na to, že mu musí říkat jménem.

Ještě štěstí že o těch smlouvách ví jen rodina. Je mi jasné, že v okamžiku, kdy se o tom dozví někdo z komunity, tak to do večera bude vědět celé město. A pak se rozjede druhá nejoblíbenější činnost ve Městě. Sázky na blázna. S tím, že tentokrát budu tím bláznem já.

Tohle se mihlo Giacomovi hlavou, když konečně dosedl za stůl ve svém pokoji, aby si mohl s klidem přečíst ty manželské smlouvy. Podle stáří papírů, na kterých byly napsané, a stejně tak i podle diagnostických kouzel, byla nejstarší z nich někde z první poloviny sedmnáctého století a týkala se Grangerových. A na rozdíl od běžných magických smluv je stvrzená krví, a ne magickým podpisem hlav obou zainteresovaných rodin. Strana podávající návrh smlouvy byla nepřekvapivě Giacomova rodina. Stejné to bylo i u smlouvy týkající se rodiny Weaslyů. Jediný rozdíl byl ten, že tato smlouva byla sepsaná počátkem století. Překvapující proto byla smlouva s Lovegoodovými. Ta totiž byla nejmladší.

Giacomo jenom nevěřícně zíral na datum podpisu smlouvy. 13. února 1985. Pět let před narozením Luny.

„Tohle už nemůže být náhoda," zašeptal si Giacomo pro sebe.

„Tohle musí někdo dělat schválně. Jak je jinak možné, že bychom o té smlouvě nevěděli, pokud …" Giacomo se odmlčel, když mu došlo proč k tomu všemu došlo.

„Už byly sezdané, to si jasně pamatuji z těch informací které se povedlo o nich zjistit. Všechny tři byly sezdané a buď po rozvodu nebo ovdovělé. Proto na to smlouvy nereagovaly. Podle toho, co je v nich napsané tak reagují pouze pokud jsou obě zúčastněné strany panenské."

Giacomovy začaly cukat koutky v náznacích lehce šíleného úsměvu.

„Goby!" vykřikl do prázdné místnosti. Jmenovaný skřítek se objevil krátce po zavolání.

„Mladý pán si přeje?"

„Goby, dones mi prosím jednu z těch lahví saké, o kterých Marco tvrdí, že je nemá."

„Ale pane, jste ještě moc mladý, než abyste mohl pít. A pán Marco se to dozví, a bude se vyptávat. Skřítci mají nařízeno, aby členům rodiny nikdy nelhali. Budete z toho mít problém mladý pane."

„Nebudu Goby, neboj se. A pokud se to Marcovi nebude líbit, tak mu klidně řekni, že jsem to po tobě chtěl já. Vysvětlím mu to."

„Jak si přejete, mladý pane," pronesl skřítek s úklonou a luskl prsty. Na stole se bezhlučně objevila skleněná láhev bez etikety s čirou tekutinou uvnitř. A jedna sklenice.

„Děkuji, Goby, můžeš se jít dál věnovat své práci."

„Dávejte na sebe pozor, mladý pane," uklonil se znovu skřítek a zmizel stejně tiše, jako se objevil.

Konečně se mohu aspoň trochu opít. Vím, že bych neměl, když jsem teď takhle mladý, ale na to zvysoka kašlu. Některé informace se prostě musí zapít, pomyslel si Giacomo, když si naléval první sklenici.

To že nebyl dobrý nápad pít, když je tak mladý bylo Giacomovi jasné hned druhý den ráno, když se vzbudil nejenom kvůli žízni, ale také s neskutečnou bolestí hlavy. K jeho překvapení u sebe nikoho nenašel. Teprve pak si všiml vzkazu na nočním stolku.

„Doufám, že následky pro tebe budou dostatečným varováním abys už nepil. Vím že jsi plnoletý, ale momentálně máš jedenáct let se všemi důsledky které z toho plynou. A takhle mladé tělo není na příjem alkoholu v takové míře zvyklé. A ze stejného důvodu si nemůžeš vzít ani lektvar na kocovinu."

Giacomo jenom chvíli zíral na vzkaz, než mu konečně začal mozek fungovat, aby mu došlo co se tam vlastně píše. V tu chvíli se zamračil a spadl zpátky do peřin. Bolest hlavy byla opravdu velmi nepříjemná, ale kručení žaludku jej nakonec donutilo vstát a dojít si nejdříve na záchod, pak do koupelny, a nakonec do jídelny aby zjistil, jestli tam pro něj zůstalo nějaké jídlo.

