„Sherlocku, jak dlouho ještě míníš u toho počítače sedět?" zeptá se John trochu ustaraně, trochu rozzlobeně.
„Cože?" pohne Sherlock trochu nejistě hlavou, ale pohled stále upírá na obrazovku notebooku.
„Víš, stihl jsem jít na noční směnu, vrátit se z ní a vyspat se a ty ses za celou tu dobu ani nehnul." řekne John vážně. „Na co čekáš?"
„Na jednu životně důležitou zprávu." odpoví Sherlock klidně a podívá se na Johna.
„A ty budeš čekat, dokud ji nedostaneš?" zeptá se John a nespokojeně se zamračí.
„Počkám ještě pár hodin, pak se uvidí." řekne Sherlock klidně.
Chvíli na sebe oba hledí, ale pak si John povzdechne a vydá se do kuchyně.
„Čaj?" zeptá se trochu unaveně.
„To by bylo milé." usoudí Sherlock.
„Začínám žárlit." ozve se z notebooku Natashin pobavený hlas. „Věnujete Johnovu pozadí víc pozornosti než mně."
„A na to jste přišla jak?" zamračí se Sherlock.
„Podle toho, že John odcházel a vy jste se díval velice zaujatě. Ani jste si nevšiml, že už jsem online." povídá Natasha klidně.
„Co se vám stalo? Bitka s Bartonem?" zeptá se Sherlock vážně a trochu se zamračí. Natasha není raněná, ale jde poznat, že se nedávno rvala se silnějším soupeřem.
„Tak trochu." pokrčí Natasha rameny. „Měla jsem drobnou roztržku s jedním spolkem, co by rád plány. Byli to idioti, nevěděli, o co se hraje, ale chtěli to pro sebe."
„Byli to idioti?" zeptá se Sherlock s důrazem na první slovo.
„O většinu jsem se postarala je, ale dva jsem našla s šípem v hrudníku."
„Že by se ze zabijáka stal ochránce?" zamračí se Sherlock.
„Nebo mě chce zabít osobně." navrhne Natasha druhou možnost.
„To by neplýtval šípy na ty gangstery, ale zastřelil by vás rovnou." mávne Sherlock odmítavě rukou. „Asi jste ho zaujala."
„To bude těmi vlasy." pousměje se Natasha. „Zeptejte se Johna. Potvrdí vám, že jsou kudrnaté vlasy okouzlující a sexy."
„Tohle s vámi teď nemíním řešit." zamračí se Sherlock a snaží se nevšímat si překvapeného Johna, který mu chtěl právě podat hrnek s čajem.
„Takže už se John vrátil a poslouchá." pochopí Natasha a zářivě se usměje.
„Co ty plány?" zeptá se Sherlock ledovým hlasem.
„Vím, kde jsou a pokud mi Barton nepošle vzkaz, zajdu pro ně."
„Věřím, že na sebe dáte pozor. Nerad bych sháněl nového zvěda nebo tam jezdil osobně."
„Zvlášť, když by ten zvěd nebyl ani zdaleka tak výkonný jako já." pousměje se Natasha. „Na druhou stranu, Budapešť je opravdu krásné město s romantickou atmosférou. Parlament a opera stojí za zhlédnutí. A Johna byste mohl vzít do místní proslavené kavárny-"
„Natasho, nechte toho." zarazí ji Sherlock a silou vůle se snaží nedívat na Johna, který slyší každé slovo jejich rozhovoru. „Jste si jistá, že ty plány můžete získat?"
„Pokud jsou plány těch budov, co jste mi prve poslal, přesné, tak ano. I když Barton je docela vážná proměnná."
„Chcete si s ním hrát?" zeptá se Sherlock podezíravě.
„Možná." pokrčí Natasha rameny.
„Chcete pro jeho oči riskovat plány i svůj život?"
„To zjistíte." pousměje se Natasha. „Nebojte se, Sherlocku. Svou práci beru zodpovědně. Ty plány vám seženu. A když se neozvu, budete si pro ně muset přijít osobně. A vemte sebou Johna. Pošlu vám na mail pár míst, kam stojí za to zajít na rande." řekne Natasha klidně.
„A když se mi ozve Barton?" zeptá se Sherlock vážně.
„Můžete se ho zeptat, kam mě trefil." pokrčí Natasha rameny. „Mějte se zatím hezky, Sherlocku. A pozdravujte Johna." rozloučí se Natasha s úsměvem a odhlásí se.
„Kdo to byl?" zeptá se John po chvíli. Sedí ve svém křesle s hrnkem v rukách a zvědavě sleduje Sherlocka u stolu.
„Natasha Romanoff." odpoví mu Sherlock. „Skvělá agentka, akorát moc neřeší, na čí straně zrovna pracuje."
„Takže je tvoje známá?" tipne si John.
„Tak trochu. Párkrát jsme si navzájem pomohli." prohodí Sherlock zamyšleně, načež se obrátí přímo na Johna. „Pomáhá mi najít ty Mycroftovi tajné plány, ale jedna organizace na ni poslala svého zabijáka."
„Takže ta Natasha je tajná agentka, která hledá pro vládu tajné dokumenty a ty s ní komunikuješ přes webkameru?" ujišťuje se John. „Nedovede to ty zabijáky akorát na její adresu? Nebo na naši?"
„Johne, kdyby tohle spojení bylo ještě o trochu chráněnější, lítají kolem něj stíhačky." ušklíbne se Sherlock.
„A nemůžeš jí nějak pomoct? Nebo Mycroft?" zeptá se John s vážným výrazem.
„Mycroft by pro ni nehnul ani prstem. Podle něj Natasha sleduje jen své vlastní cíle, což je docela možné. Nemíní se s ní zaplétat ani on ani vláda."
„A co s ní teda bude?" zamračí se John.
„Neboj se, Johne. Pokud se o sebe někdo umí postarat, je to Natasha Romanoff. Je něco jako James Bond v sukni, ale mnohem, mnohem lepší a schopnější."
„Doufám, že jí to bude stačit." prohodí John nespokojeně.