John si z věšáku sundá bundu a obleče si ji. Jeho spolubydlící zamotaný do prostěradla sedí u stolu a cosi píše do notebooku.
„Jdu do obchodu." oznámí John a zapne si zip.
„Konečně." prohodí Sherlock a pohodlněji se na židli opře. Ovšem pak se zarazí a s trochu nejistým výrazem se podívá na podmračeného Johna.
„Promiň, říkal jsi něco?"
„Že jdu do obchodu." řekne John chladně. „Chceš něco?"
„Ne, myslím, že ne." zavrtí Sherlock hlavou a zase se zahledí do notebooku.
„Fajn." povzdechne si John a odejde.
„Natasho, jak se máte?" pousměje se Sherlock na obrazovku.
„Prostěradlo? S takovou Johna nesbalíte, i když se mu líbíte. Měl byste ho radši pozvat na večeři. Znám v Londýně jednu pěknou restauraci." řekne rudovlasá žena na obrazovce.
„Vsadím se, že se k ní váže nějaká veselá historka." řekne Sherlock a trochu se zamračí.
„Tady je také spousta krásných zákoutí. Měl byste přijet. A Johna můžete vzít sebou." pokračuje Natasha. „Provedu vás po památkách. Zdejší parlament stojí za zhlédnutí."
„To vím. Je postaven podle britského, až na to, že je o šest metrů větší a o trochu pompéznější." mávne Sherlock netrpělivě rukou. „Je něco nového?"
„Sándor přiznal, že v tom jede většina jeho rodiny, ale taky mluvil o nějaké dost nebezpečné organizaci. Prý je americká, ale funguje po celém světě. Nepatří prý pod vládu. Sándor mi dal pár pochybných kontaktů, co by mohli něco vědět." řekne Natasha klidně.
„Vláda, ani ta americklá, by se s tímhle nešpinila. Najala by si prostředníka." uvažuje Sherlock a zamyšleně se zamračí.
„Briti si sehnali vás. Třeba máte v USA svůj protějšek."
„Američani se rádi chlubí, takže o někom takovém bych už vědět." mávne Sherlock rukou a zamračí se o trochu víc.
„No, jestli je tak skromný jako vy." pousměje se Natasha.
„Nebyl pro vás Sándorův výslech příliš kompromitující?" zeptá se Sherlock.
„Copak? Bojíte se o mou maličkost?" usměje se Natasha koketně.
„Nerad bych tam jezdil osobně. Londýn je mnohem pohodlnější." pokrčí Sherlock s klidem rameny.
„Budapešť má svou romantickou stránku. Vemte Johna a přejeďte."
„Máte mi shánět informace, ne se zajímat o můj soukromý život." upozorní ji Sherlock.
„Zvládám oboje. Mějte se, Sherlocku." Natasha pošle detektivovi vzdušný polibek a odhlásí se.
Sherlock se na obrazovku notebooku chvíli mračí, ale pak pustí Natashu a její poznámky z hlavy. Musí se soustředit na případ. Pravda, zadal mu ho Mycroft a Sherlock nikdy není moc nadšený, když pro něj pracuje (připadá si pak jako Mycroftův podřízený), ale je to zajímavý případ.
Loupež v tajné vládní laboratoři, kde britské a americké tajné služby vymýšlejí nové tajné způsoby, jak ve velkém ovládat a zabíjet lidi, se rozjela do mezinárodní podoby. Samozřejmě, že do toho britská vláda nemůže zasahovat. Britové přece nemají tajné laboratoře, tajné agenty ani podivné styky s Američany či jakýmkoliv jiným národem. Proto si najali Sherlocka, aby našel pachatele i přísně tajné plány, o kterých mu nechce nikdo nic říct, což je dost otravné.
Stopa končí v hlavním městě Maďarska, kam se Sherlockovi rozhodně jezdit nechce, a tak se spojil se starou známou. Služby Natashy Romanoff Sherlock potřebuje a navíc spoluprací s ní štve Mycrofta, což je bonus navíc. Jen by si mohla víc všímat své práce a ne jeho vztahu s Johnem. Její rady, jak Johna sbalit jsou přítomny v každém rozhovoru, který s ní vede. I když ta večeře nebyl zas tak špatný nápad.