K jeho překvapení tam měl nachystanou snídani, i když se pomalu blížil čas, kdy by se snídat nemělo.

„Doufám, že ti tohle stačilo, a že se to už nebude opakovat. Neudělal jsi moc dobrý dojem tím, že ses tak opil," uslyšel za sebou známý hlas chvíli potom, co si sedl, aby se najedl. Když se otočil tak uviděl svou oficiální sestru, jak se na něj mračí.

„Já vím ma ….. Alessio. Nechtěl jsem se tak opít. No vlastně chtěl, když jsem se dozvěděl že budu cestovat časem. Ale nemohl jsem, prý by to pak pro mě bylo nebezpečné. Ale musíš sama uznat, že některé informace se prostě zapít musí."

„Ano, to je pravda, ale ne, když jsi takhle mladý. Kdo ví, jak by ti to mohlo do budoucna uškodit. I když nevím jaký je náš vztah v budoucnosti, tak teď jsi pro mě prostě můj mladší bráška, a podle toho s tebou budu také jednat."

„S tím jsem schopný se smířit, ale když se dozvíš, že budeš cestovat časem čtyřicet let do minulosti abys zastavil ty tři nejhorší temné mágy, které se kdy narodily, a pak se dozvíš, že máš tři manželské smlouvy, které musí být uplatněny, tak je to prostě důvod k tomu se opít."

„Smlouvy, i ty neplatné, jsou v rodinném archivu. A jen když se stanou platnými, tak se přemístí ke stávající hlavě rodiny, aby o nich informovala toho, koho se týkají. Ale nahlídnout do nich jde vždycky. Ty jsi nevěděl o tom, že má rodina manželské smlouvy splatné v této době?"

„Nezajímal jsem se o to. Nepřišlo mi to jako něco důležitého."

„Chyba Giacomo, velká chyba."

„Ano, to už teď vím taky."

„Ale mám pro tebe i dobré zprávy. I přes tvůj včerejší výstup se rodina shodla na tom, že se to už nejspíše nebude opakovat, a tak ti budeme moct ve tvém úkolu pomoct v plné míře, a ne jen tak, že ti poskytneme případné bezpečné zázemí."

„To znamená …"

„Ano, to znamená, že se budeš stěhovat do Anglie s plnou podporou rodiny Grimaldi, kterou si zasloužíš."

„Sám? Vím, že Bradavice jsou internátní škola, ale zmizet na dva měsíce přes prázdniny bude dost podezřelé."

„Samozřejmě, že ne sám. Budu tam s tebou. Budu mít nějakou práci na Britském ministerstvu, a tak na tebe budu moci dávat pozor. Dům už je koupený, takže budeš moci zůstávat v Anglii i přes prázdniny."

„To je dobrá zpráva. Ale měl bych ještě jednu žádost."

„Povídej."

„Rád bych poslal do Rudolfínské akademie dopis se žádostí o dálkové studium."

„Jsi si jistý, že ti vyhoví? Určitě víš, že dálkové studium dávají jenom ve vyjímečných případech."

„Myslím, že vyhoví. Už jsem u nich takhle studoval, budu studovat, takhle o tom přemýšlet je zvláštní. Ale to není to důležité. Když se v dopise zmíním, že budu v blízkosti čistého talentu a pravého věštce tak se tam zblázní radostí."

„Dvě z těch děvčat jsou …"

„Přesně tak. Právě proto byl s nimi takový problém když," Giacomo se zarazil. Začal prozrazovat události z budoucnosti a to by se mu mohlo vymstít. A Alessia si toho všimla. Došla k němu, posadila se vedle něj a po seslání kouzla pro soukromí se mu podívala do očí.

„Ty osoby, které máš zastavit a kvůli kterým jsi byl poslán zpátky časem jsou stejné, jako ty se kterými máš ty manželské smlouvy."

Nebyla to otázka ale konstatování faktu. Giacomo jen polkl a pak němě kývl.

„Necháme si to zatím pro sebe, i když o tom budu muset informovat Dona, to je ti doufám jasné. Ale zatím o tom nikdo jiný nemusí vědět. Jinak by to mohlo vyvolat spoustu problémů a dohadů."

