První dopis od Hermiony dorazil na adresu Grimaldiových po týdnu, a k překvapení obou normální mudlovskou poštou. Až při jeho čtení si Giacomo uvědomil, že neseznámili Grangerovy s tím, jak přesně funguje kouzelnická pošta.

Z těch málo záznamů, které se o Hermioně Grangerové-Weaslyové podařilo zajistit při přípravě Giacoma na jeho úkol, bylo jasně patrné, že je to neskutečně inteligentní čarodějka s téměř fotografickou pamětí. A s velmi jasnou představou o tom, jak by měl svět podle ní fungovat. Ale to, co členové Komunity na této čarodějce považovali za opravdu děsivé, byla její touha po znalostech a ochota udělat pro jejich získání cokoliv. To byl nakonec i jeden z důvodů, proč ji Komunita nekontaktovala, aby se k ní připojila, když ještě pracovala na ministerstvu na Oddělení záhad.

A dopis, který si právě Giacomo četl, když ležel v posteli, dával jasně najevo, že taková byla už před nástupem do Bradavické školy.

Ahoj Giacomo,

promiň, že píšu tak pozdě, ale od našeho setkání a rozhovoru mám jak já, tak i mí rodiče ještě stále mnoho otázek a chvíli mi trvalo, než jsem si je sepsala tak, abych věděla, na co se tě zeptat jako první. A fungování pošty je jednou z nich. Jak to vlastně funguje, když chce kouzelník poslat dopis někomu do mudlovského světa? A jak to funguje, když kouzelník nemá vlastní sovu? K tomu se vztahuje moje další otázka. Jak mezi kouzelníky funguje informování veřejnosti? Ministerstvo by mělo mít nějaký způsob, jak informovat veřejnost o svých rozhodnutích. Ale zajímalo by mě, jak to funguje. V průvodci pro mudlorozené jsem se dočetla, že jediné médium sloužící pro informování veřejnosti je Věštec. Není to ale dost nevýhodné? Co když někdo Věštce neodebírá? Jak se ten pak dozví o nových vládních rozhodnutích nebo i jiných událostech? To kouzelníci neznají rádio nebo televizi? Vím, že jsem na Příčné ulici neviděla žádný obchod, který by něco podobného prodával, ale nechce se mi moc věřit, že je v celém Londýně jenom jedna kouzelnická ulice, kde se dají nakoupit všechny potřebné věci.

S poděkováním za brzkou odpověď, Hermiona.

Giacomo nečekal, že mu pouhé přečtení dopisu se zvědavými dotazy od někoho, kdo právě začal poznávat celý nový svět, spustí příval vzpomínek. Vzpomínek na dobu, která, jak doufá, nikdy nenastane.

Oproti většině britské kouzelnické společnosti totiž věděl, že v ministerských tajných trezorech na Oddělení záhad jsou umístěné komunikační krystaly. Přišlo se na to díky tomu, že nově zvolená ministryně kouzel Grangerová-Weaslyová nechala tyto krystaly z trezorů uvolnit a věnovat kouzelnickým domácnostem.

Noviny toho byly tehdy plné a tato informace zastínila i fakt, že je první mudlorozenou ministryní v Anglii. To, k čemu to později vedlo, ale nemohl nikdo tušit. Jak mohl někdo vědět, že nová ministryně ovládá kouzelný jazyk, a že se dá používat i skrze tyto krystaly? Díky tomu byly její reformy kouzelnické společnosti přijímány s nebývalým nadšením.

Giacomo zavřel oči aby ukáznil myšlenky které se zatoulaly do doby, která ještě nenastala.

Klid, hlavně klid. K ničemu z tohohle nemusí dojít. Jenom si musím dát pozor na to, jak se k ní chovám. A také bych si měl zjistit co udělal její manžel že to s ní dopadlo takhle.

Giacomo se zamyslel, jak to vše podchytit, než začal sepisovat odpověď.

Milá Hermiono,

vůbec se není zač omlouvat. Oba - já i sestra jsme, jak se zdá, mylně předpokládali, že tak zásadní informace vám už byla sdělena, nebo že ji alespoň máte sepsanou v onom průvodci pro mudlorozené. Pokud jste to v něm nenašli, je to dost zvláštní. Ale k věci.

