„Molly."

„Co tady děláš? Co tady ještě pořád děláš?"

„Říkal jsem, že potřebuji skrýš. A ty jsi souhlasila s tím, že se tady můžu schovávat."

„Jenže jsi říkal, že tu skrýš potřebuješ maximálně na dva tři dny a už seš tady víc jak týden! Co tady ještě děláš?!"

„Jsi vystresovaná. Kvůli práci i kvůli mně, ale ještě se muselo stát něco jiného, jinak bys tak nekřičela a nekupovala bys alkohol."

„Jdi do háje se svýma dedukcema, Sherlocku! Nechci tvoje výmluvy, chci, abys odsuď vypadnul!"

„Zatím to nejde. Mycroft ještě stále nemá všechny doklady a bezpečnou cestu ze země. Víš, co hrozí, pokud někdo zjistí, že žiju."

„Bože, jak já tě nenávidím. Umíš jenom ničit."

„..."

„Vrať mi tu flašku!"

„Jsi dost vzteklá i bez alkoholu."

„Nemám ho, abych si na tebe troufla křičet."

„A proč teda? Ty přece nepiješ."

„Jenže teď se chci opít! Chci se opít a zapomenout, že tě znám! Zapomenout, co jsem provedla."

„Zachránila jsi mi život a pomohla jsi porazit Moriartyho."

„Ne, zničila jsem svoje vlastní svědomí a zničila jsem Johna."

„..."

„Copak? Žádná jizlivá poznámka o sentimentu? Vypadá to, že když jde o Johna Watsona, tak ty tvoje pravidla o nestarání se a o prohrávající straně neplatí, co?"

„Molly, nech toho."

„Čeho? Pití? Mám teprve první sklinku. Dej si taky, jestli chceš. Mluvení o tom, že jsi lhář? To už je bohužel daný fakt. Mluvení o Johnovi? Ani náhodou. Budu o něm mluvit, protože ty jsi ho úplně zničil."

„Molly, zacházíš daleko."

„Ne, nezacházím, tak zklapni! Zničil jsi ho! Já to vím! Já ho totiž dneska potkala!"

„..."

„..."

„Ty jsi – potkala Johna?"

„Jo. A přála bych si, abychom na sebe nenarazili, protože pak bych se teď nechtěla propít do bezvědomí."

„..."

„..."

„..."

„On stál v té laboratoři, kde jste byli schovaní. Jen stál a hleděl na jednu židli. Myslela jsem, že o mně neví, ale pak začal mluvit. Do háje, Sherlocku, on si to dává za vinu! Ten skok a všechno, on se z toho viní."

„Není to jeho vina. To mu přece musí být jasné."

„To si myslíš ty. Řekl mi o té vaší hádce. Že ti řekl, že seš stroj, a že přátelé ochraňují jeden druhého. A že – a že pak odešel pryč, a že to nikdy neměl dělat, protože – protože pak tě nedokázal zachránit a mohl s-se jen dívat. Ř-říkal, že byl tvůj nejlepší přítel, a že – že tě nedokázal ochránit. Že tě zklamal. A on – on se mi tam rozbrečel! Poprvé! Ani – ani na pohřbu nebrečel a já – já ho utěšovala a přitom – přitom jsem věď- věděla, že žiješ, a že mu lžu a on mi při- přitom věří a já nevěděla, co říct. Bože, já se tak nená-viděla v tu chvíli. Pořád se za to nenávidím. A to je tvoje vina! Všechno je to tvoje vina!"

„Molly, já-"

„Zklapni! Já nechci tvoje lži a – a sliby a sladké – řečičky. Už ne. Teď jdu spát – a tu flašku si beru sebou. A ráno – ráno půjdu do práce a až se vrátím, tak ty už tady nebudeš. Nebudeš tu ani ty, ani tvoje věci, ani jediná připomínka, žeš tu kdy byl. Jasné?"

„Jenže já-"

„Jasné?!"

„Potřebuju skrýš."

„A já potřebuju zůstat příčetná. A John potřebuje vědět pravdu. A ty – ty potřebuješ Johna, ne můj byt. Sbohem, Sherlocku Holmesi."