„Dobře."

Jak mohl Giacomo záhy poznat na vlastní kůži, tvrzení že je lepší dvakrát vyhořet než se jednou stěhovat je velice pravdivé. A to i v případě, že ten kdo se stěhuje, je kouzelník. Nakonec se ale všechno zvládlo, a tak se koncem června mohli Giacomo Grimaldi a jeho oficiální starší sestra Alessia Grimaldi stěhovat do zakoupeného domu v Londýně.

Naštěstí se ukázalo, že skřeti jsou velmi ochotni pomoci rodině Grimaldi s zabydlováním. Pobočka Gringotovic banky ve Městě se při tom ukázala jako velmi nápomocná. Samozřejmě, skřeti v bance, stejně jako zbytek Města, věděli o tom, proč se Giacomo musí přestěhovat do Londýna, aby nastoupil na Bradavickou školu, a po dlouhém jednání došla rada starších Gringotovic klanu k rozhodnutí, že je potřeba Giacomovi pomoci všemi prostředky, aby svůj úkol splnil. Ale tak, aby u toho byly ztráty pro klan co nejmenší.

Toto rozhodnutí vedlo k tomu, že při stěhování byl Giacomo držitelem dokladů tak dokonalých, že by nikdo nedokázal zjistit, že jsou falešné. To se týkalo nejenom jeho občanského průkazu, ale i rodného listu a osvědčení o magickém jádře.

Veškeré přípravy na stěhování nakonec zabraly celý týden, ale pak už se mohlo konečně vyrazit. Plán spočíval v tom, že se Giacomo s Alessií přemístí do Itálie do letního sídla, a pak se hezky po mudlovsku dopraví do Anglie letadlem. Ani jeden si nevšiml toho, jak se zachovala bariéra obklopující britské souostroví, když ji překonali. Přistání v Londýně a cesta pronajatým autem do nového bydliště proběhla bez jakéhokoliv přerušení s vyjímkou pravidelné prázdninové londýnské zácpy.

Začátek prázdninového klidu v bradavickém hradě byl přerušen tichým alarmem který upozornil stávajícího ředitele i jeho zástupkyni, že došlo ke změně v seznamu žáků.

„Něco takového se ještě nestalo Albusi. Do Anglie dorazil možný budoucí student a kniha na něj okamžitě zareagovala," poznamenal důstojně oblečená starší dáma.

„Při budování Bradavic a této komnaty se počítalo s tím, že v Bradavicích budou učeni pouze kouzelníci z anglických rodin. Nejspíše se rodina pana Grimaldiho stěhuje do Anglie a kouzla v knize to považují za dostatečný důvod k tomu, aby mu byl poslán dopis."

„To jméno zní italsky, ale nevím kam si jej zařadit. Sám víš, že mnoho kouzelníků z Anglie neudržuje styky s kontinentem. Máme jenom minimální kontakt a zprávy o kouzelnických rodinách mimo Británii."

„To je pravda Minervo. Budu se na to muset zeptat Severuse. Ten skládal své lektvarové zkoušky na jedné evropské škole. Možná bude díky tomu vědět, o jakou jde rodinu. A pokud ne on, tak by se mohl zeptat Malfoye."

„Albusi, opravdu chcete aby se Severus vyptával Malfoye na nového studenta?"

„Minervo, tento rok nastoupí Harry Potter a všichni to budou vědět. Budu raději, když budeme mít jistotu, že mu nehrozí žádné nebezpečí."

„Jak myslíš Albusi."

„Minervo, zajdi prosím za Severusem a požádej ho, aby se dostavil do ředitelny. Za chvíli tam dojdu."

Albus Brumbál se díval na svou podřízenou, jak odchází vyřídit jeho vzkaz, a v očích se mu odrážely obavy které v jeho vousem kryté tváři nebylo možné vidět.