Pro poštu od mudlů kouzelníkům a naopak je určen následující postup: Na obálku vypíšeš normální adresu příjemce, a pak dopis vložíš do druhé obálky, kterou nadepíšeš následující adresou (a opatříš odpovídající poštovní známkou):

Ústředí speciální administrativy

P.O. BOX 999

Londýn 250 329

Tohle by mělo stačit. Využívají to i ti, kdo nemají vlastní sovu. A kouzelníci, kteří píší mudlům. Sestra říká, že rádio je využíváno, a že pár nadšenců z řad mudlorozených nebo polokrevných zaměstnanců Ministerstva vysílá zhruba od šesti večer do půlnoci každý den na jisté magické frekvenci, kterou běžným rádiopřijímačem nelze zachytit. Abys tuto frekvenci mohla poslouchat, musíš mít magicky upravené rádio - klidně stačí i to malé, přenosné. Tyto úpravy ti udělají na počkání (cca hodinu nebo dvě, podle složitosti přístroje) tady v Londýně - na Finborough Road č.p. 107 v Kensingtonu. Je to plně fungující opravna elektroniky i pro mudly, která má dva vchody. Pokud vstoupíš pravým, menším vchodem, vejdeš do kouzelnické části.

Čistokrevní kouzelníci dávají přednost Dennímu Věštci nebo si nechávají zasílat zkopírované oběžníky (za jistou úplatu, samozřejmě) od různých známých a přátel mezi zaměstnanci Ministerstva. V tom druhém případě...je to samo sebou dost špinavá a často i nelegální praktika, vzhledem k tomu, že v daných oběžnících bývají i věci, které nejsou určeny veřejnosti. A ano, nevýhodné to je, protože Denní Věštec je financovaný ministerstvem, takže informace tu občas jsou filtrovány a cenzurovány.

Televizní vysílání tu nefunguje, ale třeba se to časem změní.

V Londýně je vícero kouzelnických ulic, jak jsi správně odhadla. U dopisu budeš mít přiloženou mapku, kde je najdeš i s obchody a dalšími užitečnými institucemi a podobnými budovami, které se tam dají nalézt.

Jak se zatím máš? Jak si zvykáš na magii kolem sebe? Co Tvoji rodiče? Nejsou z toho všeho nesví?Klidně se ptej na cokoliv, i kdyby Ti to připadalo hloupé. Skutečná hloupost prý není něco nevědět, ale nezeptat se, když můžeš. Tak mi to alespoň mamka otlouká o hlavu.

S vřelým pozdravem Tvůj kamarád,

Giacomo

Grangerovi sice byli seznámeni s tím jak kouzelníci posílají poštu ale pořád to pro ně byl zvláštní zážitek. Takže obě Grangerovi dámy tiše vypískly překvapením když otevřeným oknem do jídelny vletěl ohromný černý výr který upustil před Hermionu obálku nadepsanou jejich adresou.

„To je od Giacoma. Odpověď na můj dopis," pronese Hermiona když otevře obálku a přečte očima první řádky dopisu.

„Budeme muset udělat něco pro ty sovy. Aby nám pak neseděly na židlích," pronese zamyšleně John zatímco pozoruje mohutného výra jak se snaží udržet na opěradle židle na které sedí Hermiona.

„Bidýlko u okna by bylo asi nejlepší, ale asi by nebylo úplně dobré kdyby sousedi viděli, jak nám u okna sedí sova."

„Možná by šlo okno očarovat tak, aby nikdo neviděl, že u něj nějaká sova sedí. To by bylo asi nejlepší řešení," uvažovala nahlas Jane.

„Hermiono, mohla by ses na tohle zeptat Giacoma až mu budeš spát další dopis? Kdyby to bylo možné, tak by to usnadnilo další korespondeci."

„Dobře mami, zeptám se ho," kývnula na dotaz Hermiona než se odebrala do svého pokoje aby si mohla přečíst odpovědi na své otázky. Učebnice už měla přečtené dvakrát a byly otázky, na které chtěla znát odpovědi, protože je v učebnicích nenašla.

Můj kamaráde Giacomo,

děkuji za odpovědi na mé otázky. Netušila jsem, že to mají kouzelníci až takhle složité, pokud se jedná o komunikaci s mudlovským světem, a vlastně i s komunikací mezi sebou. V tomto jsou vlastně mudlové dost napřed. Ale o tom si můžeme klidně popovídat ve škole. A než tě zahrnu tou spoustou otázek, které mám po přečtení učebnic, tak bych se tě chtěla zeptat, jestli by bylo možné nějak očarovat okno, aby nebylo vidět, že u něj sedí sova. I když tohle asi bude otázka na tvoji sestru nebo spíše rodiče.

Když jsem se pročítala učebnicemi, tak jsem byla upřímně fascinovaná tím vším, co se v nich píše. To že jsou formule psané v latině je zvláštní, protože latina nikdy v Anglii nebyla tak rozšířená. A když přihlédnu k tomu, jak jsou kouzelníci v Anglii izolovaní, tak mě překvapuje, že se nekouzlí normálně v angličtině. Jak Scamanderův průvodce, tak i učebnice o rostlinách mi přijdou podobné jako jejich mudlovské protějšky. Jen ten obsah je poněkud rozdílný. A v běžných mudlovských knížkách toho bývá jak o tvorech, tak i rostlinách napsáno mnohem více. Ale předpokládám, že tohle se budeme učit ve škole.