Sherlock se zarazí a prudce se postaví. Sakra, má myslet na případ, ne na to, jak randit s Johnem! Případ! Krádež těch plánů!
Sherlock si sedne na gauč a z pod jedné hromady novin vytáhne krabičku cigaret a sirky. Zapálí si a zhluboka potáhne. Směs kouře a nikotinu ho uklidní. Na soustředění není nic lepšího.
Sándor i jeho rodina pomohli předat ty plány v Budapešti, ale dali je jen dalšímu poslovi. Natasha má spoustu přesvědčovacích metod. Kdyby Sándor věděl víc, než co z něj za celý den dostala, zjistila by to. Komplikovaná organizace. Plány putovaly přes spoustu prostředníků, z nichž každý mohl zradit. To je až příliš komplikované. Příliš mnoho lidí, kteří mohou selhat, tajné plány na tajnou zbraň. Musí být opravdu skvěle organizovaní. Jak to, že se nebáli, že je někdo zradí? Kdyby měli na každého páku, nějaké rukojmí, bylo by to opravdu dost komplikované. Ale možná-
Sherlock si na gauči lehne a zahledí se do stropu.
Ta trasa, kterou plány urazily, mohla by být často používaná? Prostředníci by byli v podstatě stálí zaměstnanci, neustále něco přenášejí, někdy cenného, jindy ne. Když potom dostanou za úkol převést přes zemi mezinárodně hledané dokumenty, udělají to, aniž by se nad tím pozastavovali. Je to přece jejich normální práce. A koho by napadlo, že jde o miliónovou zásilku?
„Geniální." pousměje se Sherlock potěšeně.
Vybudovat si vlastní poštu a posílat po ní cokoliv bez obav ze ztráty. V Maďarsku vědí, jak si věci zařídit tak, aby to fungovalo. Jenže tam nejsou jen Maďaři.
Celosvětově rozšířená tajná organizace s kořeny ve Spojených Státech. Kdyby byla vládní, stačilo by se zeptat Mycrofta, ale tak snadné to nebude. Pokud tedy Mycroft nekuje plány proti svým kolegům, což je v tajných službách zcela běžné. Organizace bude soukromá nebo polovládní, ale bez dostatečného množství použitelných dat se nedá správně dedukovat. Bude muset napsat Mycroftovi, aby mu dal seznam všech, co se na tomhle případu podílejí nebo se mohli podílet.
Sherlock se nespokojeně zamračí. Nesnáší, když musí Mycrofta žádat o pomoc, ale to on chce koneckonců znát řešení tohoto případu.
Sherlock se posadí, aby Mycroftovi napsal zprávu, ale než najde telefon, vrátí se John z obchodu.
„Sherlocku, ty tady kouříš?" zeptá se John naštvaně.
„Očividně." usoudí Sherlock. Těžko zapírat, když vypálenou cigaretu drží ještě mezi prsty.
„Víš, že ti to paní Hudsonová zakázala." řekne John přísně a sebere ze stolku krabičku cigaret.
„Johne, no tak." vyhrkne Sherlock a postaví se. „Potřebuju je, musím přemýšlet."
„Dokážeš velice dobře přemýšlet i bez cigaret." řekne John nesmlouvavě a strčí si cigarety do kapsy.
„Johne, bez nich se nedokážu soustředit." škemrá Sherlock.
„Mycorft se postaral, abys žádný případ, krom toho tajného, nedostal, tak nechápu, co by tě mohlo rozptylovat." řekne John s klidem a jde do kuchyně vybalit nákup.
Že je to právě John, jehož přítomnost Sherlocka rozptyluje, to detektiv nahlas neřekne. Jen si uraženě potáhne cíp prostěradla, který za sebou táhne a sedne si do křesla, odkud má na Johna dobrý výhled. A to chtěl toho protivného doktora pozvat do restaurace na večeři. Na to teď může rovnou zapomenout. Sherlock se v křesle víc nahrbí a zamračeně Johna sleduje.
„Ty cigarety ti nedám." řekne John, když si všimne, že ho Sherlock sleduje.
Holmes si jen něco zabručí pod nos a podívá se stranou. Má se přece soustředit na případ, ne na Johna.