„Všichni studenti byli prověřeni. Jak ti, kteří by mohli pro Harryho představovat nebezpečí, tak ti, kteří by jej mohli podpořit až to bude nutné. Plán, jak jej dostat do Nebelvíru už pracuje a jeho stálá přítomnost u Dursleyových tomu jen pomáhá. Musím zajistit, že tento nový student nebude představovat hrozbu pro jakýkoliv můj budoucí plán. Nakonec budu známější než Merlin. Jen se musím dostat k poslední z relikvií. Je škoda, že jsem složil magickou přísahu, že plášť předám Harrymu, jakmile nastoupí do Bradavic, jinak bych si jej nechal pro sebe. Musím jej přesvědčit, aby mi jej sám a dobrovolně vydal. Pak už na něj ztratí právo, a já budu mít dvě ze tří pod svou kontrolou," mumlal si Brumbál pro sebe, zatímco procházel prázdnými chodbami bradavického hradu do své pracovny. U vstupu jej už čekal Severus Snape. Jako vždy, ani tentokrát se na tváři lektvarového mistra neobjevil jakýkoliv náznak emocí.

„Co se děje Brumbále? Jak jistě víte, tak mám práci."

„Až uvnitř Severusi. Až uvnitř," dostalo se mu jediné odpovědi.

Oba muži nezůstávali v ředitelně, ale prošli jí do Brumbálovy soukromé pracovny. Její výhody byly zřejmé každému, kdo do ní vstoupil. Žádné obrazy, které by mohly poslouchat. Poté co se oba muži posadili naproti sobě se Brumbál podíval do očí mladého lektvaristy.

„Severusi, vím, že i když máš potvrzení britského ministerstva, tak jsi své mistrovské zkoušky skládal na kontinentě. Kdyby se to někteří dozvěděli, tak by mohli nabýt dojmu, že jsi nebyl schopný složit naše vlastní mistrovské zkoušky."

Oslovený muž se lehce zamračil, ale než mohl něco odpovědět, Brumbál pokračoval.

„Osobně mi na tom nezáleží a pochybuji, že to někdo bude zkoušet zjišťovat. Ale to, že jsi byl tak dlouho na kontinentě nám teď pomůže. Před chvíli se totiž projevila Kniha příjmů a zapsala další jméno. Kvůli tomu bych s tebou nepotřeboval mluvit, děje se to vždycky když se u někoho objeví náhodná magie. Ale tento konkrétní případ je jiný."

„Jak jiný?" otázal se Severus zvědavě.

„Je to student který bude letos v září nastupovat do Bradavic."

„Takže musel přicestovat ze zahraničí. Na tom není nic divného. Občas se to sice stane, ale proč kvůli tomu se mnou chcete mluvit?"

„Kvůli tomu jménu. Při pravidelných setkáních svazu mezinárodní kouzelnické spolupráce jsem na to jméno několikrát narazil. A vždycky se pronášelo jenom šeptem, jako kdyby se všichni báli, že to přivolá jejich pozornost. I když Voldemort budil dost hrůzy na to, aby se všichni snažili zapomenout jeho jméno, tak jsem nabyl dojmu, že z toho samého důvodu je to jméno jenom šeptáno. A já bych chtěl vědět proč."

„Jaké je to jméno?"

„Grimaldi."

Už když to jméno uslyšel tak se Snapovi naježili chloupky na zátylku. Už to jméno slyšel. A nejednou. Nedozvěděl se, čím přesně se ta rodina živí, ale ze šeptandy, která se k němu donesla vyplynulo, že má velmi úzké vazby na mudlovský organizovaný zločin. A že jak mudlové, tak i kouzelníci mají z té rodiny respekt.

„Něco málo jsem se dozvěděl. Ale pokud Vám to nebude vadit Brumbále, tak se obrátím na Luciuse. Má obchody na kontinentě, a rozhodně bude mít nějaké informace o našem novém studentovi. Hned jak se něco dozvím, tak vám dám vědět."

„Dobře Severusi, Ale hlavně opatrně. Nebylo by dobré, kdyby kvůli našemu vyptávání začala ta rodina spolupracovat s Malfoyem."

„Samozřejmě. Budu velmi disktrétní."

Zabydlování v novém londýnském sídle rodiny Grimaldi proběhlo plynule a bez jakýchkoliv problémů jak ze strany kouzelnických, tak i mudlovských úřadů. I když ani tak nešlo vše úplně hladce. Vztyčování ochran na mudlovský dům v mudlovské čtvrti bylo něco, co ministerstvo nevidělo moc rádo a bylo dost proti. Nakonec se to vyřešilo k ministerské spokojenosti tak, že se rozhodlo, že ochrany nebudou zasahovat za ozdobnou zídku kolem domu. A že nebudou nijak nebezpečné pro případ, že by se nějaký neopatrný mudla dostal na pozemky. Při téhle dohodě se Alessia jen usmívala, ale to si ministerští úředníci vyložili jako souhlas s jejich návrhem, a dál se nijak nepídili po důvodu toho úsměvu.