Nejvíce mě zaujalo přeměňování s lektvary. Ale musím si ti postěžovat. V žádné učebnici, dokonce ani v knihách, které jsme koupili nad rámec povinného nákupu, jsem nenašla jediné varování. Ano, jak v učebnici formulí, tak i v přeměňování je napsané, že se můžeme vyčerpat pokud budeme kouzlit příliš často nebo příliš složitá kouzla. Ale už tam není napsané, co to jsou ta složitá kouzla, nebo jak časté je příliš často. A také jsem tam nikde nenašla, k čemu by mohlo dojít pokud bych to při kouzlení přehnala. To shledávám jako fatální chybu, která by měla být napravena.

S poděkováním za brzkou odpověď,

tvoje kamarádka Hermiona.

Hermiona dopis dopsala chvíli po setmění a potěšilo ji, že sova stále čeká u nich doma na její odpověď.

„Musí se o tebe dobře starat, když jsi ochotná počkat na odpověď tak dlouho," pronesla k sově, zatímco jí dávala dopis. Výr jen zahoukal v odpověď, převzal dopis a vylétl otevřeným oknem do nočního Londýna.

Milá Hermiono,

okno očarovat půjde, není to nic složitého. Sestra mi říkala, že se u vás mileráda zastaví, je to otázka jen pár minut. Jen by se potřebovala domluvit s Tvými rodiči, kdy se může u vás zastavit. Skoro bych byl zapomněl na jednu věc - narozdíl od většiny kouzelníků, máme doma telefon, takže když se ti někdy nebude chtít psát, můžeš prostě zavolat. Číslo je 020 424 848.

Spousta kouzel je v latině, protože latina byla dlouho jednotícím jazykem v nepřeberném množství království a říší, nejen během starověku, ale i ve středověku a velkou část novověku. Byl to jazyk vzdělaných lidí. V principu ale nezáleží na tom, jakým jazykem kouzlíš. Je to podobné jako s hůlkou. Jak hůlka, tak i slova jsou jen berlička, jen pomůcka pro usnadnění kouzlení. Ve výsledku potřebuješ jen sebekázeň a jasnou představu toho, co chceš pomocí magie udělat. (Proto dodnes existuje bezhůlková a neverbální magie.)

Upřímně, i já jsem byl dost překvapený tím, jak málo toho v učebnicích je, protože doma na sídle, v Itálii, máme knihovnu, kde i v knížkách pro zvědavá děcka toho někdy bývá víc, a sestra pěkně láteřila nad úrovní učebnic. Ale je možné, že v místních učebnicích je jen hrubý nástin, a zbytek se učí přímo ve škole.

Ohledně varování, co se může stát, když to přeženeš v kouzlení - nevím jak to funguje tady, já se to dozvěděl už doma. Hádám, že to rovněž bude něco, co se také dozvíš ve škole, protože hádám, že tvůrci učebnic předpokládají, že větší část děcek to ví už při nástupu do školy. Většina dětí totiž učebnice začne pořádně číst až ve škole, ne ještě před ní. Nicméně, chyba to je, a něco takového by mělo být předmluvou každé učebnice.

Takže se to pokusím shrnout podle toho, co do mě nahučela ségra. Prvním příznakem toho, že vydáváš při kouzlení příliš magie nebo, že kouzlíš příliš často, je únava - klasická, obyčejná fyzická únava. Pokud bys dřela a kouzlila i přes únavu, pak pokud bys seslala kouzlo magicky vydatnější, než kolik máš vlastní magie, může tě to zabít. Pokud se pokusíš seslat příliš náročné kouzlo, na něž máš sice magii, ale nezvládáš techniku, může se stát spousta věcí - kouzlo se nemusí povést vůbec, nebo se povede jen z části a následný odliv magie tě pošle do mdlob, nebo bezvědomí. Obvykle pak po takovém vyčerpání nemůžeš nějakou dobu kouzlit, dokud se ti magie v těle neobnoví. Co je složité kouzlo a co je často - to se nedá upřesnit, protože každý má jiné množství magie a jinou míru kontroly, a pro každého tím pádem je určení té hranice jinde.

Teď z jiného soudku - pokud budeš mít přes prázdniny volno, nechtěla by ses někdy sejít? Třeba bychom mohli jít na koupaliště, do muzeí, do kina nebo do parku, a podobně. Z toho, co jsem měl možnost u tebe vidět, tak čteš ráda. Jaké knížky tedy ráda čteš? Mě baví detektivky a fantasy literatura, jako třeba knížky od T. Pratchetta nebo J.R.R. Tolkiena. Taky rád hraju se ségrou deskové hry, když je venku hnusně a není moc co dělat. Nebo když je na ně prostě nálada. Pokud by ses někdy chtěla stavit u nás, jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Těším se na tvé další psaní,

Tvůj kamarád Giacomo N. Grimmaldi

Hermiona dopis ještě ani pořádně nedočetla, když už si chystala odpověď. Konec dopisu ji ale překvapil. Počítala s tím, že kouzelníci budou mít nějakou tu vlastní zábavu, ale nečekala, že ten který se nabídl, že ji uvede do kouzelnické společnosti má v oblibě normální knihy.

