Černé auto s tmavými skly se pomalu prodírá londýnskou dopravou a veze nejnebezpečnějšího a nejmocnějšího muže v Británii do ne zrovna přátelské části města.
Mycroft Holmes ve svém dokonale vypadajícím obleku si znovu přečte zprávu, která mu přišla sotva před hodinou.
Pomoz mi. SH
Jen dvě slova a iniciály a vzápětí se rozjela vládní mašinérie s jediným cílem – najít jednoho muže, který zbloudil z cesty. Výsledkem je tato vyjížďka, alespoň pro nezainteresované osoby. Pro Mycrofta Holmese je tato cesta jen pokračováním něčeho, co začalo už před pár lety a co možná nikdy neskončí.
Jeho mladší bratr poprvé zkusil drogy na střední škole, i když tehdy si je nevzal sám, ale byly mu podány bez jeho vědomí. I přes hrůzy toho, co se mu mohlo stát, byl Sherlock touto zkušeností zaujat, ne vystrašen. Protože oněm drogám se podařilo to, co do té doby ničemu jinému na světě. Chemické látky utišily jeho rozbouřenou mysl a dovolily mu zapomenout na to, kdo a co je.
Dokud byl Sherlock na střední škole, dokázal ho Mycroft hlídat. Na vysokoškolské koleji ovšem bylo jen málo věcí, které by mladému géniovi zabránily experimentovat se zakázanými látkami a žádná z těch věcí doopravdy nefungovala. Sherlock nepotřeboval ani celý první semestr, aby přešel z kouření marihuany k injekčně podávaným drogám.
Mycroft se ho snažil zastavit. Sliboval, vyhrožoval, uplácel, přemlouval, ale nic nepomohlo. Sherlock o jeho pomoc nestál. Místo toho ji považoval za čisté zlo a bratrovu touhu ovládat a kontrolovat. Jako by někdy někdo dokázal ovládat nebo kontrolovat Sherlocka Holmese.
Když se Sherlock objevil sjetý na přednášce a způsobil scénu s profesorem, neměl Mycroft jak zabránit jeho vyhazovu ze školy. Nabídl Sherlockovi pomoc, ale ten ji odmítl, tvrdohlavý jako každý s krví Holmesů. Mycroft ho dokonce párkrát unesl a poslal na léčení, ale bylo to k ničemu. Jeho bratrovi se vždy podařilo utéct a vrátit se ke svému zlozvyku, který ho pomalu ale jistě zabíjel.
A celou tu dobu Sherlock nepřestával tvrdit, že není obětí svého protizákoného zvyku. On není závislý, na rozdíl od těch stejně špinavých, zubožených a sjetých feťáků na okraji společnosti, se kterými v podstatě žije. On je genius, on ví, kdy a jak přestat. Kdyby chtěl, může přestat, kdy si vzpomene. Jenže on nechce. Nač by se měl vzdávat něčeho, co mu pomáhá zapomenout? Nač se vzdávat něčeho, co mu dovolí nemyslet?
Nic, co Mycroft udělal nebo řekl, nedokázalo Sherlockovi názory změnit.
Až do dnes.
Mycroft se děsí toho, co se stalo, že to jeho bratra přinutilo k tomu, aby ho kontaktoval a požádal o pomoc. Co se muselo Sherlockovi přihodit, aby to zlomilo jeho hrdost, tvrdohlavost i zaslepení? Bože, jen dej, ať je v pořádku. Dej, ať je Sherlock živý, o zbytek už se Mycroft postará sám.
Konečně auto zastaví.
Mycroft ani nemusí vystupovat, aby svého bratra viděl, i když má potíže ho poznat. Jeho mozek odmítá věřit tomu, že tahle troska, tahle ubohá napodobenina lidské bytosti s ním je jakkoliv zpřízněna.
A přece Sherlock sedí schoulený u paty schodiště u jednoho polorozpadlého opuštěného domu, skoro nepostřehnutelný díky kontejneru a pytlům s odpadky kolem něj. Přerostlé pačesy, mastné a špinavé, přilepené k hlavě a ke krku, tváře zarostlé řídkým vousem plným špíny a kousků kdo ví čeho. Z obličeje jdou vidět snad jen kruhy pod očima a špička nosu. Oblečený do potrhaného špinavého něčeho, co snad kdysi byla dost ohavně zbarvená tepláková souprava, jen s jednou botou na noze. Holé chodidlo i ruce vypadají, jako by patřily špinavému kostlivci, ne někomu, kdo ještě dýchá a komu bije srdce.
Mycroft se děsí toho, do jakého stavu musel Sherlock dojít, aby si uvědomil, že doopravdy potřebuje pomoc.
Starší z Holmesů otevře dveře auta blíž k Sherlockovi, ale nevystupuje. Jen sedí a čeká.
Na nějakou dobu se nic neděje, ale pak se feťák u schodů přece jen pohne. Pomalu a neohrabaně se Sherlock postaví, i když ani zdaleka nestojí rovně a klátivě s rukama omotanýma kolem sebe se vydá k autu. U otevřených dveří se na moment zarazí, jako by si nebyl moc jistý nebo si nemohl vzpomenout, co má vlastně dělat, ale nakonec nasedne dovnitř. Nebo se trochu organizovaně shroutí na koženou sedačku. Trvá dalších pár vteřin, než za sebou zavře. Tím, jako by se jeho pohybové možnosti vyčerpaly, jen sedí a hledí z okna ven. Nemluví.
Snad si ani nevšimnul, že auto vyrazilo pryč od onoho doupěte bezdomovců, před kterým seděl.
Mycroft nic neříká, jen hledí ze svého okna a snaží se ignorovat lítost, starosti a hněv, které cítí vůči svému bratrovi i puch, který se ze Sherlocka line.
Teď ho zaveze domů. Tam se Sherlock umyje, nají a vyspí. A pak pojede na léčení a tentokrát se Mycroft postará, aby neutekl.
Jeho bratrovi konečně došlo, že potřebuje pomoc a Mycroft se postará o to, aby se mu oné pomoci dostalo. Aby se mu dostalo toho nejlepšího, co Sherlock potřebuje a co může mladšímu Holmesovi dopřát. Koneckonců je jeho starší bratr a od čeho jsou starší sourozenci než od toho, aby poskytovali rady a pomoc, kdykoliv to jejich sourozenci potřebují. Ať už ti s tím oni souhlasí nebo ne.