Přenosné srdce domu, stvořené pomocí starých kouzel bylo totiž anglickým ministerstvem považované za černomagický předmět kategorie A, a jeho vlastnictví se trestalo desetiletým pobytem v Azkabanu. Díky kontaktům, které měla komunita v britském ministerstvu si ale Alessia mohla být jista, že v Anglii není žádný kouzelník, který by dokázal tento předmět najít.

Dopis s pozvánkou do bradavické školy čar a kouzel dorazil týden poté, co se oba Grimmaldiové konečně pořádně zabydleli a mohli začít zvykat si na život v mudlovském Londýně. Podle předem připraveného plánu bylo všechno zařízeno tak, že Giacomo bude studovat v Bradavicích, aby splnil svůj úkol, zatímco Alessia bude pracovat jako stážistka na ministerstvu.

„Opravdu si musím jít koupit všechny ty učebnice, které tu jsou nadepsané? Dokonce i ten seznam surovin na lektvary je žalostně malý. A cínový kotlík? Ten se roztaví pod silnějším plamenem. S něčím takovým by se nikdo neměl vůbec učit pracovat," rozohnil se Giacomo tak, až se mu vlasy změnily na ohnivou zrz.

„Giacomo, ovládej se. To, že jsi dostal doporučený seznam ještě neznamená, že se jím musíš řídit do písmene. Tohle je jen to, co bys měl mít. A ne všichni studenti si budou nejspíše schopni pořídit prvotřídní vybavení."

„Toho si jsem vědom, učebnice nehaním, ale ten zbytek je prostě nevyhovující."

„Zníš jako někdo, kdo studoval na prestižní soukromé škole, a teď má přestoupit na obyčejnou státní. Kde jsi vlastně původně studoval?"

„Doma. Měl jsem dálkové studium na rudolfínské akademii."

„Tak to se potom nedivím, že máš takové nároky. Pokud jsi zvyklý na Rudolfínské standarty, tak ti musí tohle přijít jako hloupý vtip."

„Ano, přijde. Takže, co s tím uděláme? Nepočítáš s tím, že si budu kupovat to, co po mě chtějí."

„Samozřejmě že ne, zajedeme na Příčnou a nakoupíme to nejlepší, co se dá sehnat. Kdybycom nakupovali jinde, mohlo by to vyvolat otázky."

„Angličtí kouzelníci a jejich snaha izolovat se od dění ve zbytku světa. Ani se vlastně nedivím, že to s Anglií dopadlo tak, jak si pamatuju. Místní si o to doslova řekli."

„Tak hlavně nezapomeň na to, co máš udělat. Zajistit, aby se to nestalo."

„Já vím," povzdychl si Giacomo flustrovaně.

Na nákupy na Příčnou ulici vyrazili oba Grimmaldiovi týden po obdržení dopisu z Bradavic. To jim poskytlo dost času k tomu, aby se pořádně zabydleli a začali pořádně poznávat jak Londýn, tak i jednotlivé kouzelnické instituce, které v Londýně byly.

Giacomo se smířil s tím, že bude muset nakoupit učebnice pro Bradavice, ale vynutil si, že se pokusí zajistit si dálkové studium na Rudolfínské akademii. K velkému překvapení obou dvou dostal Giacomo odpověď na svoji žádost ještě ten den.

Lorde Grimmaldi, děkujeme, že jste se rozhodl studovat na naší škole a přejeme Vám mnoho úspěchů ve studiu. Protože jsme se dozvěděli, že jste už na naší škole jednou studoval, profesorský sbor se po poradě rozhodl, že Vám nebudeme zasílat standartní test, který je vyžadován od každého, kdo chce u nás studovat. Místo toho jsme se shodli na tom, že vám rozšíříme výuku s přihlédnutím k zaměření vaší rodiny a důvodu vaší přítomnosti v Bradavicích.

S pozdravem,

profesor Marius, zástupce ředitele.