Ahoj Giacomo,

děkuji za to, že jsi mi na mé otázky odpověděl tak důkladně, jak jsi nejspíše mohl. Naši jsou za to telefonní číslo rádi a nejspíše tvé sestře zavolají co nejdříve. Co se týče tvé otázky. Přes srpen jsou naši už zase hodně zaměstnaní, takže pokud ta možnost bude, tak se možná budeme moct někde sejít. Ano, všiml sis dobře, ráda čtu, ale hlavně vzdělávací knížky. Běžnou fantasy nečtu. Až do teď mi to přišlo jenom jako pohádky. Ale i když teď vím, že kouzla existují, tak nemám moc důvěry v představivost autorů. I když jistě je bohatá, tak určitě musí být skutečnost mnohem zajímavější. A do muzeí chodím ráda, i přes výklad, který při prohlídkách probíhá si v nich vždycky urovnám myšlenky. Jak je to vlastně v kouzelnické společnosti se zákony? Tvoje sestra už zmínila, že kouzelníci mají vlastní ministerstvo, ale dodržují také britské zákony? Nebo mají i nějaké vlastní, právě kvůli tomu, že jsou kouzelnici? Protože mi přijde, že pro kouzelníka by bylo snadné utéct z normálního vězení, pokud by mu byla ponechána hůlka. A protože hůlka vypadá jako obyčejný klacek, tak by si někdo, kdo nezná kouzelnickou společnost, nejspíše ani neuvědomil, jakým způsobem je nebezpečný.

S díky tvoje kamarádka Hermiona.

Dopis od Hermiony přišel opravdu jen chvíli před tím, než se Grangerovi odhodlali zavolat na číslo uvedené v dopise. A tak měl Giacomo možnost slyšet, jak se Alessia domlouvá s Grangerovými na její návštěvě, aby mohla očarovat jejich okna kvůli nenápadnosti.

Nový dopis jasně Giacomovi ukázal, kde je hlavní problém. Hermiona se neumí bavit, protože za zábavu považuje to, co by nikdo normální rozhodně za zábavné nepovažoval. Když se pak dostal k otázkám na kouzelnické zákony, podvědomě se usmál.

No vida, takže už teď přemýšlí nad tím, jaké jsou mezi kouzelníky zákony. Nad něčím takovým by nikdo dvanáctiletý jen tak nedumal. A že by to byl ten problém, který ji poslal na cestu do temnoty? Nespokojenost se stávajícími zákony a celkově morálkou společnosti jako takovou? Protože pokud ano, budu mít ještě více práce, než jsem si vůbec myslel.

„Giacomo, zítra odpoledne pojedeme k Grangerovým, abych jim na dům umístila několik kouzel. Takže doufám, že během toho, co budu kouzlit nějak zabavíš jejich dceru, protože si jsem jistá, že by se mě jinak vyptávala na všechno co bych dělala," přerušil Giacomovy myšlenky hlas jeho příbuzné.

„Jasně, alespoň zjistím jak se u nich žije."

„Měla jsem za to, že někdo jako ty bude vědět jak se žije u mudlů. Nakonec naše práce nás drží hlavně v jejich společnosti."

„Tak jsem to nemyslel. Budu rád za to, že poznám z jakých poměrů Hermiona vlastně je. Mohlo by mi to pomoct s prací."

„Jasně, prostě chceš vědět, jestli její rodiče měli nějaký významný vliv na to, jak se ve tvé budoucnosti chovala."

„Ano."

Návštěva Grangerových byla naplánována na druhou hodinu odpoledne. To bylo dostatečně pozdě, aby se mohli dopoledne věnovat své soukromé praxi, a zároveň i tak brzo, aby se mohla vysvětlit další fakta týkající se toho očarování které se jim Alessia chystala udělat.

Hned po příjezdu k domu Grangerových začala Alessia zkušeným okem hodnotit jeho umístění a možné budoucí problémy, které způsobí to, co se chystala udělat. Giacomo měl stejnou potřebu i když z jiného důvodu.

Díky zdrojům Komunity věděl, že se černokněžník, známý jako Lord Voldemort, vrátí a pokusí se znovu nastolit svou vládu teroru. A že Grangerovi budou jedni z prvních cílů, na které se nejspíše zaměří protože Hermiona uráží naprosto všechno, v co ti pomatenci věří.

