Hinatu uprostřed noci vzbudil pláč Yuki. Chvíli se rozhlížela, kde to valstně je a potom se zvedla z postele, vzala Yukido náručí a sešla dolů do kuchyně. Chvíli se přehrabovala v lednici a potom vytáhla láhev s mlékem.

,,Musíš chvilku počkat. Nemůžeš to pít studené.'' Mluvila na Yuki a snažila se ji trochu utěšit.

Naruta probudil hluk. Vzal si kunai v domění, že to je nějaký zloděj a pomalu se plížil do kuchyně.

,,Ha! A mám tě ty zloději. Mám kunai a nebojím se ho použít!,'' zakřičel Naruto, když vtrhnul do kuchyně. Hinata nadskočila a vykřikla.

,,Naruto co to děláš?! Chceš, abych dostala infarkt?!''

,,P-promiň Hinato. Myslela jsem si, že to je zloděj,'' omlouval se Naruto.

,,Myslím, že to tady je někomu k smíchu.'' Ukázala Hinata na Yuki, která se smála jako řehtačka.

,,Co tady vlastně děláš?,''zeptal se Naruto dost hloupě.

,,Mno...Yuki je ještě moc malá na to, aby jedla jako my.''

,, Jo aha. Myslím že tam něco skače v tom hrnci.'' Upozornil Naruto. Hinata se podívala na láhev, která poskakovala ve vodě. Ihned ji zastavila a vytáhla ji ven.

,,Super teď zas musím čekat než se to zchladí.'' Mezitím co Hinata klela se Naruto podíval na Yuki, která se usmívala jako měsíček na hnoji. Najednou se ozval zvuk vycházejíci z plinek Yuki a smrad.

,,Hinato? Myslím, že se poto-víš co.'' Řekl Naruto se zkřiveným obličejem.

,,Támhle jsou plíny tak bys ji mohl přebalit.'' Naruto polkl. Vůbec nevěděl jak se takové dítě přebaluje.

,,Jsem přeci Uzumaki Naruto. Jednoho dne se stanu Hokagem. Co může být na tokévém přebalování těžké.''

Hinata tušila, že to pravděpodobně nebude umět. Dívala se co se stane.

,,Fuj! To není možné. Já se zblázním.'' Křičel Naruto.

Hinata se jen potichu chichotala. Naruto chtěl Yuki hned nasadit novou, ale Hinata ho zastavila.

,,Musíš ji utřít. Ukaž já to udělám.'' Naruto s ochotou k tomu Hinatu pustil. Zachvíli s tím byla hotová.

,,Jsem strašný. Dokážu se pobít s bandou padouchů a oddělá mě tohle.'' Řekl zahanbeně Naruto.

,,Neboj naučím tě to.'' Usmála se na něj.

,,Je úžasná. Pořád se na mě usmívá. Jestli se bude pořád na mě dívat těmi svými kukadly tak to nedopadne moc dobř! Proč mě pořád napadají takové myšlenky.'' U Naruta v mysli se odehrával boj. Jedna jeho část chtěla říct co k Hinataě cítí, ale druhá se bála. A ta byla prozatím silnější.

,,Naruto-kun děje se něco?''

,,Ne, proč?''

,,Jen, že ses na mě tak upřeně díval a pak jsi třásl hlavou.''

,,Jen jsem přemýšlel.''

Yuki na sebe začala upozrňovat. Znova začal plakat a dožadovala se svojí láhve.

,,Pojď sem maličká. Tu máš.'' Hinata si s ní sedla na židli a Yuki hned začala hltat. Naruto si sedl naproti nim a pozoroval je. Zase cítil ten zvláštní pocit.

,,Jednou bych chtěl mít takovou rodinu. Proč zrovna teď, začínám mít ten pocit. Ani nevím, jestli mě má Hinata ráda.''

,,Nejde o to jestli tě má ráda, ale o něco víc, že kluku?''

,,Kyuubi. Dlouho ses neozval. Možná, ale kdo jsem já. Nemohli bychom být spolu.''

,,Ale mohli. Ty se jen tomu vyhýbáš. Jsi přece syn Namikaze Minata a budeš další vám nestojí v cestě jenom ty sám.'' Ukončil Kyuubi rozhovor.

Hinata pozvedla hlavu a setkala se s Narutovým pohledem. Dívala se do jeho uklidnujících modrých očí a on se díval do jejich. Trvalo to jenom asi pět vteřin a Hinata svůj pohled odvrátila zpět k Yuki.

,,Já to nevydržím. Budu tu sním měsíc sama. Když se dívám do těch jeho očí hned se mi rozbuší srdce a chce skočit k němu.''

Yuki mezitím už dopila a usnula. Naruto s Hinatou šli mlčky každý do svého pokoje. Každý přemýšlel o tom druhém a stěmy myšlenkami oba usnuli.