Giacomo si nebyl úplně jistý, jaký plán pro něj mají profesoři z Rudolfinky, ale bylo mu jasné, že informace o tom, že cestoval časem pochází od Siviena. Nikdy neslyšel o tom, že by se hrátky s časem povedly utajit před kýmkoliv ze Sidhe. A šance, že by si toho nebyl vědom korunní princ osobně byla tak nízká, že se ani nedala brát v potaz.

Ale nad tím teď Giacomo nepřemýšlel. Věděl, že učebnice z Rudolfínky dostane na začátku srpna, a tak se mohl soustředit na své další úkoly. A to hlavně na to, že se má chovat jako jedenáctiletý kluk, který je čerstvě na nákupech kvůli nástupu do školy.

To, že byla polovina července nijak nesnížilo počet lidí nakupujících na Příčné ulici. Z toho nebyl Giacomo moc nadšený. I když věděl, že je to součástí rodinného podniku, nikdy tomu nepřišel na chuť. A události, které se staly v mudlovském světě během jeho dospívání mu averzi vůči jakýmkoliv davům jenom zvýšily. Nakonec, byla to jeho rodina, která bude pomáhat mudlovským vojákům při jejich lovu na teroristy, až ten čas nastane. Ale i když věděl, že se tyto události nejspíše teprve stanou, nedokázal potlačit svoji nechuť k davu nakupujících na Příčné ulici.

„Dost lituju ty, kteří tady normálně žijí. Snad si užívají klid aspoň během zbytku roku, když je tady teď hlava na hlavě," poznamenal směrem ke své „sestře", když procházeli kolem obchodů směrem k bance.

„Snad ano. I u nás se dá nakupovat klidněji."

„Paní Grimmaldiová?" otázal se jich skřet, hlídající vstup do banky.

„Ano," odpověděla Alessia. „Přejete si?"

„Mistr Grimclaw by se s vámi rád setkal."

„Nedávala jsem vědět, kdy sem dorazíme."

„Toho si je Mistr vědom. Dostali jsme instrukce, že jej máme informovat ve chvíli, kdy dorazíte."

„Dobrá. Veďte nás."

Oba Grimmaldiové byli dovedeni do jednoho z jednacích salónků, které měli Gringottovi pro případ, že by bylo potřeba projednat záležitosti mezi skřety a kouzelníky bez zvědavého dohledu ministerstva. Grimclaw dorazil do salónku chvíli po Grimmaldiových. Ještě než se lehce šedivějící skřet stihl posadit, Alessia s Giacomem se zvedli a uklonili se.

„Ať vám zlato stále proudí mistře Grimclawe," pozdravila příchozího skřeta Alessia.

„Ať zbraně vašich nepřátel zreznou a zlomí se," odpověděl Grimclaw s úšklebkem.

Až po výměně pozdravů se všichni posadili na svá místa.

„Musím se vám omluvit, lady Alessio, že jsem vás nemohl informovat o tom, že s vámi nebudu jednat prostřednictvím dopisu jak to vyžaduje protokol, ale byl jsem upozorněn zmocněncem z naší pobočky ve Městě o vašem úkolu zde, a protože má Britské ministerstvo potřebu sledovat a prověřovat veškerou komunikaci kterou Gringottovi posílají svým klientům, jsem raději zvolil tento způsob setkání."

„Pokud je tomu tak, pak chápu vaše jednání. Naštěstí to nijak nenarušuje naše další plány a nevznikne nám díky tomu žádná škoda."

„To rád slyším," usmál se skřet a odhalil tak své špičaté zuby.

Samotné jednání sledoval Giacomo jenom okrajově a přemýšlel nad tím, jaký bude jeho další postup. O tom, co se v Anglii a hlavně v Bradavicích dělo před turnajem Tří kouzelníků a po něm věděl jen málo. Izolovanost anglické kouzelnické společnosti byla vnímána ve zbytku světa jako přežitek, a teď mohl Giacomo konečně pozorovat ty škody, které to na kouzelnících v Anglii udělalo. Ale musel uznat, že díky tomu to tady měli jak Tom Raddle, tak i Triáda velmi jednoduché, když se pokoušeli převzít moc. A pomalu mu i začínalo docházet, proč k tomu došlo.