Kdyby jenom ti hlupáci věděli, co činí. Ale možná je to dobře. Kdyby se někdo jako ona dostala na stranu toho amatéra, tak by všechno bylo mnohem horší. Teď si už jen musím dát pozor, abych ji k němu nevehnal svými činy já sám.

Přivítání s Grangerovými proběhlo ještě ve dveřích, a zatímco Alessia vysvětlovala oběma dospělým co přesně se bude dít, a jak to bude potom fungovat, vzala Hermiona Giacoma na zahradu. I když byla dost malá, tak dovolovala pohodlné klidné posezení bez toho, že by ti, kteří jsou jsou na zahradě rušili ty, kteří jsou v domě. A naopak. Giacomo měl možnost ocenit fakt, že Grangerovi nemají potřebu být středem pozornosti, a že je jejich dům umístěn tak, že je sice pořád součástí okolí, ale nijak nevyčnívá. A že stojí tak, aby se v případě nutnosti dal dobře bránit. Giacomovi bylo jasné, že tohle nebyl hlavní záměr při koupi domu, ale i tak to na něj, s vědomím toho, co všechno se nejspíše bude ještě v Anglii dít, udělalo dojem.

„Nečekala jsem, že někdo z kouzelnické společnosti bude číst mudlovskou literaturu," přerušila Hermiona další hodnocení jejich domu.

„Proč by ne? Naše rodina se mudlů nestraní, máme s nimi hodně obchodů, a tak mi nepřijde nic divného na tom, přečíst si nějakou tu mudlovskou knížku."

„Tak jsem to úplně nemyslela, a i když jsem si u Krucánků všimla, že i kouzelníci mají nějakou tu beletrii, tak jsem tam neviděla moc zájemců."

„Co tím přesně myslíš?" podíval se na Hermionu Giacomo zvědavě.

„Normálně takové knihy nevyhledávám, ale byla jsem zvědavá, co kouzelníci považují za zábavné knihy, a tak jsem se tam byla podívat. A stejně jako u mudlovské jsem ani tam nenašla nic zajímavého. Vlastně ani nevím co jsem čekala, mudlové mají dost bohatou fantazii, aby zvládli popsat nejrůznější magická stvoření ve svých knihách, ale u kouzelníků jsem nic rakového nenašla. Jen něco, co by se dalo považovat za dobrodružné knihy nebo červené romány."

„Nemyslíš si, že je to tím, že kouzelníci s těmi bytostmi žijí a tak nemají potřebu si o nich něco vymýšlet?" navrhl Giacomo.

„Nad tím jsem taky přemýšlela, a myslím, že to není ta přesná odpověď. Ale jaká je přesná odpověď nevím, jak jsem řekla, nevyhledávám tento typ knih."

„To je ale škoda. Z vlastní zkušenosti jsem se totiž naučil jednu důležitou věc. Mudlové toho totiž do svých fantasy knih napsali o magii víc než by se mohlo zdát."

„To je možné, ale něco, co si někdo vymyslel přece nemůže být pravda."

„Naopak, je spousta starých znalostí které kouzelníci už stihli zapomenout, nebo hůře, rovnou je ignorují. A právě mudlovští autoři většinu z nich zapsali do svých knih. Ne úplně přesně podle pravdy, ale dostatečně přesně na to, aby si ty zákony podle toho jeden zvládl najít."

„Tohle ti, bez urážky, nevěřím. Nechce se mi prostě věřit, že by toho někdo mimo věděl o magii více než společnost, která doslova magii denně používá."

„Takže chceš příklad. Dobře, to nebude tak problematické najít."

Sakra, řekl jsem, že to nebude problém a opravdu to problém nebude, ale musí to být něco co si může sama ověřit a zároveň to nesmí být nic nebezpečného. Pána prstenů použít nemůžu, to co udělal Sauron je jasná černá a na to Galadrielinino zrcadlo nejsou vhodné pomůcky. Co jiného, Doktora Who použít taky nemůžu. Asi by ani tak nevadilo to, že je to seriál a ne knížka, ale opět je dost problematické si to ověřit o praxi. Alespoň zatím. Sakra potřebuju něco jednoduchého a jasného.

„Copak? Máš problém s něčím přijít? A to jsem si myslela, že to pro tebe nebude problematické."

Drobné rýpnutí s lehce arogantním tónem uklidnilo Giacomovy myšlenky lépe než cokoliv jiného.

„Problém nemám, ale musí to být něco co si zvládneš sama ověřit a zároveň to není moc nebezpečné."

„Kdybych nebyla tak zvědavá, tak bych řekla, že je to hodně laciná výmluva pro něco, co sis právě vymyslel. Ale protože zjištění, že magie a věci s ní spojené opravdu existují je pro mě něco nového a neskutečně zajímavého, tak tě hned neodsoudím, ale dám ti možnost se z toho vymluvit."

