Asi po třetí zastávce z Natashina seznamu zmizel maďarský špion a američtí agenti se rozhodli přejít z pasivního sledování k aktivnímu činu. Zastoupili Sherlockovi a Johnovi cestu a s pomocí výhružných pohledů a pravě vypadajících průkazů CIA je chtěli zatáhnout do úzké uličky. Sherlock to se zdvořilostí sobě vlastní odmítl a s Johnem v patách se rozběhl pryč. Dvěma agentům se ani trochu nelíbilo, že je někdo označil za naprosté idioty, takže je k běhu krom povinností popohání i vztek.

„Budeme muset vynechat operu!" vyhrkne Sherlock, když běží kolem honosné budovy.

„Idiote!" křikne na něj John, ale nezní to moc naštvaně.

Sherlock se jen ušklíbne a utíká dál. Neměl moc času na studování mapy města, takže bude muset improvizovat. Zvlášť, když to vypadá, že se Američani hned tak rychle nevzdají. Doběhli až k řece a před nimi se objevilo dlouhé klikaté schodiště na nábřeží, ale tam není kde se schovat. Budou muset pokračovat po hlavní. Sherlock smykem odbočí a běží dál.

John tak obratný není. Na poslední chvíli ubrzdí svůj úprk, takže neseběhne schody dolů, ale zastaví se na jejich vrcholu. Chce vyrazit za Sherlockem, když do něj vrazí kluk na kolečkových bruslích. John stačí jen překvapeně vyjeknout, než se začne kutálet ze schodů.

„Johne!" vykřikne Sherlock vyděšeně, když si všimne, co se jeho kolegovi stalo. Ve zlomku vteřiny změní směr a běží zpátky.

John leží pod prvním schodištěm a přemýšlí, jestli žije. Bolí ho celé tělo a má pocit, že si polámal všechny kosti. Zkusí se pohnout, ale jen zaskučí bolestí.

„Johne. Johne, jsi v pořádku?" ozve se nad ním zoufalý hlas.

Docela ho překvapí, když mu dojde, že to je Sherlock; málem ho po hlase nepoznal.

„Žiju." hlesne John a otevře oči.

Sherlock se nad ním sklání, v obličeji ještě bledší než obvykle.

„Nehýbej se." zarazí ho Sherlock, když se John znovu pokusí pohnout. „Můžeš mít něco zlomeného nebo i vnitřní zranění. Musíš k doktorovi."

„A můžu?" zeptá se John a znovu se zkusí pohnout. Pořád ho všechno bolí, ale ne tolik jako předtím.

„Zlomeniny nemám. Zatím žádné známky vnitřního krvácení nebo pneumotoraxu. Ale ještě furt mě to může dostat později nebo to udělá hlava." povídá John tichým hlasem a snaží se pomalu posadit.

„Opatrně." řekne Sherlock ustaraně. Jednou rukou drží Johna kolem ramen, aby ho podepřel, kdyby chtěl spadnout.

„Co ti agenti?" zeptá se John opatrně.

Sherlock se ohlédne a podívá se k vrcholu schodiště, kam jde přes hlavy zvědavců sotva vidět.

„O ty už se nemusíme starat." řekne Sherlock klidně a krátce se na Johna pousměje, než se zase ohlédne. „Co kdybyste nám ještě trochu pomohli?!" křikne na dvě povědomé osoby.

„Na koho to voláš?" nechápe John a chce se postavit.

„Na dva známé." prohodí Sherlock klidně. Chytne John pevně pod rameny a pomůže mu vstát.

„Udržíš se na nohách?" zeptá se Sherlock ustaraně.

„Jo, jenom- dej mi chvilku." pokýve John hlavou a snaží se přesvědčit sám sebe, že se mu nechce rozpadnout celé tělo. Jednou rukou se opírá o kamenné zábradlí a druhou má hozenou kolem Sherlockových ramen.

„Johne, neměl byste být v klidu? Po takovém pádu byste měl jít k doktorovi." ozve se vedle něj ženský hlas.

„Natasha?" zarazí se John a zvedne hlavu.

Vedle něj a Sherlocka stojí pohledná žena s vlnitými rudými vlasy do půli zad a usmívá se na něj, i když trochu ustaraně. Po jejím boku stojí podmračený, na ježka ostříhaný chlápek s postavou vojáka.

„Ráda vás konečně poznávám osobně, Johne. Ty letmé pohledy přes webkameru za moc nestály."

„Já se divím, že vás vůbec vidím." prohodí John nejistě.

„Clint Barotn. Myslel jsem, že je vaším úkolem Natashu odstranit, ne se k ní přidat." řekne Sherlock a upřeně se na muže vedle Natashy Romanoff dívá.

„Opravdu si myslíte, že je tohle nejlepší místo, kde tohle probírat?" zeptá se muž klidně. Podle slabého přízvuku jde snadno poznat, že je Američan.

„Johne, vyberte si - do hotelu nebo do nemocnice." obrátí se Natasha na Johna. „Do hotelu." rozhodne se John. „Ale radši se občas ujistěte, že jsem neupadl do bezvědomí."