Pokud je zdejší společnost stále uzavřená v názorech na mudlorozené kouzelníky, tak se nedivím, že to tady dopadlo, tak jak to dopadlo. Pokud zdejší společnost nechala čistý talent propadnout do temnoty a stáhnout do té temnoty i pravého věštce, tak jsme nikdy neměli šanci je zastavit. Ne bez toho, abychom nezničili celou Anglii. A to si nikdo nemohl dovolit. V té době už ne.

Z dalších myšlenek Giacoma vyrušila Alessia, když mu oznamovala, že už je jednání u konce, a že si zajdou do trezoru vybrat peníze, aby mohli vyrazit na nákupy.

„Takže kam půjdeme jako první?" zeptal se Giacomo své oficiální sestry, když konečně vyšli z budovy Gringottovic banky zpátky na denní světlo.

„Podle potřeby. Musíme nakoupit učebnice a hábity. Vybavení na lektvary, stejně jako suroviny si koupíš u nás, a hůlku už máš."

„Doufal jsem, že na ty učebnice zapomeneš."

„Máš zapadnout. Už takhle budeš mít nespornou výhodu. Neber to tak, že se podle nich musíš učit. Ber to tak, že si podle nich budeš moci určit, o kolik vlastních znalostí se budeš moci podělit."

Po tomhle oznámení se Giacomo zastavil uprostřed kroku, a jen zíral na svou matku, která pokračovala v chůzi. Doběhl ji aby si ničeho nevšimla.

Je mi třicet,mám za sebou dvě školy, a vlastním inženýrský titul. A stejně mě má pořád co učit.

Návštěva obchodu Madam Malkinové, kde si musel nakoupit školní stejnokroje, byla jednou z jeho nejklidnějších zkušeností, které zatím zažil. I když byl zvyklý nechávat si dělat oblečení na míru, tak pohodová atmosféra, která v obchodě vládla způsobila, že se začal cítit uvolněně a nepozorně. Trvalo to jen chvíli, než získal zpátky svoji ostražitost.

Musím začít zase cvičit. Mysl je na to navyklá, ale to omlazení mě stálo víc, než jsem čekal. Musím si znovu vybudovat jak postavu, tak i reflexy. Jinak by mě to mohlo přijít draho.

Zatím co se Giacomo v mysli káral za to, že polevil v ostražitosti, bylo dokončeno měření pro jeho stejnokroje. Po rozloučení s madam Malkinovou a domluvě, kam poslat objednané oblečení, jej čekal už jen jeden nákup. Nákup na který se vůbec netěšil.

„To přežiješ. Nakoupíme učebnice, a pak se už vrátíme domů. Pak si budeš moci napsat o učebnice do Rudolfinky. Nebo bychpm se mohli v České republice zastavit osobně. Vím, že je to tam pro kouzelníky nebezpečné, ale když tam budeme jen kvůli nákupu, tak by se to nemuselo projevit."

„To by snad nemělo. Z toho, co jsem se dočetl, tak se to projeví až při pobytu delším jak tři měsíce. A i přestupové zkoušky při dálkovém studiu trvají na Rudolfínce jenom týden. Takže pokud tam vyrazíme jen nakoupit učebnice, tak by se opravdu nemělo nic stát."

„Tak vidíš. Takže buď v klidu. Nakoupíme učebnice, možná něco, co bude vypadat jako zajímavé literatura, a pak už se tady nebudeš muset ukázat až do příštího července."

„Fajn."

Podle očekávaní bylo knihkupectví Krucánky a Kaňoury z velké části prázdné. I když police byly narvané knihami, tak počet zákazníků by se dal spočítat na prstech jedné ruky. A ti, kteří v knihkupectví nakupovali nevypadali jako někdo, kdo se chystá do školy. Spíše sháněli knihy pro vlastní potřebu a rozhodli se, že využijí toho, že v polovině července ještě není Příčná ulice plná rodin studentů, a tak se vydali na klidné nákupy. Proto Giacoma překvapil sloup snad dvaceti knih a pár drobných nohou které se za ním schovávaly.

„Hermi, opatrně. Ještě na někoho ty knihy spadnou."

„Neboj tati, víš, že se mi tohle ještě nikdy nestalo."

To bylo to poslední co Giacomo slyšel, než se stal svědkem toho, jak se ohromný sloup knih zakymácel a začal padat.