„Nejvíce je toho popsané v příbězích od Terryho Pratchetta v jeho Zeměploše. A myslím, že mám jeden způsob jak ti ukázat, co všechno se v nich dá najít. Máš zrcátko?"

„Mám u sebe v pokoji. K čemu ho potřebuješ?"

„Chtěla jsi praktickou ukázku. A použití zrcadla je velmi jednoduché a snadno ověřitelné."

„Ale nemůžeme kouzlit mimo školu."

„Ano, to je pravda. Ale to platí jenom pro kouzlení. Pokud ale budeš používat surovou magii, tak na to nikdo jen tak nepřijde."

„Není to ale nebezpečné? Tohle mi přijde jako něco, co by neměl někdo jako my dělat."

„Hermiono, buď v klidu. Pracovat s magií se učím od doby, co jsem se naučil mluvit, a co se ukázalo, že mám dost magie na to, abych mohl nastoupit do školy. A to, co ti chci ukázat je jednoduchá věc, kterou u nás v rodině zvládá každý. Takže to bude opravdu v pořádku."

„Dobrá. Tak tu chvíli počkej, dojdu pro to zrcátko."

Tohle šlo snadno. Že by to byl jeden z jejích problémů? Že se příliš zaměřovala na vzdělání a vůbec si neužívala další malé radosti života? No, uvidím, jak to bude vypadat ve škole.

„Teď ti ukážu proč je nebezpečné kouzlení před zrcadlem. I když to může někdy být hodně užitečné."

„Pokud je to nebezpečné, tak proč mi to chceš ukázat? Říkal jsi, že mi ukážeš něco neškodného."

„Všechno je nebezpečné, když to špatně používáš. Nebo když to používáš se záměrem někomu ublížit."

„Tak se ukaž. Stejně si ale pořád myslím, že si vymýšlíš, a že v mudlovských knížkách nebude o magii nic pořádného."

„Však uvidíš. To co ti ukážu je popsané v knize Čarodějky na cestách od Pratchetta. Jedna čarodějka tam zrcadla používala pro posílení vlastní moci."

„Dobře, pokud to bude fungovat, tak se na tu knížku pak podívám."

„Hermiono, než začnu tak ještě jedna věc. Ano, budu kouzlit. To kouzlo, které předvedu, je velmi jednoduché, takže se jej stejně nejspíš budeme učit hned v prvním roce ve škole. Důvod, proč ho umím už teď, je domácí výuka. Prostě mě naši začali učit kouzlit od mých deseti let. Ale to neznamená, že budu mít nějaký extra velký náskok oproti ostatním."

„Ale to je dost nefér, Giacomo. S takovou budou mít studenti z kouzelnických rodin náskok před těmi ostatními."

„Kdyby to bylo tak jednoduché, Hermiono, tak by škola nemohla vůbec pořádně fungovat. Z toho co se na kontinentě řeší, jsou na tom Britové hodně špatně. A teď se neuraž. Britští kouzelníci, z toho co se proslýchá, prostě na to, aby své děti učili kouzlit kašlou, a naučí je jen potřebné základy, než je pošlou do školy, kde by se měly naučit všechno ostatní. Proto je tady taky ten zákon o tom, že kouzelník může mít svoji první hůlku až od jedenácti. V Itálii nic takového není. Já mám svoji hůlku už od devíti a od devíti se ji učím používat. Ale to je jen proto, že jsem z jiného prostředí než místní, takže to neber jako něco důležitého. Prostě jiné prostředí."

„Ale stejně se mi to nelíbí."

„To se ti ani nedivím. A teď už ta slibovaná ukázka."

Giacomo vytáhl hůlku, a pak si vzal od Hermiony zrcátko. Bylo jednoduché, opravdu jen klasické zrcátko se stojánkem aby mohlo být umístěné kdekoliv, ale pro ukázku přímo ideální.

„Geminio," pronesl Giacomo šeptem, když ukázal hůlkou na zrcátko. Za chvíli měla Hermiona možnost vidět, jak se její zrcátko doslova rozpadlo na dvě naprosto stejné.

„Tohle je hodně užitečné kouzlo, i když ty kopie moc dlouho nevydrží. Ale na ukázku to bude ideální."

Giacomo pak s použitím stejného kouzla vytvořil několik dalších kopií než vrátil originál Hermioně.

„Jenom pro jistotu, abych ti ho nezničil," vysvětlil, zatímco stavěl kouzelné kopie do kruhu tak, aby odrazové plochy zrcadla směřovaly do jeho středu.

„Kouzla mají tu výhodu, že stojí vždycky přesně dané množství magie, a chce to opravdu hodně velkou vůli, nebo stresu, abys na jednoduché kouzlo použila více magie, než je potřeba. To ale také znamená, že do už jednou seslaného kouzla nemůžeš přidat žádnou další magii."

