„Pane." Pozdraví Donovanová, když se zaklepáním vejde do Lestradovi kanceláře.
„Hlavně mi neříkejte, že máme další výjezd. Doma na mě čeká už tak dost naštvaná manželka." Zaskučí detektiv inspektor a promne si unavený obličej.
„Nic takového nemáme." Uklidňuje ho Donovanová. „Chci si s vámi jen promluvit."
„Jestli jde o tu žádost, tak tu už jsem poslal dál."
„O to nejde." Zavrtí seržant hlavou. „Jde o Sherlocka Holmese."
„Co je s ním?" zamračí se Lestrade trochu zmateně. „Myslel jsem, že už odešel."
„Je pryč." Souhlasí Donovanová a trochu nejistě přešlápne. „Se vší úctou, pane, myslím, že byste ho neměl zvát k případům. Holmes je úplný magor. Ujíždí na vraždách jako na drogách a my ho v tom ještě podporujeme."
„Holmese bereme k případům na mou zodpovědnost. Vás se to netýká." Řekne Lestrade vážně. Doufá, že tím dostatečně jasně naznačil, že už se o tom nemíní bavit, ovšem seržant Donovanovou tento problém štve už moc dlouho.
„Pane, Holmes porušuje pravidla, bere na místa činu další civilisty, schovává důkazy, jedná na vlastní pěst a ještě se nám všem vysmívá." Pokračuje Donovanová ve stížnostech. „Nikdo s ním nechce pracovat, protože ví na každého něco."
„Třeba jako na vás a na Andersona?" neodpustí si Lestrade. „Donovanová, Holmes porušuje pravidla už jen tím, že je na místě činu. Doktor Watson, i když nechápu, jak to dělá, je jediná osoba ve vesmíru, co dokáže Holmese alespoň trochu krotit. Důkazy schovával jen jednou, víckrát už to neudělá, pokud nechce další domovní prohlídku. Jeho chování bohužel nezměním."
„Můžete ho změnit tím, že ho přestanete zvát k případům." Skočí mu Donovanová do řeči a naštvaně si založí ruce na prsou.
„Jenže my ho u těch případů potřebujeme, pokud jste si nevšimla." Ušklíbne se Lestrade nevesele. „I ten cifršpion Gregson vám poví, že od té doby, co nám pomáhá Holmes, řešíme případy rychleji a lépe. Ať se snažíme sebelíp, on vždy nejde důkazy, které nám unikly a dává si věci dohromady způsobem, kterým to my nezvládneme. V životě bych to neřekl před Holmesem, ale je to génius."
„Možná je génius, ale je to i psychopat." Mračí se Donovanová čím dál víc.
„Donovanová, přestanu ho zvát k případům, až ho nebudu potřebovat." Zarazí ji Lestrade a postaví se. „Pokud dokážete vyřešit případ sami a stejně efektivně jako Holmes, v životě už ho u případu neuvidíte. Já si do kapsy lhát nebudu. Jsme dobří, ale vím, že všechno nevyřešíme. On ano."
Na to Donovanová nemá co říct. Jen s naštvaným výrazem kývne hlavou a odejde z kanceláře.
Lestrade si povzdechne a začne si oblékat kabát. Teď na něj budou v práci někteří naštvaní, ale dokud nezačnou být chytřejší než Sherlock Holmes, tak to nevadí. Doma na něj už naštvaní jsou, což sice vadí, ale je to už skoro normální. Ale teď už má konečně padla. Následující dva dny stráví bez práce, bez papírování, bez mrtvol, bez Donovanové a Andresona a (což je mnohem důležitější) bez Sherlocka Holmese a jeho ega.