„Takže každé kouzlo vydrží jen tak dlouho, dokud bude mít magii, která ho bude pohánět?"

„Zjednodušeně řečeno ano. Vím, že jsou celé knížky o tom, jak přesně magie a kouzla fungují, ale ty se nedají běžně koupit. Jenom několik starých kouzelnických rodin je vlastní, a ty je nikdy nedají z ruky."

„Škoda," pronesla Hermiona, ale Giacomo si všiml, že se jí v očích objevil drobný záblesk zájmu. Jako kdyby se chtěla na něco zeptat, ale pak si to rozmyslela, poháněná zvědavostí.

„Důvod proč ti to vysvětluji je ten, že nechci aby sis myslela, že jsem to kouzlo po seslání jakkoliv ovlivnil. Ale pokud si myslíš, že bych zkusil podvádět, abych ti ukázal že mám pravdu, tak bys mohla to kouzlo zkusit seslat sama."

„Opravdu? Ale profesorka McGonagallová říkala, že mimo školu nesmí děti kouzlit."

„Ano, to je pravda. Je to podmíněné hlídáčkem, který se na každého studenta sešle, a který až do jeho plnoletosti upozorňuje na jakoukoliv magii v jeho okolí. Ale hlídáček má několik omezení. Jednak jej na sobě ještě nemáš. Jeho seslání je, podle toho co mi bylo řečeno, vázáné na průchod ochranami Bradavického hradu. A pak, pokud se ve tvém okolí pohybují další kouzelníci, tak prostě nejde určit jestli jsi kouzlila ty, nebo někdo jiný."

„Takže je to další nástroj k šikanování mudlorozených kouzelníků," pronesla Hermiona rozhořčeně a Giacomovi zatrnulo.

Zatraceně. Giacomo, mysli než něco řekneš. Takhle bys ji mohl na temnou cestu poslat sám a to nechceš.

„To netuším. Takhle to funguje už asi čtyři století. Takže je možné, že tam byly původně jiné záměry. Ale o tom jsem se nikde nedočetl."

„No dobrá. Takže jaké kouzlo mám vyzkoušet? A kam ho mám seslat?"

„Vezmi si hůlku a ukaž její špičkou přesně mezi ta zrcátka. Formule zní Incendio. Je to ohnivé kouzlo, ale tady bys neměla nic zapálit. Tak do toho."

„Incendio."

Z konce Hermioniny hůlky vyšlehla drobná, ale i v denním světle jasně viditelná jiskra, která se po dopadu mezi zrcátka proměnila v jasný plamen. Ten chvíli plápolal a vypadalo to, že brzy zhasne, protože neměl na čem hořet, a magie z něj začala postupně vyprchávat. Ale najednou se plamen prudce rozhořel a zvětšil svůj objem trojnásobně, jak jej začala živit magie která z něj předtím vyprchala. Nakonec se zvětšil natolik, že se plameny začaly dotýkat jednotlivých zrcadel. Krátce po tom, co zrcadla začala praskat a mizet kvůli poškození, která utrpěla, zmizel i plamen.

„Tohle bylo hodně zajímavé Giacomo. A o tomhle se píše v mudlovské knížce a kouzelníci o tomhle nemají ani tušení?"

„To není úplně přesné. V některých místech v Evropě a Asii se tahle znalost pořád zachovává, ale jinak máš pravdu."

„Dobře. Tohle už beru jako jako důkaz. A vezmu fantasy autory na milost. Jsem opravdu zvědavá co se tam ještě dočtu."

Zatímco si mládež povídala na zahradě, v domě Grangerových probíhal také zajímavý rozhovor.

„Nebudou s tím nějaké problémy? Nakonec, udělat takové kouzlo pro nás mudly asi nebude úplně běžná praxe mezi kouzelníky."

„To nebudou, ale jako někdo, kdo bude během roku pracovat na ministerstvu, nebudu mít až takový problém to prosadit. Zvláště proto, že drobné úpravy domů nikdo nikdy neřeší, takže si toho nejspíše nikdo ani nevšimne. A neberte to jako problém, ale jako výhodu."

„Chápu, že teď můžeme bezpečně přijímat kouzelnickou poštu bez nutnosti přeposílat ji přes onen PO Box, ale proč by jsme to měli považovat za výhodu?"

„Neměla bych o tom moc mluvit, ale nakonec se to týká hlavně vás, a myslím si, že byste o tom měli vědět. Ministerské oddělení, přes které se takto zaslaná pošta přeposílá na kouzelnické adresy má nařízeno, aby kontrolovalo veškerou mudlovskou poštu kvůli riziku vyzrazení utajení."

„Chcete tím říct, že by nám četli poštu?"

„Ano, je to nejvýše pravděpodobné. Soví pošta jako taková je ale soukromou společností, a tak nespadá do tohoto nařízení. Takže každý dopis který pošlete přes soví poštu, se dostane k adresátovi přesně v tom stavu, v jakém ho pošlete. A ani odesilatel, ani adresát se nemusí bát toho, že by si jejich korespondenci četl někdo třetí."

„Proč nám vlastně tak pomáháte? Z toho, co se zatím dovídám to vypadá, jako kdyby celá kouzelnická společnost nenáviděla lidi jako jsem já nebo Jean."

„Většina kouzelníků, kteří mudly neznají, jimi spíše pohrdá, než že by je nenáviděla. Je to dané tím, že kouzelníci se drží hlavně ve své vlastní společnosti, a nemají potřebu jakkoliv jednat s někým jiným. Na kontinentě jsou takové případy také, ale rozhodně v menší míře, než právě v Anglii. Ale nemyslete si, že místní kouzelníci pohrdají jenom mudly. Oni pohrdají naprosto všemi, kteří nejsou jako oni. A i když ve společnosti existuje několik jedinců, kteří se snaží, aby se společnost posunula dál, tak těch, kteří lpí na starých způsobech je příliš mnoho, a mají příliš velkou moc, než aby se s tím dalo něco dělat."

„Ale pořád jste nám neodpověděla na otázku."

„Já, ani má rodina nemáme problém s mudly vycházet. Polovina našich obchodů se totiž týká spíše mudlů, než kouzelnické společnosti. Na kontinentě je přístup kouzelníků poněkud jiný. Popravdě, většina kouzelníků, kteří žijí na kontinentě, pokládá kouzelnickou Anglii za barbarské místo."

„Takže kdyby naše dcera chodila na jinou školu, tak by se k ní chovali lépe, než jak jste říkala, že se k ní budou nejspíše chovat v Bradavicích?"

„Ano, to s největší pravděpodobností ano. I když by také záleželo na tom, do jaké školy by přesně chodila."

„To jsou ty rozdíly v těch školách tak velké?"

„Já sama jsem měla domácí výuku, a do školy jsem docházela jen skládat zkoušky, takže vám na něco takového nemohu odpovědět. Ale všude se najdou ignoranti, kteří budou pohrdat tím, čemu sami nerozumí."

„Ano, to máte naneštěstí pravdu. V tomhle se nejspíše naše společnosti moc neliší."

„Ale byla bych opravdu ráda, kdybyste mě a mou rodinu považovali za přátele. Jak už jsme se bavili předtím, kouzelnická společnost může být pro někoho neznalého hodně matoucí, a je opravdu lepší, když je někdo, kdo vám ty rozdíly vysvětlí bez obvyklého přehlížení prostě tak, jak to doopravdy je."

„Hermiona si už vašeho bratra oblíbila. Giacomo bude nejspíše první, koho Hermiona neodradí svou spoustou otázek a tím, že má potřebu ukazovat jak je chytrá."

„Tohle bude ku prospěchu oběma. Giacomo určitě ocení, že bude mít ve svém okolí někoho, na koho nebude moct udělat dojem tím, co všechno ví. A myslím, že Hermionin pohled mudlorozené bude pro něj velmi osvěžující."

„Že by se mohli jeden od druhého něco naučit? Váš bratr se také rád předvádí?"

„Jak už to bývá u starých rodin, tak každá má nějaké ty problémy, se kterými se nerada chlubí. Z těch důvodů se v naší rodině učí kouzlit s hůlkou i bez ní od chvíle, kdy si dítě může uvědomit alespoň trochu své činy a jejich dopad. Bratr se učí kouzlit od devíti let a trochu mu to stouplo do hlavy. Zvláště, když si to nikdo jiný z jeho vrstevníků ve škole nemohl dovolit."

„Takže říkáte, že by naše malá knihomolka mohla uklidnit jeho namyšlenost, Je pravda, že se Hermiona vždycky snažila být ve všem první. Nejspíše jako váš bratr. Ano, možná jim tohle vzájemné soutěžení pomůže, a začnou si více všímat i něčeho jiného, než jenom akademických výsledků."

„V to také doufám."

Vysvětlení Grangerovým, jak přesně funguje soví pošta, zabralo Alessii zbytek času vyhrazeného na návštěvu.

„Mudlové se nemohou dostat na zastávku, ze které se vypravuje vlak do Bradavic. Nejlepší by bylo kdybychom se setkali na nádraží King´s Cross, a já bych pak doprovodila vaši dceru do vlaku," nabídla Alessia Grangerovým, když se konečně dostali k tomu, jakým způsobem se vlastně cestuje do školy.

„Tak tedy posledního srpna na nádraží. Budeme se těšit."